V první řadě je to programový kód, který slouží k ovládání hardwaru a řízení spuštěných programů (tedy procesů). Jádro, tedy Linux, vymyslel Linus Torvalds a nadále vede jeho vývoj. Na vývoji se podílejí ze 75 % firmy (zdroj tvrzení) a zbytek jsou volně pracující programátoři. Jádro je díky své licenci dostupné ve formě zdrojových kódů, což byl impuls pro mnoho firem, které jej začaly upravovat, vylepšovat a využívat ve svých produktech. Namátkou jde například o výrobce:
Vývoj operačních systémů využívajících jako jádro Linux je zřejmě nejviditelnější větví vývoje. Systémy jsou složeny z několika typických součástí, které spolupracují a tvoří celek označovaný jako linuxová distribuce. Jednotlivé distribuce se od sebe výrazně liší, a to podle účelu nebo zaměření na cílového uživatele.
Základem distribucí je svobodný software, publikovaný s některou licencí GNU – např. GNU GPL. Protože tento software tvoří významnou část z celého operačního systému, měl by být celek označován pojmem „GNU/Linux“. V praxi se to ale příliš nedodržuje a používá se „politicky nekorektní“ a hlavně kratší označení „Linux“ (ano, i v tomto článku).
Linux a související technologie se rozrůstají a nabývají na komplexnosti a složitosti. Existuje mnoho virtualizačních platforem, mnoho distribucí a poslední dobou začíná hrát roli také cloud computing, v němž se linuxový systém stává nezbytnou, nicméně neviditelnou základnou. Rozvíjí se také oblast předplacených služeb, které jsou technicky stále složitější, ale pro zákazníka (a školy jsou zákazníkem s velkým významem!) představují obrovské úspory. „Linux“ se tak stává módním slovem, buzzwordem, módou a v případě firem bývá vnímán podobně pozitivně jako zelená energie, třídění a minimalizace odpadu, nediskriminace. Organizace, které se chová ekologicky a používá open source či Linux, je chápána jako společensky odpovědná a progresivní. Ač můžeme polemizovat, faktem zůstává, že Linux je technologický trend (ač je výraz v tomto případě technicky nepřesný).
Bezpečnost operačních systémů založených na Linuxu je dána několika faktory. Jeden z těch nejvýznamnějších je určen konceptem unixových systémů, do jejichž rodiny Linux patří. Jde o striktní rozdělení systémového a uživatelského prostoru a strukturu uživatelských oprávnění. Uživatel pracující pod neadministrátorským účtem nemůže ohrozit stabilitu systému nebo jej kompromitovat (samozřejmě se bavíme o vhodně zabezpečeném systému). Například spuštění procesu, který neadekvátně vytěžuje systémové zdroje, nevede ke zhroucení systému, nýbrž k ukončení tohoto procesu a jeho potomků.
Uživatelská oprávnění hrají roli při spouštění programů – běžný uživatel může zapisovat pouze do svého domovského adresáře, nemůže tedy měnit nastavení systému. To je zásadní překážka pro aktivity škodlivého kódu (malwaru, virů). Neexistují pro Linux jednak proto, že Linux nedominuje desktopovým počítačům a autorům malwaru se nevyplatí programy vytvářet a šířit, ale hlavně vědí, že takový kód v linuxovém systému mnoho škody nenapáchá.
Zdrojové kódy Linuxu a svobodného softwaru procházejí auditem světové odborné veřejnosti. Kdokoliv na světě může kódy podrobit kontrole a hledat v něm chyby. To se stále děje, takže na tisíc řádků kódu připadá pouze 0,17 chyby (u proprietárního softwaru jde o řádově větší množství).
Mezi další klíčové vlastnosti zajišťující bezpečnost patří také integrovaný firewall a centrální správa softwaru, přičemž softwarové balíčky jsou elektronicky podepsané a pravost podpisu je před instalací ověřena. S tím souvisí také bleskurychlá oprava chyb (v řádech hodin) a dostupnost bezpečnostních aktualizací. Tyto a další vlastnosti dělají z linuxových systémů velmi bezpečné softwarové vybavení.
Otázka se složitou odpovědí. Software je zdarma, ale vždy bude potřeba zaplatit práci administrátora, zaškolení uživatelů, průběžná školení, vytvoření nebo zakoupení dokumentace, telefonickou podporu. Úspora spočívá v tom, že není nutné kupovat softwarové licence pro operační systém a vybavení – to je součástí instalace. Další úspora spočívá v tom, že díky používání standardů a otevřených datových formátů (OpenDocument Format) nebude v budoucnu problém s migrací dat na jiný systém – nevznikne závislost na jednom dodavateli, což je v současnosti velkým problém mnoha organizací. Úspory a výhody je tedy nutné hledat s výhledem na příští roky. A v takovém případě nabízí open-source software a Linux mnohé výhody.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Článek je zařazen v těchto kolekcích: