Logopedická prevence v mateřské škole: Specifický přístup k dětem s narušenou komunikační schopností
V první části článku se seznámíte s kapitolou Specifický přístup k dětem s narušenou komunikační schopností.
Druhá část článku přináší ukázku edukační aktivity využitelné při prevenci narušené komunikační schopnosti.
Specifický přístup učitele k dětem s narušenou komunikační schopností
Specifický přístup ve výchově a vzdělávání dítěte s narušenou komunikační schopností znamená rozšíření a posílení individuálního přístupu učitele k dítěti tak, že aplikuje či adaptuje některé logopedické, psychologické a speciálně-pedagogické přístupy pro dítě důležité či nezbytné, aby se optimálně osobnostně rozvíjelo a aktivně realizovalo vlastní komunikační záměry.
Pravidla primární podpory dítěte v mateřské škole
- Umožnit dítěti s narušenou komunikační schopností vzdělávat se společně se zdravě komunikující populací dětí v běžné mateřské škole.
- Respektovat doporučení odborníků při rozvíjení komunikačních schopností dítěte.
- Regulovat emoční klima ve třídě tak, aby v ní nebyl křik, napětí a konflikty.
- Potlačovat negativismus dítěte ignorováním, neposilováním nežádoucích projevů; pokud však vyústí do porušování práv jiných osob, je třeba výchovně zasáhnout.
- Snažit se za každých okolností o vzájemné porozumění s dítětem, popř. použít systémy náhradní (alternativní) nebo podpůrné (augmentativní) komunikace podle doporučení logopeda.
- Usilovat o spokojenost dítěte a zmírňovat jeho adaptační, sociální či emoční problémy.
- Při rozvíjení osobnosti dítěte spolupracovat s rodiči a dalšími odborníky, tj. s pedagogem, asistentem učitele, logopedem, speciálním pedagogem, psychologem, lékařem apod. tak, aby jejich působení směřovalo ke stejným cílům.
Některé zásady pedagogické prevence
- Nenutit dítě mluvit výzvami typu: Řekni! Zopakuj!
- Nezesměšňovat dítě opakováním jeho chybných výpovědí.
- Netrestat, nekritizovat a neupozorňovat dítě, že mluví špatně.
- Neopravovat ho, nevracet se, aby něco vyslovilo, zopakovalo, zodpovědělo správně.
- Nepřerušovat dítě při mluvení.
- Nevyčítat dítěti, že málo a špatně mluví.
- Nenutit dítě mechanicky opakovat předříkávaná slova bez pochopení jejich obsahu.
- Nenutit dítě k řečovým projevům před cizími lidmi nebo při veřejném vystoupení, pokud samo nechce.
- Nevystavovat dítě komunikačním situacím, v nichž by selhalo nebo se cítilo neúspěšné.
- Nepodceňovat ani nepřeceňovat komunikační schopnosti dítěte.
- Nestresovat dítě nedostatkem času, netrpělivostí.
- Nezapojovat dítě do činností, které v něm vyvolávají strach a úzkost.
- Nevyvozovat u dítěte správnou výslovnost narušené hlásky — to je v kompetenci logopeda.
Doporučení pro učitele
- Uskutečňovat rozvíjení řeči postupně od úrovně, na které se dítě aktuálně nachází, v souladu s celostním přístupem k osobnosti.
- Poskytovat dítěti časté příležitosti ke společným hrám a činnostem s ostatními dětmi, aby získalo zkušenosti s oboustranně potřebným a prospěšným porozuměním a spoluprací.
- Upřednostňovat hry a cvičení pro rozvoj řeči, které jsou pro dítě zábavou, a ne drilem, respektovat přitom zásadu „častěji a kratší dobu".
- Vést dítě k uvědomování si síly, tempa a rytmu řeči za pomoci dechových, artikulačních a fonematickych her.
- Často s dítětem zpívat, říkat říkanky, hrát hry zaměřené na rytmické cítění, pohyb, relaxaci.
- Preferovat rozvoj obsahové stránky řeči (porozumění, vyjadřování) před správnou výslovností.
- Rozvíjet neverbální komunikaci, mimiku, gesta, pohyby těla dítěte jako podporu dorozumívání a porozumění.
- Napodobovat s ním různé zvuky z běžného života.
- Zdokonalovat koordinaci hrubé a jemné motoriky dítěte, stejnou pozornost věnovat i organizaci pohybů artikulačních orgánů pravidelným zařazováním různých artikulačních cvičení a her.
- Procvičovat artikulaci jednotlivých hlásek v takových slovech, větách a říkankách, které jsou pro dítě zajímavé, obsahově srozumitelné a smyslupiné.
