Dílčí cíle:
Hračky a odstřižky látek jako tvořivý materiál otevírají dětem prostor k zapojení jejich fantazie a tvořivosti.
Vzdělávací nabídka:
Pomůcky:
Děti pracují s hračkami, které jsou jim blízké a dokáží je téměř za každé situace oslovit. Zpočátku tvoří samostatně, postupně navazují kontakty ve dvojicích nebo v menších skupinách.
Organizace činnosti:
Vyjadřování pocitů (vztahů) neverbálním způsobem:
Představování a sdělování myšlenek - jakou hračku mám nejraději a proč:
Vybírání hraček, sdělování myšlenek - proč jsem si vybral/a právě tuto hračku:
Tvoření postýlek (peřinek):
Hodnocení:
Vybírala jsem takové hračky, které na první pohled svojí pestrostí nejen přilákaly pozornost dětí, ale také v nich probudily přirozenou zvědavost a chuť si je prohlédnout a na chvíli půjčit.
Všimla jsem si, že i ty děti, které váhaly se zapojit a chtěly se jen dívat, zpozorněly a po očku pokukovaly, co vše je na hromádce. Zahlédly totiž dalekohled, štětec, barvičky, žehličku, autíčka, kostky, omalovánky, loutku apod.
Nejdříve jsem z hromady vzala maňáska plyšového medvídka a přisedla si do kruhu k dětem na zem. Medvídka jsem vybrala proto, že měl jemný kožíšek a děti se s ním mohly pomazlit, přitulit se, pohladit jej.
Já: "Jmenuji se Vlaďka a mám ráda opičku, která má krásně dlouhé ruce na tulení a voní dětskou postýlkou."
Honzík: "Já se jmenuju Honzík a mám rád autíčka, protože si s nimi rád jezdím."
Andulka: "Jmenuju se Andulka a vzpomněla jsem si na svoji panenku Nelinku, kterou mám moc ráda, protože ji můžu česat."
Michalka: "Já jsem Michalka a mám ráda autíčka, protože jim můžu stavět garáže z kostek."
Terezka: "Já jsem Terezka a ráda si doma omalovávám."
Jára: "Já se jmenuju Jára a rád si kreslím pastelkami."
Po krátkém představování mohly děti konečně svoji pozornost soustředit na hromadu hraček a věcí, které je od samého počátku lákaly. Hned pokukovaly, po které se co nejdříve vrhnou. Ale vše bylo jinak. Protože jsem takovou reakci očekávala, dostaly děti jasnou instrukci: "Postupně si děti vyberte hračku, která vás něčím oslovila, zaujala a chtěly byste ji na malou chvilku mít. Pak si ji položte před sebe a čekejte na ostatní."
V tu chvíli jsem zaregistrovala u většiny dětí zděšení, aby jim náhodou kamarád nesebral právě tu jejich vyhlédnutou hračku. Nedalo se ale nic dělat. Pokud taková situace nastala, muselo se s ní každé dítě umět vyrovnat. Zbylé hračky jsem odsunula pryč, aby děti zbytečně nerozptylovaly.
A pak už se děti pustily do tvoření samy. Jako materiál na postýlky jim stačily barevné odstřižky látek, které jsem dětem vysypala na zem. Lépe se v nich mohly přehrabovat a vybírat si ty správné, pro ně ty nejlepší.
Já: "Vytvořte ze tří kusů látek postýlku pro svoji hračku, kterou pak do ní uložíte. Pokud budete chtít propojit svoji postýlku i s jinými dětmi, domluvte se s kamarádem předem. Na cestičky můžete využít i dlouhé pruhy látek, máte jich dostatek."
Na odstřižky látek se děti sice vrhly s nadšením, ale vybíraly v klidu, bez povídání. Vždyť také dávaly své hračky spát, tak proč je zbytečně rušit.
Výběr látek i hračka samotná měly vliv na tvorbu postýlek. Každá postýlka byla jiná. Děti pečlivě své hračky přikrývaly nebo jim dělaly kolem ohrádky - byla radost je pozorovat.
Dostatečný výběr látek lákal děti k dalšímu a dalšímu vybírání a propojování, aby nebylo večer hračkám smutno.
I když jsem počet odstřižků zpočátku omezila na tři kusy, s vytvářením cestiček bylo vše jinak. Chodily si pro další a další odstřižky a cestiček přibývalo. Od samého začátku dávaly pozor, aby sobě nebo kamarádovi už vytvořenou postýlku případně i s cestičkou nezbouraly.
