2. kapitola - Tematické okruhy Osobnostní a sociální výchovy
V předchozí kapitole jsme sledovali vztah priorit RVP a OSV a stručně charakterizovali OSV a cíl tohoto textu.V této kapitole pojednáme o tématech pro lekce osobnostní a sociální výchovy rozdělených do tří skupin.
Obsah kapitoly:
- Vstupní témata na počátku kursu/předmětu a závěrečná na jeho konci
- Témata opakující se obvykle ve více lekcích
- Celkový přehled témat OSV
- Témata spíše pro osobnostní rozvoj
- Témata spíše pro sociální rozvoj
- Témata spíše pro morální rozvoj
- Aplikační témata (rolově situační - specifické aplikace)
A) Vstupní témata na počátku kursu/předmětu a závěrečná na jeho konci
Tato témata jsou vázána na časovou fázi setkávání členů skupiny/třídy/kroužku a fakticky tedy též na fázi vývoje skupiny účastníků.
-
Na počátku obvykle stojí účelově tato "témata", příp. tyto cíle:
-
Vstupní informace
Tématem je skutečně "otevření" - pozdrav, přivítání, příp. více či méně stručné sdělení toho, "oč půjde" - viz i níže. -
Uvolnění bariér, navození příjemné a otevřené atmosféry
Tématy jsou rozpouštění počátečních obav, základní kódování/ukázání praktického stylu práce v lekcích a vytváření dobrého klimatu. -
Základní vzájemné poznání
Tématem jsme my sami - kdo je kdo, šance pro každého samostatně vystoupit před ostatními, šance na první zážitek společného fungování -
Očekávání a obavy
Tématem jsou naše představy a postoje o/ke kursu - pokud není spojeno s předchozím, pak účelem tu je zjistit, jaké představy o tématu a jaká přání (příp. obavy) ve vztahu k němu žáci mají, nakolik mají zájem ovlivnit svými konkrétními potřebami a problémy obsah výuky atd. -
Cíle a záměry učitelovy (resp. cíle předmětu/bloku)
Tématem jsou cíle a témata. Pokud nebylo důkladněji řečeno výše, lze tak učinit v samostatném čase. Cíle a záměry učitelovy lze uvést v soulad s potřebami či očekáváními žáků a pokud je to možné a účelné, lze případně v této fázi společně vytvořit i zárodek "plánu práce" na určité období výuky. -
Formulace pravidel fungování skupiny
Tématem jsou formy soužití. Pravidla může sice formulovat učitel předem sám, ale je účelné na nich spolupracovat s žáky. Pravidla se týkají všeho, co zúčastnění (tedy učitel i žáci) považují za důležité pro dobrou koexistenci (vesměs jde o regulaci vztahů, kvality komunikace, regulativy chování v průběhu lekce, pravidla pro průběh učebních činností - např. dobrovolnost účasti ve hře atd.). Pravidla je dobré sepsat a vyvěsit na viditelné místo.
-
-
V závěru se obvykle objevují tato témata:
-
Závěrečné hodnocení - závěrečná reflexe
Obecným tématem je skutečně zhodnocení akce, zhodnocení výsledků učení a jejich přenášení/transfer do situací mimo lekce, vyjádření pocitů ve vztahu ke kursu, skupině, učiteli (resp. i sobě), doplnění zatím chybějících informací (např. toho "jak mne vidíte po roce?"). Může tu být ale zařazena i aktivita "prověřující" naučené (např. komunikačně kooperativní hra) s následnou reflexí pokroku. Téma je tedy vázáno hodně k procesu a jeho výsledkům, i když samo o sobě má rovněž učební potenciál a nese témata k učení se např. myšlenkovému strukturování učebně-sociálních situací a jejich hodnocení, otevřenému sdělování, sebehodnocení apod. -
"Go home" témata
Obecným tématem bývá přemostění života ve skupině a života mimo ni - jde o "návratová témata" - vracíme se domů. Tato tematika připadá v úvahu zpravidla u těch forem, které jsou dlouhodobé a dospívají ke svému konci nebo u forem tzv. "internátních" (týdenní výjezd apod.). U běžných každotýdenních lekcí nebývají "go home" témata nutná!!!. Patrně každý známe smutek při návratu z tábora - tato tematika připomíná již před ukončením skupinové činnosti, že se vracíme do běžných podmínek, a co pěkného nás po návratu může potkat, na koho a nač se těšíme, jak si uděláme radost atd.
