Pozor! Jste na staveništi. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Předškolní vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > Předškolní vzdělávání > Logopedická prevence v mateřské škole: Specifický...

Logopedická prevence v mateřské škole: Specifický přístup k dětem s narušenou komunikační schopností

Teoretický příspěvek
odborný příspěvek
Autor Milena Lipnická
Článek přináší ukázku z knihy Logopedická prevence v mateřské škole, která je vhodná nejen pro učitele mateřských, ale i základních škol, stejně tak pro logopedické asistenty či preventisty.
V první části článku se seznámíte s kapitolou Specifický přístup k dětem s narušenou komunikační schopností.
Druhá část článku přináší ukázku edukační aktivity využitelné při prevenci narušené komunikační schopnosti.

Specifický přístup učitele k dětem s narušenou komunikační schopností

Specifický přístup ve výchově a vzdělávání dí­těte s narušenou komunikační schopností zna­mená rozšíření a posílení individuálního přístupu učitele k dítěti tak, že aplikuje či adaptuje ně­které logopedické, psychologické a speciálně-pedagogické přístupy pro dítě důležité či ne­zbytné, aby se optimálně osobnostně rozvíjelo a aktivně realizovalo vlastní komunikační záměry.

Pravidla primární podpory dítěte v mateřské škole

  • Umožnit dítěti s narušenou komunikační schop­ností vzdělávat se společně se zdravě komuni­kující populací dětí v běžné mateřské škole.
  • Respektovat doporučení odborníků při rozví­jení komunikačních schopností dítěte.
  • Regulovat emoční klima ve třídě tak, aby v ní nebyl křik, napětí a konflikty.
  • Potlačovat negativismus dítěte ignorováním, neposilováním nežádoucích projevů; pokud však vyústí do porušování práv jiných osob, je třeba výchovně zasáhnout.
  • Snažit se za každých okolností o vzájemné porozumění s dítětem, popř. použít systémy náhradní (alternativní) nebo podpůrné (aug­mentativní) komunikace podle doporučení logopeda.
  • Usilovat o spokojenost dítěte a zmírňovat jeho adaptační, sociální či emoční problémy.
  • Při rozvíjení osobnosti dítěte spolupracovat s rodiči a dalšími odborníky, tj. s pedago­gem, asistentem učitele, logopedem, spe­ciálním pedagogem, psychologem, lékařem apod. tak, aby jejich působení směřovalo ke stejným cílům.

Některé zásady pedagogické prevence

  • Nenutit dítě mluvit výzvami typu: Řekni! Zopakuj!
  • Nezesměšňovat dítě opakováním jeho chyb­ných výpovědí.
  • Netrestat, nekritizovat a neupozorňovat dítě, že mluví špatně.
  • Neopravovat ho, nevracet se, aby něco vyslovilo, zopakovalo, zodpovědělo správně.
  • Nepřerušovat dítě při mluvení.
  • Nevyčítat dítěti, že málo a špatně mluví.
  • Nenutit dítě mechanicky opakovat předříká­vaná slova bez pochopení jejich obsahu.
  • Nenutit dítě k řečovým projevům před cizími lidmi nebo při veřejném vystoupení, pokud samo nechce.
  • Nevystavovat dítě komunikačním situacím, v nichž by selhalo nebo se cítilo neúspěšné.
  • Nepodceňovat ani nepřeceňovat komuni­kační schopnosti dítěte.
  • Nestresovat dítě nedostatkem času, netrpělivostí.
  • Nezapojovat dítě do činností, které v něm vy­volávají strach a úzkost.
  • Nevyvozovat u dítěte správnou výslov­nost narušené hlásky — to je v kompetenci logopeda.

Doporučení pro učitele

  • Uskutečňovat rozvíjení řeči postupně od úrovně, na které se dítě aktuálně nachází, v souladu s celostním přístupem k osobnosti.
  • Poskytovat dítěti časté příležitosti ke spo­lečným hrám a činnostem s ostatními dět­mi, aby získalo zkušenosti s oboustranně potřebným a prospěšným porozuměním a spoluprací.
  • Upřednostňovat hry a cvičení pro rozvoj ře­či, které jsou pro dítě zábavou, a ne drilem, respektovat přitom zásadu „častěji a kratší dobu".
  • Vést dítě k uvědomování si síly, tempa a ryt­mu řeči za pomoci dechových, artikulačních a fonematickych her.
  • Často s dítětem zpívat, říkat říkanky, hrát hry zaměřené na rytmické cítění, pohyb, relaxaci.
  • Preferovat rozvoj obsahové stránky řeči (porozumění, vyjadřování) před správnou výslovností.
  • Rozvíjet neverbální komunikaci, mimiku, gesta, pohyby těla dítěte jako podporu doro­zumívání a porozumění.
  • Napodobovat s ním různé zvuky z běžného života.
  • Zdokonalovat koordinaci hrubé a jemné mo­toriky dítěte, stejnou pozornost věnovat i or­ganizaci pohybů artikulačních orgánů pravi­delným zařazováním různých artikulačních cvičení a her.
  • Procvičovat artikulaci jednotlivých hlásek v takových slovech, větách a říkankách, kte­ré jsou pro dítě zajímavé, obsahově srozumi­telné a smyslupiné.
  • Často s dítětem říkat básničky s opakující se hláskou, kterou nesprávně vyslovuje, sou­časně znázorňovat obsah básničky pohyby těla.
  • Správnou výslovnost rozvíjet pomocí rozmanitých her a činností, které současně zdokonalují poznání dítěte a jeho pohybové, umělecké, sociální dovednosti nebo citovou složku osobnosti.

