Vyprávění učitelky (motivační text)
Co je to vlastně hudba? Je to jazyk, kterým můžeme povědět všechno i beze slov. Lidé mluví různými jazyky a nerozumí jiné řeči, pokud se jí nenaučí. Hudbu znají lidé na celém světě a mohou si v ní porozumět.
Povšimněme si zvuků
Je ráno, zvoní budík, přímo řinčí! Já vím, tenhle zvuk nemáme moc rádi. Musíme vstávat. Z koupelny je slyšet šplouchání vody a bzučení holícího strojku nebo hučení fénu. Z kuchyně se ozývá cinkot nádobí a rádio, které hlásí přesný čas. Tatínek s maminkou nechtějí přijít pozdě do práce. S dalším nasloucháním je konec, ve dveřích stojí maminka a říká, že máme vstávat. Je ráno a už nás vítá celá škála zvuků. Na cestě do školky nás provázejí zvuky - vrčení aut, cinkání tramvají, hlasy lidí, pokřikování dětí, zpěv ptáků.
Všichni se od narození pohybujeme ve světě zvuků. Patří k našemu životu jako voda a vzduch. Zvuky mohou mít různou sílu. Síla zvuku se může měnit. Když máme dobrou náladu, chováme se hlučně, smějeme se, zpíváme si, výskáme. Ale když něco provedeme nebo jsme smutní, tak jsme potichu jako myšky. Tatínek s maminkou k nám mluví potichu, když jsme hodní, ale když něco provedeme, tak mluví mnohem hlasitěji než obvykle, dokonce křičí. Zpívat se dá také tiše nebo nahlas, dokonce i kamarád mluví tišeji, když promluví vedle v místnosti, než když je přímo u nás.
| Signál sanitky Houkáním si cestu klestí, pomáhá při neštěstí. |
Ťukání na dveře Když se ozve nenadále, řekneme vždycky slušně - "dále". |
| Píšťalka rozhodčího Takhle přece píská stále pan rozhodčí při fotbale. |
Vlaková píšťala Dřív, než do tunelu koukne, nebojácně párkrát houkne. |
| Zvoní telefon Slyšíš? Telefon se hlásí - kdopak nám to volá asi? |
Zvuk pily Pila se nám právě chlubí, že má ostré všechny zuby. |
Ticho označuje nepřítomnost jakéhokoli zvuku. V živé přírodě však úplné a dokonalé ticho neexistuje. I když v klidu ležíme, uslyšíme zvuky - bzukot komára, mouchy... Když se unaví i oni, vnímáme jakési podivné šumění, ani nevíme, odkud se ozývá, a stále zní v uších. To hučí proud krve v našem těle a hlásí, že žijeme. Můžeme uslyšet i tlukot svého srdce.
Děti si lehnou v herně na koberec, zavřou oči a poslouchají zvuky, které se ozývají ve školce i za oknem budovy. Po chvilce se posadí a sdělují si zážitky.
Stejné cvičení (bez ležení) můžeme zkusit při pobytu venku. Děti naslouchají zvukům svého těla, mohou si poslechnout srdce svého kamaráda.
Učitelka za paravánem (závěsem) pomocí uvedených předmětů vytváří zvuky a děti mají za úkol sluchem poznat, který předmět použila.
Hudebním zvukům říkáme tóny. Jsou vysoké a nízké. Záleží na tom, na jaký předmět ťukneme, z čeho je vyrobený a jak je veliký. Důležité je i to, jestli je dutý nebo plný.
Hra - Kdo uhodí do bubínku
Učitelka drží bubínek ve výšce doskoku dětí ve vzdálenosti asi pěti metrů od nich. Děti stojí v řadě naproti učitelce. První dítě má paličku, utíká k učitelce a snaží se bouchnout do bubínku. Poté se vrátí, předá paličku dalšímu v řadě a postaví se na konec. Hra se opakuje, než se vystřídají všechny děti. U starších dětí se mohou udělat závody dvou družstev.
