Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Pohádka o velikonočních kohoutech, bouřce a duze
Odborný článek

Pohádka o velikonočních kohoutech, bouřce a duze

5. 6. 2012 Předškolní vzdělávání
Autor
Mgr. Dana Tvrďochová

Anotace

Program inspirovaný pohádkou I. M. Jirouse je zaměřený na hru s barvami, výtvarné vyjádření a tvořivost. Byl realizován v přírodě, příběh se tedy mohl rozvinout v přirozeném prostředí, které velmi podněcuje dětskou fantazii a vybízí k tvoření.

Cíl

  • Rozvoj tvořivosti, fantazie a smyslového vnímání. 

Program je sestaven pro děti ve věku 4–7 let. Je situován do venkovního prostředí – byl realizován v městském prostředí – kombinace šedého betonovo-asfaltového prostředí zdí a chodníků a barevného prostředí parčíku. V příběhu jsou dějové posuny spojeny s posuny prostorovými. Je inspirován pohádkou I. M. Jirouse. Je možné k jednotlivým činnostem číst konkrétní úryvky. Během realizace programu byla volena varianta volného převyprávění během programu a následného čtení celého příběhu další den.

1.       Úvod

Učitelka svolá děti kouzelným hracím stroječkem. Ten navodí pohádkovou atmosféru.

„Děti představte si, že, jsem dnes našla cestou do školky tento kouzelný košík plný zvláštních věcí. Chcete se podívat, co tam všechno je?“

Nejdříve učitelka vytáhne z koše otevřenou knížku, potom hračku kohouta, hudební nástroj se zvukem hromu a duhové skleněné korálky v misce... co to asi může být? Potom přečte název pohádky, na které je kniha otevřená a začne vyprávět...

Pohádka o velikonočních kohoutech, bouřce a duze

„Milé děti, v dávných dobách na světě nebyly žádné barvy. Byl celý černo-bílo-šedý. Celé nebe ovládala zlá a hrozivá bouřka, která pořád hromovala a nadávala.“

A když budete chtít, já vás k ní zavedu...

 2.       Cesta za bouřkou

Učitelka se schová na místo u zdi, kde je co nejvíce šedé a černé (zdi, asfalt, plot, ...), a začne dělat zvuk hromu. Děti ji musí podle zvuku najít.

 3.       Bouřka pere prádlo – bouřka spí

„Bouřka často na nebi prala prádlo. Nedělala to vůbec ráda a vždycky u toho byla velká mela. Lítala, prala mraky, nadávala, hromovala a vylívala vaničky.“

Když učitelka řekne „bouřka pere“, děti představují bouřku – běhají a hromují, když řekne „bouřka spí“, děti se zastaví a zavřou oči. Takto několikrát opakujeme.

 4.       Bouřka a duha

„Něco však na světě přece jen barevného bylo – duha, sestra bouřky. Bouřka jí však její krásu záviděla a ze vzteku ji zasypala kroupami.“

Nejdříve učitelka dětem ukáže misku s duhovými korálky, potom na ně začne sypat kroupy (běžné ječné kroupy), až je úplně zasype.

Jak se bouřka zlobí na duhu? – Děti zvukově reagují.

Jak duha pláče pod studenými kroupami? – Děti zvukově reagují.

 5.       Vysvobozování duhy

„My však duze můžeme pomoci ven.“

Děti z mísy loví korálky, musí je najít mezi kroupami a sestavují z nich na chodníku krásnou barevnou duhu. Cvičení je možné rozvíjet tak, že děti hledají oběma rukama najednou, nebo každou rukou zvlášť, nebo každou rukou v jiné nádobě.

Bouřka ji ale opět zasypala studenými kroupami.

 6.       Co se zatím dělo na zemi?

„Teď na chvíli opustíme oblohu a podíváme se na zem. Tam totiž žilo strašně moc kohoutů. Ale zdaleka to nebyli takoví fešáci jako dnes. Byli všichni bílí, černí nebo šedí. Pojďte, spustíme se k nim z oblohy.“

Děti se chytnou za ruce a společně sbíhají z kopce. Protože je nebe vysoké, musí seběhnout a vyběhnout několikrát. Musí ovšem dávat pozor, aby nikdo nespadl a řetěz se neroztrhl. Když někdo padá, zavolá „stop“ a ostatní musí zastavit.

 7.       Cesta do hlavního kurníku

„Mnoho kohoutů žilo v jednom velkém kurníku na kuřích nožkách. My se tam zajdeme podívat. Protože ale na světě bylo tehdy docela tma, raději se tam vypravíme společně.“

Děti se chytnou za ruce a udělají „hada“, zavřou nebo zavážou si oči, a pokud možno poslepu jdou vedeny učitelkou. Při cestě reagují na signály předchozího dítěte a dál předávají. Zatáhnutí za ruku dolů – sklonit se, zatáhnutí nahoru – překročit.

Zastaví se u křoví, které představuje kurník, zaťukají a vyletí z něj bílý kohout, který jim popíše, co kohouti rádi dělají.

