2. kapitola - Tematické okruhy Osobnostní a sociální výchovy

V předchozí kapitole jsme sledovali vztah priorit RVP a OSV a stručně charakterizovali OSV a cíl tohoto textu.V této kapitole pojednáme o tématech pro lekce osobnostní a sociální výchovy rozdělených do tří skupin.

Obsah kapitoly:

1. Vstupní témata na počátku kursu/předmětu a závěrečná na jeho konci
2. Témata opakující se obvykle ve více lekcích
3. Celkový přehled témat OSV
   • Témata spíše pro osobnostní rozvoj
   • Témata spíše pro sociální rozvoj
   • Témata spíše pro morální rozvoj
   • Aplikační témata (rolově situační - specifické aplikace)

A) Vstupní témata na počátku kursu/předmětu a závěrečná na jeho konci

Tato témata jsou vázána na časovou fázi setkávání členů skupiny/třídy/kroužku a fakticky tedy též na fázi vývoje skupiny účastníků.

• Na počátku obvykle stojí účelově tato "témata", příp. tyto cíle:

  • Vstupní informace
    Tématem je skutečně "otevření" - pozdrav, přivítání, příp. více či méně stručné sdělení toho, "oč půjde" - viz i níže.

  • Uvolnění bariér, navození příjemné a otevřené atmosféry
    Tématy jsou rozpouštění počátečních obav, základní kódování/ukázání praktického stylu práce v lekcích a vytváření dobrého klimatu.

  • Základní vzájemné poznání
    Tématem jsme my sami - kdo je kdo, šance pro každého samostatně vystoupit před ostatními, šance na první zážitek společného fungování

  • Očekávání a obavy
    Tématem jsou naše představy a postoje o/ke kursu - pokud není spojeno s předchozím, pak účelem tu je zjistit, jaké představy o tématu a jaká přání (příp. obavy) ve vztahu k němu žáci mají, nakolik mají zájem ovlivnit svými konkrétními potřebami a problémy obsah výuky atd.

  • Cíle a záměry učitelovy (resp. cíle předmětu/bloku)
    Tématem jsou cíle a témata. Pokud nebylo důkladněji řečeno výše, lze tak učinit v samostatném čase. Cíle a záměry učitelovy lze uvést v soulad s potřebami či očekáváními žáků a pokud je to možné a účelné, lze případně v této fázi společně vytvořit i zárodek "plánu práce" na určité období výuky.

  • Formulace pravidel fungování skupiny
    Tématem jsou formy soužití. Pravidla může sice formulovat učitel předem sám, ale je účelné na nich spolupracovat s žáky. Pravidla se týkají všeho, co zúčastnění (tedy učitel i žáci) považují za důležité pro dobrou koexistenci (vesměs jde o regulaci vztahů, kvality komunikace, regulativy chování v průběhu lekce, pravidla pro průběh učebních činností - např. dobrovolnost účasti ve hře atd.). Pravidla je dobré sepsat a vyvěsit na viditelné místo.

• V závěru se obvykle objevují tato témata:

  • Závěrečné hodnocení - závěrečná reflexe
    Obecným tématem je skutečně zhodnocení akce, zhodnocení výsledků učení a jejich přenášení/transfer do situací mimo lekce, vyjádření pocitů ve vztahu ke kursu, skupině, učiteli (resp. i sobě), doplnění zatím chybějících informací (např. toho "jak mne vidíte po roce?"). Může tu být ale zařazena i aktivita "prověřující" naučené (např. komunikačně kooperativní hra) s následnou reflexí pokroku. Téma je tedy vázáno hodně k procesu a jeho výsledkům, i když samo o sobě má rovněž učební potenciál a nese témata k učení se např. myšlenkovému strukturování učebně-sociálních situací a jejich hodnocení, otevřenému sdělování, sebehodnocení apod.

