Joseph Cornell (nar. 1950, USA) je významnou osobností „první vlny” environmentální výchovy. Vyvinul oblíbenou a hojně využívanou metodiku pro aktivity s dětmi v přírodě. Kniha Sdílet přírodu s dětmi[1] byla přeložena do dvanácti jazyků[2] a je základem řady programů s dětmi v přírodě. Není tedy divu, že Cornellovy metody a myšlenky jsou využívané v praxi lesních mateřských škol. Na stáži v německých lesních mateřských školách (LMŠ) jsem se nejednou setkala s jejich různými provedeními. Zde budou po úvodním seznámení se základním záměrem Cornellovy metodiky popsány některé konkrétní metody přizpůsobené věkové kategorii 3 až 7 let využívané v LMŠ.
V Německu je dílo Josepha Cornella považováno za jeden ze základních pramenů tzv. zážitkové pedagogiky. Zážitek je v Cornellově pojetí cestou k poznání přírody. Cornell označuje proces učení zážitkem pojmem „flow”, který můžeme chápat jako plutí, sladění se. Flow stav známe, když se plně soustředíme na nějakou aktivitu, jsme pohlceni činností v každém jejím detailu. Ne náhodou je významným prvkem zážitkové pedagogiky lezení na lanech. Ačkoli sám Cornell tyto aktivity nezařazuje, zážitek na laně v korunách stromů je dobrým příkladem pro porozumění flow stavu. Pro většinu lidí je lezení ve výšce intenzivní a plně pohlcujícící, tedy navozující flow stav, v němž silně prožíváme každý moment. Takový stav Cornell považuje za ideální způsob poznávání přírody. Je intenzivní, aktivizující a podle Cornella vede k porozumění procesům v přírodě, z něhož odvozuje vůli ji chránit.[3]
Při pobytu v přírodě pedagog může určitými kroky pomoci dětem „ponořit se” do prožitku, tedy podpořit flow učení. Je pochopitelné, že takový krok nelze autoritativně nařídit. Klíčový je proto přístup pedagoga k dětem. Cornell (2006, str. 35–39) shrnuje doporučení pro práci s dětmi takto:
1. méně učte a více sdílejte
2. buďte vnímaví
3. udržujte koncentrovanou pozornost
4. nejdřív nechte dívat se a prožít, pak mluvte
5. celý zážitek naplňujte radostí
Cornellovy metody jsou zaměřené zejména na pozorování a radost z pobytu v přírodě.
Pro program s dětmi v přírodě na bázi flow učení navrhuje čtyři stupně zážitku od úvodního vzbuzení nadšení k závěrečnému sdílení příběhů. Pro každý stupeň pak vyvinul řadu metod. Zde si představíme pro každý stupeň jednu metodu, která je využívána v lesních MŠ.
Prvním stupněm flow učení je vzbudit nadšení. Tento stupeň je založen na dětské potřebě hrát si. Je obvykle spojený s čilou aktivitou, má dynamický průběh.
Příkladem této aktivity je hra „Netopýr a můry”. Lze ji hrát již s dětmi ve věku tří let, a to za každého počasí. Děti vytvoří kruh, jedno jde doprostřed a představuje netopýra. Hráč má zavázané oči, protože netopýr létá v noci a neorientuje se zrakem, ale sluchem. K netopýrovi „přiletí” do kruhu 3–5 nočních můr. Netopýr vysílá signál (starší děti lze seznámit s pojmem ultrazvuk) tím, že zavolá „netopýr”. Na to se mu každá můra ozve zavoláním „můra”. Netopýr tak ví, kterým směrem letět a můry chytá. Po ulovení všech můr se děti v rolích střídají. Pokud je lov poslední můry zdlouhavý, lze zmenšit kruh. V aktivitě jde zejména o pohyb a radost ze hry.
