Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Environmentální činnosti v předškolním vzdělávání: Venkovní prostředí
Odborný článek

Environmentální činnosti v předškolním vzdělávání: Venkovní prostředí

23. 9. 2013 Předškolní vzdělávání
Autor
PhDr. Kateřina Jančaříková, Ph.D.

Anotace

Článek /ukázka z knihy Environmentální činnosti v předškolním vzdělávání/ popisuje nejvhodnější vnější prostředí pro realizaci environmentální výchovy v mateřské škole. Kniha je určena především učitelkám, ale i rodičům předškolních dětí. Nabízí teoretické i praktické náměty v oblasti environmentální výchovy.

Jak již bylo řečeno, je velmi důležité, v jakém prostředí jsou environmentální činnosti realizovány. Prostředí totiž na dítě působí takřka stejnou měrou jako pedagog (informální vzdělávání).

Školní zahrada
Nepochybně je pro realizaci environmentálních činností nejvhodnější prostředí vnější, přírodní. Ideálním prostředím pro děti předškolního věku je zahrada. Podmínky pro zahradu MŠ uvádí § 3 vyhlášky č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, takto: „Nezastavěná plocha pozemku u zařízení pro výchovu a vzdělávání a provozoven pro výchovu a vzdělávání, určená pro pobyt dětí předškolního věku musí činit nejméně 30 m2 na 1 dítě. Pozemek musí být oplocen. Plocha dětského hřiště musí činit nejméně 4 m2 na 1 dítě.“

Důležitou součástí školní zahrady jsou rostliny a dřeviny. Požadavky na vysazování, maximální výšku a údržbu uvádí § 3 téže vyhlášky takto: „Při volbě rostlin a dřevin vysazovaných na pozemky určené pro zařízení a provozovny pro výchovu a vzdělávání musí být zohledněna ochrana zdraví dětí a žáků a jejich rozumové schopnosti. Nově vysazené dřeviny nesmí snižovat požadované parametry denního osvětlení ve vnitřních prostorách okolních budov. Vzdálenost sázené dřeviny od obvodové zdi budov by měla být stejná, jako její předpokládaná maximální výška. Vysazené rostliny, travnaté plochy a dřeviny musí být řádně udržovány. Pro venkovní hrací plochy musí být zabezpečen přívod vody ke kropení a čištění v kvalitě závlahové vody I. Třídy jakosti odpovídající normovým hodnotám 5).“

Kromě zahrady by děti měly mít možnost navštěvovat i další ekosystémy: les, louku, pole, rybník, hory či jeskyně. Někdy se může zdát nepříjemné oblékat v zimních měsících děti na pobyt venku, protože se musí dbát na to, aby oblečení zajišťovalo odolnost proti vlhkosti a chladu. Doporučení MŠMT zní, aby děti trávily ve venkovním prostředí dvě hodiny dopoledne a ty, které se v MŠ zdrží déle, i přiměřenou dobu odpoledne.

RVP PV požaduje, aby prostory školní zahrady nebo hřiště byly vybaveny tak, aby „umožňovaly dětem rozmanité pohybové a další aktivity“.

Za nepříznivého počasí nejsou školní zahrady dostatečně využívány, ačkoli právě dobře zařízená zahrada může poskytovat dětem příležitost k nejrozmanitějším hrám a činnostem během celého roku (Burešová, 2007). I za deště je možné zažít venku spoustu zábavy, např. zahrát si „na honěnou“.

Využívání školní zahrady je v současnosti nedoceněno (Rubešová, 2010). Pokud učitelka chce dětem poskytovat dostatečně pestrou a kvalitní nabídku pro (nejen) environmentální činnosti, měla by začít právě od každodenního dodržování doporučené doby pobytu ve venkovním prostředí, a to i za deště, sněhu, bláta.

Zahrada by měla být využívána nejen pro environmentální činnosti, ale i pro činnosti další: vyprávění, čtení, pohybové činnosti, ale také svačinu a také pro odpolední spánek.

Učitelka s sebou na venkovní aktivity nosí kromě malé lékárničky také nejrůznější vybavení (lupu, sáčky na sběry, metr, provázek, křídu).

