Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Tvořivá dramatika v mateřské škole
Odborný článek

Tvořivá dramatika v mateřské škole

12. 4. 2017 Předškolní vzdělávání
Autor
Mgr. et Bc. Michael Novotný

Anotace

Článek je reflexí webináře ze dne 1. 2. 2017 a nabízí vhled do tvořivé dramatiky v mateřské škole.

Elementárním prostředkem volnočasových aktivit dětí, už od nejútlejšího věku, je bezesporu hra. Zpočátku se jedná o hru spontánní, neřízenou, kdy si děti hrají s hračkami nebo spolu. Později, v mladším školním věku je již běžné, že se děti zapojují do her řízených, kooperativních. Hra je pro děti v tomto věku přirozeným prostředkem pro relaxaci a uspokojování vlastních potřeb. Jejím prostřednictvím děti řeší obvyklé i méně obvyklé sociální situace, což vede k sociálnímu učení jako nejpřirozenější didaktické metodě osvojování nových poznatků a dovedností.

Důležitým atributem tvořivé dramatiky hry jsou také sociální role. Dítě dokáže vstoupit do určité role, být v ní někým úplně jiným, pak z ní zase vystoupit a vrátit se do reálného života. Hra je také prostředkem pro utváření pozitivních, kamarádských vztahů mezi vrstevníky, učí děti řešit neobvyklé situace adekvátními prostředky. Prostřednictvím her, které jsou pedagogy aplikovány do vzdělávací nabídky, si děti osvojují elementární životní kompetence, normy a pravidla chování či sociální postoje.

Jedním z klíčových aspektů tvořivé dramatiky v mateřské škole je také rozvoj kognitivních procesů, které jsou v předškolním období, a nejen v něm, pro děti velice důležité. Prostřednictvím dramatických her a činností je u dětí rozvíjena paměť, fantazie (představivost), myšlení či vnímání. V rovině rozvoje kognitivních procesů je charakteristickým znakem jednání dítěte na základě vlastní prožité zkušenosti. Tyto poznávací funkce se v předškolním věku velice intenzivně rozvíjejí a umožňují dítěti lépe a citlivěji vnímat svět kolem sebe (vnímání prostoru, času apod.). Neméně důležitý je také rozvoj komunikativních dovedností. V samotných hrách a činnostech děti kooperují, verbálně se domlouvají na konkrétních postupech či řešeních.

Pokud bychom se chtěli zmínit o významu tvořivé dramatiky v předškolním vzdělávání, pak je vhodné poznamenat, že dramatické činnosti uskutečňované prostřednictvím hry, jsou přirozeným prostředkem rozvoje dětské osobnosti. Tvořivá dramatika klade důraz na sociální a osobnostní rozvoj jedince a z hlediska estetickovýchovného rozvíjí také kreativitu a tvořivost, což je v předškolním věku velice důležité. Prostřednictvím dramatických her a činností se mohou děti tradičními i netradičními způsoby vyjadřovat, jejich projev není dogmaticky svazován pravidly, což dětem „nesvazuje ruce“ při osobitosti jejich projevu.

 „Dramatická výchova dává dítěti prostor pro empatii a toleranci, prostor pro uplatnění různých úhlů pohledů i zajímavých originálních řešení situací. Vybízí dítě ke spolupráci a aktivnímu jednání. Právě proto nejde jen o mechanické pasivní přijímání učení se novým vědomostem, dovednostem a návykům, ale právě naopak“.

(Novotná 2010, str. 8.)

Do dramatické výchovy (tvořivé dramatiky) lze zakomponovat prvky i z jiných estetickovýchovných oborů, jako je hudební výchova, pohybová výchova či prvky muzikoterapie. V současné době je zcela běžné, že se při dramatických činnostech zpívá, nebo že se používají nejrůznější hudební nástroje k podkreslení atmosféry či děje. Prostřednictvím dramatických her a činností v mateřské škole „kultivujeme“ osobnost dítěte, pomáháme vytvářet citlivost k vnímání uměleckého jazyka, „nutíme“ děti, aby nepřijímaly „hotové“, ale aby nad konkrétním problémem přemýšlely, hledaly nová řešení, experimentovaly, objevovaly a také nacházely apod.

