Jde to učit?

Jde to učit?

• Letos poprvé zákon umožnil, aby k zápisu do první třídy základní školy přivedli rodiče ve výjimečných případech i pětileté děti. (UN 2. 3. 2010)
• Rodiče dvouletých dětí by měli dostat možnost zapsat své dítě do mateřské školy. Návrh ministryně školství Miroslavy Kopicové o zařazení dětí od dvou let věku do mateřských škol schválila vláda. (UN 27. 4. 2010)
• Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy stanoví podle § 112 a § 123 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším a jiném vzdělávání ( školský zákon):
  • § 1 odst. 2 – Přípravné studium ke vzdělávání v základním studiu I, studium má nejvýše 2 ročníky. Je určeno pro žáky od 5 let věku.
  • § 2 odst. 1 – Do přípravného studia jsou přijímáni uchazeči, kteří prokáží předpoklady ke vzdělávání.
  • § 2 odst. 4 – Do přípravného a základního studia mohou být výjimečně přijati mimořádně nadaní uchazeči, kteří nedosáhli stanoveného věku.

Reforma školství a sní spojené Rámcové vzdělávací programy, hledají odpovědi na dlouholeté a stále aktuální otázky. Např.:

• Jak spojovat rozvíjení dovedností se získáváním základního množství vědomostí?
• Jak dokázat, aby škola vyšla vstříc odlišnostem talentů jednotlivců?
• Jak podporovat rozvoj schopností každého dítěte, aby mohlo být úspěšné?
• Jak učinit školu přitažlivou při zachování její vysoké náročnosti, ale vytvořit přitom místo pro žákovo hledání a seberealizaci?

Tak bychom mohli pokračovat směrem k pedagogovi, vedení školy atp. Zejména pedagogům leží na srdci zodpovědnost za kvalitní základ výchovy a vzdělání v předškolním věku dítěte.

Zhusta je vedena debata o komplexnosti rozvoje dětské osobnosti, ale ne vždy jsou brány v úvahu všechny možnosti tohoto důležitého období lidského života. Často citujeme motto J. A. Komenského „škola hrou“, v tomto duchu také vznikají a v praxi jsou realizovány různé metody práce ve školách.

Dne 23. 3. 2010 vyšel v Učitelských novinách článek s názvem „Základní umělecké školy vnímají reformu ve své oblasti“. Plně se stavím za tuto větu. Co však školy trápí a proč si mnohdy myslí, že nebudou moci realizovat své plány, které zdaleka nevznikají pouze díky nějakým vizím a snům, ale mají velmi dobrý základ ve vyzkoušené praxi? Ne vždy se daří dostat školy do pohybu (UN 27. 4. 2010)..

Striktní dodržování současných předpisů brzdí iniciativu učitelů, kteří mají chuť realizovat nové postupy ve výuce, ale také hledat jiné, náročnější a atraktivnější cesty vedoucí k cíli. Co dokáže dobrý pedagog vložit do nejranějších zkušeností a poznání dítěte, je moment, který spoluvytváří vztah k jeho vlastnímu uplatnění a zodpovědnosti. Víme, že psychologové, pedagogové i lidé z jiných oborů považují věk dítěte do 6 let za velmi důležitý jak pro formování charakteru, tak i intelektových schopností. Při kvalitním rodinném zázemí je pedagog tím, kdo může nejvíce ovlivnit první kroky ke vzdělávání.

Pedagogická praxe v Základních uměleckých školách, dříve Lidových školách umění, už před více než 30 lety učinila první krůčky ke vzdělávání předškolních dětí ve hře na hudební nástroje. Praxe výuky klavírní hře patří k těm nejdelším.

Tehdy vznikaly v okolních státech (NDR, SSSR, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko…) různé typy vzdělávání především k vyhledávání talentů ve všech oborech uměleckého zaměření. Výsledky práce zahraničních pedagogů, jejich žáky, vybrané ze širokého spektra dětí, jsme potkávali na soutěžích s mezinárodní účastí, zahraniční pedagogové nám přednášeli na vzdělávacích seminářích.

U nás přetrvával spíše typ individuální výuky a výběru malého počtu dětí pro zařazení do přípravných oddělení v určeném věku. O to více je třeba ocenit práci tehdy odvážných pedagogů, kteří se vydali na cestu individuální práce s předškolními dětmi.

Nechci se věnovat pouze argumentaci, proč je začátek uměleckého vzdělávání důležitý právě v předškolním věku, jelikož mnoho pedagogů tuto praxi zná a mají vlastní zkušenost s její prospěšností nejen pro hudební vývoj malého muzikanta. S léty měli učitelé možnost všímat si i uplatnění tohoto základu v budoucím životním snažení svých žáků.