  • "Go home" témata
    Obecným tématem bývá přemostění života ve skupině a života mimo ni - jde o "návratová témata" - vracíme se domů. Tato tematika připadá v úvahu zpravidla u těch forem, které jsou dlouhodobé a dospívají ke svému konci nebo u forem tzv. "internátních" (týdenní výjezd apod.). U běžných každotýdenních lekcí nebývají "go home" témata nutná!!!. Patrně každý známe smutek při návratu z tábora - tato tematika připomíná již před ukončením skupinové činnosti, že se vracíme do běžných podmínek, a co pěkného nás po návratu může potkat, na koho a nač se těšíme, jak si uděláme radost atd.

B) Témata opakující se obvykle ve více lekcích

Tato témata lze sledovat jako opakující se vždy znovu v hodinách/setkáních s různým obsahovým (viz témata sub C) zaměřením:

• Počáteční rozhýbání, uvolnění, zklidnění, soustředění, příp. naznačení (hlavního) tématu
  V interakční pedagogice se často objevuje na začátku hodiny/lekce aktivita (cvičení, hra), která nese některé z témat uvedených v názvu tohoto odstavce; jde o přerámování, změnu nebo optimalizaci aktuálního fyzického a/či psychického stavu žáků a jejich orientaci na práci, která je nyní čeká, jindy o relaxaci nebo soustředění; techniky mohou být tematicky orientovány různě (často jde o psychomotorické aktivity), někdy jsou ve vztahu k dalším tématům nebo hlavnímu tématu lekce indiferentní, někdy se již k tématu váží a kódují je.

• Počáteční debata
  Někdy jako samotnou počáteční/vstupní aktivitu - jindy vedle jiné počáteční aktivity - zařazuje učitel posezení v kruhu, při němž může vesměs kdokoliv hovořit o čemkoliv (ve vazbě na minulou lekci, na jakoukoliv zkušenost mimoškolní atd.). Jde tedy o sekvenci vnitřně tematicky mnohotvárnou, jejíž obsah přináší většinou společný i oddělený životaběh žáků i učitele. Obecně se dá říci, že tématy tu jsou obvykle "sdílení" zážitků, zkušeností atd. s ostatními, "řešení problémů", které se vyskytly nebo "získávání informací".

• Závěrečná reflexe
  Téma závěrečné reflexe se váže (analogicky k závěru kursu) k tomu, co se odehrálo v rámci hodiny, lekce, bloku, tedy k tomu, co lze jako dílčí témata označit např. takto: "co se odehrálo", " jaké jevy se ve hře objevily (důvěra, spolupráce apod.)", "co jsem/jsme za-/prožil/i", "co nás těšilo a co ne", "co jsme se o sobě/ nás dověděli", "co jsme se naučili", "jak jsme se to naučili", "co se dařilo a co by bylo možno udělat jinak" , "čím se podobá tato situace jiným situacím v našem životě" a "jak můžeme naučené využít". Obecným tématem je schopnost strukturování učebních zážitků a reflexe vůbec a v případě sdílené reflexe (skupinová apod.) též sociální dovednosti.

• Ukončení lekce
  Tématem bývá "tečka", jasné "spuštění opony", zřetelné oddělení jednoho "tady a ted" od jiného, rozloučení. Není ovšem nutno ukončovat vždy lekci nějakou speciální hrou či technikou - ukončení lekce často bývá dáno závěrečnou reflexí, upozorněním na to, co bude příště, ohlášením konce a pozdravem atd.

Dále se výběr a řazení témat řídí cíli a plánem učitele, strukturou jevů (např. od neverbální komunikace k verbální atd.), potřebami skupiny, událostmi, které nastanou ve skupině žáků či ve škole, společnosti atd. Výčet témat sub C tedy nemá "chronologickou" povahu z hlediska jejich řazení v čase výuky. Řada metod a technik zahrnuje prvky i několika témat (třeba komunikace i sebepoznání) - záleží na konkrétním cíli a akcentu, který vyučující před/na metodu položí. Není tedy nutné (a ani dost dobře možné) striktně dodržet pořadí témat zde uvedené.

