Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Základní vzdělávání > Národní strategie globálního rozvojového...

Ikona teoreticky

Národní strategie globálního rozvojového vzdělávání pro období 2011–2015. Analytická část

Ikona odbornost
Autor: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky
Anotace: Článek přináší analytickou část Národní strategie globálního rozvojového vzdělávání pro období 2011–2015. Přílohy obsahují celé znění dokumentu v českém a anglickém jazyce.
Téma příspěvku:Jiné vzdělávací obory obecně
Příspěvek může být vzhledem k datu publikace zastaralý. V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „nahlásit příspěvek“.

Úvod

Česká republika se po vstupu do OECD a do Evropské unie stala dárcovskou zemí a zavázala se k pomoci rozvojovým zemím a ke globálnímu snižování chudoby. Tomuto závazku může dostát pouze za předpokladu, že bude mít podporu české společnosti. Na rozdíl od jiných zemí OECD je informovanost české veřejnosti o globálních problémech a způsobech jejich řešení zatím nízká[1]. Přes nepopiratelnou solidaritu, kterou lidé v České republice prokazují při humanitárních krizích, stále chybí širší povědomí o tom, co znamená extrémní chudoba, o existenci a významu dlouhodobé rozvojové spolupráce i o širším kontextu globálních otázek. Problémy v rozvojových zemí se většině české veřejnosti stále jeví jako vzdálené, zdánlivě se nedotýkající našich životů. Přitom současná ekonomická a finanční krize zřetelně poukazuje na propojenost dnešního globálního světa a na skutečnost, že události v jiné části zeměkoule ovlivňují do značné míry i život u nás.

O otázky, které souvisejí se situací v rozvojových a rozvinutých zemích, a o tzv. globální souvislosti by se proto měl zajímat každý občan. Zvyšování informovanosti a zdůrazňování potřeby solidarity a partnerství a apel na změnu spotřebitelského a občanského chování se musí stát součástí vzdělávacího procesu na všech úrovních, počínaje předškolním a konče terciárním vzděláváním. Zároveň by měla existovat i nabídka dalších vzdělávacích a osvětových aktivit pro dospělé. Důraz přitom musí být kladen nejen na předávání znalostí, ale i na rozvíjení dovedností, schopností, hodnot a postojů, které povedou k aktivnímu přístupu jednotlivců k řešení globálních problémů.

Ministerstvo zahraničních věcí ČR, které je hlavním koordinátorem zahraniční rozvojové spolupráce a humanitární pomoci do zahraničí, dlouhodobě financuje aktivity nevládního sektoru v oblasti globálního rozvojového vzdělávání. Počet vzdělávacích aktivit zaměřených na rozvojovou a globální problematiku ze strany nevládních organizací, vysokých škol, ale i jednotlivých učitelů na všech typech škol za poslední roky výrazně narostl. Ve strategiích vzniklých v posledních letech pro oblast vzdělávání je však tato problematika pojednána jen okrajově.

Na základě zkušenosti jiných vyspělých dárcovských zemí, doporučení mezinárodních organizací a po dohodě s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR proto Odbor rozvojové spolupráce a humanitární pomoci MZV ČR inicioval vznik této Národní strategie globálního rozvojového vzdělávání, která sleduje dva hlavní záměry – v koncepční části A vymezit a definovat cíle, témata a principy globálního rozvojového vzdělávání a v části B nastínit strategická opatření na nejbližší pětileté období.

Mezi hlavní cíle předkládané strategie globálního rozvojového vzdělávání (GRV), připravené pracovní skupinou složenou z odborníků ze státní správy, pedagogických institucí, vysokých škol a nevládního sektoru, patří:

  • dosáhnout toho, aby se globální rozvojové vzdělávání stalo nedílnou součástí všech úrovní formálního vzdělávání;
  • zvýšit význam GRV v oblasti neformálního vzdělávání a podpořit osvětové aktivity určené široké veřejnosti a médiím;
  • rozvíjet spolupráci a partnerství v oblasti GRV mezi zainteresovanými aktéry;
  • zajistit dlouhodobou finanční podporu kvalitních programů GRV;
  • systematicky zvyšovat kvalitu a efektivnost programů GRV.

