Zobrazit na úvodní stránce článků

Na začátek článku
Titulka > Modul články > Předškolní vzdělávání > Jak učit děti vzájemně si pomáhat

Ikona teoreticky

Jak učit děti vzájemně si pomáhat

Ikona odbornost
Autor: Eva Rybárová
Anotace: Dítě si dokáže všímat problémů okolo sebe a v rámci možností je řešit. To lze podporovat a rozvíjet různými aktivitami, které v předškolním zařízení probíhají, ať už se jedná o hry, řízenou činnost či činnosti spojené s hygienou, jídlem, převlékáním.
Téma příspěvku:RVP / ŠVP
Klíčová slova: kompetence k řešení problémů, kompetence sociální a personální
Příspěvek může být vzhledem k datu publikace zastaralý. V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „nahlásit příspěvek“.

Jedním z důležitých cílů RVP PV je mj. dosažení klíčové kompetence k řešení problémů a kompetence sociální a personální. Součástí těchto klíčových kompetencí je skutečnost, resp. schopnost, že si dítě dokáže všímat problémů okolo sebe a v rámci možností je řešit, že dokáže být citlivé a ohleduplné k druhým, že dokáže pomáhat slabším a potřebným. K dosažení těchto klíčových kompetencí je nutné, aby učitelka podporovala správné utváření vztahů mezi dětmi i vztahů k dospělým, jejich udržování a další rozvíjení.

Této problematice je věnován především obsah vzdělávací oblasti Dítě a ten druhý, kde jsou popsány očekávané výstupy. Pro přehled uvádíme jejich zkrácenou formu:
Dítě dokáže:

  • navazovat kontakty s dospělými, vhodným způsobem s nimi komunikovat, respektovat je;
  • porozumět běžným projevům vyjádření emocí a nálad;
  • přirozeně a bez zábran komunikovat s druhým dítětem, navazovat a udržovat dětská přátelství;
  • odmítnout komunikaci, která je mu nepříjemná;
  • uvědomovat si svá práva, přiznávat stejná práva i druhým a respektovat je;
  • chápat, že všichni lidé (děti) mají stejnou hodnotu, přestože je každý jiný;
  • uplatňovat své individuální potřeby, přání a práva s ohledem na druhého;
  • spolupracovat s ostatními;
  • dodržovat dohodnutá pravidla vzájemného soužití;
  • respektovat potřeby jiného dítěte, dělit se;
  • vnímat, co druhý potřebuje, vycházet mu vstříc - chovat se citlivě a ohleduplně k slabšímu či postiženému dítěti, mít ohled na druhého a soucítit s ním, nabídnout mu pomoc apod.;bránit se projevům násilí jiného dítěte;
  • chovat se obezřetně při setkání s jiným dítětem.
Rozvíjení vzájemné pomoci druhému i přijetí pomoci

Jednotlivé oblasti RVP PV nám nabízejí mnoho činností a aktivit, kterými lze dojít k tomuto cíli. Např.:

1. Oblast Dítě a jeho tělo

Rozvoj pohybových schopností a dovedností
Zařazujeme pohybové aktivity, při nichž dochází ke vzájemné interakci dvou a více dětí - nápravné cviky ve dvojicích, pohybové hry ve dvojících (Na zrcadlo, Na lepidlo), hry, při nichž si děti pomáhají (např. Na Mrazíka, Na bacily, Židličkovaná), tanečky.

Příklad: Hra " Přechod přes řeku"
Děti ve dvojicích obdrží dva "kameny" (= archy novinového papíru) a mají se spolu pokusit přejít přes širokou řeku. Cestou nesmí do řeky z kamene spadnout. Vždy se tedy spolu musí postavit na jeden kámen, zvednout druhý a položit ho před sebe, přejít atd. Podle stáří a schopností dětí volíme velikost "kamenů".


Upozornění: Vzhledem k tomu, že se snažíme podporovat vzájemnou pomoc dětí, nezařazujeme hry podporující soutěživost a výkon jednotlivce na úkor ostatních!


Rozvoj a užívání smyslů
Zařazujeme aktivity, kdy si děti navzájem pomáhají ve chvíli, kdy jedno z nich nemůže použít zrak či je nějak pohybově omezeno, činnosti k rozvoji hmatového vnímání (vzájemné zkoušení vlastnosti různých materiálů na dotyk), sluchového vnímání (Na kukačku), chuťového vnímání (Co to jím?) aj.

Příklad: Cesta lesem
Jedno dítě má zavázané oči, druhé mu pomocí slovních pokynů (podle schopností dítěte případně i s pomocí tělesného kontaktu) pomáhá projít stezkou s překážkami (v lese pařezy, stromy, ve třídě židle, překážky z kostek atd.) Variantou této hry může být i vykonání určité činnosti - oba se musí obléknout, najíst, postavit věž z kostek...