Příklady chování dětí během činnosti
Všimla jsem si, jak moc se chce Andulka od své postýlky připojit k Michalce, ale ta o to vůbec nestála. Andulku naštěstí odmítnutí neodradilo. Svoji pozornost přesunula vedle k Jakubovi a spokojeně si užívala jeho schválení a svého správného rozhodnutí.
Propojení ke Kubovi ji plně umožňovalo pohrávat si s dalšími plochami barevných odstřižků, hlavně dlouhých růžových pruhů, a dál pokračovat v tvoření i mimo vlastní prostor.
Nakonec se i obě holčičky mezi sebou domluvily a spokojenost byla viditelná na obou stranách.
Myslím si, že Anička byla moc brzy se svojí postýlkou hotová, a nabídkou k propojení tak narušovala Michalčino poklidné tvoření.
Nezahálel ani Štěpán. Pro svého plyšového krokodýla objevoval stále nové a nové odstřižky. Přikládal je kolem postýlky, až se přiblížil k Honzíkovi a jeho postýlce s dalekohledem. Ten měl své místečko kousek od Štěpána a nijak mu jeho připojování nevadilo.
Jakmile byly "postýlky" u všech dětí hotové, mohly si je vzájemně prohlédnout, navštívit se. Původně jsem si myslela, že si děti prohlédnou postýlky z výšky. Vše ale dopadlo jinak, protože Štěpán pohotově vzal svého krokodýla a šel navštívit dalekohled kamaráda a hned spolu rozehrály dialog, jak se mají a že se také rád dívá do dálky dalekohledem apod. Nápad se v danou chvíli zalíbil i ostatním dětem, a protože ve skupině bylo 11 dětí, nijak jsem nezasahovala. Děti zareagovaly spontánně. Kdo chtěl využít nabízeného prostoru k návštěvě jiných hraček, mohl. Přesto většina dětí už nechala své hračky v postýlkách a spíše jim postýlky ještě trochu upravovaly.
Po chvilce jsem navrhla: "Děti, už je čas k uspávání hraček. Víte co, zazpíváme hračkám ukolébavku, aby se jim v jejich nových postýlkách v království hraček do rána hezky spinkalo."
Nikdo nebyl proti. Každý si vzal do rukou svoji hračku a krásně ji v náručí ukolébal. Potom se i děti stulily vedle hraček a v klidu vzpomínaly na svojí voňavou postýlku nebo na svojí oblíbenou pohádku před usnutím apod.
Hračky patří k prvním předmětům, které spojují dítě s kulturou, do které se narodilo. Cenné na nich je především to, že poskytují dítěti hodně prostoru jak pro jeho vlastní aktivitu i součinnost s ostatními dětmi, tak spojovací můstek ke světu dospělých, kteří se často podílejí na přípravě hračky. Podoba hraček proto může představovat mocný kulturní nástroj pro ovlivnění dětských postojů ke světu, který může právě tak příhodný jako problematický (např. úloha barbín pro pojetí ženské postavy nebo role figurek vojáků, rytířů apod. pro chlapecké pojetí hrdiny; viz např. Slavík; Wawrosz, 2004, s. 145 - 146). Proto je tak důležité, aby dospělí občas přijímali účast ve vztahu dítěte a hračky a dokázali si nejenom s dětmi hrát, ale také si s nimi o hračkách povídat.
Z psychoterapeutického nebo socioterapeutického hlediska jsou hračky cennými prostředky náhrady ("zpřítomnění") osob, které jsou dítěti blízké a představují pro něj bezpečí a jistotu. Malé děti si prostřednictvím takto pojímaných hraček vytvářejí předpoklady k rozpoznávání toho, co vzniklo s pomocí mé vlastní fantazie "jenom jako", ale přece to zastupuje cosi nebo kohosi důležitého ze světa kolem mne a lze k tomu mít citový vztah, jako by šlo o "pravou" skutečnost. To je mimo jiné i východisko pro schopnost prožívat umělecké aktivity a dokázat chápat druhé lidi prostřednictvím jejich rozmanitých osobních projevů.
Hračky jako dětem důvěrně známý předmět jsou vděčným nástrojem pro nepřeberné množství výchovných aktivit, které propojují všední svět dítěte se světem umění. Zkuste si s dětmi třeba aranžovat z hraček zátiší. Může být upravené jako v některých obrazech nizozemských mistrů nebo mistrů tzv. akademické malby z 19. století, může být i rozházené, na židli, vedle ní apod. Pak si s dětmi prohlédněte i některá moderní zátiší například od Braqua a spolu s nimi se zamýšlejte nad shodami a rozdíly, které v různých dílech objevily.
Tématu práce s hračkou se věnuje i článek Výtvarné čarování na téma Hračka.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.