Domů > Odborné články > Gymnaziální vzdělávání > Démonizace jako klíčový aspekt válečného zpravodajství
Odborný článek

Démonizace jako klíčový aspekt válečného zpravodajství

15. 11. 2011 Gymnaziální vzdělávání
Autor
Lukáš Pfauser

Anotace

Mezi základní rysy mediálních válečných obsahů patří démonizace, kterou současná mediální teorie považuje za klíčový aspekt v konstruování obrazu nepřítele. Text níže hodlá čtenáře ve srozumitelném duchu seznámit s postupy, kterými vlády využívají média s cílem vyvolat u veřejnosti podporu války. Vhodným příkladem pro vysvětlení daného jevu se ukázaly novodobé konflikty mezi Spojenými státy a Irákem.

Historické kořeny pojmu démonizace lze spatřovat již v době druhé světové války, když se Velká Británie pokoušela podkopat neutralitu Američanů, získat tak jejich spojenectví a porazit Německo. Má-li se ale jeden nepustit do historických souvislostí, je třeba říci, že démonizace je součástí konstrukce obrazu nepřítele. Slovy mediálních sociologů, pracuje mediální konstrukce obrazu války s velmi jednoduchým interpretačním schématem či algoritmem stereotypně se opakujících kroků. První etapa: krize; druhá etapa: démonizace vůdce, respektive nepřátelské armády; třetí etapa: zvěrstva.

Účelem fáze první je připravit na válku veřejnost. Ve druhé fázi je následně nutné připsat nepříteli (mocenskému představiteli, resp. jeho armádě) negativní charakteristiky, čehož lze nejlépe dosáhnout zprávami o jeho údajných zvěrstvech.

Pokud bychom měli být konkrétní, obecně se ví, že během války v Perském zálivu sehrály klíčovou roli aktivity americké PR agentury Hill & Knowlton. Společnost si za skoro jedenáct milionů dolarů najal kuvajtský emír a exilové vedení země, aby pomohli přesvědčit Američany, že Kuvajt stojí za jejich oběti. Na úrodnou půdu padly právě snahy PR agentury vykreslit tehdejšího iráckého vůdce (a jeho režim) v tom nejčernějším světle.

Vědecky je obecně přijímán fakt, že aby PR agentura v lidech vypěstovala nenávist k někdejšímu iráckému vůdci Saddámu Husajnovi a slitování k jeho obětem, snažili se komunikační stratégové dát publicitu iráckým zvěrstvům v okupovaném Kuvajtu. Důraz byl kladen na zprávy o iráckých vojácích, kteří údajně zneužívali děti, čímž ožívaly vzpomínky na hrůznou propagandu I. světové války. Co Američany inspirovalo, byl odpor k Saddámu Husajnovi a získaná dychtivost potrestat „řezníka z Bagdádu“.

Vůbec nejznámější taková zpráva popisovala, jak Iráčani při plenění Kuvajtu vyhodili děti z nemocničních inkubátorů. Mediální sdělení vyšlo nejprve v deníku Daily Telegraph. Jednalo se ovšem o nepotvrzenou informaci, protože neexistovaly žádné důkazy (televizní záběry, rozhovory), a věrohodnost příběhu proto nebyla vysoká. Vše změnila agentura Hill & Knowlton, která se postarala, aby svědectví o události emotivně vyprávěla americkému senátnímu výboru pro lidská práva patnáctiletá dívka (známá jako Nayirah).

Dokonce organizace Amnesty International uvedla ve zprávě týkající se porušování lidských práv v Kuvajtu, že tímto způsobem zemřelo více než tři sta dětí, čímž dala celé zprávě punc důvěryhodnosti. Zpráva o inkubátorech a dětech se stala jedním z klíčů pro připodobnění Saddáma Husajna k Hitlerovi. Je ovšem silně diskutabilní, zda se vůbec sdělení zakládalo na pravdě.

Dostupné vědecké zdroje píší o tom, že třebaže irácký režim lidská práva v Kuvajtu nepochybně porušoval, bylo vzhledem k iráckému uzavření hranic nesmírně obtížné to dokázat. Lidé, kteří se pokoušeli věrohodnost zprávy zjistit přímo na místě, nenašli přímý a nevyvratitelný důkaz. Právě takovéto zprávy ale pomohly Američany mobilizovat k válce. Dokonce i ti, kteří si válku rozhodně nepřáli, ji nakonec začali vnímat jako nevyhnutelnou.

Démonizování iráckého vůdce

Odborná literatura hovoří rovněž o démonizování iráckého vůdce a jeho blízkých spolupracovníků. Démonizace měla získat podporu války u veřejnosti. Irácký prezident, to byl prizmatem médií typický ničema – s hustým knírem a kloboukem. Nejdůležitější součástí uvedené konstrukce byla představa, že zosobňuje přímou hrozbu pro bezpečnost západního světa – a to jak prostřednictvím zbraní hromadného ničení, tak úzkými vazbami na dnes již zemřelého údajného vůdce Al-Káidy Usámy bin Ládina. Pokud měl být tento obraz věrohodný, musel se ze Saddáma Husajna udělat člověk, který je doopravdy schopen všeho.

O iráckém vůdci se hovořilo mimo jiné jako o novém Hitlerovi. Britská kancelář při Ministerstvu zahraničních věcí vytvořila rozsáhlou zprávu podrobně rozebírající diktátorovy  činy (převážně středověké praktiky mučení včetně sexuálního zneužívání a koupelí v kyselině). Novináři se mohli s touto zprávou seznámit na tiskové konferenci, kde jim bylo zároveň promítnuto video, na němž bylo ukázáno bití a mučení vězňů a známý útok plynem na kurdskou vesnici. V průběhu celé války se neustále simulovalo, že jsou objeveny zbraně hromadného ničení. Faktické důkazy, že Irák těmito systémy disponoval, byly ovšem velmi mlhavé. Ve zprávách se například uvádělo, že americké a britské jednotky objevily v horách důkaz, že existovaly potenciální přípravy biologického útoku.

Literatura a použité zdroje

[1] – CARRUTHERS, S. The Media at War. London : Macmillan Press, 2000.
[2] – O’SHAUGHNESSY, Nicolas. Politics and Propaganda: Weapons of Mass Seduction. Manchester : Manchester University Press, 2004.
[3] – VOLEK, Jaromír. Média v omezené válce: Simulovaný konflikt v Perském zálivu. Brno : Katedra mediálních studií a žurnalistiky FSS, 2002.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
15. 11. 2011
Článek předkládá čtenáři informace o působení PR agentur, které měly zásadní vliv na vytváření mediálního obrazu Saddáma Hussajna před válkou v Perském zálivu. Představuje aktuální příspěvek k jedné ze základních teorií mediálních studií, agenda-setting.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Vazby na další články:

Navazuje na téma článku:

Téma článku:

Mediální výchova