Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > 2. kapitola - Tematické okruhy Osobnostní...

Ikona teoreticky

2. kapitola - Tematické okruhy Osobnostní a sociální výchovy

Ikona odbornost
Autor: Josef Valenta
Anotace: V předchozí kapitole jsme sledovali vztah priorit RVP a OSV a stručně charakterizovali OSV a cíl tohoto textu.V této kapitole pojednáme o tématech pro lekce osobnostní a sociální výchovy rozdělených do tří skupin.
Téma příspěvku:Osobnostní a sociální výchova

V předchozí kapitole jsme sledovali vztah priorit RVP a OSV a stručně charakterizovali OSV a cíl tohoto textu.V této kapitole pojednáme o tématech pro lekce osobnostní a sociální výchovy rozdělených do tří skupin.

Obsah kapitoly:

  1. Vstupní témata na počátku kursu/předmětu a závěrečná na jeho konci
  2. Témata opakující se obvykle ve více lekcích
  3. Celkový přehled témat OSV
    • Témata spíše pro osobnostní rozvoj
    • Témata spíše pro sociální rozvoj
    • Témata spíše pro morální rozvoj
    • Aplikační témata (rolově situační - specifické aplikace)

A) Vstupní témata na počátku kursu/předmětu a závěrečná na jeho konci

Tato témata jsou vázána na časovou fázi setkávání členů skupiny/třídy/kroužku a fakticky tedy též na fázi vývoje skupiny účastníků.

  • Na počátku obvykle stojí účelově tato "témata", příp. tyto cíle:

    • Vstupní informace
      Tématem je skutečně "otevření" - pozdrav, přivítání, příp. více či méně stručné sdělení toho, "oč půjde" - viz i níže.

    • Uvolnění bariér, navození příjemné a otevřené atmosféry
      Tématy jsou rozpouštění počátečních obav, základní kódování/ukázání praktického stylu práce v lekcích a vytváření dobrého klimatu.

    • Základní vzájemné poznání
      Tématem jsme my sami - kdo je kdo, šance pro každého samostatně vystoupit před ostatními, šance na první zážitek společného fungování

    • Očekávání a obavy
      Tématem jsou naše představy a postoje o/ke kursu - pokud není spojeno s předchozím, pak účelem tu je zjistit, jaké představy o tématu a jaká přání (příp. obavy) ve vztahu k němu žáci mají, nakolik mají zájem ovlivnit svými konkrétními potřebami a problémy obsah výuky atd.

    • Cíle a záměry učitelovy (resp. cíle předmětu/bloku)
      Tématem jsou cíle a témata. Pokud nebylo důkladněji řečeno výše, lze tak učinit v samostatném čase. Cíle a záměry učitelovy lze uvést v soulad s potřebami či očekáváními žáků a pokud je to možné a účelné, lze případně v této fázi společně vytvořit i zárodek "plánu práce" na určité období výuky.

    • Formulace pravidel fungování skupiny
      Tématem jsou formy soužití. Pravidla může sice formulovat učitel předem sám, ale je účelné na nich spolupracovat s žáky. Pravidla se týkají všeho, co zúčastnění (tedy učitel i žáci) považují za důležité pro dobrou koexistenci (vesměs jde o regulaci vztahů, kvality komunikace, regulativy chování v průběhu lekce, pravidla pro průběh učebních činností - např. dobrovolnost účasti ve hře atd.). Pravidla je dobré sepsat a vyvěsit na viditelné místo.

  • V závěru se obvykle objevují tato témata:

    • Závěrečné hodnocení - závěrečná reflexe
      Obecným tématem je skutečně zhodnocení akce, zhodnocení výsledků učení a jejich přenášení/transfer do situací mimo lekce, vyjádření pocitů ve vztahu ke kursu, skupině, učiteli (resp. i sobě), doplnění zatím chybějících informací (např. toho "jak mne vidíte po roce?"). Může tu být ale zařazena i aktivita "prověřující" naučené (např. komunikačně kooperativní hra) s následnou reflexí pokroku. Téma je tedy vázáno hodně k procesu a jeho výsledkům, i když samo o sobě má rovněž učební potenciál a nese témata k učení se např. myšlenkovému strukturování učebně-sociálních situací a jejich hodnocení, otevřenému sdělování, sebehodnocení apod.

