Svátek Všech svatých a Dušičky ve španělsky mluvících zemích

Někde lidé věří, že duše zemřelých se vrací zpět na zemi, aby zde pobyly se svými blízkými, proto jsou v domácnostech zapalovány svíce, které mají duším ukázat správnou cestu. Jinde věří, že zažehnuté světlo a velké ohně pomohou odehnat temnotu a zbloudilé zlé duchy.

Ve Španělsku se dušičkové oslavy příliš neliší od těch našich. Lidé navštěvují hřbitovy, zdobí hroby květinami a zemřelým zde věnují tichou vzpomínku. V mnoha městech a vesnicích se na hřbitovy vydávají procesí a průvody se svícemi a modlitbami a jsou zde slaveny i mše. Typickou španělskou sladkostí dušikového období jsou tzv. huesos de santo (kosti svatého), trubičky z mandlového marcipánu plněné žloutkovým krémem, a buñuelos de viento, což jsou malé smažené koblížky také plněné žloutkovým krémem a obalené v cukru.

V Mexiku se v oslavách dne Všech svatých a Dušiček mísí vliv křesťanské kultury se stále živými pohanskými prvky z doby předkolumbovské. Rodiny v těchto dnech připravují oltáře, které zasvěcují zemřelým rodinným příslušníkům a umísťují je v domech i přímo na hroby. Zdobí je květinami, vonnými bylinami, barevnými papírovými vystřihovánkami, pokládají na ně obětiny ve formě ovoce, sladkostí či oblíbených pokrmů zemřelého. U takto upravených hrobů se setkávají široké rodiny a často u nich tráví celou noc. Ulice jsou vyzdobeny květinovými koberci a barevnými vystřihovánkami. Všudypřítomný je motiv lebky a oblečených kostlivců, tzv. catrinas. Typickou cukrovinkou pro tyto dny je v Mexiku malá cukrová nebo čokoládová lebka. Dušičky jsou zde svátek smutku nad ztrátou blízké osoby, ale i bujarého veselí, které má zahnat zlé duchy a zároveň je předzvěstí blaženého posmrtného života.

Na závěr nabízíme náhled do jídelníčku převzatý z Česko-španělské konverzace Lingea. 

Česko-španělská konverzace Lingea