Práce s týdenním plánem na 1. stupni základní školy

1. Týdenní plán s prvky sebehodnocení

• Týdenní plán je list, který připravuje učitel pro žáky (nebo společně se žáky). Obsahuje především informace o učivu, příp. o dílčích výstupech, které rozvíjejí očekávané výstupy vzdělávacích oborů programu školy.
• Práce s týdenním plánem pomáhá rozvíjet především kompetenci k učení: žák plánuje, organizuje, řídí vlastní učení, zhodnotí výsledky svého učení a diskutuje o nich...
• Formou, jakou je připraven, pomáhá rozvíjet schopnost sebehodnocení, příp. hodnocení druhých.

S týdenním plánem pracuji na prvním stupni už od první třídy také z těchto důvodů:

• Informuje děti (co se budeme učit, na co se mohou těšit, co mají kdy přinést, informuje o zadání povinných a dobrovolných úkolů na celý týden).
• Informuje rodiče (o výuce, o domácích úkolech, o akcích třídy i školy, podává informace pro rodiče nemocného dítěte - co mají doma procvičovat, jaká cvičení mají vypracovat).
• Pomáhá učiteli rozvrhnout výuku na celý týden, příp. provázat mezipředmětové vztahy. Týdenní plány uložené v portfoliu žáka mohou pomoci učiteli při vypracování slovního hodnocení.

Práce s týdenním plánem

S týdenním plánem se pracuje po celý týden, protože určuje samostatnou práci, strany v učebnicích nebo domácí úkoly. Důležitější je společné čtení a vybarvování, které zahajuje školní týden. Začátek týdne, kdy "ladíme atmosféru", pomáhá plán motivovat k učivu, protože děti ví, na co se těšit, co se bude dít. Naopak vypracování týdenního plánu poslední hodinu v pátek týden ukončuje a hodnotí.

Týdenní plán má název podle celoroční motivace a názvu třídy, např. Kouzelná třída - Kouzelníkův list, Pohádková třída - Pohádkový list, apod. Každý žák jej dostává v pondělí během ranního kruhu. Zpravidla část hodiny je věnována společnému čtení a rozhovoru o tom, co nás v týdnu čeká z jednotlivých předmětů, jaké jsou dobrovolné domácí úkoly, z jaké volné práce (nabídky - připravených listů s úkoly, které si žáci berou samostatně, mají-li splněnu práci) mohou vybírat. Součástí listu je i dopis třídě. Sděluji pochvaly třídě i jednotlivcům, důležité informace pro rodiče, zprávy školy. Tím plán také nahrazuje zdlouhavé zapisování společných informací pro rodiče do notýsku.
V pátek je poslední hodina vyhrazena na zhodnocení týdne. Při vypracovávání listu učitel děti zpočátku vede, radí a připomíná práci v předmětech.

Na víkend odnesou děti list domů, pochlubit se, jak pracovaly a ke kontrole rodičům. Ti mají informaci o práci žáka za týden, mohou se ptát, vědí, co procvičovat. Listy se zakládají do desek portfolia žáka. Učiteli pomáhají vidět žáka za delší období, sledovat jeho vývoj a usnadňují vypracování slovního hodnocení.

Příprava plánu

Neocenitelnou pomůckou v přípravě týdenních plánů je počítač. Do připravené matrice se navazuje na předchozí týden, a proto vlastní vypracování plánu zabere pouze několik desítek minut. Čas strávený přípravou týdenního plánu se ale určitě vyplatí.

2. Hodnocení a sebehodnocení v týdenním plánu

Kromě informování dětí i rodičů lze plán využít k sebehodnocení. V první třídě je plán velmi jednoduchý (příloha č. 1). Učivo předmětu, probírané v týdnu, je naformulováno do krátké otázky (např.: Umím správně psát písmeno f?). Na otázku děti po probrání a procvičení učiva (zpravidla na konci týdne) odpovídají vybarvením jednoho ze tří symbolů. Vybarvují podle toho, jak si myslí, že daný úkol, jev nebo hru zvládli. Vybírají si ze symbolů:

• usměvavý obličej - umím výborně,
• obličej s "rovnými ústy"- umím, ale potřebuji ještě procvičovat (někdy se spletu),
• zamračený obličej - zatím neumím.