C) Celkový přehled témat OSV

POZOR!! Subtémata označená (∼) jsou tématy de facto naukovými nebo teoretické povahy, tématy pojmenovávajícími jevy (co je osobnost, co je důvěra, co je vztah, co je hodnota...) a sledujícími vztahy mezi těmito jevy (např. kvalita vztahu a způsob komunikace...). Nejde o to "přednášet" tato témata - lze je těsně propojit s praktickými činnostmi, demonstrovat prostřednictvím her a technik a hovořit o nich v rámci reflexí (o nich viz dále) po herních/učebních aktivitách. O znalosti těchto témat na straně učitele viz upozornění v závěru úvodní statě. Slůvko "spíše" v titulcích znovu upozorňuje na vzájemné prolínání témat.

• Témata spíše pro osobnostní rozvoj (osobnostní orientace témat)

  • Sebepoznání¹
    • sebepoznání v oblasti vztahu k vlastnímu tělu
    • sebepoznání v oblasti vlastností
    • sebepoznání v oblasti prožívání
    • sebepoznání v oblasti učebních/studijních stylů
    • sebepoznání v oblasti mezilidských vztahů
    • sebepoznání v oblasti hodnot a postojů
    • sebepoznání v oblasti chování, činností a dovedností (v různých typech situací - úspěchu, konfliktu apod., v komunikaci, v zátěžových situacích, při řešení problémů, spolupráci apod.)
    • sebepoznání z hlediska "osobní historie", vlivu různých osob na vývoj "já", životní etapy apod.
    • sebepoznání v oblasti celkového sebeobrazu (komplexní pohled na "já")
    • (∼) osobnost, její proměny v čase života a možnosti poznání a ovlivnění
  • Zdokonalení základních kognitivních funkcí
    (viz téma Rozvoj schopností poznávání v textu průřezového tématu OSV) Pojem "kognitivní funkce" překrývá řadu poznávacích procesů. Ty jsou klíčové pro prožívání, chování či pro jakýkoliv rozvoj. V systémech osobnostně sociální výchovy u nás jde běžně o zdokonalování:
    • smyslového vnímání vůbec
    • pozornosti a soustředění
    • představivosti a fantazie
    • paměti
    • cítění rytmu
    • cítění věcí, prostoru, prostředí (a vztahu k nim)
    • způsobu myšlení - myšlenkových operací
    • dovedností pro řešení problémů (viz i dále samostatná položka osnovy)
    • učení, metakognice (poznávání vlastního poznávání)
    • vztahu poznávacích procesů a prožívání a chování
    • komunikace se sebou samým
    • (∼) obecné informace vztažné k uvedeným jevům.
  • Seberegulace a sebeorganizace
    • (∼) učení a studia
      • managementu učení a studia, individuálních efektivních technik studia, využití svého učebního stylu
      • sebevýchovy
    • (∼) vůle
    • ovládnutí vnitřních procesů (prožívání, emočních stavů, potřeb a nutkání apod., -- vůle, trpělivost)
    • obrany proti předsudkům (není správné pochválit se...), tlakům apod.
    • ovládnutí vnějších projevů (chování, činností apod.)
      • v různých situacích
      • v různých sociálních rolích
    • (∼) principů plánování.
    • "osobního managementu" (dodržování času, plánů či jejich náhlé účelné změny, flexibilita apod.)
    • plánování jak jednat v určitých rolích a situacích a naplňování těchto plánů
    • stanovování perspektivních osobních cílů, dlouhodobého plánování různých složek svého života a jejich naplňování
    • dovednost vytváření obrazu, kterým chci působit
  