Proto doporučuji věnovat pozornost příslušné literatuře (autorka článku napsala knihu o předškolním vzdělávání, kde je uvedena i literatura k tomuto tématu), nebo se zajímat o články, skripta, zahraniční literaturu a notový materiál, semináře k dalšímu vzdělávání učitelů atd. V článku se omezím jenom na několik příkladů z vlastní praxe:

• V době svého emočního vývoje děti intenzivněji vnímají a prožívají všechny pozitivní i negativní vjemy a učí se rozlišovat, co je správné a co špatné. Tuto zkušenost někdy v rodině nedostávají.
• Děti, které v tomto období trpí nedostatkem podnětů, často i hůře prospívají ve škole.
• Děti se učí kázni, sebekázni, vztahům mezi sebou i k dospělým, vystupování, podpoře zdravého sebevědomí, uplatňují zdravou ctižádost a soutěživost, učí se odpovědnosti za výsledek vlastní práce, pěstují soustředění a vůli.
• Dětem, jejichž rodným jazykem není čeština, je např. obohacován slovník a lépe se jim daří ve škole (mám zkušenost s dětmi rakouskými, německými, francouzskými).
• Děti si bez potíží zvykají na jinou „práci“, než je hra, vítají pochvalu za splněný úkol a učí se přijímat přiměřenou kritiku; obojí je jejich motivací k lepšímu výkonu a k další aktivitě.
• Působením vlastního tvoření a dětského uměleckého projevu pěstujeme duševní zdraví dětí.
• Vlastní zkušenost se zdravotně postiženými dětmi mne utvrzuje v přesvědčení o užitečnosti muzikoterapie v léčbě. Děti jsou s hudbou šťastné, žákyně s lehkou mozkovou dysfunkcí si zlepšila prospěch v základní škole, pětiletý autistický chlapec se při hudbě zklidnil a jeho drobná motorika se hrou na nástroj zlepšila (tyto děti nejsou běžnými žáky ZUŠ), objevují se děti, jimž hudba pomáhá zlepšit mozkovou činnost.
• Jestliže si budeme všímat uplatnění dětí v životě, zjistíme, jak se úroveň rozvinutých tvořivých aktivit a fantazie odráží v jejich profesi (z kontaktů s bývalými žáky vím, že získané znalosti a dovednosti je provází i v jejich nehudební profesi, jako potřeba tvořit, vymýšlet, pomáhat…).
• V předškolním věku děti často začínají hrát na více hudebních nástrojů a také většinou ve zvolených nástrojích absolvují. Některý z nástrojů si dítě může zvolit i jako své budoucí profesní působení, stejně tak jej může uplatnit při studiu dalších oborů v ZUŠ (tanec, herectví,výtvarná činnost), jejichž základy byly položeny právě v práci předškolního oddělení, kam bylo dítě přijato, jakmile se projevily jeho předpoklady, místo aby čekalo na předpisy určený věk.
• Nemůžeme opomenout včasné podchycení talentu a jeho včasné rozvíjení pod odborným dohledem.
• V neposlední řadě je třeba uvést kladné reakce rodičů, kteří právě toto vzdělávání oceňují jako možnost bezproblémového přechodu do základní školy. Důkazem je, že k hudebnímu vzdělávání přivedou své další děti.

Kdy tedy začít dítě vzdělávat? Které vzdělávání je tím nejoptimálnějším pro tzv. emoční období dítěte? Je možné věkem ohraničit počátek vzdělávání zejména tam, kde hlavní roli mají předpoklady dítěte? Znovu se můžeme vrátit k termínu „škola hrou“. Je zajímavé pozorovat, co všechno se děti dokáží naučit, mají-li vhodné podmínky, od nichž se odvíjí jejich psychický a intelektový vývoj, rysy osobnosti i fyzické a psychické zdraví.

Základní umělecké školství (dále jen ZUŠ) nabízí dětem možnost včasného podchycení a rozvíjení předpokladů, které jsou právě pro předškolní děti důležité k nastartování dalšího vývoje jejich osobnosti. Duševní život dítěte je velmi bohatý, podporovaný fantazií, snahou po spontánní aktivitě a samostatnosti. Teprve s přibývajícími roky se prohlubují logické a rozumové schopnosti, i když nemůžeme tvrdit, že předškolní vzdělávání v ZUŠ děti nevede k myšlení a že je uplatňována pouze nezávazná hra bez určeného cíle.

Výzkumem bylo zjištěno, že děti, které právě v předškolním věku trpěly nedostatkem podnětů k myšlení, rozvoji poznávání, fantazie a sní spojené tvořivosti a dětské podnikavosti, často i hůře prospívají ve škole.