    • "Go home" témata
      Obecným tématem bývá přemostění života ve skupině a života mimo ni - jde o "návratová témata" - vracíme se domů. Tato tematika připadá v úvahu zpravidla u těch forem, které jsou dlouhodobé a dospívají ke svému konci nebo u forem tzv. "internátních" (týdenní výjezd apod.). U běžných každotýdenních lekcí nebývají "go home" témata nutná!!!. Patrně každý známe smutek při návratu z tábora - tato tematika připomíná již před ukončením skupinové činnosti, že se vracíme do běžných podmínek, a co pěkného nás po návratu může potkat, na koho a nač se těšíme, jak si uděláme radost atd.

B) Témata opakující se obvykle ve více lekcích

Tato témata lze sledovat jako opakující se vždy znovu v hodinách/setkáních s různým obsahovým (viz témata sub C) zaměřením:

  • Počáteční rozhýbání, uvolnění, zklidnění, soustředění, příp. naznačení (hlavního) tématu
    V interakční pedagogice se často objevuje na začátku hodiny/lekce aktivita (cvičení, hra), která nese některé z témat uvedených v názvu tohoto odstavce; jde o přerámování, změnu nebo optimalizaci aktuálního fyzického a/či psychického stavu žáků a jejich orientaci na práci, která je nyní čeká, jindy o relaxaci nebo soustředění; techniky mohou být tematicky orientovány různě (často jde o psychomotorické aktivity), někdy jsou ve vztahu k dalším tématům nebo hlavnímu tématu lekce indiferentní, někdy se již k tématu váží a kódují je.

  • Počáteční debata
    Někdy jako samotnou počáteční/vstupní aktivitu - jindy vedle jiné počáteční aktivity - zařazuje učitel posezení v kruhu, při němž může vesměs kdokoliv hovořit o čemkoliv (ve vazbě na minulou lekci, na jakoukoliv zkušenost mimoškolní atd.). Jde tedy o sekvenci vnitřně tematicky mnohotvárnou, jejíž obsah přináší většinou společný i oddělený životaběh žáků i učitele. Obecně se dá říci, že tématy tu jsou obvykle "sdílení" zážitků, zkušeností atd. s ostatními, "řešení problémů", které se vyskytly nebo "získávání informací".

  • Závěrečná reflexe
    Téma závěrečné reflexe se váže (analogicky k závěru kursu) k tomu, co se odehrálo v rámci hodiny, lekce, bloku, tedy k tomu, co lze jako dílčí témata označit např. takto: "co se odehrálo", " jaké jevy se ve hře objevily (důvěra, spolupráce apod.)", "co jsem/jsme za-/prožil/i", "co nás těšilo a co ne", "co jsme se o sobě/ nás dověděli", "co jsme se naučili", "jak jsme se to naučili", "co se dařilo a co by bylo možno udělat jinak" , "čím se podobá tato situace jiným situacím v našem životě" a "jak můžeme naučené využít". Obecným tématem je schopnost strukturování učebních zážitků a reflexe vůbec a v případě sdílené reflexe (skupinová apod.) též sociální dovednosti.

  • Ukončení lekce
    Tématem bývá "tečka", jasné "spuštění opony", zřetelné oddělení jednoho "tady a ted" od jiného, rozloučení. Není ovšem nutno ukončovat vždy lekci nějakou speciální hrou či technikou - ukončení lekce často bývá dáno závěrečnou reflexí, upozorněním na to, co bude příště, ohlášením konce a pozdravem atd.