  
  • Psychohygiena
    Preventivní každodenní péče o tělesné a duševní zdraví v oblastech:
    • naslouchání vlastnímu tělu i duši
    • pohybu a harmonizace těla (a duše)
    • stravy
    • ohrožení drogami a návykovými látkami vůbec
    • časové organizace
    • práce s povinnostmi a úkoly
    • flexibility ("ne-rigidity")
    • mezilidských vztahů a řešení problémů v nich
    • pozitivního myšlení, pozitivní postoje a optimismus pro život
    • zpříjemňování života (mj. vč. kreativity)
    • komunikace se sebou samým
    • sebeúcty, pozitivního sebepojetí, duševní hygieny, umění ocenit se
    • sociální dovednosti jako prevence zátěží
    • (∼) zdraví, duševní zdraví, psychické problémy.
    
    Psychohygiena v zátěžových situacích:
    • (∼) stres, zátěž, krize, frustrace, deprivace...
    • předcházení zátěžovým situacím a jejich regulace sociálními dovednostmi
    • zátěžové a krizové situace a způsoby jejich zvládání (hledání individuální strategie)
    • regulace emocí
    • způsoby redukce stresu, který již nastal
    • kde hledat pomoc při potížích.
  
  
  • Kreativita (s akcentem na sociální a estetickou)
    Kreativita se uplatní v rámci řady témat a k nim vztažných metod jako prostředek zpřítomňující určité obsahy OSV (užití uměleckých forem ve výchově: kresby, sochání z hlíny, práce s maskou, dramatická hra, zvuková exprese). Kreativita se ovšem může vztahovat i k obsahům/tématům samým, zejm. v oblastech:
    • (∼) kreativita, podstata, typy, podmínky, bariéry, konvergentní a divergentní myšlení
    • tvořivost v obecné komunikaci (zajímavost, barvitost, nápaditost atd.)
    • pozitivní autostylizace a její rozdíl od nežádoucích stylizací a afektovanosti v chování
    • různé úhly pohledu na jevy v oblasti sociálních vztahů
    • tvořivost při navazování a udržování mezilidských vztahů
    • tvořivost při řešení problémů v sociálních vztazích.
    
    Formálně lze též hovořit o "vnitřních tématech" kreativity, resp. o učení se:
    • nalézání prostoru pro uplatnění tvořivosti, vidění problémů, mezer k zaplnění apod.,
    • schopnosti vidět jevy jinýma očima, dát jim jiné významy,
    • produkovat dostatek včasných nápadů,
    • hledání neobvyklých řešení,
    • dotahovat "technická" řešení nápadů do reality.

• Témata spíše pro sociální rozvoj (sociální dovednosti - sociální orientace témat)

