Odborné články Základní vzdělávání O zařazení náboženství do základních škol
Odborný článek

O zařazení náboženství do základních škol

26. 6. 2007
Základní vzdělávání
Autor
VÚP Praha

Anotace

Podklad pro výklad.

Každá registrovaná církev nebo náboženská společnost v České republice (dle Seznamu v Příloze k zákonu č. 3/2002 Sb.), které bylo zároveň přiznáno zvláštní právo zřizovat církevní školy podle zvláštního právního předpisu (podle § 7 odst. 1 písm. e) zákona č. 3/2002 Sb.), se může stát zřizovatelem církevní školy a požádat o její zařazení do školského rejstříku. Církevní základní škola zařazená ve školském rejstříku může v této škole vyučovat vlastní náboženství jako povinný nebo volitelný vyučovací předmět. Hodinovou dotaci na tento vyučovací předmět pak čerpá z disponibilní časové dotace, kterou vymezuje rámcový učební plán v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (dále jen RVP ZV).

Pokud je zřizovatelem školy stát, kraj, obec či svazek obcí a škola se rozhodne do svého vzdělávání začlenit i výuku náboženství, pak je to možné – ve shodě s § 15 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb. – jen v rámci nepovinného vyučovacího předmětu. Na realizaci tohoto nepovinného předmětu nelze použít hodiny z disponibilní časové dotace.

Náboženství mohou vyučovat pouze registrované církve nebo společnosti, kterým bylo přiznáno zvláštní právo vyučovat náboženství ve státních školách podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 3/2002 Sb. Nepovinný předmět náboženství může vyučovat pouze pověřený zástupce církve nebo náboženské společnosti, který splňuje předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka (podle zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících), a to pouze v pracovněprávním vztahu ke škole.

Pokud je náboženství na církevních školách vyučováno jako povinný nebo volitelný předmět, musí být zařazen v učebním plánu školního vzdělávacího programu dané školy a musí být k němu vypracovány (a do programu zařazeny) i učební osnovy.

Školský zákon, ani schválený RVP ZV (část D, kapitola 11 – Zásady pro zpracování ŠVP) neřeší způsob začlenění nepovinných předmětů do školních vzdělávacích programů. Je tomu tak především z praktických důvodů, protože nabídka a skutečná realizace nepovinných předmětů se každým rokem mění. Proto se doporučuje, aby byl pro informaci zákonných zástupců žáků ve školním vzdělávacím programu uveden výčet nepovinných předmětů, které škola nabízí, s odkazem, že podrobnější dokumentace o cílech a obsahovém zaměření nepovinného předmětu je uložena v dokumentaci školy.

Z toho vyplývá, že je pouze na škole, jak si cíle a obsah nepovinných předmětů zpracuje, zda nepovinné předměty zařadí do školního vzdělávacího programu nebo budou součástí jiného materiálu v dokumentaci školy.

Jakékoli materiály zasílané na školu jako metodické texty pro výuku vyučovacích předmětů (povinných, volitelných či nepovinných), jimiž jsou i příklady charakteristik předmětů nebo rozpracování vzdělávacího obsahu předmětů (včetně náboženství), jsou pouze materiály doporučujícími a je jen na škole, zda a jak je využije.

Autor
VÚP Praha

Hodnocení uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

RVP do 2024

Téma článku:

Jiné vzdělávací obory obecně