Zahrada = svět objevování
Zahrada je bezpečná, protože je ohrazená plotem (dítě se nemůže ztratit), a zároveň – pokud není upravena jako velký anglický trávník – může poskytovat různá tajuplná zákoutí, kde dítě může prožívat dobrodružství, snít své sny a třeba se i trochu bát a učit se strach překonávat jako kluci v Zahradě Jiřího Trnky. Někteří dokonce na základě Úmluvy o právech dítěte tvrdí, že „dítě má právo“ strávit dětství v prostředí, které mu poskytuje dostatečné množství vhodných podnětů, neboli právo trávit dostatečný čas v prostředí přírodním. Geniální šlechtitel Luther Burbank toto právo vyjádřil slovy: „Každé dítě by mělo mít svůj vlastní svět, kde jsou bábovičky z písku, luční kobylky, vodní brouci, pulci, žáby, motýli, lesní jahody, třešně, žaludy, kaštany, lezení po stromech, brouzdání se potokem, lekníny, veverky, netopýři, včely, morčata, štěňata, strniště, smrkové šišky, oblázky, písek, hadi, borůvky a sršni. Každé dítě, které o tento svět přijde, zároveň přijde i o nejlepší zdroj své výchovy. Tím, že se s jednotlivými složkami tohoto světa seznámí, se dostane do styku s vnitřní harmonií přírody. Toto poučení je nenásilné, přirozené a celistvé.“ (Burbank, 1907)

Úprava zahrady
Základem všech vhodných úprav zahrady je snaha o pestrost prostředí. Zahrada je pomocí přirozených bariér rozčleněna na řadu různých zákoutí, která vybízejí děti k různým aktivitám. Zákoutí s kameny a odloženými kmeny umožňuje dětem skákat z kamene na kámen nebo pozorovat stínky, mnohonožky, mravence a další organismy žijících pod kameny či pod kůrou. Babiččina zahrádka léčivých rostlin je plná vůní a motýlů. Děti si zde mohou sednout na polštáře mateřídoušky nebo si natrhat bylinky, ze kterých si doma s maminkou uvaří čaj proti kašli. V koutě zahrady se nachází kompost, na nějž jsou vynášeny organické zbytky a odkud děti mohou odnášet černou zeminu na záhonky nebo ke stromkům. Někdy v ní naleznou žížalu nebo i larvu zlatohlávka. Potůček, vodní nádrž nebo zakopaný starý hrnec či vana poskytují příležitost pozorovat vodní živočichy – larvy pakomárů, vodní šneky nebo i brouka potápníka či vysazené čolky. Kromě v MŠ dnes obvyklého pískoviště by mělo být na zahradě také blátoviště. Děti si na něm ryjí, tvoří z bláta kuličky nebo modelují panáčky, které pak suší na slunci. Na zahradě by děti měly nalézat také kameny a oblázky, ze kterých lze báječně stavět nejrůznější stavby, např. tzv. mužiky. Pokud je hromada kamenů dostatečně velká, zakrátko v ní začnou bydlet ještěrky.

Neměly by zde chybět ani stromy na lezení. Učitelka musí novým žákům vysvětlit jen dvě pravidla: 1. lez jen tam, kam si sám troufneš; 2. na jednom stromě může být jen jedno dítě. To stačí k tomu, aby bylo lezení bezpečné. Na stromy je možné přivazovat různá překvapení, např. ovoce ke svačině (banány, jablka), stejně jako Pipi Dlouhá Punčocha připravovala překvapení do stromu pro Tomíka a Aniku.

Na zahradu je možné zakopat láhev s dětskými přáními na školní rok, kterou před prázdninami vykopeme a – jaká z přání se splnila, jaká ne? Dítě si bude hrát na zahradě, o níž ví, že občas skýtá překvapení, a na které je ve staré lahvi zakopáno i jeho přání. To vše dodává zahradě nádech tajemna, jež rozvíjí fantazii a předškoláci je mají rádi.

Na zahradě je možné sledovat cyklické střídání dne (ráno, poledne, odpoledne nebo i večer) a roku (jaro, léto, podzim, zima) a nepravidelné odchylky způsobené např. počasím (vítr, déšť, sucho). Samozřejmostí by mělo být, že se na zahradě dítě seznámí s běžnými druhy ovoce a zeleniny, včetně toho, že je bude moci ochutnat. Ideální jsou maliny, rybíz, beztrnné ostružiny, které nevyžadují velkou péči, ale přinášejí množství drobných plodů.

Práce na zahradě
K zahradě patří i práce. Děti by se měly přiměřeně podílet na údržbě zahrady: zalévat, hrabat listí, upravovat záhonky, okopávat, plít, sázet i sklízet.