Formou veselého, neutrálního a smutného obličeje děti hodnotí, jak se jim ve škole dařilo a také domácí přípravu. Jak zvládly domácí úkoly a jestli si daly práci s úkolem dobrovolným. Žáci pomocí symbolů zhodnotí (nejlépe ve škole, aby žák nebyl ovlivněn rodiči) také práci učitele. Ten získá reakci na svou práci a děti se učí zamyslet nad prací dospělého.
V plánu je místo pro obrázek, od konce první třídy pro věty, kde děti odpovídají na otázky: Co se ti v tomto týdnu nejvíce líbilo, co se ti podařilo a koho jsi potěšil?

Od druhé třídy jsou v listu volné řádky pro otázku vytvořenou žákem. Do listu si v pondělí děti s pomocí učitele zapisují, na co se v tomto týdnu zaměří, co se doučí, co budou procvičovat. Vybírají podle úspěchů nebo neúspěchů předcházejícího týdne. Ten, kdo práci z minulého týdne zvládl a umí, si vybírá práci novou, kdo s naučením není úplně spokojen, stanoví si zvládnutí úkolu znovu. Je jisté, že učitel musí s touto prací žákům pomáhat.

Děti odpovídají na otázky dané učitelem, na své otázky, vybarvují obrázek nebo písemně odpovídají na to, co se jim líbilo, podařilo a hodnotí učitele. Na konci druhé třídy dokáže většina žáků pracovat na sebehodnocení samostatně.

Ve třetím, čtvrtém a pátém ročníku má plán jinou formu (příloha č. 3). Princip sebehodnocení se nemění, ale žáci vybarvují políčka podle zvládnutí látky:

N - neumím
P - umím s pomocí učitele (spolužáka)
Č - umím částečně (znám, ale občas chybuji)
U - umím (nepletu se)

Po vypracování plánu je nutné najít čas na rozhovor v kroužku. Kdo chce, přečte, co se mu líbilo, koho potěšil nebo vysvětlí, proč hodnotil učitele negativně nebo pozitivně. Plán pomáhá učiteli vnímat, jak se žák oceňuje a usnadňuje mu následné hodnocení. Rodičům plán při kontrole napoví, jak žák vnímá své úspěchy a neúspěchy, má možnost na základě otázek (učiva) rozebrat sebehodnocení dítěte. Žák se učí hodnotit sám sebe, i spolužáky a učitele.

3. Využití týdenního plánu na 2. stupni základní školy

Domnívám se, že týdenní plán, který je snáze využitelný na 1. stupni, může po úpravách a po respektování konkrétních podmínek školy i třídy, být pomocníkem žáka, učitelů i rodičů v modifikované podobě i na 2. stupni.

Důvody pro využití plánu:

Aby zůstal plán i pro starší žáky přínosný měl by:

• učit plánovat (co se budu učit, co jsem už splnil a co mě ještě čeká),
• informovat rodiče (co ve škole děti dělají a jak se potomek sebehodnotí),
• informovat o probírané látce i o domácích úkolech (žáky oprávněně zajímá, proč se tohle učím, k čemu mi zrovna tohle učivo bude,
• vést k sebehodnocení, k uvědomění si, co jsem splnil a jak, na co se musím zaměřit (toto jsem zvládl dobře, v tom mi nejde to a to). Žák by měl být veden k tomu, aby uměl (bez strachu z hodnocení - známky učitele) odhadnout své možnosti a k samostatnému rozhodování o profesní orientaci.

Problémem při využití plánu se může stát:

• spolupráce mezi učiteli (musejí mít chuť se věnovat zapsání do plánu),
• najít dostatek času na zhodnocení týdne a sebehodnocení žáků.