 8.       Kutálení vajíček do rokle

„Kohouti totiž brali slepicím vajíčka a hráli si s nimi tak, že je kutáleli do hluboké rokle. My si to teď vyzkoušíme.“

Děti vyběhnou na prudký kopec, polovina je pod kopcem. Děti kutálí z kopce barevné balónky, děti, které stojí dole, balónky chytají. Jakmile je chytnou, vyběhnou s nimi nahoru a vystřídají se.

 9.       Bouřka se nazlobila

„Když to ale bouřka zpozorovala, řekla si – to je toho, to umím taky, a začala vyhazovat svoje vajíčka kroupy...“

Děti dostanou hrnec s kroupami a hází je také z kopce dolů. Děti si tuto činnost velmi užívají, připravíme větší množství krup, motivujeme je k různým způsobům házení.

„...jenomže zapomněla, že je pod nimi schovaná duha... ta po odházení krup rychle uletěla a schovala se do kohoutího kurníku.“

 10.   Duha v kurníku

„Kohouti, když uviděli duhu, byli moc překvapení, nikdy nic tak krásného neviděli. Duha tak zářila, tak moc z ní šlehaly barvy, až se z ní obarvily kohoutům ocasy.“

Děti dostanou barvy na obličej a nastříhané pásky krepových papírů a navzájem se nazdobí tak, aby vypadali jako kohouti, kteří se zrovna od duhy obarvili. Na činnost necháme dostatek času, podporujeme děti, aby se odvážily udělat ze sebe co nejkrásnější a nejpestřejší kohouty, povzbuzujeme je ke spolupráci.

 11.   Barvení vajíček

„Kohouti se rozhodli, že těmi krásnými barvami, co jim zůstali na ocasech, pomalují i vajíčka.“

V prostoru jsou rozházená papírová vajíčka, každé dítě si nějaké vajíčko najde a vybarví je křídami namáčenými ve vodě.

 12.   Co udělala bouřka

„Když ale bouřka zjistila, že jí duha utekla, hrozně se rozčílila. Když ji hledala, všechno na světě popřevracela a pomíchala. Zvedla také do povětří pomalovaná vajíčka, barvy se z nich deštěm smyly a obarvily celý svět.“

Co se z kterých vajíček obarvilo?

Učitelka rozloží různobarevné papíry. Děti se pokusí najít a přinést přírodninu ke každé barvě. Následuje diskuse, co všechno a jakou barvou se ještě obarvilo.

 13.   Uzavření

Učitelka může přečíst závěrečnou část pohádky, následovat může povídání o tom, jaký by byl svět bez barev, jakou má kdo barvu rád a nerad. Ale také se může rozvinout debata o tom, proč to ta bouřka všechno dělala? Proč nechtěla pěkné věci?

V návaznosti na povídání mohou děti ještě křídami dozdobit své okolí.

Děti potom s paní učitelkou naskládají všechny věci zpět do koše a kouzelný stroječek uzavře celý příběh.

 14.   Navazující činnosti

V návaznosti na program můžeme dětem v následujících dnech přečíst celou pohádku I. M. Jirouse. Po prožitém příběhu budou moci snáze vnímat kouzlo a poetiku pohádky. Pohádka vybízí k velkému množství výtvarných činností nejen o Velikonocích, ale během celého roku.

Reflexe

Program probíhal v parku – kopcovitý terén se stromy a keři kombinovaný s chodníky a dlažbou, což samo o sobě probouzelo v dětech fantazii a vybízelo ke hře. Děti se tak snadno mohly ponořit do příběhu a velmi spontánně se zapojovaly a spolupracovaly. V přírodním prostředí mají také děti dostatečný prostor k pohybu, jsou při společné práci uvolněnější a klidnější. Prostorové přesuny také dětem lépe pomáhají pochopit dějové přesuny. Program děti velmi zaujal a i později si chtěly zopakovat jednotlivé činnosti. Po prožití příběhu je velmi zaujala četba celé pohádky. Navazovali jsme na ni spoustou výtvarných činností zaměřených na práci s barvami. 

Literatura a použité zdroje

[1] – JIROUS, Ivan Martin. Magor dětem. Praha : Torst, 2009. 60 s.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Mgr. Dana Tvrďochová

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
5. 6. 2012
Pěkný a inspirativní článek. Námět lze využít nejemom při velikonocích.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Předškolní vzdělávání
  • Sociální a personální kompetence
  • ve skupině se dokáže prosadit, ale i podřídit, při společných činnostech se domlouvá a spolupracuje; v běžných situacích uplatňuje základní společenské návyky a pravidla společenského styku; je schopné respektovat druhé, vyjednávat, přijímat a uzavírat kompromisy
  • Předškolní vzdělávání
  • Kompetence k řešení problémů
  • řeší problémy, na které stačí; známé a opakující se situace se snaží řešit samostatně (na základě nápodoby či opakování), náročnější s oporou a pomocí dospělého

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová

Organizace prostorová:

Vycházka do přírodního prostředí

Nutné pomůcky:

hrací strojek, proutěný koš, hračka kohouta, barevné korálky, hudební nástroj – hrom, křídy, voda, kelímky, vystříhaná papírová vajíčka, krepové papíry, šátky na zavázání očí, míčky, kroupy