Očekávané výstupy (obecné):
Očekávané výstupy (konkrétní k tématu):
Pomůcky:
Popis činnosti:
Na začátku našeho povídání v komunitním kruhu jsme si s dětmi připomněli, o čem jsme si povídali při poslední návštěvě s RNDr. Petrou Novou z Ochrany fauny ČR - jak zvířátka pomáhají lidem. Lidé si v průběhu času některá zvířata ochočili a chovají je doma, proto se jim říká domácí zvířata a lidé z nich mají užitek. Dávají lidem například mléko, vajíčka, vlnu, pes hlídá dům. Mezi domácí zvířata však patří i včely, o jejichž způsobu života děti získaly spoustu nových informací.
Motivační téma: Jak lidé pomáhají zvířatům
Tématem dalšího povídání a her bylo "Jak lidé pomáhají zvířatům". S pomáháním zvířátkům a přírodě již mají děti bohaté zkušenosti. Na jaře staví a čistí budky na zahradě školky, zúčastnily se exkurze na žabí přechod, kde obětavě pomáhaly, v létě čistí ptačí pítko a v kyblíčcích dolévají vodu. Nezahálí ani na podzim, kdy sbírají různé kaštany, žaludy, suší jeřabiny a další plody, které pak v zimě pilně nosí do lesního krmelce a ptáčkům do krmítka.
Děti také připomněly, že se v přírodě nepohazují žádné papíry a obaly od svačiny, ani jiné odpadky. Zvířátka by mohla sníst například papír od tatranky, a pak by jim mohlo být špatně. Své pestré znalosti o přírodě si děti vyzkoušely a upevnily prostřednictvím různých zajímavých her s Petrou, na které jsme v dalších dnech navazovali dalšími tematickými činnostmi.
Pomůcky:
Popis činnosti:
Pruh látky nebo folie, který představuje řeku, natáhneme v prostoru třídy. Na něj rozložíme obrázky s živočichy a s odpadky, ale lícem "ke dnu". Na pokyn děti loví jednotlivé obrázky a třídí zvlášť, co do řeky patří a co tam nepatří. Stateční potápěči loví například kapra, úhoře, plechovku, vodní rostlinu, kanystr, láhev, škebli, raka, plechovku a musí si poradit, na kterou hromádku obrázek patří. Když vše vyloví, jednotlivé obrázky vodních živočichů dávají zpět do řeky a přitom jmenují, zda je to rak, ulita, žába atd. Následují obrázky s věcmi, které rozhodně do vody nepatří, které děti umí nejen pojmenovat, ale také zdůvodnit, proč do řeky nebo rybníka nepatří.
Popis činnosti:
Děti sedí na bobku v kruhu a představují žabí vajíčka. Vajíčka zahřívá sluníčko a postupně se z nich začne klubat pulec - děti se pomalu zvedají, protáhnou a mávají rukama nad hlavou. Pulcům naroste postupně jedna noha, druhá, třetí a čtvrtá a už jsou z nich žabky - děti skáčí jako žáby. Tato hra slouží jako protahovací a uvolňovací, nejsou tedy zapotřebí žádné pomůcky.
Pomůcky:
Popis činnosti:
Látku nebo papír natáhneme do třídy jako silnici a tři děti s volanty nejprve simulují auta a jezdí po silnici. Ostatní děti - žabky se snaží přeskákat na druhou stranu silnice. Žabky, kterých se auta při své jízdě dotknou, jsou přejeté a vypadávají ze hry. Děti vidí, jak to mají zvířátka někdy složité. Jak bychom jim mohli pomoci? Děti si povídáním a fotografiemi připomenou, jak to bylo na skutečném žabím přechodu v přírodě, jakým způsobem pomáhaly ochráncům přírody při budování bezpečného přechodu pro žáby. Děti se pustí s chutí do práce. Do prostoru třídy postaví malý stolek, přes který natáhnou pruh látky - silnici. Silnice však pokračuje i na zemi, tam musí děti postavit zátaras. Na silnici dají několik autíček. Nyní jsou všechny děti žáby a k rybníku dojdou jedinou bezpečnou cestou, a to podchodem pod silnicí (pod stolkem).
Pomůcky:
Popis činnosti:
V lese je velký strom, na kterém sídlí orel. Jenomže byla velká vichřice, hnízdo spadlo a rozbilo se. Pomůžeme orlovi hnízdo znovu postavit a upevnit na strom? Hnízdo z papíru leží rozlámané na zemi (rozstříhaný obrázek hnízda), děti skládají hnízdo po kouscích, až je hotové. Ale jak ho dopravíme na vysoký strom? Ochránci přírody musí mít nejen velké znalosti o přírodě, ale musí disponovat i značnou fyzickou zdatností. Do jejich výbavy při záchraně některých živočichů patří tedy například i horolezecké lano a sedák, které nyní použijeme k připevňování orlího hnízda na strom jako skuteční horolezci. Na strom připevněný na stěně třídy dáme papírovou siluetu hnízda. Děti - horolezci si jeden po druhém za pomoci učitelky a Petry navléknou sedák, který připevníme na lano, a pomalu po schůdcích postupně vystupují vzhůru a nosí části hnízda na strom, až je hnízdo celé. Poslední horolezec, na kterého už část hnízda nezbyla, vyleze na strom a zkontroluje, zda je vše v pořádku.
Děti se seznámily s částí horolezecké výbavy a technikou horolezců, naučily se, že uzel na laně není jen tak obyčejný, ale speciální horolezecký.