- Často s dítětem říkat básničky s opakující se hláskou, kterou nesprávně vyslovuje, současně znázorňovat obsah básničky pohyby těla.
- Správnou výslovnost rozvíjet pomocí rozmanitých her a činností, které současně zdokonalují poznání dítěte a jeho pohybové, umělecké, sociální dovednosti nebo citovou složku osobnosti.
Důležité je v maximální možné míře rozvíjet obsahovou stránku řeči a spontánní řečový projev dítěte, aby si rozumělo a spolupracovalo s dětmi i dospělými, pokud potřebuje samo, ale také když to potřebuje někdo jiný. Jde o zvyšování řečové aktivity dítěte a samostatnosti při vyjadřování vlastních myšlenek a přizpůsobování se pokynům a instrukcím od jiných osob. Zásadním požadavkem je, aby k tomu bylo dítě vedeno v souladu s etickými principy a za použití rozvojového působení učitele, prostřednictvím obohacujících zážitků v prostředí běžného života a v inkluzivních podmínkách mateřské školy.
Kadeřník K
Cíle: Napodobovat činnosti kadeřníka a povídat si o nich. Rozlišovat teplý a studený vzduch fénu, napodobovat je hrou s dýcháním ústy a nosem. Pojmenovat pomůcky kadeřníka a určit slova, v nichž se nachází souhláska k. Popsat obsah své kresby a její vnější znaky.
Obsah: Výslovnost souhlásky k a činnosti kadeřníka.
Pomůcky: Židličky, zrcadlo, stolek, různé pomůcky ke hře na kadeřníka, ozdoby do vlasů, panenka s dlouhými vlasy, fén, fixy, pastelky, pracovní list.
Navození tématu — kadeřník. Pomocí pomůcek a uspořádání nábytku připravíme podmínky ke hře na kadeřnictví. Dětem podle zájmu umožníme napodobovat činnosti kadeřníka a dělat účesy s použitím ozdob do vlasů (bez stříhání). Průběžně si s nimi povídáme o tom, co právě dělají a jaké mají zkušenosti s kadeřníkem nebo se stříháním a česáním.
Dýchání — kadeřník suší vlasy. Dětem na panence ukážeme, jak se tvarují vlasy foukáním fénem. Foukáním na ruce jim umožňujeme rozlišit teplý a studený vzduch fénu. Potom s dětmi dýcháním teplý a studený vzduch napodobujeme. Vedeme je, aby teplý vzduch tvořily otevřenými ústy a vyslovovaly přitom prodloužené ch a studený vzduch vytvářely nafukováním tváří, zadržením vzduchu v ústech s následným prudkým výdechem nosem.
Artikulace — v kadeřnictví kape voda. Sdělíme dětem, že pokud pořádně nezavřeme vodovodní kohoutek, kape z něho voda. Názorně jim to předvedeme. Pokud se to stane kadeřníkovi, poslouchá zvuk kapající vody — kap, kap, kap... S dětmi zvuk kapající vody napodobujeme i s obměnami, např. kapy kapy kap, pomalým i rychlým tempem řeči.
Fonematické rozlišování — Co potřebuje kadeřník při práci? S dětmi pojmenováváme pomůcky, které potřebuje kadeřník ke své práci. Společně si vysvětlujeme, jak se používají. Potom dětem pomáháme pomůcky rozlišovat podle toho, zda v jejich názvu slyší hlásku k, nebo ne, např.: ŠAMPON, LAK, TUŽIDLO, BARVA NA VLASY, SPONKY, ŽEHLIČKA, KULMA, NATÁČKY, ZRCADLO, NŮŽKY, FÉN, MISKA NA BARVU, HŘEBEN, KARTÁČ, PLÁŠTĚNKA, STŘIHACÍ STROJEK.
Hláska v řeči — účes od kadeřníka. Požádáme děti, aby panence na pracovním listě vymyslely a nakreslily účes a dokreslily části tváře. Po skončení navrhování účesů dětem pomáháme nápady a kresby jednotlivě popisovat a vysvětlovat, např. co nakreslily, proč si vybraly tyto barvy, jak jsou spokojené s kresbou, jaké písmeno na obrázku objevily.
Po skončení kreslení můžeme pracovní listy použít k hádankám. Vystavíme je před dětmi. Jednu kresbu výstižně popíšeme a děti určují, o kterou kresbu jde a kdo ji vytvořil. Do popisu charakteristických znaků kreseb zapojíme i děti. Jedno dítě popisuje určitou kresbu a ostatní hádají.
![]() |
Materiál byl poskytnut zdarma nakladatelstvím Portál z publikace Logopedická prevence v mateřské škole. |