A Analytická část

1 Definice GRV

Globální rozvojové vzdělávání[2] je celoživotní vzdělávací proces, který přispívá k pochopení rozdílů a podobností mezi životy lidí v rozvojových a rozvinutých zemích a usnadňuje porozumění ekonomickým, sociálním, politickým, environmentálním a kulturním procesům, které je ovlivňují. Rozvíjí dovednosti a podporuje vytváření hodnot a postojů tak, aby lidé byli schopni a ochotni aktivně se podílet na řešení lokálních a globálních problémů.

Globální rozvojové vzdělávání směřuje k přijetí zodpovědnosti za vytváření světa, kde mají všichni lidé možnost žít důstojný život.

2 Východiska a souvislosti globálního rozvojového vzdělávání

2.1 Mezinárodní východiska globálního rozvojového vzdělávání

Vyspělé země už po řadu desetiletí reagují na problémy chudých zemí cestou mezinárodní rozvojové spolupráce. Spolu s konkrétními formami pomoci rozvojovým zemím postupně narůstala i nutnost zvyšovat informovanost obyvatel dárcovských zemí o širším kontextu rozvojové spolupráce. Od druhé poloviny 80. let se globální rozvojové vzdělávání a spolu s ním zvýšený důraz na rozvíjení hodnot jako solidarita, tolerance, lidská práva a demokracie stávalo nevyhnutelnou součástí vzdělávacích procesů vyspělých společností.

V mnoha zemích postupně vznikly národní strategie globálního či rozvojového vzdělávání a problematice se začaly věnovat i mezinárodní rozvojové organizace. V roce 1999 byl přijat ve Velké Británii dokument Building Support for Development, který apeloval na vnímání globálního rozvoje nikoliv z pohledu charitativního, kdy jsou lidé v rozvojových zemích oběťmi, ale z pohledu vzájemné závislosti a propojenosti životů lidí na celém světě, kteří jsou si navzájem partnery. Pokud je cílem dosáhnout průlomu v oblasti zvyšování povědomí obyvatel, je třeba překonat vnímání založené na slitování a soucitu a podpořit reálné porozumění globálním tématům z pohledu vzájemné závislosti a jejího vlivu na každodenní život obyvatel.

2.1.1 Hlavní dokumenty mezinárodních organizací související s globálním rozvojovým vzděláváním

Organizace spojených národů (OSN)

OSN věnovala podpoře vzdělávání a osvěty vedoucí k odpovědnosti za náš svět zvláštní kapitolu svého programového dokumentu Agenda 21, schváleného na konferenci OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro v roce 1992, a znovu ji potvrdila v Johannesburském implementačním plánu na Světovém summitu o udržitelném rozvoji v r. 2002. Zásadním dokumentem určujícím další směr mezinárodní rozvojové spolupráce, ale i globálního rozvojového vzdělávání, se stala Deklarace tisíciletí, přijatá za účasti představitelů 189 států na Summitu tisíciletí v New Yorku v roce 2000. Řadu doporučení vydalo pro tuto oblast UNESCO; nejvýznamnějším počinem této organizace je bezesporu vyhlášení Dekády UNESCO pro vzdělávání k udržitelnému rozvoji na léta 2005–2014 a přijetí ve spolupráci UNESCO a Evropské hospodářské komise OSN Strategie výchovy k udržitelnému rozvoji v březnu 2005 ve Vilniusu.

Evropská unie (EU)

V roce 2005 vydala Rada Evropské unie, zástupci vlád členských zemí EU zasedajících v Radě EU, Evropská komise a Evropský parlament společné prohlášení o rozvoji, tzv. Evropský konsensus o rozvoji, nastiňující výzvy, kterým bude nutno čelit při odstraňování chudoby, iniciativy vedoucí k podpoře udržitelného rozvoje a závazky EU při jejich naplňování. Dodatek dokumentu věnovaný rozvojovému vzdělávání byl přijat v roce 2007 pod názvem: Evropský konsensus o rozvoji: příspěvek k rozvojovému vzdělávání a zvyšování informovanosti.

Rada Evropy – North South Centre

Evropské centrum pro vzájemnou závislost a solidaritu (European Centre for Global Interdependence and Solidarity, zkráceně North-South Centre – Centrum Sever–Jih), ustavené při Radě Evropy v roce 1990, přijalo na kongresu o globální výchově v Evropě v roce 2002 tzv. Maastrichtskou deklaraci na zkvalitnění a podporu globální výchovy v Evropě do roku 2015. Kromě řady koncepčních doporučení deklarace vyzvala delegáty, aby „prověřili možnost vytvářet programy pro sledování úrovně globálního vzdělávání a podpořili vznik národních zpráv o globálním vzdělávání a pravidelných hodnotících zpráv“.[3]

Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD)

Výbor pro rozvojovou pomoc OECD (DAC) navrhl sadu opatření, jak zvýšit efektivitu poskytované rozvojové pomoci, a shrnul je do dokumentů Pařížská deklarace o efektivnosti pomoci (2005) a Accra Agenda for Action (2008). Mezi hlavními body deklarace, zaměřenými na zkvalitnění rozvojové pomoci na straně dárců i partnerských zemí, je zdůrazněno zvýšení podpory obyvatel dárcovských zemí pro rozvojovou spolupráci. DAC rovněž vydává doporučení svým členům, jak působit v oblasti zvyšování povědomí o rozvojové spolupráce, např. publikoval zprávu Building Public Awareness of Development: Communicators, Educators and Evaluation (2008).

2.2 Východiska globálního rozvojového vzdělávání v České republice

Česká republika se k řešení globálních problémů staví odpovědně a již řadu let se aktivně věnuje zahraniční rozvojové spolupráci. Navázala na historii pomoci rozvojovým zemím ze socialistického bloku v období 70. let a 80. let a po vstupu do OECD v roce 1995 obnovila svůj program zahraniční rozvojové spolupráce. Jako člen Evropské unie celý systém modernizovala a transformovala a v současné době poskytuje bilaterální a multilaterální rozvojovou pomoc ve výši zhruba 4 miliard Kč ročně. Kromě primárního cíle, kterým je omezování chudoby v rozvojových zemích, plní rozvojová spolupráce České republiky i cíle sekundární: přispívá k budování dobrých vztahů s rozvojovými zeměmi a napomáhá zajišťovat politické, bezpečnostní, ekonomické a environmentální zájmy naší země. Získání podpory domácí veřejnosti a zvýšení její informovanosti se stalo jedním z důležitých úkolů, kterým se Ministerstvo zahraničních věcí jako koordinátor rozvojové spolupráce v posledních letech věnuje.

První zmínku o globálním rozvojovém vzdělávání na úrovni vládního dokumentu přinesla Koncepce zahraniční rozvojové pomoci České republiky na období 2002–2007 z roku 2002. Tímto dokumentem se Česká republika přihlásila k mezinárodním rozvojovým principům, jako je princip partnerství, respektování priorit partnerských zemí a zvyšování efektivnosti pomoci. Cílem rozvojového vzdělávání zde bylo stanoveno „posílení veřejného mínění v ČR ve prospěch solidarity s rozvojovým světem a poskytování vládní zahraniční pomoci“. Strategický rámec udržitelného rozvoje České republiky, přijatý vládou v lednu 2010, stanoví mj. za své cíle „zvýšit připravenost obyvatel, veřejné správy a složek integrovaného záchranného systému k řešení dopadů globálních a jiných bezpečnostních hrozeb a rizik“ a také „posílit aktivní účast v mezinárodních organizacích a prosazovat principy udržitelného rozvoje na všech úrovních mnohostranných a bilaterálních vztahů a v souladu s nimi posilovat mezinárodní spolupráci v politické, ekonomické, sociální, environmentální a kulturní oblasti a usilovat o zvýšení objemu a efektivnosti oficiální rozvojové pomoci“. K realizaci těchto cílů by mělo přispět jednotné informování, vzdělávání a příprava obyvatel. Nová Koncepce zahraniční rozvojové spolupráce z r. 2010 aktualizuje sektorové a teritoriální priority České republiky v této oblasti.