Důležité je v maximální možné míře rozvíjet ob­sahovou stránku řeči a spontánní řečový projev dítěte, aby si rozumělo a spolupracovalo s dět­mi i dospělými, pokud potřebuje samo, ale ta­ké když to potřebuje někdo jiný. Jde o zvyšo­vání řečové aktivity dítěte a samostatnosti při vyjadřování vlastních myšlenek a přizpůsobo­vání se pokynům a instrukcím od jiných osob. Zásadním požadavkem je, aby k tomu bylo dítě vedeno v souladu s etickými principy a za použi­tí rozvojového působení učitele, prostřednictvím obohacujících zážitků v prostředí běžného živo­ta a v inkluzivních podmínkách mateřské školy.

 

Kadeřník K

Cíle: Napodobovat činnosti kadeřníka a poví­dat si o nich. Rozlišovat teplý a studený vzduch fénu, napodobovat je hrou s dýcháním ús­ty a nosem. Pojmenovat pomůcky kadeřníka a určit slova, v nichž se nachází souhláska k. Popsat obsah své kresby a její vnější znaky.

Obsah: Výslovnost souhlásky k a činnosti kadeřníka.

Pomůcky: Židličky, zrcadlo, stolek, různé po­můcky ke hře na kadeřníka, ozdoby do vlasů, panenka s dlouhými vlasy, fén, fixy, pastelky, pracovní list.

Navození tématu — kadeřník. Pomocí pomů­cek a uspořádání nábytku připravíme podmín­ky ke hře na kadeřnictví. Dětem podle zájmu umožníme napodobovat činnosti kadeřníka a dělat účesy s použitím ozdob do vlasů (bez stříhání). Průběžně si s nimi povídáme o tom, co právě dělají a jaké mají zkušenosti s kadeř­níkem nebo se stříháním a česáním.

Dýchání — kadeřník suší vlasy. Dětem na pa­nence ukážeme, jak se tvarují vlasy foukáním fénem. Foukáním na ruce jim umožňujeme roz­lišit teplý a studený vzduch fénu. Potom s dětmi dýcháním teplý a studený vzduch napodobuje­me. Vedeme je, aby teplý vzduch tvořily otevře­nými ústy a vyslovovaly přitom prodloužené ch a studený vzduch vytvářely nafukováním tvá­ří, zadržením vzduchu v ústech s následným prudkým výdechem nosem.

Artikulace — v kadeřnictví kape voda. Sdělíme dětem, že pokud pořádně nezavřeme vodo­vodní kohoutek, kape z něho voda. Názorně jim to předvedeme. Pokud se to stane kadeř­níkovi, poslouchá zvuk kapající vody — kap, kap, kap... S dětmi zvuk kapající vody napodobuje­me i s obměnami, např. kapy kapy kap, poma­lým i rychlým tempem řeči.

Fonematické rozlišování — Co potřebuje kadeř­ník při práci? S dětmi pojmenováváme pomůcky, které potřebuje kadeřník ke své práci. Společně si vysvětlujeme, jak se používají. Potom dětem po­máháme pomůcky rozlišovat podle toho, zda v je­jich názvu slyší hlásku k, nebo ne, např.: ŠAMPON, LAK, TUŽIDLO, BARVA NA VLASY, SPONKY, ŽEHLIČKA, KULMA, NATÁČKY, ZRCADLO, NŮŽKY, FÉN, MISKA NA BARVU, HŘEBEN, KARTÁČ, PLÁŠTĚNKA, STŘIHACÍ STROJEK.

Hláska v řeči — účes od kadeřníka. Požádáme děti, aby panence na pracovním listě vymysle­ly a nakreslily účes a dokreslily části tváře. Po skončení navrhování účesů dětem pomáháme nápady a kresby jednotlivě popisovat a vysvět­lovat, např. co nakreslily, proč si vybraly tyto barvy, jak jsou spokojené s kresbou, jaké pís­meno na obrázku objevily.

Po skončení kreslení můžeme pracovní listy po­užít k hádankám. Vystavíme je před dětmi. Jednu kresbu výstižně popíšeme a děti určují, o kterou kresbu jde a kdo ji vytvořil. Do popisu charakteri­stických znaků kreseb zapojíme i děti. Jedno dítě popisuje určitou kresbu a ostatní hádají.

 


Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Logopedická prevence v mateřské škole.

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám