Logopedická prevence v mateřské škole: Specifický přístup k dětem s narušenou komunikační schopností

Specifický přístup ve výchově a vzdělávání dí­těte s narušenou komunikační schopností zna­mená rozšíření a posílení individuálního přístupu učitele k dítěti tak, že aplikuje či adaptuje ně­které logopedické, psychologické a speciálně-pedagogické přístupy pro dítě důležité či ne­zbytné, aby se optimálně osobnostně rozvíjelo a aktivně realizovalo vlastní komunikační záměry.

Pravidla primární podpory dítěte v mateřské škole

• Umožnit dítěti s narušenou komunikační schop­ností vzdělávat se společně se zdravě komuni­kující populací dětí v běžné mateřské škole.
• Respektovat doporučení odborníků při rozví­jení komunikačních schopností dítěte.
• Regulovat emoční klima ve třídě tak, aby v ní nebyl křik, napětí a konflikty.
• Potlačovat negativismus dítěte ignorováním, neposilováním nežádoucích projevů; pokud však vyústí do porušování práv jiných osob, je třeba výchovně zasáhnout.
• Snažit se za každých okolností o vzájemné porozumění s dítětem, popř. použít systémy náhradní (alternativní) nebo podpůrné (aug­mentativní) komunikace podle doporučení logopeda.
• Usilovat o spokojenost dítěte a zmírňovat jeho adaptační, sociální či emoční problémy.
• Při rozvíjení osobnosti dítěte spolupracovat s rodiči a dalšími odborníky, tj. s pedago­gem, asistentem učitele, logopedem, spe­ciálním pedagogem, psychologem, lékařem apod. tak, aby jejich působení směřovalo ke stejným cílům.

Některé zásady pedagogické prevence

• Nenutit dítě mluvit výzvami typu: Řekni! Zopakuj!
• Nezesměšňovat dítě opakováním jeho chyb­ných výpovědí.
• Netrestat, nekritizovat a neupozorňovat dítě, že mluví špatně.
• Neopravovat ho, nevracet se, aby něco vyslovilo, zopakovalo, zodpovědělo správně.
• Nepřerušovat dítě při mluvení.
• Nevyčítat dítěti, že málo a špatně mluví.
• Nenutit dítě mechanicky opakovat předříká­vaná slova bez pochopení jejich obsahu.
• Nenutit dítě k řečovým projevům před cizími lidmi nebo při veřejném vystoupení, pokud samo nechce.
• Nevystavovat dítě komunikačním situacím, v nichž by selhalo nebo se cítilo neúspěšné.
• Nepodceňovat ani nepřeceňovat komuni­kační schopnosti dítěte.
• Nestresovat dítě nedostatkem času, netrpělivostí.
• Nezapojovat dítě do činností, které v něm vy­volávají strach a úzkost.
• Nevyvozovat u dítěte správnou výslov­nost narušené hlásky — to je v kompetenci logopeda.

Doporučení pro učitele

• Uskutečňovat rozvíjení řeči postupně od úrovně, na které se dítě aktuálně nachází, v souladu s celostním přístupem k osobnosti.
• Poskytovat dítěti časté příležitosti ke spo­lečným hrám a činnostem s ostatními dět­mi, aby získalo zkušenosti s oboustranně potřebným a prospěšným porozuměním a spoluprací.
• Upřednostňovat hry a cvičení pro rozvoj ře­či, které jsou pro dítě zábavou, a ne drilem, respektovat přitom zásadu „častěji a kratší dobu".
• Vést dítě k uvědomování si síly, tempa a ryt­mu řeči za pomoci dechových, artikulačních a fonematickych her.
• Často s dítětem zpívat, říkat říkanky, hrát hry zaměřené na rytmické cítění, pohyb, relaxaci.
• Preferovat rozvoj obsahové stránky řeči (porozumění, vyjadřování) před správnou výslovností.
• Rozvíjet neverbální komunikaci, mimiku, gesta, pohyby těla dítěte jako podporu doro­zumívání a porozumění.
• Napodobovat s ním různé zvuky z běžného života.
• Zdokonalovat koordinaci hrubé a jemné mo­toriky dítěte, stejnou pozornost věnovat i or­ganizaci pohybů artikulačních orgánů pravi­delným zařazováním různých artikulačních cvičení a her.
• Procvičovat artikulaci jednotlivých hlásek v takových slovech, větách a říkankách, kte­ré jsou pro dítě zajímavé, obsahově srozumi­telné a smyslupiné.
• Často s dítětem říkat básničky s opakující se hláskou, kterou nesprávně vyslovuje, sou­časně znázorňovat obsah básničky pohyby těla.
• Správnou výslovnost rozvíjet pomocí rozmanitých her a činností, které současně zdokonalují poznání dítěte a jeho pohybové, umělecké, sociální dovednosti nebo citovou složku osobnosti.

Kadeřník K