Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Dramatika – pocitové hry
Odborný článek

Dramatika – pocitové hry

19. 5. 2010 Předškolní vzdělávání
Autor
Mgr. et Bc. Michael Novotný

Anotace

Dramatika – pocitové hry je zásobník několika dramatických her a slouží jako didaktická pomůcka pro učitelky v mateřských školách. Hry se dají různými způsoby obměňovat podle toho, jak potřebujeme děti motivovat (pohádka, škola v přírodě apod.).

Dramatická výchova je všeobecně považována za nejlepší prostředek k rozvoji dětské osobnosti. Zejména pak pocitové hry jsou u dětí velice oblíbené. Setkávají se při nich s neobvyklými činnostmi, které je obohacují. Dovedou se také lépe vcítit například do pozice nevidomého dítěte a lépe si tak uvědomit rozdíl mezi zdravým a handicapovaným dítětem. Tento soubor pocitových her lze využít jak ve třídě, tak v přírodním prostředí, při dopoledních činnostech anebo odpoledne na školní zahradě.

Dramatická hra „Hledání ve tmě”
(Vhodné pro děti od 4 let. Rozvoj smyslového vnímání.)

Dvě děti, které mají zavázané oči, se postaví každé na jinou stranu třídy. Učitelka hodí do prostoru nějaký tvrdý předmět, například dřevěnou kostku ze stavebnice, a děti musí podle sluchu poznat, kam předmět dopadl a najít jej. Děti by měly dávat pozor, aby se nesrazily. Děti jsou velice bystré a nebudou mít problém s tím, aby zvolily podle sluchu správný směr.

Dramatická hra „Kdo jsi”
(Vhodné pro děti od 5 let. Rozvoj kooperace a komunikačních dovedností.)

Vždy dvě děti mají na čele přilepený stejný obrázek, např. jedna dvojice sněhuláka, další autíčko atd. Chodí mezi sebou a hledají na kamarádovi stejný obrázek. Protože děti nevědí, který obrázek mají na čele, musí se před každým zastavit a popsat obrázek, který má na čele jejich kamarád, a ten zase popíše jejich, a pak podle popisu musí obě děti poznat, jestli mají na čele stejný obrázek. Pokud nemají stejný, musí přejít k dalšímu dítěti a pokračovat v popisu u něj. Když budou obrázek popisovat, nesmí říci jeho název. Obměna: místo obrázků na čele pošeptáme dětem slovo. Obrázky můžeme dětem na čelo přilepit bílou lepicí pastou (po dobu hry dětem úplně na čele nezaschne a dá se dobře smýt).

Dramatická hra „Stromy”
(Vhodné pro děti od 5 let. Rozvoj smyslového vnímání a kooperace.)

Děti utvoří dvojice, jeden stojí za zády druhého a snaží se pomalu rozhýbat toho před sebou (strom), a to tak, že ho rozhýbe opatrně pomocí rukou a zároveň mu dělá záchranu. Dítě (strom) má zavřené oči a nechá s sebou manipulovat. Pro dokreslení atmosféry můžeme pustit relaxační hudbu. Na závěr si děti povědí své pocity.

Dramatická hra „Pečeme pečivo”
(Vhodné pro děti od 4 let. Rozvoj smyslového vnímání.)

Děti stojí po obvodu kruhu. Před sebou mají záda kamaráda a na nich začínají péci pečivo. Paní učitelka např. říká: „očistíme vál” (děti rukama přejíždějí po zádech a čistí vál). „Nasypeme mouku” (prstíky sypeme), „rozklepneme vejce” (ťukání), „solíme” (jemné ťukání), „hněteme těsto” (masáž zad) atd. A nakonec vložíme těsto do pece (oběma rukama plácneme dítě před sebou). Děti tuto činnost musí provádět s citem, aby si navzájem neublížily.

Dramatická hra „Co se děje u Smolíčka”
(Vhodné pro děti od 5 let. Rozvoj smyslového vnímání.)

Hra: Co se děje… například „U Smolíčka” (záleží na tom, jak hru motivujeme, nejlépe nějakou pohádkou).
Sluchová hra: Jedno dítě jde za dveře a ostatní se domluví na nějaké informaci, kterou mu chtějí sdělit. Například: „Smolíček má rád krupicovou kaši s máslem”. Paní učitelka pak každému dítěti přidělí jednu slabiku, kterou bude pořád dokola opakovat. Hra pak tedy bude vypadat následovně. Děti sedí po obvodu kruhu. První dítě bude říkat pořád dokola část slova „smo”, dítě po jeho pravé ruce „lí” další dítě v pořadí „ček” atd. Výsledně bude celá věta vypadat takto: Smo-lí-ček má-rád-kru-pi-co-vou-ka-ši. Dítě, které bylo za dveřmi, pak musí najít začátek věty a postupně podle sluchu poznat celou větu.

Závěr

Tyto pocitové hry se mi v mé praxi učitele v mateřské škole velice dobře osvědčily. Při hře „Hledání ve tmě” se děti snažily velice aktivně najít předmět poslepu, ostatní děti dodržovaly pravidla a ač měly nutkání kamarádům poradit, přesto to neudělaly. U pocitové hry „Kdo jsi” pak děti velice originálním způsobem popisovaly obrázky svých kamarádů a velice pozitivní bylo, že se pokaždé stejné dvojice našly. Hra „Stromy” pak dovedla děti uvolnit, nebály se důvěřovat svým kamarádům, kteří s nimi hýbali. U pocitové hry „Pečeme pečivo” i děti, které nemají moc rády osobní kontakt, se při této hře uvolnily a dobře bavily. Velice oblíbenou hru „Co se děje u Smolíčka” děti velice dobře vnímají i přesto, že na první pohled může působit nesrozumitelně. Pokud každé dítě bude dodržovat pravidla hry, pak se budou všichni účastníci velice dobře bavit. Děti v drtivé většině větu uhodly.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. et Bc. Michael Novotný

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
19. 5. 2010
Článek seznamuje s netradičním využitím dramatických her.

Hodnocení od uživatelů

Lujza Svobodová
19. 5. 2010, 16:37
.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Kolekce

Článek je zařazen v těchto kolekcích:

Klíčové kompetence:

  • Předškolní vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • klade otázky a hledá na ně odpovědi, aktivně si všímá, co se kolem něho děje; chce porozumět věcem, jevům a dějům, které kolem sebe vidí; poznává, že se může mnohému naučit, raduje se z toho, co samo dokázalo a zvládlo

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová

Organizace prostorová:

Školní třída, Učebna v přírodě

Nutné pomůcky:

Obrázky.