-
B) Témata opakující se obvykle ve více lekcích
Tato témata lze sledovat jako opakující se vždy znovu v hodinách/setkáních s různým obsahovým (viz témata sub C) zaměřením:
-
Počáteční rozhýbání, uvolnění, zklidnění, soustředění, příp. naznačení (hlavního) tématu
V interakční pedagogice se často objevuje na začátku hodiny/lekce aktivita (cvičení, hra), která nese některé z témat uvedených v názvu tohoto odstavce; jde o přerámování, změnu nebo optimalizaci aktuálního fyzického a/či psychického stavu žáků a jejich orientaci na práci, která je nyní čeká, jindy o relaxaci nebo soustředění; techniky mohou být tematicky orientovány různě (často jde o psychomotorické aktivity), někdy jsou ve vztahu k dalším tématům nebo hlavnímu tématu lekce indiferentní, někdy se již k tématu váží a kódují je. -
Počáteční debata
Někdy jako samotnou počáteční/vstupní aktivitu - jindy vedle jiné počáteční aktivity - zařazuje učitel posezení v kruhu, při němž může vesměs kdokoliv hovořit o čemkoliv (ve vazbě na minulou lekci, na jakoukoliv zkušenost mimoškolní atd.). Jde tedy o sekvenci vnitřně tematicky mnohotvárnou, jejíž obsah přináší většinou společný i oddělený životaběh žáků i učitele. Obecně se dá říci, že tématy tu jsou obvykle "sdílení" zážitků, zkušeností atd. s ostatními, "řešení problémů", které se vyskytly nebo "získávání informací". -
Závěrečná reflexe
Téma závěrečné reflexe se váže (analogicky k závěru kursu) k tomu, co se odehrálo v rámci hodiny, lekce, bloku, tedy k tomu, co lze jako dílčí témata označit např. takto: "co se odehrálo", " jaké jevy se ve hře objevily (důvěra, spolupráce apod.)", "co jsem/jsme za-/prožil/i", "co nás těšilo a co ne", "co jsme se o sobě/ nás dověděli", "co jsme se naučili", "jak jsme se to naučili", "co se dařilo a co by bylo možno udělat jinak" , "čím se podobá tato situace jiným situacím v našem životě" a "jak můžeme naučené využít". Obecným tématem je schopnost strukturování učebních zážitků a reflexe vůbec a v případě sdílené reflexe (skupinová apod.) též sociální dovednosti. -
Ukončení lekce
Tématem bývá "tečka", jasné "spuštění opony", zřetelné oddělení jednoho "tady a ted" od jiného, rozloučení. Není ovšem nutno ukončovat vždy lekci nějakou speciální hrou či technikou - ukončení lekce často bývá dáno závěrečnou reflexí, upozorněním na to, co bude příště, ohlášením konce a pozdravem atd.
Dále se výběr a řazení témat řídí cíli a plánem učitele, strukturou jevů (např. od neverbální komunikace k verbální atd.), potřebami skupiny, událostmi, které nastanou ve skupině žáků či ve škole, společnosti atd. Výčet témat sub C tedy nemá "chronologickou" povahu z hlediska jejich řazení v čase výuky. Řada metod a technik zahrnuje prvky i několika témat (třeba komunikace i sebepoznání) - záleží na konkrétním cíli a akcentu, který vyučující před/na metodu položí. Není tedy nutné (a ani dost dobře možné) striktně dodržet pořadí témat zde uvedené.
C) Celkový přehled témat OSV
POZOR!! Subtémata označená (∼) jsou tématy de facto naukovými nebo teoretické povahy, tématy pojmenovávajícími jevy (co je osobnost, co je důvěra, co je vztah, co je hodnota...) a sledujícími vztahy mezi těmito jevy (např. kvalita vztahu a způsob komunikace...). Nejde o to "přednášet" tato témata - lze je těsně propojit s praktickými činnostmi, demonstrovat prostřednictvím her a technik a hovořit o nich v rámci reflexí (o nich viz dále) po herních/učebních aktivitách. O znalosti těchto témat na straně učitele viz upozornění v závěru úvodní statě. Slůvko "spíše" v titulcích znovu upozorňuje na vzájemné prolínání témat.
-
Témata spíše pro osobnostní rozvoj (osobnostní orientace témat)
- Sebepoznání1
- sebepoznání v oblasti vztahu k vlastnímu tělu
- sebepoznání v oblasti vlastností
- sebepoznání v oblasti prožívání
- sebepoznání v oblasti učebních/studijních stylů
- sebepoznání v oblasti mezilidských vztahů
- sebepoznání v oblasti hodnot a postojů
- sebepoznání v oblasti chování, činností a dovedností (v různých typech situací - úspěchu, konfliktu apod., v komunikaci, v zátěžových situacích, při řešení problémů, spolupráci apod.)