Dále se výběr a řazení témat řídí cíli a plánem učitele, strukturou jevů (např. od neverbální komunikace k verbální atd.), potřebami skupiny, událostmi, které nastanou ve skupině žáků či ve škole, společnosti atd. Výčet témat sub C tedy nemá "chronologickou" povahu z hlediska jejich řazení v čase výuky. Řada metod a technik zahrnuje prvky i několika témat (třeba komunikace i sebepoznání) - záleží na konkrétním cíli a akcentu, který vyučující před/na metodu položí. Není tedy nutné (a ani dost dobře možné) striktně dodržet pořadí témat zde uvedené.

C) Celkový přehled témat OSV

POZOR!! Subtémata označená () jsou tématy de facto naukovými nebo teoretické povahy, tématy pojmenovávajícími jevy (co je osobnost, co je důvěra, co je vztah, co je hodnota...) a sledujícími vztahy mezi těmito jevy (např. kvalita vztahu a způsob komunikace...). Nejde o to "přednášet" tato témata - lze je těsně propojit s praktickými činnostmi, demonstrovat prostřednictvím her a technik a hovořit o nich v rámci reflexí (o nich viz dále) po herních/učebních aktivitách. O znalosti těchto témat na straně učitele viz upozornění v závěru úvodní statě. Slůvko "spíše" v titulcích znovu upozorňuje na vzájemné prolínání témat.

  • Témata spíše pro osobnostní rozvoj (osobnostní orientace témat)
    • Sebepoznání1
      • sebepoznání v oblasti vztahu k vlastnímu tělu
      • sebepoznání v oblasti vlastností
      • sebepoznání v oblasti prožívání
      • sebepoznání v oblasti učebních/studijních stylů
      • sebepoznání v oblasti mezilidských vztahů
      • sebepoznání v oblasti hodnot a postojů
      • sebepoznání v oblasti chování, činností a dovedností (v různých typech situací - úspěchu, konfliktu apod., v komunikaci, v zátěžových situacích, při řešení problémů, spolupráci apod.)
      • sebepoznání z hlediska "osobní historie", vlivu různých osob na vývoj "já", životní etapy apod.
      • sebepoznání v oblasti celkového sebeobrazu (komplexní pohled na "já")
      • () osobnost, její proměny v čase života a možnosti poznání a ovlivnění
    • Zdokonalení základních kognitivních funkcí
      (viz téma Rozvoj schopností poznávání v textu průřezového tématu OSV) Pojem "kognitivní funkce" překrývá řadu poznávacích procesů. Ty jsou klíčové pro prožívání, chování či pro jakýkoliv rozvoj. V systémech osobnostně sociální výchovy u nás jde běžně o zdokonalování:
      • smyslového vnímání vůbec
      • pozornosti a soustředění
      • představivosti a fantazie
      • paměti
      • cítění rytmu
      • cítění věcí, prostoru, prostředí (a vztahu k nim)
      • způsobu myšlení - myšlenkových operací
      • dovedností pro řešení problémů (viz i dále samostatná položka osnovy)
      • učení, metakognice (poznávání vlastního poznávání)
      • vztahu poznávacích procesů a prožívání a chování
      • komunikace se sebou samým
      • () obecné informace vztažné k uvedeným jevům.
    • Seberegulace a sebeorganizace
      • () učení a studia
        • managementu učení a studia, individuálních efektivních technik studia, využití svého učebního stylu
        • sebevýchovy
      • () vůle
      • ovládnutí vnitřních procesů (prožívání, emočních stavů, potřeb a nutkání apod., -- vůle, trpělivost)
      • obrany proti předsudkům (není správné pochválit se...), tlakům apod.
      • ovládnutí vnějších projevů (chování, činností apod.)
        • v různých situacích
        • v různých sociálních rolích
      • () principů plánování.
      • "osobního managementu" (dodržování času, plánů či jejich náhlé účelné změny, flexibilita apod.)
      • plánování jak jednat v určitých rolích a situacích a naplňování těchto plánů
      • stanovování perspektivních osobních cílů, dlouhodobého plánování různých složek svého života a jejich naplňování
      • dovednost vytváření obrazu, kterým chci působit