Odpovědný přístup České republiky ke globálním problémům se projevil i v reformě vzdělávacího systému, k němuž došlo v posledním desetiletí. Celý systém byl decentralizován, přičemž odpovědnost za vzdělávací proces a profesní růst učitelů byla ve značné míře převedena na regiony a samotné školy. Nové strategické vzdělávací dokumenty odrazily změnu v chápání vzdělávání jako přípravy jedince pro reálný život v rychle se měnící společnosti, pro život osobní a pracovní, pro udržitelnost i aktivní ovlivňování budoucnosti. Základním koncepčním dokumentem se stal Národní program rozvoje vzdělávání v České republice, tzv. Bílá kniha, na nějž navázal nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let. V souvislosti s tím mluvíme o rámcových vzdělávacích programech. Dále vznikly vzdělávací strategie i pro další oblasti, jako např. Strategie celoživotního učení ČR, Strategie rozvoje lidských zdrojů v ČR a Strategie vzdělávání k udržitelnému rozvoji. Cíle a principy globálního rozvojového vzdělávání jsou v těchto strategiích a kurikulárních dokumentech odraženy jen částečně. Zásadní koncepční dokument pro tuto oblast zatím chyběl.

Velkou zásluhu na tom, že globální a rozvojová témata začala po roce 2000 pronikat do českých škol, dosud měly především nevládní humanitární a rozvojové organizace, které využívají svých zahraničních zkušeností k tomu, aby připravily aktuální podklady a učební materiály, vhodné pro přímé zařazení do výuky. Díky nim vznikla za podpory Ministerstva zahraničních věcí ČR a Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy ČR řada příruček, výukových materiálů i pracovních listů. Mnohým neziskovým organizacím i vysokým školám se v minulých letech podařilo navázat spolupráci a rovněž získat finanční podporu mezinárodních organizací (EU, UNDP, North-South Center) nebo dalších dárců (Kanada, Rakousko). Významným počinem nevládního sektoru byla mezinárodní konference věnovaná globálnímu rozvojovému vzdělávání, kterou v rámci českého předsednictví v Radě EU uspořádala v roce 2009 společnost Člověk v tísni ve spolupráci s Českým fórem pro rozvojovou spolupráci (FoRS) a evropskou platformou evropských nevládních organizací CONCORD.

Česká republika se v roce 2008 stala pátou zemí, která byla v oblasti globálního rozvojového vzdělávání podrobena hodnocení nezávislých mezinárodních hodnotitelů pod vedením organizace GENE (Global Education Network Europe). Na základě tohoto hodnocení vznikla Národní zpráva o globálním vzdělávání v České republice, obsahující řadu doporučení, zaměřeným zejména na zlepšení koordinace a koherence GRV v České republice.

2.3 Návaznost globálního rozvojového vzdělávání na ostatní priority ve vzdělávání

Součástí rámcových vzdělávacích programů jsou tzv. průřezová témata, z nichž některá reflektují cíle, témata a principy GRV. Globální rozvojové vzdělávání se tématy a využívanými metodami částečně překrývá s interkulturním vzděláváním, environmentální výchovou, výchovou k lidským právům, výchovou k občanství a dalšími oblastmi vzdělávání.

Uvedené vzdělávací oblasti přispívají k plnění cílů GRV a různou měrou usilují o:

  • výchovu k hodnotám – respekt k sobě samému a k druhým, smysl pro společenskou zodpovědnost, smysl pro sounáležitost a aktivní přístup k učení sebe sama a druhých;
  • rozvoj myšlenek a znalostí týkajících se technologických změn, nerovností v životních podmínkách obyvatel světa, demokracie, vlády a občanství atd.;
  • rozvoj klíčových schopností a znalostí – komunikační, sociální, občanské, pracovní, kompetence k řešení problémů a kompetence učit se;
  • zajištění tvůrčích příležitostí a aktivity v průběhu vzdělávacího procesu – individuální a společné práce, sdílení odpovědnosti za výsledky učení, spoluúčast na vzdělávacím procesu.

Odlišují se zejména tematickým zaměřením a svými cíli, které se však navzájem doplňují a podporují. Z rozdílného zaměření pak vycházejí i částečně rozdílné kompetence a techniky k jejich rozvíjení.