Na závěr si Petra pro děti připravila překvapení v podobě živého netopýra. Vysvětlila dětem, že ho lidé našli vyčerpaného a hladového po dlouhé zimě a odevzdali ho do stanice pro handicapované živočichy, kde ho ochránci krmili a starali se o něj. Teď už má dost sil a bude se moci vrátit zpátky do přírody. Děti tiše seděly a pozorovaly, jak ho Petra krmí pinzetou. Chovaly se opravdu ohleduplně, aby netopýra nevyplašily. Děti vědí, že zachráněné zvířátko je ten nejlepší důkaz důležitosti všech lidí, kteří se o živou a neživou přírodu starají.
Pomůcky:
Popis činnosti:
Děti sedí v půlkruhu v blízkosti netopýra a v tichosti ho pozorují. Slovně popisují, jak netopýr vypadá (barva, velikost, části těla, poměr jednotlivých částí těla) a jak se chová (přijímá potravu pinzetou, je bojácný, opatrný...). Na pokyn učitelky děti zavřou oči a pouze poslouchají zvuky, které netopýr vydává, a pokoušejí se je charakterizovat.
Děti si procvičily zrakové vnímání a sluch a rozvíjel se u nich respekt k živému zvířátku.
Pomůcky:
Popis činnosti:
V prostoru třídy byl postaven les ze stavebnice a v lese různé předměty, které do lesa patří, ale i ty, které tam nemají co dělat. Děti - stopaři chodily lesem s košíčky a sbíraly, co do lesa nepatří. Vše, co nasbíraly, vyndávaly postupně z košíčků, říkaly, co našly, a zdůvodňovaly, proč to do lesa nepatří. Tyto věci dávaly na určené místo - smetiště. Když měly košíčky prázdné, šly znova do lesa a tentokrát sbíraly, co v lese roste a může mít pro nás užitek. Z košíčků pak opět vyndávaly obsah - obrázky s houbami, borůvkami, malinami, ostružinami apod. Přemýšlely, co se může jíst syrové, co se musí upravit v kuchyni.
Pomůcky:
Popis činnosti:
Děti si s učitelkou za doprovodu kláves zazpívaly jednoduché písničky o lesních zvířátkách, které již znají. Podle zájmu děti doprovázely písničky na Orfovy nástroje. Po zazpívání každé písničky měly děti za úkol říct, o kterém zvířátku zpívaly, a vyhledat další slova související s přírodou (les, jedle, ulita, palouček). Jednotlivá slova vytleskávaly a starší děti určovaly počáteční písmeno.
Pomůcky:
Popis činnosti:
K této aktivitě jsme využili zahradního altánu, na pracovní stůl jsme si připravili potřebný materiál a tvořili hnízda. Děti pracovaly dle svého zájmu ve dvojicích nebo v malých skupinkách. Když byla hnízda hotová, udělali jsme si malou výstavku. Každé hnízdečko bylo jiné, ale všechna byla moc hezká.
Pomůcky:
Popis činnosti:
Na vycházku do lesa se vypravili neukáznění turisté, kteří stále křičeli. Zvířátka, která v lese bydlí, se začala bát a utíkala ze svých domovů pryč. Jenomže, jak byla vylekaná, zabloudila a nemohla najít cestu zpět. Pomůžeme jim najít správnou cestu do jejich příbytků? Na zahradě mezi stromy je pomocí lana a švihadel vytvořen labyrint. Děti si obléknou čepičky lesních zvířátek (veverka, zajíc, jelen, liška, medvěd,...) a snaží se najít jedinou správnou cestu do lesa. Na kraji lesa jsou obrázky zvířecích příbytků a každé dítě si musí najít ten svůj - veverky - strom, medvědi - brloh, lišky - noru apod.
Pomůcky:
Popis činnosti:
S dětmi jsme si zopakovali, čím se živí různá zvířátka a ptáci. Semínka a plody, kterými se živí, bychom jim rádi donesli, ale nějak se nám to všechno pomíchalo dohromady. Musíme to tedy nejdříve přebrat jako Popelka v pohádce. Děti utvořily menší skupinky, každá skupinka měla jednu hromádku semínek. Každé dítě - Popelka do svého kelímku sbíralo jeden druh semínek z hromádky. Když byla semínka roztříděná, vysypaly Popelky každá svůj obsah kelímku na papír. Společně jsme zkontrolovali, zda je vše správně roztříděné, a také jsme zjišťovali, kolik hromádek a zároveň druhů semínek máme, která hromádka je největší, nejmenší, které plody jsou největší a nejmenší, jakou mají barvu nebo odstín. Na závěr děti přiřadily obrázky zvířátek k jednotlivým druhům semínek a plodů, podle toho, čím se živí.
Prostřednictvím výše uvedených her a činností děti získávaly poznatky o živé a neživé přírodě a učily se vztahu k ní. Domnívám se, že v tomto programovém celku nebylo nejdůležitější, do jaké míry děti zvládly různé úkoly, ale podstatnější je, že se hrami a činnostmi učily, jak se chovat k přírodě a v přírodě, uvědomovat si sounáležitost s přírodou, umět vyjádřit své prožitky a podporovala se u nich radost z objevování. Tyto úkoly byly splněny v tom smyslu, že se u dětí rozvíjejí a prohlubují systematickým a důsledným působením v tomto směru během dalších aktivit ve větším časovém horizontu. Kladný vztah k přírodě bezesporu ovlivňuje velmi výrazně také mezilidské vztahy a sociální cítění.
Literatura:
STRAKATÁ, M.: Vítej u nás, netopýre. Informatorium: časopis pro výchovu a vzdělávání dětí od 3 do 8 let v MŠ a ŠD. Červen 2006, roč. XIV., s. 16 - 17.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Národní pedagogický institut České republiky © 2025