    • Psychohygiena
      Preventivní každodenní péče o tělesné a duševní zdraví v oblastech:
      • naslouchání vlastnímu tělu i duši
      • pohybu a harmonizace těla (a duše)
      • stravy
      • ohrožení drogami a návykovými látkami vůbec
      • časové organizace
      • práce s povinnostmi a úkoly
      • flexibility ("ne-rigidity")
      • mezilidských vztahů a řešení problémů v nich
      • pozitivního myšlení, pozitivní postoje a optimismus pro život
      • zpříjemňování života (mj. vč. kreativity)
      • komunikace se sebou samým
      • sebeúcty, pozitivního sebepojetí, duševní hygieny, umění ocenit se
      • sociální dovednosti jako prevence zátěží
      • () zdraví, duševní zdraví, psychické problémy.

      Psychohygiena v zátěžových situacích:
      • () stres, zátěž, krize, frustrace, deprivace...
      • předcházení zátěžovým situacím a jejich regulace sociálními dovednostmi
      • zátěžové a krizové situace a způsoby jejich zvládání (hledání individuální strategie)
      • regulace emocí
      • způsoby redukce stresu, který již nastal
      • kde hledat pomoc při potížích.

    • Kreativita (s akcentem na sociální a estetickou)
      Kreativita se uplatní v rámci řady témat a k nim vztažných metod jako prostředek zpřítomňující určité obsahy OSV (užití uměleckých forem ve výchově: kresby, sochání z hlíny, práce s maskou, dramatická hra, zvuková exprese). Kreativita se ovšem může vztahovat i k obsahům/tématům samým, zejm. v oblastech:
      • () kreativita, podstata, typy, podmínky, bariéry, konvergentní a divergentní myšlení
      • tvořivost v obecné komunikaci (zajímavost, barvitost, nápaditost atd.)
      • pozitivní autostylizace a její rozdíl od nežádoucích stylizací a afektovanosti v chování
      • různé úhly pohledu na jevy v oblasti sociálních vztahů
      • tvořivost při navazování a udržování mezilidských vztahů
      • tvořivost při řešení problémů v sociálních vztazích.

