Věty Budu se učit anglicky/španělsky/německy… nebo Ona chodí na angličtinu/španělštinu/němčinu… v našem podvědomí vlastně znamenají Budu mluvit anglicky/španělsky/německy… Bude mluvit anglicky/španělsky/německy. Dorozumím se. Proč je tedy tak častým jevem skutečnost, že studenti/žáci jazykových hodin nemluví někdy ani po letech výuky?
Pravděpodobně při výuce byly zdůrazňovány jiné jazykové dovednosti. Možná že vyučující kopíroval způsob výuky svého dávného učitele a věnoval výuku hlavně čtení textů a psaní cvičení. Možná, že vysvětlování gramatiky a memorování izolovaných slovíček se mu jevilo jako optimální způsob výuky jazyka. V tomto případě určitě nešel správnou cestou, pokud se jeho žáci měli naučit mluvit. Běžný žák přicházející do našich hodin nemá ctižádost mluvit gramaticky perfektně správně, ostatně nemluví tak ani rodilí mluvčí. Taky nemá ctižádost umět přeložit kvantum slov zvíci Oxfordského slovníku. Má touhu domluvit se. Je tedy třeba v hodinách udělat prostor mluvení a zamhouřit oči nad některými chybami a nad hlukem, který může ve třídě vzniknout. Tichá ukázněná nemluvící třída není v tomto případě ideální prostředí ke splnění výše zmíněného cíle. Dominantní mluvný učitel rovněž nebude ideálním partnerem.
Dnes zkusme založit mluvení na zvědavosti, která je přirozenou motivací a může také pomoci překonat ostych u jedinců, kteří skutečně nepociťují uspokojení, mají-li mluvit před větším počtem lidí. Náš trik bude založen na pomůcce, kterou může učitel přinést sám, ale může ji raději vytvořit se svými žáky. Integruje tak praktické vyučování s jazykovým, a jak uvidíme posléze, bude integrována i fyzika a ekologie.
 |
| Kelímkový telefon |
| Autor © Helena Havlíčková |
Před započetím práce předvedeme žákům telefon, který vyrobil učitel, a demonstrujeme, jak funguje. Můžeme rovněž výše uvedený obrázek promítnout na bílou tabuli. Vzbudíme tak zvědavost a touhu taky si věc vyzkoušet a ověřit si, že skutečně funguje díky přenosu vibrace.
A: Hello, who´s that?
B: This is Terka.
A: Hello, Terka. My name is Jana. How are you?
B: I´m fine, thank you. And you?
A: I am fine, too. Goodbye.B: Good bye.
Náročnost hovoru samozřejmě můžeme modifikovat podle toho, jakou úroveň žáků ve třídě máme. U mladších žáků je vhodné rozhovor promítnout, předepsat na tabuli (eventuálně ho společně nejprve vytvořit).
Mluvící na jednom konci diktuje do kelímku slova, slovní spojení, věty. Partner na druhém konci zapisuje. Role si vymění a pak zkontrolují, jak byli úspěšní.
Mluvící diktuje pokyny, partner na druhém konci kreslí nebo vybarvuje obrázek podle nich. Nabízí se např. kreslení oblíbené příšery – Monster.
Je tu rovněž příležitost tímto způsobem cvičit Classroom English, potažmo tedy rozkazovací způsob. Pokyny pak mohou znít: Take the pencil. Write your name. Stand up… Poslouchající reaguje podle pokynů.
Připravíme si dotazník, který bude třeba vyplnit po telefonu. V dotazníku trénujeme potřebný jazykový jev (vazba Do you like, přít. čas prostý, budoucí prostý, okruh slovní zásoby, např. Hobbies). Mluvící se dotazuje a vyplňuje o partnerovi dotazník. Role si vymění s jinými otázkami. I otázky k dotazníku mohou být promítnuty na interaktivní tabuli, když byly eventuálně předtím společně vytvořeny.
Př.
Do you like shopping?
Do you like eating?
Do you like swimming?
Do you like going to school?
Do you like playing football?
Může následovat gossiping. Zjištěné údaje jde žák někomu sdělit a na oplátku se dozví „drby“ o někom jiném:
Např. Terka likes shopping. She doesn´t like eating…
Procvičili jsme tak navíc 3. os. j .č. v přít. čase prostém.
Učitel přitom dbá na vlídnou atmosféru a na to, aby se žáci nevyptávali na citlivá témata.
Odvážný učitel může telefonky propojit celou skupinu v řadě jako hada (chain talking). Každý žák má v jedné ruce „naslouchadlo“ a v druhé „mluvidlo“ napojené na dalšího žáka. Prvnímu žákovi sdělíme informaci. Můžeme mu ji pošeptat, sami „zatelefonovat“ nebo dát přečíst na kartičce. Informace se pak řetězově předává a poslední žák sdělí nebo napíše na tabuli výsledek.
Aktivita bude přitažlivější, rozdělíme-li skupinu na dva týmy. Vítězný tým bude vždy ten, který bude mít na konci informaci s méně chybami.
Informace samozřejmě bude souviset s procvičovanými jevy a tematikou.
Tato aktivita bude vyžadovat pokročilejší žáky. V rozhovoru mohou simulovat reálné životní situace, kdy předáváme a získáváme informace:
Např. Zamluvení pokoje v hotelu.
Dotazování na odjezd vlaku/autobusu, odlet letadla.
Tvořivý učitel jistě najde další možnosti, jak využít kelímkový telefon. Je však třeba si uvědomit, že využít neznamená nadužívat. Při druhém použití už budeme postrádat motivační moment zvědavosti. Je však možné, že žáci budou aktivitou zaujati natolik, že se sami budou dožadovat opětného použití kelímkového telefonu. Návaznost na nabídky internetu pak může přinést další nápadité možnosti.
Dále je třeba počítat s tím, že ve třídě bude hluk. Mluvit přece budou všichni a zpravidla najednou. Je to ale pracovní, tvořivý a doufejme, že i radostný hluk.
A nakonec, pocit, že každému byla dána šance mluvit, někdy drilovat určitý jev, bude pro zúčastněné dobrou zpětnou vazbou. Nechyběla legrace a v rámci možnosti rovněž přiblížení skutečné realitě: ve skutečném životě zpravidla mluvíme ve dvojici. Je málo těch, kteří promlouvají k davu. A taky je tu, ekologové, pocit, že jsme užitečně využili kelímek, který měl skončit v odpadkovém koši.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Článek je zařazen v těchto kolekcích:
