Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Nebezpečí zvané kybergrooming I.
Odborný článek

Nebezpečí zvané kybergrooming I.

1. 11. 2010 Základní vzdělávání
Autor
Kamil Kopecký

Anotace

Příspěvek se zaměřuje na nebezpečnou internetovou manipulaci vedoucí k sexuálnímu zneužití dítěte.

Internet je nástroj, který využívají miliony uživatelů z celého světa. Slouží jim k vyhledávání informací, práci i zábavě, ke komunikaci, k navazování sociálních vztahů s dalšími lidmi. V reálném světě se potkáváme s různými lidmi, totéž platí v rámci internetu – díky jeho rozšíření můžeme komunikovat s uživateli z celého světa, i s těmi, se kterými bychom se pravděpodobně osobně nikdy nesetkali. Internet však skýtá také řadu nebezpečí, kterým mohou být jeho uživatelé vystaveni. V dnešním článku se zaměříme na jeden z nejnebezpečnějších internetových fenoménů – na kybergrooming.

Co je kybergrooming

Termín kybergrooming (child grooming, cyber grooming) označuje chování uživatelů internetu, které má v oběti vyvolat falešnou důvěru a přimět ji k osobní schůzce [1]. Výsledkem této schůzky může být sexuální zneužití oběti, fyzické násilí na oběti, zneužití oběti pro dětskou prostituci, k výrobě dětské pornografie apod. Kybergrooming je tedy druhem psychické manipulace realizované prostřednictvím internetu, mobilních telefonů a dalších souvisejících technologií [2] (Berson, I. R., 2002, O’Connell, 2001, dále Kopecký, K., 2008 aj.).

Kde se kybergrooming vyskytuje

Kybergrooming je obvykle spojen s internetovými stránkami, v rámci kterých probíhá mezilidská komunikace. Nejčastěji je to veřejný chat, internetové seznamky, instant messengery a VoIP (např. ICQ, Skype) a v posledních letech také sociální sítě či mikroblogovací systémy (Facebook, Twitter, MySpace, Bebo a další). Podle řady výzkumů (CEOP [3], 2008 a další) probíhá kybergrooming nejčastěji právě v prostředí instant messengerů (56 % případů), další pozici pak obsadily sociální sítě (11,4 % případů).

Lze předpokládat, že toto rizikové chování bude narůstat zejména v rámci sociálních sítí v závislosti na velkém množství uživatelů (V ČR má např. Facebook téměř 3 000 000 uživatelů). Internetoví útočníci však kromě těchto komunikačních prostředí využívají také inzertní portály, na kterých nabízejí dětem různé možnosti výdělku či kariéry (např. v oblasti modelingu), často navštěvují portály zaměřené přímo na nezletilé uživatele internetu (dětské portály, portály zaměřené na volnočasové aktivity, herní portály a další internetové stránky).

Kybergrooming lze nalézt všude, kde je možné komunikovat zcela anonymně, či tam, kde lze vytvářet neověřenou falešnou identitu.

Jak dlouho manipulace dítěte probíhá

Psychická manipulace v rámci kybergroomingu probíhá obvykle delší dobu – od cca 3 měsíců po dobu několika let. Tato doba je přímo závislá na způsobu manipulace a na důvěřivosti oběti. Existují případy, kdy predátor manipuloval dítě po dobu 2–3 let, než došlo k osobnímu setkání a sexuálnímu zneužití. Je třeba rovněž zohlednit hranici zletilosti dítěte – útočník může s dítětem komunikovat v době, kdy bylo nezletilé, k útoku však dojde až po završení zletilosti (je zjevné, že trestní sazby za sexuální zneužití zletilého a nezletilého dítěte jsou velmi rozdílné).

Oběti kybergroomingu [4]

Oběťmi kybergroomingu jsou zpravidla děti a mládež nejčastěji ve věku 11–17 let. Častěji jsou oběťmi kybergroomingu dívky než chlapci [5]. Lze předpokládat, že oběti tvoří zejména ti uživatelé internetu, kteří tráví velké množství volného času v on-line komunikačních prostředích (chat, instant messengery, sociální sítě), kde také navazují virtuální kontakty s ostatními (hledají zde kamarády, přátele, životní partnery). V posledních letech se také objevuje stále více případů kybergroomingu, ke kterým došlo na některé ze sociálních sítí (Facebook, MySpace, Twitter apod.). Ty díky propracovanému systému virtuálních sociálních vazeb poskytují ideální podmínky pro jeho realizaci.