Osvojení poznatků a dovedností důležitých k podpoře zdraví, bezpečí, osobní pohody
Aktivitou může být společná péče o zvířátko, o rostlinky nebo námětové hry na rodinu, na lékaře, na záchranáře ad., péče o miminko-panenku, společný zpěv, poslech pohádky, nácvik divadelního představení.

Příklad: Hra na lékaře
Děti si mezi sebou rozdělily role - jedno bylo pacient, druhé bylo lékařem, třetí zdravotní sestřičkou, další dvě byly řidičem sanitního vozu. Mě byla přidělena role svědka přivolávajícího lékařskou pomoc. Lékař ošetřoval pacienta, sestřička mu pomáhala (podávala obvazy, přidržela, nadzvedávala pacienta), společnými silami pacienta dopravily do sanitky atd.

2. Oblast Dítě a jeho psychika

Podoblast Jazyk a řeč
Při společných hrách a činnostech je třeba se domlouvat na pravidlech, ptát se dětí na jejich přání, potřeby, nabídnout dětem pomoc a čekat na jejich odpověď, respektovat jejich rozhodnutí (stane se, že dítě pomoc odmítá). Vyprávění zážitků jak tatínek pomáhá mamince, vyprávění či dramatizace vhodné pohádky pomocí obrázků.

Podoblast Sebepojetí, city, vůle
Společné povídání o svých pocitech, ale i pocitech druhých, např. postavy ze čteného či hraného příběhu (Jak se cítil? Co si asi myslel? Už bylo někomu také smutno? Bylo hezké, že...) Využít lze jakýkoliv literární text, poukázat můžeme jak na pozitivní, tak negativní emoce. Využití dramatických rolí (s obsazováním negativní role velmi opatrně!). Zařazovat společné aktivity výtvarné, hudební, pohybové (společná výzdoba školky, koláže, malby na dané téma, pohybové improvizace apod.)

Příklad: Jak se cítím
Vhodnými otázkami se snažíme, aby se děti zamyslely nad tím, jak se cítí, když je jim smutno nebo veselo - vhodné budou různé neverbální improvizace, kdy ostatní děti hádají, co jim kamarád předvádí beze slov. Hledáme v knížkách obrázky s různými postavami, které se nějak tváří, a popisujeme, co to asi může být za náladu. Výtvarně experimentujeme s barvou a malujeme smích a pláč apod.

3. Oblast Dítě a ten druhý

Cílem je všímání si vzájemných vztahů mezi dětmi, slovně vyzdvihnout příklady hezkého chování. Pro učitelku to znamená, že by měla respektovat pocity a potřeby dítěte, nemanipulovat s ním. Podporovat společné činnosti dětí - hry, zpěv, dramatická či výtvarná činnost. Podporovat jejich vzájemná přátelství, hry ve dvojici (stolní deskové, karetní, pexeso, domino, stolní fotbal...).

Upozorňovat na příklady pozitivního/negativního chování v našem okolí - chování řidiče před přechodem, spolucestujících v autobuse, filmového hrdiny.

Zapojovat děti do každodenních činností. Poukazovat na situace, kdy někdo potřebuje či potřeboval pomoc, ocenit spontánní nabídku pomoci. Učitelka by sama měla být vzorem citlivého a vnímavého chování, vystihnout situace, kdy někdo pomoc potřebuje a nevnucovat ji tam, kde není třeba. Měla by sama využít nabídku pomoci od dítěte, pokud to situace umožňuje.

Příklad: Pohádka o kohoutkovi a slepičce
Společná diskuse: popisujeme, jak se k sobě chovali. Bylo hezké, jak se kohoutek choval? Jak asi bylo slepičce? Co měl kohoutek udělat se zrníčkem? Proč slepička kohoutkovi pomáhala? Co by se stalo, kdyby mu nepomohla?

Příklad: V šatně
Jdeme se převlékat, abychom mohli jít ven, ale v naší třídě je hodně menších dětí, kterým samostatné převlékání ještě nejde. Zeptám se dětí: "Co myslíte, můžeme udělat něco, abychom byli rychle hotovi?" Pětiletý Adámek se ozve: "Tak my můžeme někomu pomoci!" A hned se do toho spolu s ostatními velkými dětmi pustí. Každý z nich si najde někoho z menších kamarádů a pomáhá mu s převlékáním. Vedu je však k tomu, aby se nejdříve zeptali, zda dotyčný chce pomoci, a pokud ano, s čím.

4. Oblast Dítě a společnost

Je vhodné vytvářet takové situace, kdy jedno dítě dělá něco pro druhé - prostírání stolu, podržení dveří, rozdání pomůcek atp. a tuto práci pro ostatní ocenit.
Podporovat pocit sounáležitosti - společné činnosti (výtvarné, hudební), práce na projektech, nácvik vystoupení pro rodiče, společné výlety, exkurse.

