Metodický portál RVP.CZ prochází změnami. Více informací zde.
logo RVP.CZ
Přihlásit se
Titulka > Modul články > Gymnaziální vzdělávání

Zobrazit na úvodní stránce článků

Titulka > Modul články > Gymnaziální vzdělávání > Objektivita v médiích – Závěr

Objektivita v médiích – Závěr

Teoretický příspěvek
odborný příspěvek
Text je výňatkem z článku Objektivita v médiích mediálně pedagogický pohled, který vyšel v časopise Pedagogika v červnu 2010. Masová komunikační média významně ovlivňují charakter edukačně-socializačního procesu v moderní společnosti. Mediální obsahy, jimž je publikum vystaveno, však podléhají konkrétním principům a metodám žurnalistické práce s realitou. Článek studuje vlastnosti a účinky novinářské objektivity, kterou chápe jako hlavní konstitutivní princip profesionálního žurnalismu, v kontextu společenské komunikace, edukace a socializace. V protikladu k obecně sdílenému chápání novinářské objektivity jako prostředku nestranného pozorování společenských jevů přichází autor s představou proměny funkce objektivity v nástroj mocenské kontroly obsahu veřejné komunikace. Novou úlohu teoretické pedagogiky spatřuje proto v rozvoji mediální pedagogiky jako disciplíny zaměřené na výzkum pedagogických aspektů fungování médií v moderní společnosti a přinášející, mimo jiné, hlubší porozumění charakteru mediální edukace a socializace nezbytné pro eliminaci jejich negativních důsledků.

Z hlediska obsahu mediální edukace a socializace je nejpodstatnějším rysem mediální komunikace absence kontextu v mediovaných sděleních. Dekontextualizovanost mediálních obsahů se projevuje v tendenci médií k fragmentarizaci reality a vyvázání jevů přirozeného světa z jejich souvislostí a vztahů. To umožňuje držitelům symbolické moci a spřízněným elitám manipulovat s fakty, prosazovat tendenčně určitá tvrzení a to celé vydávat za pozitivní hodnotu objektivity. Je tím zároveň zpochybněna role médií jako nositelů pozitivních společenských hodnot. Nepřítomnost projevů myšlenkové činnosti v mediovaných sděleních pak spolu s tendencí médií produkovat ke všem skutečnostem světa jednoduchá a prostá vysvětlení  vytvářejí prostředí, ve kterém není myšlení vnímáno jako pozitivní vlastnost a které ve svém důsledku může vést u publika k rozvoji jakési „kognitivní lenosti“, tedy neochotě vůbec přemýšlet.

Velmi efektivní je však mediální systém založený na principu objektivity z hlediska sociální kontroly, resp. politické kontroly myšlení lidí. To se projevuje jak v jednostranném výkladu politických rozhodnutí médii, tak v absenci skutečně společensky závažných politických témat v mediálním diskursu. Jedním z důsledků opuštění kontextu v mediálních sděleních je jejich faktická depolitizace (ve smyslu odhalování a objasňování kontextu a motivů skutečně podstatných politických rozhodnutí, jakým je např. vstup do války). Ta má aktuální a nebezpečné důsledky v dekonstrukci samotné podstaty demokracie. Pokud se představitelé politické moci a zástupci korporací vyhnou společenské kontrole ze strany novinářů podvázáním jejich možnosti skutečně svobodně a nezávisle vyšetřovat jednání mocných, mohou si tyto skupiny privatizovat jednotlivé mocenské struktury státu a používat je k ochraně vlastních zájmů na úkor zájmu občanů (důsledky se projevují v prorůstání organizovaného zločinu do státní správy a justice, neprůhledném zadávání státních zakázek bez výběrového řízení, lobbyingu jako legalizované korupci politického rozhodování, atd.).

Princip objektivity je efektivním nástrojem zajištění shovívavosti a defenzivního nezájmu médií k praktikám moci. Právě tímto svým mlčenlivým nezájmem však média vytvářejí podmínky pro současný status quo a přispívají k všeobecnému pocitu deziluze, nezájmu a apatie k veřejným záležitostem.

Konečným důsledkem současné formy uplatňování novinářské objektivity je fakt, že potenciál novinářů jako moderátorů (nebo chcete-li mediátorů) společenské diskuse je trestuhodně promrhán. Dnešní společnost nevede polemiku nad důležitými tématy doby. A to je velkou měrou dáno tím, že tuto polemiku nevedou novináři. Ti, spoutáni objektivitou a neutralitou, nesmějí upozorňovat na důležitá společenská témata, na závěry vyplývající ze stanovisek zainteresovaných stran a vést tak skutečně užitečnou a plodnou společenskou diskusi. Média v současné společnosti ztratila pozitivní formativní potenciál, jehož by mohla dosáhnout, pokud by se vymanila z nadvlády ekonomických a politických zájmů, které dnes určují podoby mediální komunikace.

Moderní pedagogika by měla reagovat na ty projevy médií, které jsou v rozporu s obecnými výchovně-vzdělávacími cíli a které problematizují socializační působení tradičních výchovně-vzdělávacích institucí, jako jsou rodina a škola. To předpokládá systematický pedagogický výzkum médií, jehož garantem by se stala samostatná disciplína v rámci pedagogických věd, mediální pedagogika. Princip objektivity a důsledky jeho uplatňování na podoby mediální edukace a socializace mohou být jedním z témat takového výzkumu.


Literatura: 

BURNS, L. S. Žurnalistika. Praha : Portál, 2004.
BURTON, G., JIRÁK, J. Úvod do studia médií. Brno : Barrister & Principal, 2003.
HAUSER, M. Marx redukcionista i metafyzik. Britské listy, 2. 9. 2009.
MANDER, J. Čtyři důvody pro zrušení televize. Brno : Doplněk, 2000.
McCHESNEY, R. Problém médií. Grimmus, 2009.
McQUAIL, D. Úvod do teorie masové komunikace. Praha : Portál, 1999.
POSTMAN, N. Ubavit se k smrti. Praha : Mladá fronta, 1999.
SKALKOVÁ, J. Pedagogika a výzvy nové doby. Brno : Paido, 2004.
THOMPSON, J. B. Média a modernita. Praha : Karolinum, 2004.

V případě pochybností o aktuálnosti či funkčnosti příspěvku využijte tlačítko „Napište nám“.
Napište nám
Celkové hodnocení článku
Přidat komentář Citovat článek