- sebepoznání z hlediska "osobní historie", vlivu různých osob na vývoj "já", životní etapy apod.
- sebepoznání v oblasti celkového sebeobrazu (komplexní pohled na "já")
- (∼) osobnost, její proměny v čase života a možnosti poznání a ovlivnění
- Zdokonalení základních kognitivních funkcí
(viz téma Rozvoj schopností poznávání v textu průřezového tématu OSV) Pojem "kognitivní funkce" překrývá řadu poznávacích procesů. Ty jsou klíčové pro prožívání, chování či pro jakýkoliv rozvoj. V systémech osobnostně sociální výchovy u nás jde běžně o zdokonalování:- smyslového vnímání vůbec
- pozornosti a soustředění
- představivosti a fantazie
- paměti
- cítění rytmu
- cítění věcí, prostoru, prostředí (a vztahu k nim)
- způsobu myšlení - myšlenkových operací
- dovedností pro řešení problémů (viz i dále samostatná položka osnovy)
- učení, metakognice (poznávání vlastního poznávání)
- vztahu poznávacích procesů a prožívání a chování
- komunikace se sebou samým
- (∼) obecné informace vztažné k uvedeným jevům.
- Seberegulace a sebeorganizace
- (∼) učení a studia
- managementu učení a studia, individuálních efektivních technik studia, využití svého učebního stylu
- sebevýchovy
- (∼) vůle
- ovládnutí vnitřních procesů (prožívání, emočních stavů, potřeb a nutkání apod., -- vůle, trpělivost)
- obrany proti předsudkům (není správné pochválit se...), tlakům apod.
- ovládnutí vnějších projevů (chování, činností apod.)
- v různých situacích
- v různých sociálních rolích
- (∼) principů plánování.
- "osobního managementu" (dodržování času, plánů či jejich náhlé účelné změny, flexibilita apod.)
- plánování jak jednat v určitých rolích a situacích a naplňování těchto plánů
- stanovování perspektivních osobních cílů, dlouhodobého plánování různých složek svého života a jejich naplňování
- dovednost vytváření obrazu, kterým chci působit
- (∼) učení a studia
- Psychohygiena
Preventivní každodenní péče o tělesné a duševní zdraví v oblastech:- naslouchání vlastnímu tělu i duši
- pohybu a harmonizace těla (a duše)
- stravy
- ohrožení drogami a návykovými látkami vůbec
- časové organizace
- práce s povinnostmi a úkoly
- flexibility ("ne-rigidity")
- mezilidských vztahů a řešení problémů v nich
- pozitivního myšlení, pozitivní postoje a optimismus pro život
- zpříjemňování života (mj. vč. kreativity)
- komunikace se sebou samým
- sebeúcty, pozitivního sebepojetí, duševní hygieny, umění ocenit se
- sociální dovednosti jako prevence zátěží
- (∼) zdraví, duševní zdraví, psychické problémy.
Psychohygiena v zátěžových situacích:- (∼) stres, zátěž, krize, frustrace, deprivace...
- předcházení zátěžovým situacím a jejich regulace sociálními dovednostmi
- zátěžové a krizové situace a způsoby jejich zvládání (hledání individuální strategie)
- regulace emocí
- způsoby redukce stresu, který již nastal
- kde hledat pomoc při potížích.
- Kreativita (s akcentem na sociální a estetickou)
Kreativita se uplatní v rámci řady témat a k nim vztažných metod jako prostředek zpřítomňující určité obsahy OSV (užití uměleckých forem ve výchově: kresby, sochání z hlíny, práce s maskou, dramatická hra, zvuková exprese). Kreativita se ovšem může vztahovat i k obsahům/tématům samým, zejm. v oblastech:- (∼) kreativita, podstata, typy, podmínky, bariéry, konvergentní a divergentní myšlení
- tvořivost v obecné komunikaci (zajímavost, barvitost, nápaditost atd.)
- pozitivní autostylizace a její rozdíl od nežádoucích stylizací a afektovanosti v chování
- různé úhly pohledu na jevy v oblasti sociálních vztahů
- tvořivost při navazování a udržování mezilidských vztahů
- tvořivost při řešení problémů v sociálních vztazích.
Formálně lze též hovořit o "vnitřních tématech" kreativity, resp. o učení se:- nalézání prostoru pro uplatnění tvořivosti, vidění problémů, mezer k zaplnění apod.,
- schopnosti vidět jevy jinýma očima, dát jim jiné významy,
- produkovat dostatek včasných nápadů,
- hledání neobvyklých řešení,
- dotahovat "technická" řešení nápadů do reality.