Je přirozené, že svět kolem sebe vidíme barevně. Obloha je při pěkném počasí modrá, sníh v zimě jiskřivě bílý. Je to ta nejmodřejší modrá a nejbělejší bílá barva.
Ale i zvuky můžeme vidět barevně. Tatínek má hlas hluboký. Někdy říkáme temný. Maminčin hlas je vyšší - jasný. Když sspolu dva lidé mluví nebo zpívají, rozeznáme je právě podle barvy hlasu. A právě tak rozlišujeme i hudební nástroje.
Hra - Přiřaď zvukům skutečné barvy
Učitelka řekne zvíře, děti napodobí jeho zvuk a přiřadí mu barvu dle fantazie. Například - Jakou barvu má hlas medvěda? Jakou hlas ptáčka? Jakou hlas kočky?
Hra - Na kukačku
Děti sedí v kruhu skrčmo, hlavu mají u kolen, ruce před obličejem. Jedno dítě jde za dveře. Učitelka pohlazením určí dítě, které bude kukat. Zavoláme kamaráda, který byl za dveřmi. Ten při příchodu řekne: "Kukačko, zakukej." Určené dítě odpoví: "Ku-ku." Kamarád má za úkol podle hlasu poznat dítě, které kuká. Mohou být tři pokusy.
Hudební zátiší
Dětem vytvoříme na stůl zátiší z dostupných hudebních nástrojů (např. buben, flétna, kytara). Dbáme na to, aby k nim stály čelem. Na čtvrtku papíru nakreslí rukou pouze obrysy. Poté si vezmou sklenici s vodou a štětec a linie nakreslené rudkou rozetřou po papíru, nástroje vybarví.
Namaluj pocity z hudby
Doporučuji, aby si děti oblékly oděv, který mohou zašpinit. Potřebujeme prázdný prostor, stoly a židle proto odsuneme na okraj místnosti.
Děti si na plastové tácky vytlačí barvy dle uvážení (doporučuji 3 odstíny), vezmou si papír a najdou si místo na zemi ve třídě. Učitelka jim zaváže oči a pustí CD s relaxační hudbou. Děti nabírají barvu z tácků prsty a rukama ji nanášejí na papír. Mají povoleno se občas na své dílo podívat.
Viděli jste někdy pochodovat vojáky? Velitel zavelí: "Pochodem, vchod! Levá - dva, levá - dva!" V tu chvíli zaduní na dlažbě stovky vojenských bot, seřazení vojáci se naráz dají do pochodu. Všichni pochodují stejně, dodržují jednotný rytmus.
Všechno, co se kolem nás děje, má svůj řád, říkáme mu rytmus. Každé ráno se probouzíme, myjeme se, snídáme, jdeme do školky, tam si hrajeme, jdeme ven, obědváme, odpočíváme, přijde pro nás maminka, doma si chvíli pohrajeme, navečeříme se, podíváme se na pohádku a jdeme spát.
Také v přírodě se pravidelně střídá jaro, léto, podzim a zima. A tak se vše neustále opakuje v pravidelném rytmu. Když si přiložíme ruku na levou stranu hrudníku, ucítíme rytmický tlukot našeho srdce.
Hra - Na hodiny
Děti stojí v kruhu a střídavě říkají: "Tik - tak, tik - tak ..." Jeden kamarád řekne: "Tik." A druhý vedle něho: "Tak." Neustále opakujeme, až to dojde k dítěti, které začalo. Obměny - Hra na tělo (např.: Jeden tleskne, druhý pleskne... Jeden tleskne, druhý dupne...). Snažíme se udržet pravidelný rytmus.
Hra - Na tamtamy
V pralese nemají telefon, proto se dorozumívají pomocí bubnu - tamtamu. Každý ze smluvených znaků se skládá z dlouhých a krátkých úderů. Jejich zvuk je slyšet daleko. Úkoly: Zabubnuj na poplach, Zabubnuj, když nic nehrozí, Jak bys svolával kamarády ke hře?