      Formálně lze též hovořit o "vnitřních tématech" kreativity, resp. o učení se:
      • nalézání prostoru pro uplatnění tvořivosti, vidění problémů, mezer k zaplnění apod.,
      • schopnosti vidět jevy jinýma očima, dát jim jiné významy,
      • produkovat dostatek včasných nápadů,
      • hledání neobvyklých řešení,
      • dotahovat "technická" řešení nápadů do reality.
  • Témata spíše pro sociální rozvoj (sociální dovednosti - sociální orientace témat)
    • Poznávání lidí
      Tematika prakticky prolíná opět i jinými tématy:
      • co lze na člověku poznávat
      • vzájemné poznávání se ve skupině
      • pozornost odlišnostem a konstruktivní postoje k odlišnostem
      • rizika chyb při poznávání lidí
      • () sociální inteligence a dovednosti potřebné pro poznávání druhých
      • () sociální percepce a její úskalí
    • Mezilidské vztahy
      Téma se prolne zejména v oblasti regulace vztahů s tématy komunikačními.
      • () sociální skupiny, dynamika sociální skupiny, práva lidí ve vztazích různé míry obecnosti
      • mezilidské vztahy (definice, zdroje jejich vzniku a typy)
      • vztahy "tváří v tvář" a vztahy obecně společenské (vč. otázek moci, rasismu apod.)
      • způsoby pěstování mezilidských vztahů a péče o ně
      • tolerance a pohled na svět očima druhého
      • dovednosti pro pozitivní změnu vzájemných vztahů
      • prosociální chování, pomáhající a podporující chování
      • lidská práva jako regulativ vztahů
      • práce s přirozenou dynamikou dané třídy jako sociální skupiny (cíle, normy, role, vztahy, komunikace a situace ve skupině vznikající v rámci OSV i mimo ni)
    • Komunikace (sémiotika, technika, pragmatika...)
      Toto téma je velmi rozsáhlé a překrývá vždy některou ze svých kapitol i témata další! Následující výčet je tedy návrhem různých subtémat a přístupů. Komunikace je de facto prostředkem práce se všemi ostatními tématy (ať již komunikace se sebou samým např. při sebepoznávání nebo komunikace s druhými při tvorbě mezilidských vztahů) - tematizuje se tedy jako prostředek prakticky vždy a je možno s ní jako s tématem pracovat i tehdy, když není klíčovým cílem lekce).
      • () chování, jednání, interakce, komunikace.
      • znakovost v komunikaci
        • neverbální signály (co vše říká řeč těla)
        • zvukově verbální signály (co vše říká řeč zvuků a slov)
        • materiální signály (co vše říkají předměty a prostředí člověka)
        • "skutkové" signály (co vše říkají činy člověka)
      • pozorování a naslouchání
        • technika kvalitního vnímání/kvalitní percepce
        • možnosti a úskalí významové interpretace chování vůbec a komunikačního chování
        • kvality dobrého vnímání a porozumění - empatické a aktivní naslouchání
      • jak tvořit základní kódy v komunikaci:
        • tvorba tělových signálů a znaků a jejich sdělnost
        • technika tvorby zvukově verbálního/mluveného projevu
        • technika výrazu mluveného projevu
      • jak užívat komunikaci a specifické komunikační dovednosti
        • parametry
          • přesná
          • pozitivní
          • respektující
          • tvořivá
          • účelná
        • formy
          • monology - vyprávění příběhů, přednášky, vstup do tématu "rétorika"
          • dialog - jak ho vést (pravidla, řízení, typy dialogů)
        • funkční moduly
          • žádosti, děkování, odmítání apod.
        • situace
          • informování
          • přesvědčování
          • řešení konfliktů
          • vyjednávání
        • role
          • typická komunikace v různých sociálních rolích
          • komunikace ve škole
        • spontánní či záměrné strategie - jejich užití a obrana proti problematické komunikaci:
          • asertivita
          • manipulace
          • pasivita
          • agresivita
          • přizpůsobivé chování atd.
      • pravda, lež a předstírání v komunikaci
      • komunikace se sebou samým
    • Záleží na učiteli, co vytkne z komunikace jako explicitní a samostatná témata (např. nejprve řešení konfliktů a teprve následně aplikaci této komunikační dovednosti do tématu mezilidských vztahů či kooperace nebo zda bude přicházet ke komunikaci právě přes otázky efektivní kooperace, psychohygieny atd.).

    • Kooperace (a kompetice)
      Kooperace/spolupráce a kompetice/soutěž jsou komplementární témata. Kooperativní postupy mohou být prostředkem OSV při učení se komunikaci, tvořivosti atd. Kooperaci lze tematizovat často i vedle témat jiných. Podobně se setkává téma kompetice s tématem komunikace, hodnoty, postoje atd.
      • () kooperace a kompetice - základní formy interaktivního chování a jejich výhody a nevýhody
      • () kooperace - podstata a formy
      • individuální dovednosti pro kooperaci (seberegulace v situaci nesouhlasu, odporu apod., dovednost odstoupit od vlastního nápadu, dovednost navazovat na druhé a rozvíjet vlastní linku jejich myšlenky, pozitivní myšlení apod.)
      • sociální dovednosti pro kooperaci (jasná a respektující komunikace, řešení konfliktů, podřízení se, vedení a organizování práce skupiny)
      • plnění různých kooperativních úkolů.
      • () kompetice (podstata a formy, osobní vztah k soutěži, zvládání kompetitivních situací, soutěž a morálka)

      Nejde jen o využívání soutěživých her (to je koneckonců běžné), jde však o to, učit člověka rozumět soutěži, rozumět sobě ve vztahu k soutěži, učit eticky jednat a rozumně žít v prostředí soutěživosti a konkurence.

