Tvorba učebních osnov a realizace vzdělávacího obsahu Výtvarného oboru na základních školách a gymnáziích
Zásadní změnou, kterou přinesla kurikulární reforma do systému vzdělávání, je to, že si školy podle rámcových vzdělávacích programů - školských dokumentů na státní úrovni - budou vytvářet své vlastní školní vzdělávací programy a tedy i učební učebních osnovy pro jednotlivé vyučovací předměty.
Pro výtvarný obor se staly rámcové vzdělávací programy příležitostí nově definovat teoreticky zakotvený rámec obsahu výtvarného oboru v souladu se současnými poznatky společenských a přírodních věd a proměn současného umění, včetně aplikací nových technologií.
Na výtvarného pedagoga jsou tak kladeny zcela nové nároky a zodpovědnost nejen za tvůrčí práci s žáky, ale i za další směřování oboru.
Rozpracování vzdělávacího obsahu Výtvarné výchovy z RVP ZV do podoby učebních osnov pro školní vzdělávací programy bylo pro obor i oblast Umění a kultura klíčovým momentem. Pro další osud oboru bylo zapotřebí, aby učitelé nově koncipovaný obsah přijali, pochopili jej a rozpracovali do podoby učebních osnov.
Výtvarná výchova v tomto ohledu má situaci daleko složitější, než tomu je u ostatních vyučovacích předmětů (včetně hudební i dramatické výchovy), neboť se jedná o vzdělávací obor, který zcela nově člení a pojmenovává učivo1 a navíc cíleně pracuje se subjektivitou žáka, jeho smyslovou citlivostí, možnostmi ověřovat výsledky své tvorby v komunikačním procesu, zúročovat vlastní zkušeností a svůj tvůrčí potenciál.
To od učitele oboru Výtvarná výchova vyžaduje a bude i nadále vyžadovat daleko více, než od učitelů ostatních předmětů, promýšlet nejen vhodný výběr učiva k dosažení dílčích výstupů, ale nalézt a navíc podle požadované struktury2 do podoby školního dokumentu vhodně zpracovat celý "systém zprostředkování", který zahrnuje jak učící se subjekt, tak učivo, osobnost učitele (učitelovo pojetí výtvarného oboru), i zohlednit situace, ve kterých vyučování probíhá3. Zpracování učebních osnov je právě pro specifičnost systému zprostředkování výtvarného oboru pro učitele velmi obtížné.
To, co obor v podobě dokumentu nemohl učitelům nabídnout, a to, co by bylo důležité pro "převedení" systému vzdělávacího obsahu Výtvarné výchovy z RVP ZV do podoby "živých/realizovatelných učebních osnov" udělat, je pojmenovat etapy tvůrčího procesu a nabídnout metody, kterými učitel žákovi tyto jednotlivé etapy (skrze libovolná témata) zprostředkuje a naučí ho tak mít proces vlastní tvorby pod kontrolou. Ani to však není cílem, ale východiskem proto, aby pomohl žákovi nalézat vhodné prostředky a metody pro jeho další tvůrčí rozvoj a citlivější reflexi sebe sama v proměňujícím se světě.
Ze zkušeností získaných z práce 16 pilotních škol a z analýz učebních osnov je možné konstatovat, že tak, jak je Výtvarná výchova v rámci oblasti Umění a kultura v RVP ZV nastavena, zakládá systém, podle kterého je možné rozpracovat vzdělávací obsah do podoby učebních osnov, definovat dílčí výstupy pro jednotlivé ročníky či delší časová období a nabídnout učivo (pro jednotlivé ročníky či delší časová období), které dosažení dílčích výstupů umožňuje. Navíc je zde možnost zvolit vhodné (na zájmu žáků a výběru učitele ponechané4) náměty (témata), které mohou pomoci uspořádat učivo z hlediska "motivačního náboje" do širších celků či závažnějších projektů.
Výsledky práce pilotních škol byly velmi přínosné a zakládají možnost dalšího uvažování nad oborem i hledání jeho zcela nového významu a postavení ve škole.5
Pozitivní zjištění z analýzy učebních osnov PŠ:
- snaha o systém a gradaci učiva i výstupů podle obsahových domén;
- pochopení návaznosti koncepce oboru pro základní školy a gymnázia;
- větší pestrost prostředků, reagování na vizuální kulturu;
- vědomý důraz na rozvíjení individuálních zájmů a zkušeností;
- zájem o výtvarné umění včetně současného;
- vazby na jiné druhy umění, nejen na mezipředmětové vztahy;
- uplatnit výsledky tvorby jako součást portfolia a prezentace školy;
- využívat různé informační a inspirační zdroje;
- hledat vazby na kulturní a historické dědictví regionu;
- využívat edukační nabídky muzeí a galerií.
Negativní zjištění z analýz učebních osnov PŠ
Zde je zapotřebí zdůraznit, že tato zjištění je vhodné brát jako podněty pro přípravu budoucích učitelů Výtvarné výchovy, jako východiska pro koncipování obsahu dalšího vzdělávání učitelů a jako témata, na která je vhodné zaměřit pozornost oborové diskuse:
- vyskytují se ne zcela vhodné, respektive povrchní mezipředmětové přesahy;
- opomíjí se v rozpracování učiva "Ověřování komunikačních účinků";
- vlastní tvorba, vnímání a interpretace jsou stále vnímány příliš odděleně;
- dochází k záměně námětů a učiva, vyskytují se nepřesnosti v užívání odborných pojmů;
- výjimečně bývá posílena hodinová dotace;
- nabídka volitelných předmětů rozšiřuje učivo jiných oblastí, než je oblast Umění a kultura.