Je mnoho důvodů, proč dětem v předškolním věku dávat příležitost k hudebnímu a estetickému vzdělávání.

Vraťme se nyní k otázkám, které jsme si v úvodu položili.

Můžeme věkově ohraničit přístup ke vzdělání v oblasti estetické, kde nerozhoduje „od-do“, ale předpoklady a talent? Nemůžeme. Věková hranice 5 let k nástupu do ZUŠ je nefunkční. Je však striktně dodržována ke škodě dětí s žádoucími předpoklady ke vzdělávání. Ke škodě dětí není využívána ani možnost § 2 odst. 4.

Můžeme vyučovat, nebo mohou být žáky předškolního přípravného oddělení ZUŠ i děti mladší 5 let? Ano, mohou. Jsou často vnímavější než jejich starší spolužáci.

Může být do předškolního přípravného oddělení zařazen každý zájemce o výuku v ZUŠ? Ideálním stavem by bylo dát příležitost co největšímu počtu dětí, stejně jako je tomu ve světe (např. Finsko, Japonsko). Stále však existuje určité kvalitativní hledisko směřující k cíli základního uměleckého vzdělávání. Proto uchazeč podstupuje přijímací zkoušku.

Můžeme tvrdit, že máme připravené pedagogy k výuce těchto malých dětí? Ano, můžeme. Již mnoho let se učitelé ZUŠ (a dříve LŠU) zabývají metodikou práce s dětmi mladšími 5 let. Svědčí o tom nejen kvalitně zpracovaný teoretický i v praxi používaný materiál a nově vznikající skripta, knihy, školy atp., ale rovněž mnoho našich předních umělců, kteří se začínali vzdělávat dříve. Také v jiných povoláních se odráží základ tvořivosti a pestrosti hudby, pohybu, výtvarného cítění či snahy po tvoření nového. Na vysokých školách jsou metodika a praxe jedním z důležitých předmětů vzdělání budoucích pedagogů. Nemůžeme opomenout
i další vzdělávání pedagogů, zejména v Metodických centrech v Brně a v Praze i v dalších akreditovaných kurzech a seminářích.

Můžeme tvrdit, že škola krátí dotace jiným žákům a kárat ředitele škol za nehospodárnost, najde-li inspekční kontrola či auditor v hromadné výuce několik žáků mladších 5 let, kteří řádně platí školné (navíc víme o § 2 odst. 4)? Nemůžeme. Zaprvé je v hromadné výuce přípravného oddělení vybrán určitý počet žáků kvůli žádoucím předpokladům ke vzdělávání, nikoli kvůli věku. Zadruhé si můžeme myslet, že současný způsob financování těchto škol (platba „na hlavu“ a od 5 let věku) je pro specifikum činnosti těchto škol ne zrovna způsobem vhodným.

Můžeme tvrdit, že „nelze tak malé děti učit hudbě“? Nemůžeme. Dlouholeté výsledky ukazují, že včasné podchycení talentu a vedení odborníkem přinese v budoucnu úspěch nejen talentovanému jednotlivci.

Můžeme tvrdit, že tato činnost nahrazuje výuku v mateřských školách? Nemůžeme. Výchovu dětí v mateřských školách a jejich přípravu na vstup do základní školy nemůže nahradit žádná jiná instituce. Vzdělávání v ZUŠ je určitě jedním z nejvhodnějších prostředků k obohacení přípravy dětí na vstup do školy, ale i na celý příští život.

Závěr

Můžeme něco udělat pro děti mladší 5 let? Nové generace dětí se setkávají se stále větším množstvím nových podnětů. Stávají se vnímavějšími a potřebují zaměstnávat svoji mysl náročnějšími činnostmi. Potřebují občas odejít od počítače a tvořit něco vlastníma rukama, realizovat vlastní nápady, probouzet svou fantazii a smysl pro krásu.

Máme zákony, vyhlášky, ale máme i související zákony o financování školství. Přejme si, aby všechny potřebné předpisy byly v souladu, místo toho, aby jeden vylučoval jiný. Více sledujme požadavky a výsledky praxe, aby mohly být tyto předpisy účelné a vyhovovaly potřebné praxi. To je správná cesta, i když její cíle jsou vzdálenější, je prospěšná nejen dětem, vzdělávání, ale celé společnosti.

Dětem i pedagogům by měly pomáhat moudré zákony, které uplatňují skutečná práva dětí, naší budoucí vzdělané, kultivované a kulturní generace.

(Marcela Slaná – ZUŠ Orchidea clasic a ZUŠ Vítězslavy Kaprálové v Brně)