Příklad 1: Organizace ve třídě
Ve své třídě se snažím děti učit hledat řešení a brát na sebe zodpovědnost za rozhodnutí. Proto, je-li třeba provést nějakou organizační změnu, nepředkládám dětem hotová direktivní rozhodnutí, ale předložím jim problém, kdy děti samy navrhují řešení, které se pak společnými silami snaží realizovat. Starší děti přitom automaticky pomáhají mladším, protože jde přeci o "jejich společné dílo". Pokud třeba sedíme v kruhu na zemi a někdo z dětí nevidí na obrázek, který je uprostřed, zeptám se, co s tím můžeme udělat. Děti samy přijdou na to, že musíme kruh zvětšit a nejstarší František hned vyskočí a vysvětluje menším dětem, kam si mají sednout. Podobným způsobem děti přišly na to, že pokud chtějí mít hodně času na nějakou společnou činnost, je potřeba menším pomoci s úklidem hraček - aby to bylo rychle hotové. Nemusím je k tomu vybízet, zcela spontánně se do úklidu zapojují i ti, kteří již své hračky mají dávno uklizené.

Příklad : Tekoucí voda
Neustále jsem řešila, jak zajistit, aby v umývárně nezůstala po odchodu dítěte tekoucí voda a všechny záchody byly opravdu spláchnuté. Nebo jak si jít s malým dítětem umýt ruce od barev, když je potřeba zrovna něco ve třídě řešit. Stačilo však tento problém přednést dětem - dnes se mi samy nabízí, že dojdou umývárnu zkontrolovat a případně napraví to, co je špatně.

5. Oblast Dítě a svět

Seznamujeme děti s jinými kulturami nebo si povídáme o aktuálních problémech (záplavy, zemětřesení, tsunami). Pak vymýšlíme, jak bychom mohli pomoci (např. sbírka hraček, výroba dárků), seznamujeme děti s tím, jak se mají děti v dětských domovech nebo staří lidé v domovech důchodců (navštěvujeme je, připravujeme vystoupení, vyrábíme dárky a obrázky).

Dále se seznamujeme s problematikou ekologie, ochrany životního prostředí - Jak můžeme Zemi pomoci? (např. sběr papíru, třídění odpadu, šetříme vodou, v zimě krmení pro zvířátka v lese, sypání ptáčkům, sázení stromků)


Neexistuje jeden jediný způsob, jak děti naučit si vzájemně pomáhat, či nabídnutou pomoc přijímat. Jde o cíl dlouhodobý, kterého je možné dosáhnout různými aktivitami, které v předškolním zařízení probíhají, ať už se jedná o hry, řízenou činnost či činnosti spojené s hygienou, jídlem, převlékáním. Všechny tyto situace by měla učitelka využívat k rozvoji samostatnosti dětí i k rozvoji jejich sociálního cítění. Avšak nemusíme jen čekat, až nějaká situace nastane, my můžeme takové situace cíleně vyhledávat a vytvářet. Nejdůležitější však je, aby učitelka sama byla v otázce pomoci druhým autentická, aby jí vnímavost, obětavost a empatie byly vlastní. Ale to je u dobré učitelky vlastně samozřejmostí.

Anotované odkazy:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné anotované odkazy.
Přiřazené DUM:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné DUM.
Přiřazené aktivity:
Příspěvek nemá přiřazeny žádné aktivity.
V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „nahlásit příspěvek“.
Nahlásit příspěvek
INFO
Publikován: 12. 07. 2006
Zobrazeno: 12965krát
Hodnocení příspěvku
Hodnocení týmu RVP:
Hodnocení článku : 0

Hodnocení uživatelů:
Hodnocení článku :
Hodnotit články mohou pouze registrovaní uživatelé.

zatím nikdo Hodnocení článku : 5
zatím nikdo Hodnocení článku : 4
zatím nikdo Hodnocení článku : 3
zatím nikdo Hodnocení článku : 2
zatím nikdo Hodnocení článku : 1
Jak citovat tento materiál
RYBÁROVÁ, Eva. Jak učit děti vzájemně si pomáhat. Metodický portál: Články [online]. 12. 07. 2006, [cit. 2020-07-10]. Dostupný z WWW: <https://clanky.rvp.cz/clanek/c/P/609/JAK-UCIT-DETI-VZAJEMNE-SI-POMAHAT.html>. ISSN 1802-4785.
Licence Licence Creative Commons

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons.


Komentáře
Příspěvek nebyl zatím komentován.
Vložit komentář:

Pro vložení komentáře je nutné se přihlásit.