  • Poznávání lidí
    Tematika prakticky prolíná opět i jinými tématy:
    • co lze na člověku poznávat
    • vzájemné poznávání se ve skupině
    • pozornost odlišnostem a konstruktivní postoje k odlišnostem
    • rizika chyb při poznávání lidí
    • (∼) sociální inteligence a dovednosti potřebné pro poznávání druhých
    • (∼) sociální percepce a její úskalí
  • Mezilidské vztahy
    Téma se prolne zejména v oblasti regulace vztahů s tématy komunikačními.
    • (∼) sociální skupiny, dynamika sociální skupiny, práva lidí ve vztazích různé míry obecnosti
    • mezilidské vztahy (definice, zdroje jejich vzniku a typy)
    • vztahy "tváří v tvář" a vztahy obecně společenské (vč. otázek moci, rasismu apod.)
    • způsoby pěstování mezilidských vztahů a péče o ně
    • tolerance a pohled na svět očima druhého
    • dovednosti pro pozitivní změnu vzájemných vztahů
    • prosociální chování, pomáhající a podporující chování
    • lidská práva jako regulativ vztahů
    • práce s přirozenou dynamikou dané třídy jako sociální skupiny (cíle, normy, role, vztahy, komunikace a situace ve skupině vznikající v rámci OSV i mimo ni)
  • Komunikace (sémiotika, technika, pragmatika...)
    Toto téma je velmi rozsáhlé a překrývá vždy některou ze svých kapitol i témata další! Následující výčet je tedy návrhem různých subtémat a přístupů. Komunikace je de facto prostředkem práce se všemi ostatními tématy (ať již komunikace se sebou samým např. při sebepoznávání nebo komunikace s druhými při tvorbě mezilidských vztahů) - tematizuje se tedy jako prostředek prakticky vždy a je možno s ní jako s tématem pracovat i tehdy, když není klíčovým cílem lekce).
    • (∼) chování, jednání, interakce, komunikace.
    • znakovost v komunikaci
      • neverbální signály (co vše říká řeč těla)
      • zvukově verbální signály (co vše říká řeč zvuků a slov)
      • materiální signály (co vše říkají předměty a prostředí člověka)
      • "skutkové" signály (co vše říkají činy člověka)
    • pozorování a naslouchání
      • technika kvalitního vnímání/kvalitní percepce
      • možnosti a úskalí významové interpretace chování vůbec a komunikačního chování
      • kvality dobrého vnímání a porozumění - empatické a aktivní naslouchání
    • jak tvořit základní kódy v komunikaci:
      • tvorba tělových signálů a znaků a jejich sdělnost
      • technika tvorby zvukově verbálního/mluveného projevu
      • technika výrazu mluveného projevu
    • jak užívat komunikaci a specifické komunikační dovednosti
      • parametry
        • přesná
        • pozitivní
        • respektující
        • tvořivá
        • účelná
      • formy
        • monology - vyprávění příběhů, přednášky, vstup do tématu "rétorika"
        • dialog - jak ho vést (pravidla, řízení, typy dialogů)
      • funkční moduly
        • žádosti, děkování, odmítání apod.
      • situace
        • informování
        • přesvědčování
        • řešení konfliktů
        • vyjednávání
      • role
        • typická komunikace v různých sociálních rolích
        • komunikace ve škole
      • spontánní či záměrné strategie - jejich užití a obrana proti problematické komunikaci:
        • asertivita
        • manipulace
        • pasivita
        • agresivita
        • přizpůsobivé chování atd.
    • pravda, lež a předstírání v komunikaci
    • komunikace se sebou samým

  Záleží na učiteli, co vytkne z komunikace jako explicitní a samostatná témata (např. nejprve řešení konfliktů a teprve následně aplikaci této komunikační dovednosti do tématu mezilidských vztahů či kooperace nebo zda bude přicházet ke komunikaci právě přes otázky efektivní kooperace, psychohygieny atd.).

  • Kooperace (a kompetice)
    Kooperace/spolupráce a kompetice/soutěž jsou komplementární témata. Kooperativní postupy mohou být prostředkem OSV při učení se komunikaci, tvořivosti atd. Kooperaci lze tematizovat často i vedle témat jiných. Podobně se setkává téma kompetice s tématem komunikace, hodnoty, postoje atd.
    • (∼) kooperace a kompetice - základní formy interaktivního chování a jejich výhody a nevýhody
    • (∼) kooperace - podstata a formy
    • individuální dovednosti pro kooperaci (seberegulace v situaci nesouhlasu, odporu apod., dovednost odstoupit od vlastního nápadu, dovednost navazovat na druhé a rozvíjet vlastní linku jejich myšlenky, pozitivní myšlení apod.)
    • sociální dovednosti pro kooperaci (jasná a respektující komunikace, řešení konfliktů, podřízení se, vedení a organizování práce skupiny)
    • plnění různých kooperativních úkolů.
    • (∼) kompetice (podstata a formy, osobní vztah k soutěži, zvládání kompetitivních situací, soutěž a morálka)

    Nejde jen o využívání soutěživých her (to je koneckonců běžné), jde však o to, učit člověka rozumět soutěži, rozumět sobě ve vztahu k soutěži, učit eticky jednat a rozumně žít v prostředí soutěživosti a konkurence.