3 Obecné cíle globálního rozvojového vzdělávání

Hlavním cílem globálního rozvojového vzdělávání je, aby lidé přijali svůj díl odpovědnosti za situaci ve světě, což vyžaduje, aby:

  1. získali všeobecný přehled o propojenosti současného světa a globálních problémech lidstva, zejména pak o problematice vztahu vyspělých zemí a zemí rozvojových ve všech jeho historických, ekonomických a politických souvislostech;
  2. měli základní vědomosti o hlavních problémech rozvojového světa (chudoba, politická nestabilita, populační růst, hlad, špatný zdravotní stav, negramotnost, nedostatečný přístup k pitné vodě, jejich příčinách a možných způsobech řešení);
  3. si uvědomovali souvislost mezi chováním a životním stylem lidí z vyspělých zemí (konzum a nadbytečná spotřeba, nevyvážené obchodní vztahy, ekonomické a environmentální vykořisťování, vývoz zbraní) a problémy lidí ze zemí chudých;
  4. si rozvíjeli vědomí globální zodpovědnosti, kulturní, etnické a náboženské tolerance a solidarity s problémy jiných, byť vzdálených lidí;
  5. získali podrobnější vědomosti o činnosti institucí zabývajících se problematikou rozvojové spolupráce a rozvojových zemí (vládní pomoc, OSN a jeho agentury, církevní charitativní organizace, nevládní organizace);
  6. získali motivaci pro vlastní spoluúčast při řešení uvedených problémů a pomoc lidem z rozvojových zemí, ať už činností v nevládních organizacích, ve vlastním budoucím povolání či v každodenním životě.

Je proto důležité, aby děti, žáci a studenti všech druhů a typů škol, pedagogové i všichni ostatní občané přijali následující postoje a hodnoty, osvojili si uvedené dovednosti a získali tyto znalosti:

Postoje a hodnoty

  • přijmout zodpovědnost za sebe a svět, ve kterém žiji,
  • být motivován/a k aktivní účasti na řešení místních problémů a přispívat k řešení problémů na regionální, národní i mezinárodní úrovni, a to i v situacích, ze kterých neplynou přímé výhody,
  • být si vědom/a výhod spolupráce s ostatními pro řešení uvedených problémů,
  • respektovat odlišné názory a pohledy na svět,
  • být solidární s lidmi v tíživé situaci.

Dovednosti

  • využívat nástrojů demokracie při podílení se na veřejném životě,
  • vymezit problém, analyzovat ho, hledat různá řešení, vybrat nejvhodnější řešení a využívat při něm vlastních zkušeností i zkušeností ostatních,
  • odhadnout své schopnosti a hledat možnosti, jak je využít při řešení problémů,
  • efektivně spolupracovat s ostatními,
  • na základě informací si vytvořit vlastní názor a uvést pro něj argumenty,
  • přijmout názor ostatních a korigovat svůj původní názor,
  • využívat empatie při poznávání situace ostatních,
  • myslet systémově a hledat souvislosti.

Znalosti

  • znát příčiny a důsledky nejdůležitějších globálních problémů,
  • vědět, co podporuje udržitelný lidský rozvoj a co mu brání,
  • srovnávat různá chápání konceptů – rozvoj, lidská práva, globalizace,
  • porozumět situacím lidí žijících v těžkých životních podmínkách a znát různé příčiny a důsledky těchto situací,
  • být si vědom/a rozdílů v ekonomické a sociální situaci lidí na světě, znát různé pohledy na příčiny a důsledky tohoto stavu,
  • chápat vzájemnou propojenost různých oblastí světa a různých dimenzí rozvoje,
  • znát hlavní důvody a způsoby realizace rozvojové spolupráce a vědět o svých možnostech podílet se aktivně na rozvoji na lokální i globální úrovni.

4 Hlavní témata globálního rozvojového vzdělávání

Globalizace a vzájemná závislost jednotlivých částí světa

  • ekonomická globalizace včetně světového obchodu a etického spotřebitelství
  • kulturní, sociální a politická globalizace
  • migrace ve světě
  • mezinárodní instituce

Lidská práva

  • základní lidská práva
  • dětská práva a práva seniorů
  • diskriminace a xenofobie
  • demokracie a dobré vládnutí
  • rovnost mužů a žen

Globální problémy

  • chudoba a nerovnost
  • nízká míra vzdělanosti
  • zdravotní problémy
  • podvýživa a hlad
  • nedostatek nezávadné vody
  • životní prostředí
  • populační růst
  • konflikty a násilí

Humanitární pomoc a rozvojová spolupráce

  • rozvoj, jeho pojetí a kulturní podmíněnost
  • rozvojové cíle tisíciletí
  • historie, motivy, principy humanitární pomoci a rozvojové spolupráce
  • aktéři mezinárodní humanitární pomoci a rozvojové spolupráce
  • aktivity České republiky a EU v oblasti humanitární pomoci a rozvojové spolupráce

5 Základní principy globálního rozvojového vzdělávání

Principy globálního rozvojového vzdělávání odrážejí základní zásady při zavádění témat globálního rozvojového vzdělávání do vzdělávacího procesu, tedy způsob, jak s těmito tématy pracovat, aby bylo dosaženo cílů globálního rozvojového vzdělávání.

