Jinakost společných dějin 2010 - mezinárodní konference

Ve dnech 22.–25. září 2010 se uskutečnilo v polském městečku Kalisz v pořadí již druhé společné setkání cca 60 historiků, učitelů dějepisu a dalších odborných pracovníků ve školství ze zemí visegrádského prostoru. Konferenci s názvem Jinakost společných dějin 2010 tentokrát uspořádala Univerzita Adama Mickiewicze v Poznani ve spolupráci s Univerzitou Komenského v Bratislavě, s podporou Rady Evropy a Mezinárodního visegrádského fondu a za spoluúčasti významných akademických pracovišť z ČR, SR, Polska a Slovinska.

O rozsahu konference hovoří skutečnost, že v průběhu čtyř dnů zazněla řada kvalitních referátů v češtině, slovenštině, polštině a angličtině, ke kterým byla následně otevřena diskuze. Zároveň byly během jednání zorganizovány tři workshopy, ve kterých se s přihlédnutím k praxi v jednotlivých státech řešila problematika vytváření středoevropského modelu školního historického vzdělávání. Vedle toho se účastníci setkání mohli zúčastnit půldenní studijní exkurze do nedalekého městečka Ostrów Wielkopolski jakožto multikulturního centra daného regionu, spojené s návštěvou katolického a evangelického kostela i židovské synagogy. Následovala cesta do 120 kilometrů vzdálené Poznaně, která byla spojena s bohatými zážitky např. z návštěvy památníku a muzea poznaňských událostí z roku 1956. Vedle toho jsme mohli absolvovat přednášku profesorky Krenzové o nejnovějších archeologických výzkumech realizovaných na území Poznaně.

Zásadním tematickým zaměřením letošního ročníku bylo historické dědictví střední Evropy 20. století jako součást evropské diskuze o výuce dějepisu. V rámci hlavního tématu zazněla řada zajímavých a podnětných příspěvků. V průběhu prvního jednacího dne vystoupil Zdeněk Beneš (FF UK Praha) se zamyšlením nad postavením didaktiky dějepisu jako mezioborové disciplíny. V souvislosti s tím Beneš vyzdvihl význam didaktik sociálních oborů přesahujících rámec jednoho oboru. Zároveň jako možnou – ale v praktické výuce dosud málo využívanou – alternativu k současně převládajícímu důrazu na textovou složku při výuce historie Beneš zmínil koncept vizualizace dějin, tj. jak dějiny „vidíme“, „slyšíme“ a dokonce i „cítíme“.

Z dalších příspěvků prvního dne chci ještě zmínit referát Violetty Julkowské (Univerzita Adama Mickiewicze Poznaň) o důležitosti sociálního prostoru připomínajícího období studené války. Julkowská hovořila o dvou památnících – jednak o poznaňském památníku protestů dělníků z 28. června 1956, a pak o korutanském památníku zvaném Querfeld jakožto symbolu pro bývalou železnou oponu. Neméně hodnotným příspěvkem bylo vystoupení Márii Tonkové (Univerzita Komenského Bratislava), ve kterém hledala odpověď na otázku, zda se v případě střední Evropy dá uvažovat o mýtu či realitě. V závěru došla k tezi, že mýtotvorná složka českých, slovenských, polských a maďarských dějin má mnoho třecích ploch (rozdílných i podobných), a proto je třeba spolupracovat na bázi společných středoevropských dějin. Posledním příspěvkem prvního dne byl referát Janeze Cvirna (Univerzita Ljubljana) o tom, jak chápat socialistickou (titovskou) Jugoslávii. Cvirn v rámci naznačeného tématu hovořil o tzv. socialistické nostalgii, která je v podmínkách současného Slovinska nazývána „jugostalgií“ či „titostalgií“ a projevuje se u dnešních Slovinců formou značné obliby a popularity předmětů běžné denní potřeby spojených s dobou existence bývalé Jugoslávie a osobou tehdejšího vládce Josipa Broze Tita.

Druhý a třetí jednací den (čtvrtek a pátek) se nesl ve znamení prakticky zaměřených workshopů, ve kterých  účastníci mohli jednak získat cenné informace a zkušenosti od kolegů z ČR, ale zejména ze zemí středoevropského regionu a zároveň zprostředkovat své vlastní poznatky z praktické výuky. První z workshopů byl zaměřen na turismus jako alternativní pramen historické vědy, druhý se zabýval historickou pamětí jakožto zdroje vhodného pro výuku dějepisu a třetí v sobě skrýval zkušenosti, inspirace a výzvy pro historické vzdělávání z hlediska užití metody „oral history“ a práce s karikaturou.

Čtvrteční odpoledne a večer byly věnovány velmi zajímavé exkurzi do Ostrówa Wielkopolského a Poznaně. V sobotu dopoledne došlo ke zveřejnění závěrů z workshopů a ke krátké panelové diskuzi. Na úplný závěr Mária Tonková (Univerzita Komenského Bratislava) přednesla bilanční úvahu nad současností a budoucností dějin střední Evropy. Po závěrečném slovu Jaromíra Jeszkeho za pořádající Univerzitu Adama Mickiewicze v Poznani a slavnostním zakončení se všichni účastníci konference rozjeli do svých domovů.

Na úplný závěr si dovolím připomenout, že pořádající polská strana evidentně vzala tuto akci velmi vážně a jako prestižní záležitost, i když ne všechno a ne vždy fungovalo tak, jak mělo, ale to je údělem podobně rozsáhlých, a tedy na organizaci náročných akcí.

Všichni účastníci se již nyní těší na následující ročník mezinárodní konference, která se bude konat opět v jedné ze zemí visegrádského prostoru – konkrétně na slovenské Spiši (přesné místo konání bude teprve upřesněno) a opět v zářijovém termínu roku 2011.