• Témata spíše pro morální rozvoj (axiologická - hodnotová orientace témat)

  • Řešení problémů a rozhodovací dovednosti
    Oblast by měla být ideálně aplikována na témata OSV - tedy neřešit např. problémy fyzikální, ale vztahové apod. Samozřejmě, že opět obecně prolíná všemi dalšími tématy, jak bylo lze sledovat skrze opakování pojmu výše.
    • (∼) co je problém, co je rozhodování
    • pozitivní postoj k jevu "problém"
    • techniky diagnózy/rozpoznání problému
    • (∼) obecný postup řešení problému a rozhodování
    • plánování řešení problémů (zejm. v oblasti témat OSV, životních situací, všedních událostí atd.)
    • podmínky a kritéria pro rozhodování; já a jiní lidé v rozhodovacích situacích
    • různé aplikace v podobě problémových a rozhodovacích situací
    • řešení problémů a rozhodování z hlediska různých sociálních rolí
    • základní dovednosti pro organizaci druhých lidí
  • Hodnoty, postoje, mravní vlastnosti, praktická etika
    Opět i toto téma zcela prolne většinou dalších, neboť prakticky každý náš skutek má jistou mravní dimenzi. Vedle toho se tématu můžeme věnovat zčásti i samostatně či je při různých činnostech (situační metoda, dramatické hry) akcentovat
    • (∼) hodnoty, hodnotové žebříčky, hodnotové orientace (já, druzí, lidé obecně), otázky etiky
    • postoje a hodnoty a jejich projekce v chování lidí (odpovědnost, spolehlivost, spravedlivost/férovost
    • slušnost, respektování (různosti), prosociální chování, čestnost, pozitivnost - a jejich opaky
    • eticky problematické situace obecně i z pohledu našeho všedního dne, rozhodování v těchto situacích.

• Aplikační témata (témata rolově situační - specifické aplikace)

  • Jednání v různých sociálních rolích
    Tato kategorie byla opět de facto již zmiňována u dalších témat, ale i ona sama se může výrazně tematizovat. Tématem jsou tu tedy specifické role, do nichž se žák dostává či dostat může.
    • (∼) jev "role", sociální role
    • jednání v rolích, které žák skutečně zastává nebo které mohou v jeho životě nastat "dnes"
    • jednání v rolích, do nichž se může dostat později
    • jednání v rolích, do nichž se žák dostat může málo pravděpodobně či vůbec, ale jsou z hlediska učení užitečné (např. středověký král řešící určitá dilemata)
  • Jednání v (specifických) situacích
    Tato kategorie byla také zmiňována u dalších témat a též i ona sama se může výrazně tematizovat. Tématem jsou tu specifické situace, do jichž se žák dostává či dostat může.
    • (∼) situace jako "jednotka" bytí, jako dynamický systém vztahů
    • každodenní sociální a komunikační situace (viz též téma "komunikace" - např. sdělování zprávy)
    • ne běžné situace (např. konkurz na místo)
    • složité situace (např. odmítání drogy)
    • krizové situace (např. konflikt)
    • situace specifické pro určité role (např. rodič, žák, reklamující zákazník)
    • profesně specifické situace (např. učitel, manažer, obchodník)
    • fiktivní - pro učení užitečné - situace a role (např. kosmonaut rozhodující krizové situace na Marsu apod.)

¹ Sebepoznání prolíná de facto všemi tématy - každá činnost, kterou žáci budou dělat má větší či menší sebepoznávací potenciál; nebudeme sebepoznání již u dalších témat uvádět jako téma dílčí!!! Přesto je užitečné věnovat se blízko začátku kursu tématu i samostatně a je spíše vhodné zařazovat individuální sebepoznávací aktivity (tedy sebepoznávací aktivity typu "já o já"); aktivity typu "druzí o já" (např. prostřednictvím výroků spolužáků o "já" apod.) spíše až po vyhodnocení úrovně a kvalit vztahů ve skupině žáků.