Mezi nejdůležitější principy patří:

  • globální zodpovědnost – zodpovědnost za sebe a za svět, ve kterém žijeme,
  • participace – účast na řešení problémů a konfliktů,
  • partnerství – spolupráce a rovnocenné partnerství mezi aktéry, státními i nestátními,
  • solidarita – solidarita s lidmi žijícími v obtížných podmínkách a ochota jim pomoci,
  • vzájemná propojenost – vnímání současného světa jako celku a hledání souvislostí mezi místním, regionálním i celosvětovým děním,
  • otevřenost a kritické myšlení – otevřený a kritický přístup k informacím a názorům, schopnost morálního úsudku a rozhodnutí na základě informovaného postoje,
  • sociální spravedlnost – aktivní podpora dodržování lidských práv a prosazování rovných příležitostí pro všechny,
  • udržitelný rozvoj – přizpůsobení životního stylu potřebě zachování a zlepšení kvality životního prostředí pro příští generace.

6 Cílové skupiny globálního rozvojového vzdělávání

Formální vzdělávání:

děti, žáci, studenti a pedagogičtí pracovníci

  • předškolního vzdělávání
  • základního vzdělávání
  • středního vzdělávání
  • vyššího odborného vzdělávání
  • vysokých škol, a to zejména
    • pedagogických oborů
    • rozvojových studií
    • mediálních oborů
    • humanitních a společenskovědních oborů
    • přírodovědných oborů
    • ekonomických oborů

Neformální vzdělávání:

  • děti a mládež ve sdruženích a školských zařízeních pro zájmové vzdělávání
  • pedagogové a vychovatelé ve školských zařízeních pro zájmové vzdělávání a pracovníci pracující s mládeží ve sdruženích
  • zaměstnanci
    • nestátních neziskových organizací
    • podnikové sféry
    • veřejné správy
    • sdělovacích prostředků.

7 Hlavní aktéři globálního rozvojového vzdělávání a jejich role

7.1 Státní instituce

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky (MZV)

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky je zodpovědné za koncepci a koordinaci zahraniční rozvojové spolupráce. Podporuje zvyšování informovanosti veřejnosti o globálních a rozvojových otázkách, formuluje spolu s MŠMT a ČRA koncepční otázky související s GRV a spolu s ČRA rozhoduje o přidělování finančních prostředků na projekty v oblasti globálního rozvojového vzdělávání. Rovněž prezentuje pozice ČR v otázkách GRV v institucích EU.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky (MŠMT)

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky je ústředním orgánem státní správy pro předškolní zařízení, školská zařízení, základní školy, střední školy a vysoké školy, pro vědní politiku, výzkum a vývoj, včetně mezinárodní spolupráce v této oblasti, a pro vědecké hodnosti, pro státní péči o děti, mládež, tělesnou výchovu, sport, turistiku a sportovní reprezentaci státu. Ve spolupráci s MZV a přímo řízenými subjekty (NÚOV, VÚP, NIDV, NIDM) připravuje koncepce v oblasti globálního rozvojového vzdělávání a zabezpečuje jeho realizaci zejména v oblasti formálního vzdělávání.

Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP)

Ministerstvo životního prostředí je hlavním garantem koordinace environmentálního vzdělávání a angažuje se společně s MŠMT v oblasti výchovy k udržitelnému rozvoji v souladu s implementací cílů Strategického rámce udržitelného rozvoje České republiky pod záštitou Rady vlády pro udržitelný rozvoj. Z hlediska globálního rozvojového vzdělávání zajistí promítnutí cílů a principů GRV do výchovných a vzdělávacích programů v kompetenci MŽP (environmentální vzdělávání, výchova k udržitelnému rozvoji).