- Sebepoznání1
-
Témata spíše pro sociální rozvoj (sociální dovednosti - sociální orientace témat)
- Poznávání lidí
Tematika prakticky prolíná opět i jinými tématy:- co lze na člověku poznávat
- vzájemné poznávání se ve skupině
- pozornost odlišnostem a konstruktivní postoje k odlišnostem
- rizika chyb při poznávání lidí
- (∼) sociální inteligence a dovednosti potřebné pro poznávání druhých
- (∼) sociální percepce a její úskalí
- Mezilidské vztahy
Téma se prolne zejména v oblasti regulace vztahů s tématy komunikačními.- (∼) sociální skupiny, dynamika sociální skupiny, práva lidí ve vztazích různé míry obecnosti
- mezilidské vztahy (definice, zdroje jejich vzniku a typy)
- vztahy "tváří v tvář" a vztahy obecně společenské (vč. otázek moci, rasismu apod.)
- způsoby pěstování mezilidských vztahů a péče o ně
- tolerance a pohled na svět očima druhého
- dovednosti pro pozitivní změnu vzájemných vztahů
- prosociální chování, pomáhající a podporující chování
- lidská práva jako regulativ vztahů
- práce s přirozenou dynamikou dané třídy jako sociální skupiny (cíle, normy, role, vztahy, komunikace a situace ve skupině vznikající v rámci OSV i mimo ni)
- Komunikace (sémiotika, technika, pragmatika...)
Toto téma je velmi rozsáhlé a překrývá vždy některou ze svých kapitol i témata další! Následující výčet je tedy návrhem různých subtémat a přístupů. Komunikace je de facto prostředkem práce se všemi ostatními tématy (ať již komunikace se sebou samým např. při sebepoznávání nebo komunikace s druhými při tvorbě mezilidských vztahů) - tematizuje se tedy jako prostředek prakticky vždy a je možno s ní jako s tématem pracovat i tehdy, když není klíčovým cílem lekce).- (∼) chování, jednání, interakce, komunikace.
- znakovost v komunikaci
- neverbální signály (co vše říká řeč těla)
- zvukově verbální signály (co vše říká řeč zvuků a slov)
- materiální signály (co vše říkají předměty a prostředí člověka)
- "skutkové" signály (co vše říkají činy člověka)
- pozorování a naslouchání
- technika kvalitního vnímání/kvalitní percepce
- možnosti a úskalí významové interpretace chování vůbec a komunikačního chování
- kvality dobrého vnímání a porozumění - empatické a aktivní naslouchání
- jak tvořit základní kódy v komunikaci:
- tvorba tělových signálů a znaků a jejich sdělnost
- technika tvorby zvukově verbálního/mluveného projevu
- technika výrazu mluveného projevu
- jak užívat komunikaci a specifické komunikační dovednosti
- parametry
- přesná
- pozitivní
- respektující
- tvořivá
- účelná
- formy
- monology - vyprávění příběhů, přednášky, vstup do tématu "rétorika"
- dialog - jak ho vést (pravidla, řízení, typy dialogů)
- funkční moduly
- žádosti, děkování, odmítání apod.
- situace
- informování
- přesvědčování
- řešení konfliktů
- vyjednávání
- role
- typická komunikace v různých sociálních rolích
- komunikace ve škole
- spontánní či záměrné strategie - jejich užití a obrana proti problematické komunikaci:
- asertivita
- manipulace
- pasivita
- agresivita
- přizpůsobivé chování atd.
- parametry
- pravda, lež a předstírání v komunikaci
- komunikace se sebou samým
- Kooperace (a kompetice)
Kooperace/spolupráce a kompetice/soutěž jsou komplementární témata. Kooperativní postupy mohou být prostředkem OSV při učení se komunikaci, tvořivosti atd. Kooperaci lze tematizovat často i vedle témat jiných. Podobně se setkává téma kompetice s tématem komunikace, hodnoty, postoje atd.- (∼) kooperace a kompetice - základní formy interaktivního chování a jejich výhody a nevýhody
- (∼) kooperace - podstata a formy
- individuální dovednosti pro kooperaci (seberegulace v situaci nesouhlasu, odporu apod., dovednost odstoupit od vlastního nápadu, dovednost navazovat na druhé a rozvíjet vlastní linku jejich myšlenky, pozitivní myšlení apod.)
- sociální dovednosti pro kooperaci (jasná a respektující komunikace, řešení konfliktů, podřízení se, vedení a organizování práce skupiny)
- plnění různých kooperativních úkolů.