Zvířata na zahradě
V zahradě by mělo mít místo nejen krmítko pro ptáky, ale také ptačí budka, domečky pro čmeláky, příp. pes, kočka nebo i další domácí zvířata. „Kočka na zahradě, kde si hrají děti?“ zhrozí se leckdo. Je rozdíl, když budete mít na školní zahradě vlastní kočku, o kterou se budete starat, pravidelně zbavovat vnitřních i vnějších parazitů a pravidelně vozit k veterinární prohlídce a k očkování, nebo když vaši zahradu obsadí kočka toulavá, o které ani nevíte, že existuje, protože je plachá a její aktivita se odehrává za šera a v noci, ale představuje zdravotní riziko pro děti i učitele, protože se o její zdravotní stav nikdo nestará, není odčervená ani očkovaná a může mít svrab či další známky zanedbání. Kočky jsou teritoriální zvířata, toulavá kočka neobsadí zahradu, na které již kočka je. Pokud zahradu neobsadí toulavá kočka, obsadí ji myši nebo potkani. Představa, že je možné zahradu udržet ve dne v noci bez života, je falešná, noční návštěvníky zahrady jen nevidíte. Nejlepší prevencí je vlastní kočka nebo pes, o jejichž zdravotní stav dobře pečujeme.

Herní prvky
Na zahradách předškolních zařízení patří také herní prvky (skluzavka, pružiny). Při jejich nákupu dbáme na to, aby byly upřednostněny obnovitelné zdroje (dřevo) před neobnovitelnými (plasty), ale také na to, aby herní prvky nebyly příliš propracované, to by bylo spíš na úkor rozvoje dětské fantazie. Obyčejný domeček může být perníkovou chaloupkou, domečkem v pohádce domku domečku, hradem nebo i jeskyní. Dokonalá miniaturní perníková chaloupka na zahradě dětskou fantazii vlastně omezuje.

Organizované hry a aktivity venku
Venkovní prostředí by mělo být využíváno i pro řízenou činnost – hry, hudební činnosti, pohybové činnosti, výtvarné činnosti, společné čtení, nebo dokonce stolování či odpočinek. Inspirací nám může být hnutí lesní nebo přírodní pedagogiky a lesní školky, v nichž je většina činností situována do venkovního prostředí. I u nás v nedávné době vzniklo několik dětských dopoledních klubů (Šárynka, Pejškov, Taras), které fungují na principu lesní školky (více viz Jančaříková, 2010).

Výlety a exkurze do lokalit vzdálených jsou pro předškolní věk vhodné jen jako aktivity výjimečné. Čas strávený v hromadných dopravních prostředcích je totiž příliš drahou cenou.

Sebeobsluha pro pobyt v přírodě
Aby byl pobyt v přírodním prostředí pro dítě příjemný (což je cílem environmentální výchovy), je potřeba, aby se dítě o sebe umělo postarat (s co nejmenší dopomocí dospělých osob) – obléknout a obout se přiměřeně počasí a terénu, nenamočit si boty, popř. rukavice hned na začátku pobytu venku, upozornit dospělého na skutečnost, že potřebuje převléknout. V dnešní době má stále více dětí problémy s oblékáním, obouváním a udržováním tělesného pohodlí v nepříznivých atmosférických podmínkách. Prvním počinem učitele, který chce s dětmi trávit více času ve venkovním prostředí, je rozvíjet právě tyto dovednosti.


Materiál byl poskytnut zdarma Nakladatelstvím Dr. Josef Raabe, s.r.o. z publikace Environmentální činnosti pro předškolní vzdělávání.


Výběr z materiálů dostupných na Metodickém portálu RVP.CZ:

Články:

DUM:

Wiki:

Literatura a použité zdroje

[1] – RUBEŠOVÁ, I. Podíl času stráveného ve vnitřních a venkovních prostorách mateřské školy. Bakalářská práce, 2010.
[2] – BUREŠOVÁ, K.(Ed.). Učíme se v zahradě. Kněžnice, Chaloupky, 2007.
[3] – BURBANK, L. Training of the Human Plant. New York : Century, 1907.
[4] – JANČAŘÍKOVÁ, K. Pedagogika pod širým nebem. Sedmá generace. 2010.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
PhDr. Kateřina Jančaříková, Ph.D.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Jiné vzdělávací obory obecně