Rada pro zahraniční rozvojovou spolupráci

Rada pro zahraniční rozvojovou spolupráci zajišťuje koordinaci zahraniční rozvojové spolupráce a předkládá ministru zahraničních věcí doporučení související s koncepčním řízením a realizací zahraniční rozvojové spolupráce. V oblasti GRV se vyjadřuje k zásadním koncepčním a strategickým dokumentům.

Rada vlády pro udržitelný rozvoj (RVUR)

Rada vlády pro udržitelný rozvoj v čele s předsedou vlády je zastřešujícím a koordinačním poradním orgánem vlády České republiky pro otázky udržitelného rozvoje včetně vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Zvýšení objemu a efektivnosti české rozvojové spolupráce a zvyšování povědomí obyvatelstva a zájmových skupin o problematice rozvojové spolupráce v kontextu prosazování udržitelného rozvoje patří mezi hlavní cíle Strategického rámce udržitelného rozvoje přijatého v lednu 2010. Pracovní skupina RVUR pro vzdělávání k udržitelnému rozvoji, pod předsednictvím zástupců Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstva životního prostředí, je pověřena přípravou Národní strategie výchovy a vzdělávání k udržitelnému rozvoji.

Česká rozvojová agentura (ČRA)

Česká rozvojová agentura jako samostatný právní subjekt podřízený Ministerstvu zahraničních věcí ČR je odpovědná za realizaci projektů bilaterální zahraniční rozvojové spolupráce. V oblasti GRV společně s MZV a MŠMT sehrává významnou roli při tvorbě koncepcí a plánování. Spolupracuje s občanským sektorem a vysokými školami připravujícími odborníky na rozvojovou spolupráci a reprezentuje ČR v evropských organizacích pro GRV.

Výzkumný ústav pedagogický v Praze (VÚP)

Výzkumný ústav pedagogický v Praze je odpovědný za realizaci a přípravu kurikulárních dokumentů v oblasti všeobecného vzdělávání a poskytuje metodickou podporu pro mateřské školy, základní školy, základní školy speciální, základní umělecké školy, gymnázia a školy jazykové. V oblasti GRV zajišťuje promítání cílů GRV do příslušných částí rámcových vzdělávacích programů pro předškolní, základní a gymnaziální vzdělávání.

Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV)

Národní ústav odborného vzdělávání je koordinační, pedagogicko-poradenskou, expertizní, výzkumnou, vzdělávací, informační a knihovnickou institucí pro řešení otázek středního odborného vzdělávání. NÚOV zajišťuje promítání cílů GRV do příslušných pasáží rámcových vzdělávacích programů pro střední odborné vzdělávání.

Národní institut pro další vzdělávání (NIDV)

Národní institut pro další vzdělávání připravuje a nabízí přednášky, kurzy a semináře pro další vzdělávání pedagogických pracovníků (DVPP), a to například v oblasti kurikulární reformy, vzdělávání školského managementu, jazykového vzdělávání aj. NIDV připravuje a realizuje v rámci své programové nabídky také vzdělávací programy DVPP s tematikou GRV.

Národní institut dětí a mládeže (NIDM)

Národní institut dětí a mládeže se zaměřuje na problematiku zájmového a neformálního vzdělávání dětí a mládeže, na činnost školských zařízení pro zájmové vzdělávání a neziskových organizací činných v této oblasti. Zajišťuje metodickou a konzultační podporu pracovníkům s dětmi a mládeží a také poskytuje možnosti dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v zájmovém vzdělávání. V oblasti GRV zajišťuje NIDM promítnutí cílů GRV do mimoškolních aktivit dětí a mládeže a zohledňuje cíle GRV při obsahové přípravě vzdělávání pedagogů volného času a pracovníků pracujících s dětmi a mládeží.

Česká školní inspekce

Česká školní inspekce provádí hodnocení vzdělávání ve školských zařízeních. V oblasti globálního rozvojového vzdělávání se zaměřuje na hodnocení začlenění cílů, témat a principů GRV do vzdělávání.

7.2 Nestátní organizace

České fórum pro rozvojovou spolupráci (FoRS)

FoRS je platformou nevládních neziskových organizací působících v oblasti rozvojové spolupráce. Zaměřuje se na koordinaci aktivit nevládního sektoru v oblasti globálního rozvojového vzdělávání a osvěty, zejména v oblasti budování kapacit, monitorování a evaluace.