Po vzbuzení nadšení následuje fáze koncentrované pozornosti. Je to fáze, kdy se děti otevírají novým zkušenostem při zaměření na konkrétní činnost. Oblíbenou metodou je hra „Kolik zvuků”. Děti sedí na zemi,[4] mají zavřené oči a připravené ruce. Čekají, až uslyší předem určený zvuk, obvykle se začíná zpěvem ptáka. Jakmile uslyší zpěv jednou, zvednou ruku. Když jej slyší podruhé, zvednou druhou. Na pokyn pedagoga děti otevřou oči (děti s oběma rukama nahoře již obvykle otevřené mají) a vidí, kolik kamarádů slyšelo zvuk. Se staršími dětmi lze hrát hru déle, místo zvedání rukou ukazují na prstech ruky, kolikrát slyšely zvuk. Následuje povídání o tom, zda byl zpěv blízko či daleko, hlasitý či tichý, případně komu přesně patřil. Zejména na jaře se lze zaměřit na hlas patřící určitému druhu ptáka. Dovednost poznat ptáky podle zpěvu je u dětí z lesních MŠ skutečně obdivuhodná. Zajímavé je také porovnání zážitků z této hry při poslechu zvuků v lese a ve městě.
Další fází flow učení je nezprostředkovaná zkušenost. Jejím cílem je prohloubit poznání a podpořit intuitivní porozumění situaci. Metodou, která navazuje na předchozí je hra na „Ptačí řeč”. Děti se snaží napodobit hlas ptáka, kterého slyší a čekají, zda se jim opět ozve, poté zvuk opakují. Je proto vhodné, když se děti podle předem určeného pravidla střídají,[5] také je možné, aby zpívaly společně. Zpívání lze nahradit i rytmickým „pššš-pš-pš-pššš”. Děti u této aktivity vydrží až překvapivě dlouho, plně se ponoří do prožitku „mluvení ptačí řečí”. Jejich citlivost pro zvuky v přírodě se zvyšuje s pocitem vzájemného porozumění. Zároveň s sebou tato aktivita přináší prožitek ticha, který může být zejména pro děti z města výjimečný.
Poslední fází Cornellova flow-učení je sdílení příběhů s ostatními. Konkrétně je myšleno sdílení příběhů lidí, kteří zásadním způsobem ovlivnili situaci, v níž se nacházíme, nebo souvisí s děním kolem nás. V lesní MŠ jsem se setkala s vyprávěním příběhů ochranářů přírody, poutavě popisujících péči o les a živočichy v něm žijící. Na vyprávění pak mohou navázat děti, které zažily něco podobného. Vyprávění s dětmi (tzv. ekonaratologii) u nás rozvíjí např. Kateřina Jančaříková.
V Cornellově pojetí tvoří uvedené metody logický celek tzv. flow učení, kde pedagog záměrně navozuje intenzivní prožitky. V praxi LMŠ se často setkáme se zařazením jednotlivých metod do programu podle přání dětí, vhodné situace nebo jako jedné z aktivit v rámci tematicky zaměřené činnosti. Cornellovy metody jsou jednoduché a ověřené dlouholetou praxí. Při náhodném zařazení pouze dílčích metod může být oslaben jejich potenciál pro navození flow stavu. V každém případě je pro pedagogy lesních mateřských škol Cornellova metodika dobrým a osvědčeným zdrojem inspirace.
[1] CORNELL, J. Sharing nature with children, 2nd edition. USA : Dawn Publications, 1998.
[2] V českém jazyce dosud publikována nebyla.
[3] Cornell zastává filozofii „jen ten, kdo přírodu zná, ji také může chránit”.
[4] V LMŠ jsou na sezení využívány nastříhané karimatky, které si děti obvykle nosí připevněné na batůžku.
[5] V LMŠ se např. osvědčil kamínek, který znamená „máš slovo”.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Tento článek je zařazen do seriálu Lesní mateřská škola.
Ostatní články seriálu:
Článek je zařazen v těchto kolekcích:
