Hledáme zvukové dvojče

Obsah aktivity:

Jak zní můj nástroj, komu zní stejně a proč?

Sociální cíl

Rozvoj komunikace / vztah se všemi spolužáky.
Respektovat, že se všichni prostřídají, a poslouchat, co ostatní říkají.
Věnovat pozornost ostatním.
Kontrast mezi mými vjemy a vjemy ostatních.
Dělit se o úspěch.
Vzájemná pomoc.

Akademický cíl

Porovnat zvuk drobných předmětů v krabičkách.
Rozeznat, v čem se liší a v čem jsou si podobné (barva zvuku) zvuky plastových krabiček s rýží, papírem, kovovými předměty, semeny apod., mluvit s ostatními spolužáky a hledat toho spolužáka, který má tvé dvojče (krabičku). Rozhodování (zvuk je stejný nebo jiný?).
Zvuk popsat za použití některých přídavných jmen a výrazů z hudebního slovníku (vysoký a hluboký, forte a piano), a slov z běžného slovníku (podobné, různé, stejné).

Bylo dosaženo cílů?

Všichni žáci si s krabičkami hráli a měli radost, když uhodli, co v nich je. Všichni byli v příjemné situaci: „Každý o mně chce něco vědět". Také dokázali srovnat krabičky do řady podle zvuku a hovořit o rozdílu mezi vysokým a hlubokým, hlasitým a tichým, zvukem a tichem.

Cíl vyučujícího

Činnost

Organizační poznámky:
Úvod (učitel uvede do nové látky nebo žáci předmět zkoumají) / Stanovení smyslu / Praktická činnost / Použití / Zpětná vazba, Hodnocení

Začneme si hrát s plastovou krabičkou obsahující jedno semínko a tážeme se: „Je uvnitř něco?" Žáci řeknou, že ano.
Hrajeme si s prázdnou krabičkou a zeptáme se na totéž. Žáci řeknou, že když není z krabičky nic slyšet, že tam nic není.
Ukážeme na další krabičku a nejdřív se zeptáme, jestli si žáci myslí, že bude vydávat nějaký zvuk, nebo ne. Žáci hádají a chtějí vědět, jestli je krabička podobná těm ostatním, nebo je jiná. Vyzveme některého žáka, aby si s krabičkou pohrálo. Krabička nevydává žádný zvuk.
Teď mají žáci najít něco malého, co by mohli dát do krabičky. Učitel poznamenal, že když do krabičky vložíme jedno semínko, dvě semínka nebo více semínek, nebude zvuk stejný. Žáci hledají po třídě drobné předměty a nacházejí překvapivé věci, například kousky dřeva z ořezávání tužek nebo papírová kolečka z děrovačky, kancelářské spony, špendlíky, kamínky, kousky křídy. Učitel má také kávová zrna, rýži, čočku, obilná zrna apod.
Žáci mají dát do dvou krabiček stejný předmět a porovnat, jaký zvuk krabičky vydávají, když si s nimi pohrají. Mají také hádat, jestli jeden předmět bude znít podobně jako druhý, vydávat vysoký nebo hluboký zvuk, a předpoklad mají ověřit.
Když máme pro každého žáka alespoň jednu krabičku, můžeme všechny krabičky v koši promíchat. Každý si vezme jednu krabičku a hledá spolužáka, který má krabičku - dvojče; pak spolu utvoří pár. Můžeme si hrát více, podněcujeme-li žáky, aby o zvuku hovořily.
Když si žáci krabičky naplnili, vědí, co v nich mají. Velmi brzy pochopí, že skutečná hra spočívá v tom uhodnout, co v krabičce je, aniž ji otevřou, jenom tak, že se do ní „podívají ušima". Možná, že něco dělají ze zvyku, ale ne uvědoměle.
Tímto procvičením se žáci naučí něco o sobě i o ostatních: uvědomí si, že dokáží úlohu vyřešit tím, že se spolehnou na svůj sluch. Potom převedou sluchové vjemy v jazyk, popíší zvuk a jeho barvu, a tímto způsobem se seznámí s novými pojmy a výrazy.
Je velmi důležité, aby byly všechny krabičky neprůhledné a stejné, bez pomoci dospělých se daly jen těžko otevřít a po cvičení byly uloženy v koši a žáci si s nimi mohli hrát, kdykoliv chtěli.

Kompetence sociální a personální:

• účinně spolupracuje ve skupině, podílí se společně s pedagogy na vytváření pravidel práce v týmu, na základě poznání nebo přijetí nové role v pracovní činnosti pozitivně ovlivňuje kvalitu společné práce