Učitelka má dvě kartičky, na jedné je nakreslená tečka, na druhé čárka. S dětmi se domluví, že když ukáže čárku, tak tlesknou dlouze, když tečku, tak krátce. Učitelka kartičky střídá pravidelně, poté nepravidelně. Vytleskávání jmen, slov, na dlouhou slabiku tleskneme dlouze, na krátkou krátce.
Zazpíváme libovolnou píseň, kterou doprovodíme hrou na tělo.
Zazpíváme píseň, k doprovodu využijeme rytmické nástroje.
Píseň - Jede, jede vlak (Bláha, V. - Veselý, M.: Skřivánek. Panton, 1983, s. 30)
Vytvoříme 3 skupinky dětí, které se drží za pas. Děti budou chodit v osminových dobách, na každou sloku vyjede jedna skupinka, ostatní 2 skupinky stojí, zpívají a "točí kola". Pochod dle doprovodu bubínku.
Hluk, který způsobí pád kamínku na chodník, to ještě není hudba. Ptačí švitoření k ní má blíže. A když vedle sebe seřadíme několik tónů podle určitého řádu a dáme jim rytmus, zrodí se melodie (učitelka zahraje na klavír ukázku). Také naše řeč má melodii. Chvíli mluvíme hlubokým hlasem, chvíli vyšším. Když jsme rozzlobení, náš hlas skáče (ukazujeme prstem nahoru a dolů). Když říkáme něco klidně, naše hlasová křivka se téměř nepohne (ukazujeme prstem jemné vlnění). Nejjednodušší melodii mají dětská říkadla (říkáme: "Houpy, houpy..., Kolo, kolo mlýnské..." a ukazujeme prstem podle výšky tónů). Melodie může jít nahoru nebo také dolů.
Složitější hudební melodie jsou dílem hudebního skladatele. To je člověk, který vymýšlí melodie a dává jim podobu. Ale pozor! Skládat hudbu není jako skládat si oblečení! Znamená to, že hudební skladatel melodii vytváří, vymýšlí. Možná by bylo lepší říkat "hudební vynálezce". Tón a rytmus jsou nejdůležitější součástí hudby, stejně jako voda a sůl při přípravě polévky. Také skladatel vymyslí, jaké nástroje budou v jeho skladbě hrát, jestli bude skladba rychlá nebo pomalá. Každá kuchařka chce, aby její polévka chutnala. I skladatel si přeje, aby se jeho dílo líbilo.
Už jsme si řekli, že v hudbě existují vysoké a hluboké tóny a jsou různě dlouhé. Nezapisujeme je do řádků, ale do notové osnovy. Je to takový žebříček o pěti příčkách - notových linkách, kam se zakreslují noty. Vypadají skoro jako vlaštovky na podzim před svou dlouhou cestou do teplých krajů a usazují se na drátech elektrického vedení. Každá skladba má však zámek a odemknout ji může pouze klíč.
| Jste zvědaví, kam vás zveme? Poslouchejte chviličku: Tímhle klíčkem odemkneme každou hezkou písničku. |
Jestli víte, co to čmárá na papír náš táta? Jedna čára, druhá čára, třetí, čtvrtá, pátá... A už je hotová notová osnova. |
Bylo krásné nedělní ráno. Jedna malá, docela tichá písnička si vyšla na výlet. Cestou ji dohonil vítr. Zvědavě ji okukoval, poslouchal a za chvíli si s ní tiše pohvizdoval. "Ty jsi pěkná písnička," oslovil ji okouzleně, "opravdu se mi líbíš. Takovou veselou a milou písničku jsem už dávno neslyšel. Poletím s tebou třeba až na konec světa!"
Vítr vzal písničku lehounce na neviditelná křídla a uháněl s ní k dalekému obzoru. Míjely ptáky v lese, pilné včelky na rozkvetlých loukách, vážky nad rybníky, bublající potůčky a hučící řeky, pozdravovaly čepice kopců a vysoké klobouky hor, pestré stavebnice vesniček a měst. Nejvíce se jim líbil pastelový oblouk duhy, který se směle rozkročil nad zeleným údolím.