Přetrvávající problémy vycházející z rozhovorů a konzultací s učiteli VV na ZŠ i gymnáziích:
- důraz je kladen na výchovu a "výcvik dovedností", nikoliv na způsob myšlení, tvůrčí proces a poznání;
- podceňuje se mezioborová diskuse a význam argumentace pro přínos oboru k poznání;
- tvůrčí práce učitelů výtvarné výchovy není dostatečně oceňována;
- učitelé nemají zájem metodicky zpracovat a prezentovat výstupy vlastní tvůrčí práce;
- nejsou dostatečně využívány možnosti prezentovat obor na oficiálních vzdělávacích portálech;
- komunikace mezi teorií a praxí není optimální.
Shrnutí pilotního ověřování
Výtvarný obor v Rámcových vzdělávacích programech pro základní a gymnaziální vzdělávání učitelům umožňuje:
- vycházet z aktuálních zkušeností žáků, rozvíjet je a obohacovat;
- přistupovat k tvorbě jako k experimentální praxi, kdy postupy, metody a technologie se postupně objevují, obnovují, ověřují a zdokonalují;
- nesvazovat žáky názorem autorit a poskytnout příležitost a různorodé zdroje pro jeho utváření;
- reflektovat vizuální svět reprezentovaný jak současnou uměleckou tvorbou, tak běžnou produkcí, včetně produkce, jejíž význam je generačně podmíněn;
- propojovat vlastní tvorbu žáků s vnímáním a interpretací a motivovat je pro osobní angažovanost a účast ve všech rovinách tvůrčího a uměleckého procesu;
- uplatňovat různorodé prostředky výtvarného oboru pro poznávání principů komunikace ve společnosti a poznávání své vlastní pozice v ní.
Pro tvorbu a realizaci Školních vzdělávacích programů jsou pro výtvarného pedagoga vytvořeny předpoklady proto, aby mohl a měl:
- spoluutvářet vzdělávací obsah a být zodpovědný za kvalitu jeho realizace;
- společně s žáky se účastnit tvůrčího procesu, a to od prvotních úvah, přes hledání variant řešení, až po prezentaci výstupů a jejich zapojení do komunikace;
- vycházet vstříc individuálním potřebám a zájmům žákům a seznámit je s co nejširší škálou prostředků, a to od tradičních (kresba, malba, prostorová tvorba) až po nová média (digitální obraz, grafické programy, animace, video, interaktivní programy);
- pomáhat žákům mapovat a systematizovat jednotlivé etapy tvůrčí práce tak, aby si byli schopni uvědomovat svůj vývoj a pokroky i individuální přístup k tématu;
- systematicky začlenit a pro realizaci vzdělávacího obsahu využívat nabídku programů muzeí a galerií.
Etapa, kterou má výtvarný obor a jeho úspěšná realizace teprve před sebou:
- Učební osnovy výtvarné výchovy zpracované pro školní vzdělávací programy by měly poskytnout cenný materiál pro hlubší analýzu vzdělávacích obsahů a pro další vývoj oboru.
- Je třeba systematického monitorování a vyhodnocování výuky výtvarné výchovy alespoň u vybraného vzorku základních škol a gymnázií v počátku realizace kurikulární reformy.
- Poskytnout metodickou podporu a odbornou pomoc učitelům při zpracování metodických materiálů.
- Příklady realizovaných lekcí by se měly stát východiskem nejen pro práci dalších výtvarných pedagogů, ale i důležitým materiálem pro oborovou diskusi, a to i v mezinárodním kontextu.
- Metodicky zpracované realizované lekce by měly sloužit jako příklady modifikace vzdělávacího obsahu i jako podklady pro hledání dalších aktuálních otázek výtvarné výchovy a jako témata pro kontinuální dialog teorie a praxe.
1 Pastorová, M.: Pojetí Výtvarné výchovy v rámci vzdělávací oblasti Umění a kultura, dostupné na: www.rvp.cz/clanek/247/43.
2 Pro tvorbu učebních osnov doporučujeme podrobně se seznámit s textem Manuálu pro tvorbu školních vzdělávacích programů www.rvp.cz/sekce/65.
3 Štech, S.: Psychodidaktika jako obrat k tématu činného vyučování. In Pedagogika, 2004, roč. 54, č. 1, s. 60.
4 Obor více umožňuje hledat témata aktuální pro současné výtvarné umění. To však od učitele vyžaduje orientovat se v současném dění, zajímat se něj a být schopen je zprostředkovat žákům. Inspirativní jsou v tomto ohledu texty zejména Šimona Brejchy, Simony Svatošové a metodicky zpracované vzdělávací programy galerií (Škaloudová, Šobáň, Fremlová ) na Metodickém portálu (www.rvp.cz/sekce/249, www.rvp.cz/sekce/248).
5 Bude však trvat ještě nějakou dobu, než se VV přestane vnímat převážně jako "relaxační předmět" s převažujícím výchovným posláním a stane se i pro veřejnost, a to nejen rodičovskou, plnohodnotným vzdělávacím oborem.