- (∼) kompetice (podstata a formy, osobní vztah k soutěži, zvládání kompetitivních situací, soutěž a morálka)
Nejde jen o využívání soutěživých her (to je koneckonců běžné), jde však o to, učit člověka rozumět soutěži, rozumět sobě ve vztahu k soutěži, učit eticky jednat a rozumně žít v prostředí soutěživosti a konkurence.
Záleží na učiteli, co vytkne z komunikace jako explicitní a samostatná témata (např. nejprve řešení konfliktů a teprve následně aplikaci této komunikační dovednosti do tématu mezilidských vztahů či kooperace nebo zda bude přicházet ke komunikaci právě přes otázky efektivní kooperace, psychohygieny atd.).
- Poznávání lidí
-
Témata spíše pro morální rozvoj (axiologická - hodnotová orientace témat)
- Řešení problémů a rozhodovací dovednosti
Oblast by měla být ideálně aplikována na témata OSV - tedy neřešit např. problémy fyzikální, ale vztahové apod. Samozřejmě, že opět obecně prolíná všemi dalšími tématy, jak bylo lze sledovat skrze opakování pojmu výše.- (∼) co je problém, co je rozhodování
- pozitivní postoj k jevu "problém"
- techniky diagnózy/rozpoznání problému
- (∼) obecný postup řešení problému a rozhodování
- plánování řešení problémů (zejm. v oblasti témat OSV, životních situací, všedních událostí atd.)
- podmínky a kritéria pro rozhodování; já a jiní lidé v rozhodovacích situacích
- různé aplikace v podobě problémových a rozhodovacích situací
- řešení problémů a rozhodování z hlediska různých sociálních rolí
- základní dovednosti pro organizaci druhých lidí
- Hodnoty, postoje, mravní vlastnosti, praktická etika
Opět i toto téma zcela prolne většinou dalších, neboť prakticky každý náš skutek má jistou mravní dimenzi. Vedle toho se tématu můžeme věnovat zčásti i samostatně či je při různých činnostech (situační metoda, dramatické hry) akcentovat- (∼) hodnoty, hodnotové žebříčky, hodnotové orientace (já, druzí, lidé obecně), otázky etiky
- postoje a hodnoty a jejich projekce v chování lidí (odpovědnost, spolehlivost, spravedlivost/férovost
- slušnost, respektování (různosti), prosociální chování, čestnost, pozitivnost - a jejich opaky
- eticky problematické situace obecně i z pohledu našeho všedního dne, rozhodování v těchto situacích.
- Řešení problémů a rozhodovací dovednosti
-
Aplikační témata (témata rolově situační - specifické aplikace)
- Jednání v různých sociálních rolích
Tato kategorie byla opět de facto již zmiňována u dalších témat, ale i ona sama se může výrazně tematizovat. Tématem jsou tu tedy specifické role, do nichž se žák dostává či dostat může.- (∼) jev "role", sociální role
- jednání v rolích, které žák skutečně zastává nebo které mohou v jeho životě nastat "dnes"
- jednání v rolích, do nichž se může dostat později
- jednání v rolích, do nichž se žák dostat může málo pravděpodobně či vůbec, ale jsou z hlediska učení užitečné (např. středověký král řešící určitá dilemata)
- Jednání v (specifických) situacích
Tato kategorie byla také zmiňována u dalších témat a též i ona sama se může výrazně tematizovat. Tématem jsou tu specifické situace, do jichž se žák dostává či dostat může.- (∼) situace jako "jednotka" bytí, jako dynamický systém vztahů
- každodenní sociální a komunikační situace (viz též téma "komunikace" - např. sdělování zprávy)
- ne běžné situace (např. konkurz na místo)
- složité situace (např. odmítání drogy)
- krizové situace (např. konflikt)
- situace specifické pro určité role (např. rodič, žák, reklamující zákazník)
- profesně specifické situace (např. učitel, manažer, obchodník)
- fiktivní - pro učení užitečné - situace a role (např. kosmonaut rozhodující krizové situace na Marsu apod.)
- Jednání v různých sociálních rolích
1 Sebepoznání prolíná de facto všemi tématy - každá činnost, kterou žáci budou dělat má větší či menší sebepoznávací potenciál; nebudeme sebepoznání již u dalších témat uvádět jako téma dílčí!!! Přesto je užitečné věnovat se blízko začátku kursu tématu i samostatně a je spíše vhodné zařazovat individuální sebepoznávací aktivity (tedy sebepoznávací aktivity typu "já o já"); aktivity typu "druzí o já" (např. prostřednictvím výroků spolužáků o "já" apod.) spíše až po vyhodnocení úrovně a kvalit vztahů ve skupině žáků.