Předškolní věk je ideálním věkem pro „vstup“ dítěte do dramatické výchovy, a to ze zcela prozaického důvodu, dítě prochází velice senzitivním obdobím, kdy „prahne“ po poznání, nových informacích, znalostech a dovednostech. Dítě v předškolním věku si již uvědomuje vlastní tělo, umí jeho prostřednictvím „promlouvat“, objevuje nové metody a formy sebevyjadřování, využívá gestikulaci, haptiku či mimiku aj. Dítě si také dokáže uvědomit prostor, rozšiřuje se jeho poznání, jehož prostřednictvím se rozvíjí charakterové vlastnosti či citové a sociální vazby.

Tvořivá dramatika jako prostředek pro rozvoj emoční a sociální inteligence

V předškolním vzdělávání je také důležité rozvíjet emoční a sociální inteligenci namísto hodnocení výkonu a srovnávání dětí mezi sebou. Emocionální stabilita je důležitá pro psychickou pohodu jedince a rozvoj sociálních dovedností je důležitý pro jeho běžný život v současné společnosti. Dovednosti, jako je sebeobsluha, komunikace s vrstevníky, sebeprosazení, respekt aj., jsou důležitými aspekty rozvoje dětské osobnosti. Tvořivá dramatika se v tomto ohledu jeví jako přirozený prostředek, který formou hry a dramatických činností rozvíjí tyto sociální a emocionální složky. Na rozvoj sociálních dovedností lze využít například dramatizaci literárního (pohádkového) textu nebo improvizaci. Emocionální stránka se pak posiluje například pocitovými hrami aj.

Proč je rozvoj sociální a emocionální inteligence tak důležitý? Na tuto otázku je zcela jednoduchá odpověď. V minulých letech se kladl důraz na výkonovou složku. Děti se tedy primárně učily texty říkanek, písniček, každý týden byly v suterénu školy vystaveny téměř dokonalé výtvarné výtvory. Rodiče toto jistě potěšilo a byli nadšení z toho, jak „šikovné“ mají své ratolesti. Naproti tomu ty samé děti si neuměly zavázat tkaničku, nesprávně držely příbor, neovládaly základní sebeobslužné činnosti a nedaly dohromady souvislou větu, která by dávala smysl. Tyto nedostatky se mnohdy alibisticky omlouvaly tím, že jsou děti ještě příliš malé. Proto je rozvoj emocionální a sociální inteligence v předškolním vzdělávání tolik důležitý a tvořivá dramatika nám v tomto ohledu velice efektivně pomáhá.

Závěrem bych se rád zmínil o struktuře dramatické lekce. Jako většina oborů lidské činnosti i tvořivá dramatika má svoji strukturu a postupy.

Úvodní část dramatické lekce se zaměřuje na seznámení dětí s obsahem celé lekce a navození příjemné a pohodové atmosféry. Důležitá je také motivace, tedy stimulace zájmu dětí o konkrétní dramatické činnosti. Jedním z efektivních motivačních prostředků v předškolním vzdělávání je pohádkový příběh. V úvodu také upozorníme děti na konkrétní rizika, která jim při hrách a činnostech hrozí a na která by si měly děti dát pozor.

Po úvodní části následuje část průpravná, která je primárně zaměřena na zahřátí organizmu. Volíme tedy většinou pohybové hry zaměřené lokomoční dovednosti (honičky, poskoky, napodobování pohybů zvířat apod.).

Hlavní část dramatické lekce je zaměřena na hlavní (primární) dramatickou hru. Zde je možné využít širokou škálu metod dramatické výchovy (dramatizace, improvizace, pantomima, narativní pantomima, boční vedení, asociační kruh apod.

Relaxační část (může být součástí závěrečné části) se zaměřuje na zklidnění organizmu. Zde je vhodné tedy volit klidové činnosti od ladných tanečních pohybů přes pohyby znázorňující růst trávy až po pasivní ležení na podložce za doprovodu relaxační hudby.

Závěrečná část pak slouží k reflexi činností, kdy si s dětmi povídáme o tom, jak se jim hry líbily, co by na nich změnily, nebo děti sdělují své pocity.

Literatura a použité zdroje

[1] – NOVOTNÁ, Dana. Tvořivá dramatika v MŠ: vybrané kapitoly. Ústí nad Labem : Univerzita J. E. Purkyně, 2010. 85 s. ISBN 978-80-7414-273-4.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. et Bc. Michael Novotný

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.