Nevládní neziskové organizace

V České republice existuje pestrá škála aktivit v oblasti globálního rozvojového vzdělávání a osvěty, iniciovaných nevládními organizacemi. Tyto organizace realizují projekty financované z vlastních, státních či zahraničních zdrojů, zaměřené na práci se žáky základních a středních škol a se studenty vysokých škol, s dětmi v mateřských školách, pořádají školení pro pedagogy a osvětové aktivity pro dospělé.

Platforma podnikatelů pro zahraniční rozvojovou spolupráci

Cílem Platformy je zvyšovat úspěšnou účast českých firem v projektech rozvojové spolupráce, podporovat dlouhodobé investice v rozvojových zemích s výhodnou pozicí pro české dodavatele technologií a služeb a prosadit programy rozvojové spolupráce v partnerství veřejného a soukromého sektoru. V rámci svého působení platforma uskutečňuje osvětovou činnost v oblasti GRV zaměřenou na subjekty soukromého sektoru.

Česká rada dětí a mládeže (ČRDM)

Česká rada dětí a mládeže sdružuje 98 členských organizací (mezi nimi většinu celostátních sdružení dětí a mládeže), představujících kolem 200 000 individuálních členů. Jejím posláním je podporovat podmínky pro kvalitní život a všestranný rozvoj dětí a mladých lidí, zejména prostřednictvím podpory mimoškolní výchovu a činnost svých členů. V oblasti GRV promítá ČRDM témata, cíle principy GRV do programů a akcí sdružení pro děti a mládež.

Vysoké školy

Vysoké školy připravující učitele (pedagogické fakulty, filozofické fakulty, přírodovědecké fakulty) zařazují cíle, témata a principy GRV do studijních programů pro pregraduální a další vzdělávání učitelů, věnují se výzkumu v oblasti globálního rozvojového vzdělávání a vytvářejí a podporují sítě fakultních škol s příklady dobré praxe v oblasti GRV.

Vysoké školy s programem rozvojových studií se věnují výzkumu a vývoji v oblasti globálního rozvojového vzdělávání.

Vysoké školy ostatní (např. přírodovědecké fakulty, lékařské fakulty, ekonomické fakulty apod.) promítají cíle, témata a principy GRV do studijních programů.


[1] Podle průzkumu Eurobarometru „Rozvojová pomoc v době hospodářských turbulencí“ z roku 2009 slyšelo o Rozvojových cílech tisíciletí jen 17 % Čechů oproti např. 64 % Nizozemců nebo 45 % Švédů.
[2] Pojem globální rozvojové vzdělávání vychází z anglických pojmů Global Education a Development Education, přičemž pro český termín byla s ohledem na specifičnost českého prostředí doporučena pracovní skupinou pro přípravu národní strategie GRV kombinace obou těchto pojmů. Důvodem je fakt, že termín je již několik let aktivně používán pedagogickou odbornou i laickou veřejností a zároveň vyjadřuje rozvojový aspekt tohoto pojmu nikoliv ve významu osobnostního rozvoje, ale rozvoje globálního rozvoje. Dalším důvodem je, že v mezinárodním prostředí se v posledních letech upouští od pojmu Development Education a nahrazuje se pojmem Global Education, neboť problémy rozvojových zemí významně ovlivňují situaci celého světa, a je tedy nutné se jimi zabývat z globálního pohledu.
[3] Maastrichtská deklarace: Evropský strategický rámec pro rozšíření a zkvalitnění globálního vzdělávání v Evropě do roku 2015 (The Maastricht Declaration: A European Strategy framework for Increasing and Improving Global Education in Europe to 2015), odst. 5.8.

Přílohy:
Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „nahlásit příspěvek“.
Nahlásit příspěvek
INFO
Publikován: 13. 04. 2011
Zobrazeno: 4646krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
Ministerstvo zahraničních věcí České republiky. Národní strategie globálního rozvojového vzdělávání pro období 2011–2015. Analytická část. Metodický portál: Články [online]. 13. 04. 2011, [cit. 2020-06-03]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/Z/11559/NARODNI-STRATEGIE-GLOBALNIHO-ROZVOJOVEHO-VZDELAVANI-PRO-OBDOBI-2011-2015-ANALYTICKA-CAST.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.