  • Témata spíše pro morální rozvoj (axiologická - hodnotová orientace témat)
    • Řešení problémů a rozhodovací dovednosti
      Oblast by měla být ideálně aplikována na témata OSV - tedy neřešit např. problémy fyzikální, ale vztahové apod. Samozřejmě, že opět obecně prolíná všemi dalšími tématy, jak bylo lze sledovat skrze opakování pojmu výše.
      • () co je problém, co je rozhodování
      • pozitivní postoj k jevu "problém"
      • techniky diagnózy/rozpoznání problému
      • () obecný postup řešení problému a rozhodování
      • plánování řešení problémů (zejm. v oblasti témat OSV, životních situací, všedních událostí atd.)
      • podmínky a kritéria pro rozhodování; já a jiní lidé v rozhodovacích situacích
      • různé aplikace v podobě problémových a rozhodovacích situací
      • řešení problémů a rozhodování z hlediska různých sociálních rolí
      • základní dovednosti pro organizaci druhých lidí
    • Hodnoty, postoje, mravní vlastnosti, praktická etika
      Opět i toto téma zcela prolne většinou dalších, neboť prakticky každý náš skutek má jistou mravní dimenzi. Vedle toho se tématu můžeme věnovat zčásti i samostatně či je při různých činnostech (situační metoda, dramatické hry) akcentovat
      • () hodnoty, hodnotové žebříčky, hodnotové orientace (já, druzí, lidé obecně), otázky etiky
      • postoje a hodnoty a jejich projekce v chování lidí (odpovědnost, spolehlivost, spravedlivost/férovost
      • slušnost, respektování (různosti), prosociální chování, čestnost, pozitivnost - a jejich opaky
      • eticky problematické situace obecně i z pohledu našeho všedního dne, rozhodování v těchto situacích.
  • Aplikační témata (témata rolově situační - specifické aplikace)
    • Jednání v různých sociálních rolích
      Tato kategorie byla opět de facto již zmiňována u dalších témat, ale i ona sama se může výrazně tematizovat. Tématem jsou tu tedy specifické role, do nichž se žák dostává či dostat může.
      • () jev "role", sociální role
      • jednání v rolích, které žák skutečně zastává nebo které mohou v jeho životě nastat "dnes"
      • jednání v rolích, do nichž se může dostat později
      • jednání v rolích, do nichž se žák dostat může málo pravděpodobně či vůbec, ale jsou z hlediska učení užitečné (např. středověký král řešící určitá dilemata)
    • Jednání v (specifických) situacích
      Tato kategorie byla také zmiňována u dalších témat a též i ona sama se může výrazně tematizovat. Tématem jsou tu specifické situace, do jichž se žák dostává či dostat může.
      • () situace jako "jednotka" bytí, jako dynamický systém vztahů
      • každodenní sociální a komunikační situace (viz též téma "komunikace" - např. sdělování zprávy)
      • ne běžné situace (např. konkurz na místo)
      • složité situace (např. odmítání drogy)
      • krizové situace (např. konflikt)
      • situace specifické pro určité role (např. rodič, žák, reklamující zákazník)
      • profesně specifické situace (např. učitel, manažer, obchodník)
      • fiktivní - pro učení užitečné - situace a role (např. kosmonaut rozhodující krizové situace na Marsu apod.)

1 Sebepoznání prolíná de facto všemi tématy - každá činnost, kterou žáci budou dělat má větší či menší sebepoznávací potenciál; nebudeme sebepoznání již u dalších témat uvádět jako téma dílčí!!! Přesto je užitečné věnovat se blízko začátku kursu tématu i samostatně a je spíše vhodné zařazovat individuální sebepoznávací aktivity (tedy sebepoznávací aktivity typu "já o já"); aktivity typu "druzí o já" (např. prostřednictvím výroků spolužáků o "já" apod.) spíše až po vyhodnocení úrovně a kvalit vztahů ve skupině žáků.

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
 
INFO
Publikován: 23. 03. 2005
Zobrazeno: 6493krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
VALENTA, Josef. 2. kapitola - Tematické okruhy Osobnostní a sociální výchovy. Metodický portál: Články [online]. 23. 03. 2005, [cit. 2020-02-29]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/204/2-KAPITOLA---TEMATICKE-OKRUHY-OSOBNOSTNI-A-SOCIALNI-VYCHOVY.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.