Děti a mládež jsou k manipulaci náchylnější zejména proto, že dosud nemají plně rozvinuté sociální dovednosti a mají nedostatek životních zkušeností (Lamb & Brown, 2006). Výzkumy předpokládají, že útočníci tuto skutečnost využívají i při výběru obětí. Mezi nejčastější oběti patří [6]:

a) děti s nízkou sebeúctou nebo nedostatkem sebedůvěry (lze je snadněji citově či fyzicky izolovat),

b) děti s emocionálními problémy, oběti v nouzi (často hledají náhradu za své rodiče a potřebují pomocnou ruku),

c) děti naivní a přehnaně důvěřivé (jsou ochotnější zapojit se do on-line konverzace s neznámými lidmi, obtížněji rozpoznávají rizikovou komunikaci),

d) adolescenti/teenageři (zajímá je lidská sexualita, jsou ochotni o ní hovořit).

U dětí rovněž dochází k rozkolu mezi fyzickou a psychickou/emocionální zralostí, v kombinaci s nedostatkem mediální gramotnosti a absencí kritického myšlení jsou více sugestibilní a snadněji tak podlehnou manipulaci. Dalším důležitým aspektem spojeným s internetovou manipulací je finanční zázemí dítěte. Děti z finančně slabých rodin či dětských domovů tvoří velmi rizikovou skupinu, protože na ně útočník aplikuje velmi často manipulaci spojenou s uplácením (tzv. luring) – nabídne dítěti za sdělení osobních údajů, poslání fotografie či přímo osobní schůzku peníze či dárky (elektronika, značkové oblečení apod.).

Průzkumy prováděné mezi dětmi z dětských domovů, např. na Moravě, dokladují, ze se téměř ¾ dětí z dětských domovů setkaly s někým, kdo jim za prozrazení důvěrných informací či přímo osobní schůzku nabízel úplatek. V jedné z nejznámějších českých kauz sexuálních útoků na děti se útočník rovněž zaměřil na ohroženou skupinu sociálně slabých dětí, které kombinací uplácení a vydírání přiměl k sexuálnímu styku.

Za potenciální oběti lze rovněž považovat děti, které jeví známky závislostního chování ve vztahu k internetovým aplikacím – zejména chatu, sociálním sítím a on-line hrám (zejména MMORPG; Massive-Multiplayer On-line Role-Playing Game je typ on-line počítačové hry na hrdiny, při níž může hrát i několik tisíc hráčů naráz). Platí úměra – čím více času tráví dítě na internetu, tím více je pravděpodobné, že narazí na kybergroomera.

Útočníci

Kyberútočníci (predátoři) tvoří heterogenní skupinu, ve které nalezneme uživatele jak s nízkým, tak i vysokým sociálním statutem (právníky, učitele, policisty). V řadě případů oběť pachatele zná a je na něm závislá (v 85–95 % případů [7]), často bývá útočníkem také známý rodiny oběti. Mezi útočníky dle výzkumů převažují osoby, které dosud nebyly trestány. Kybergroomery se ale někdy stávají i ti, kteří již byli za sexuální útoky proti dětem a mladistvým odsouzeni a došlo u nich k recidivě.

U většiny útočníků byl diagnostikován patologický zájem o děti. Chování útočníků – kybergroomerů – vysvětluje například model sociálních dovedností (Emmers-Sommer, Allen 1999, Olson 2007), podle něhož útočníci navazují kontakty s dětmi, protože mají strach z navazování vztahů s dospělými. Vztahy s dětmi kybergroomeři vnímají jako méně ohrožující, cítí se bezpečněji než ve vztazích s dospělými. Kybergroomeři mají cílený záměr na získání důvěry svých obětí, kterou pak následovně mohou využít tím způsobem, že přenesou vztah i do off-line světa, kde mohou svou oběť zneužít [8].

Ochrana před kybergroomingem

Kromě omezených technických možností je nejúčinnější obranou před kybergroomingem prevence. Ta spočívá zejména v dobré informovanosti učitelů i žáků o nebezpečích této internetové manipulace. Důležitým preventivním nástrojem je také fungující komunikace mezi dítětem a rodičem. Zde je třeba spatřovat jádro problému – problémem není ani tak situace, kdy dítě narazí na internetu na kybergroomera, ale to, že tento fakt nesdělí dospělému, zejména rodiči. Často má totiž obavy z toho, jak bude rodič reagovat (obává se nepřiměřené reakce rodiče, který například dítěti zakáže internet apod.). Zde se jeví jako nutné informovat rodiče o tom, jakým nebezpečím mohou být děti na internetu vystaveny, a také jak reagovat. Dobrým nástrojem jsou například různé mediální a internetové kampaně, klipy či informační videa (např. SaferInternet.cz, E-Bezpeci.cz, Seznamsebezpecne.cz apod.), které upozorňují na rizikové chování na internetu.