"Drž se," zašeptal vítr písničce, "když se do duhy párkrát zavrtáme, budeme se třpytit a ty budeš možná i barevně zpívat..."
Vítr nelhal. Všude tam, kam spolu doletěly, zůstala po nich nádherně zvonivá a třpytivá ozvěna. Večer, když slunce odešlo na druhý konec světa, když unavený vítr usínal ve větvích a tráva uléhala do chladivé rosy, broukala si celá země tu malou a veselou písničku. Písničku, která spokojeně oddechovala ve všech dětských postýlkách...
Hrajeme si s písničkou - Muzikant, J. Hostáň (Hradecký, E.: Zpěvníček pro nejmenší. Supraphon, 1990, s. 22)
Motivace - přednes krátkých básní o nástrojích, které jsou v písni, ukázka obrázků
| Basa Kdopak ji to asi učí. Že jen pořád brum, brum bručí. |
Bubínek Špatně se mu asi žije, paličkou ho kde kdo bije. |
| Housle Jen to zkuste, fidli, fidli. V téhle kleci slavík bydlí. |
Křídlovka Jako kdyby křídla měla, její píseň rozechvělá. |
Metodické poznámky
Důležité je uvolnění dětí při zpěvu. Některé děti jsou při zpěvu strnulé, nemají uvolněná mluvidla, postoj, dochází ke křečovitému projevu. Před každým zpěvem se osvědčila tato cvičení:
Hra Na kapelu
Děti rozestavíme do půlkruhu jako orchestr a rozdělíme do 4 skupin:
Učitelka je dirigent. Nejdříve se kapela naladí a jednotlivé nástroje předvedou své zvuky, jestli souzní. Poté učitelka - dirigent ukazuje na jednotlivé skupiny a ty předvádějí zvuky svého nástroje. Nejdříve jednotlivě, poté mohou hrát dva společně, střídat dvojice, nakonec hrají všichni dohromady. Úlohu dirigenta může převzít některé z dětí.
Píseň Muzikant (menší textová odlišnost od originálu)
Vybereme 4 děti (kapela) a přidělíme jim nástroje:
Ostatní děti (sbor) stojí vedle kapely. Učitelka doprovází na klavír a zpívá s dětmi, ukazuje, který hudební nástroj bude hrát. Všichni zpívají píseň a při refrénu sbor napodobuje hudební nástroj, dítě z kapely doprovází zpěv na hudební nástroj (jednotlivě, podle toho, o kterém nástroji zpíváme). Při posledním refrénu hrají všechny nástroje. Děti vystřídáme.
Zpěv: Kdybych já měl basu, žil bych jako král, od časného rána na basu bych hrál.
Refrén: brum, brum, brum, brum, brum, brum, tady dady da, co ta basa bručí, co si povídá - ČINEL, TAMBURÍNA
Zpěv: Kdybych já měl buben, já bych bubnoval, že by na mě každý ve vsi huboval.
Refrén: bum a bum a bum a bum a bum a bum, bubeník hraje sobě i všem sousedům - BUBÍNEK A PALIČKA
Zpěv: Kdybych já měl housle jako cikáni, celý den bych hrál si v lese na stráni.
Refrén: fidli, fidli, fidli, fidli fidličky, co si skřivan zpívá, hrají housličky - HŮLKY
Zpěv: Kdybych já měl trubku, tákhle velikou, všechny bych vás těšil pěknou muzikou.
Refrén: tradá, tradá, tradá, tramtaratata, poskočte si děti jako kůzlata - PRSTOVÉ ČINELKY
Zpěv: Zahrajeme všichni pěkně zvesela, umíme to také jako kapela.
Refrén: la, la, la,la - VŠECHNY NÁSTROJE
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Národní pedagogický institut České republiky © 2025