Významné je rovněž integrování témat internetové komunikace s neznámými uživateli (a logicky také témat spojených s rizikovou virtuální komunikací) do systému vzdělávání (například prostřednictvím rámcových vzdělávacích programů).


Existuje několik základních pravidel, jak se před kybergroomingem chránit.

Základní pravidla pro děti a mládež [9]:

1. Nenechte se oklamat sliby virtuálních útočníků (mohou vám slibovat lásku, pokračování vztahu v reálném světě, peníze, dárky apod.). Uvědomte si, že lidé na internetu mohou lhát!

2. Všímejte si nesrovnalostí v komunikaci s kyberútočníky (útočník například udává různý věk, mění informace, které vám o sobě sdělil dříve apod.).

3. Uvědomte si, proč by někdo chtěl za každou cenu udržet internetový vztah nebo obsah komunikace v tajnosti.

4. Vytyčte si své osobní hranice s ohledem na sex. Nepřijímejte ani neodesílejte jiným uživatelům materiály sexuální povahy.

5. Ve virtuálním prostředí nikomu nesdělujte své osobní údaje (zejména své fotografie).

6. Nikdy nechoďte na osobní schůzku, aniž by o ní věděli rodiče. Uvědomte si, co všechno se vám na schůzce může stát a jak může být schůzka riskantní.

7. Dejte si pozor na to, s kým se bavíte a o čem. Internetová komunikace vypadá jako anonymní, ale není. Nechcete přece, aby vás „internetový známý“ např. vystopoval v reálném světě, nebo aby vás nutil dělat něco, co dělat nechcete.

Pravidla pro rodiče [10]:

1. Komunikujte se svými dětmi o tom, co dělají na internetu. Uvědomte si, že i když je vaše dítě v bezpečí domova a sedí u počítače, nemusí to znamenat, že je v bezpečí!

2. Počítač dítěte nechejte na veřejně dostupném místě, například v obývacím pokoji, které můžete namátkou kontrolovat. Potenciální útočník se bude snažit zjistit, jaký přístup k počítači máte a zda kontrolujete, co vaše dítě na internetu dělá.

3. Vysvětlete dětem, jaká rizika může internet představovat.

4. V případě, že se vaše dítě dostane do problémů spojených s kybergroomingem, kyberšikanou či dalšími nebezpečnými komunikačními jevy, nepoužívejte nefunkční metodu zákazu práce s počítačem a internetem! Uvědomte si, že když dítěti doma zakážete počítač a internet, najde si jinou cestu, jak se k těmto nástrojům dostat (u kamaráda, ve škole, prostřednictvím mobilního telefonu atd.). Do této chvíle jste měli možnost mít nad činností dítěte alespoň částečnou kontrolu, pokud si ovšem dítě bude hledat jiné cesty k internetu, tuto kontrolu ztrácíte.

Více informací o kybergroomingu a dalších nebezpečných komunikačních jevech naleznete na internetových stránkách projektu E-Bezpečí (www.e-bezpeci.cz) a E-Nebezpečí pro učitele (www.e-nebezpeci.cz).

 


[1] KOPECKÝ, K., KREJČÍ, V. Rizika internetové komunikace. On-line: http://www.e-nebezpeci.cz

[2] BERSON, I. H. Grooming Cybervictims: The Psychosocial Effects of Online Exploitation for Youth. University of South Florida. USA. On-line: http://www.cs.auckland.ac.nz/~john/NetSafe/I.Berson.pdf

[3] Child Exploitation and Online Protection Centre. On-line: http://www.ceop.gov.uk/mediacentre/pressreleases/2008/ceop_12092008.asp

[4] KOPECKÝ, K. Kybergrooming. On-line: http://www.e-nebezpeci.cz

[5] KIM-KWANG RAYMOND CHOO. Online child grooming: a literature review on the misuse of social networking sites for grooming children for sexual offences. Australian Institute of Criminology, 2009.

[6] KOPECKÝ, K., Krejčí, V. Rizika virtuální komunikace. Olomouc: Net University, 2010.

[7] Tamtéž.

[8] WALL, David. Cybercrime: the transformation of crime in the information age. Cambridge : Polity Press,

2007. 288 s. ISBN 978-0745627366. s. 125.

[9] KOPECKÝ, K., KREJČÍ, V. Rizika virtuální komunikace. Olomouc: Net University, 2010.

[10] KOPECKÝ, K., KREJČÍ, V. Rizika virtuální komunikace. Olomouc: Net University, 2010.

Soubory materiálu
Typ
 
Název
 
pdf
3.84 MB
PDF
leták Virtuální přátelství (E-Bezpečí)

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Téma článku:

Prevence / sociální a patologické jevy