Ze stáže ve waldorfské MŠ ve Francii

V rámci zpracování výzkumu pro vysokoškolskou odbornou činnost na FHS UTB ve Zlíně (na téma Osobnost a klíčové kompetence učitele ve waldorfské mateřské škole) jsem měla možnost strávit jedno tzv. trimestrální období ve waldorfské mateřské škole, a to jako asistentka pedagoga ve francouzském Avignonu. Ačkoli výzkumná činnost v této oblasti byla velmi zajímavá, obohacující a rozmanitá více než předpokládaly stanovené hypotézy, ráda bych tento příspěvek věnovala zprávě o tom, jak waldorfská předškolní pedagogika ve Francii funguje, jak se jí daří a jak ji vnímají rodiče a širší veřejnost. Věřím, že následující reflexe zkušeností může být inspirující jak pro pedagogy s oblastí zájmu v alternativních směrech, tak pro zastánce „klasické pedagogiky”.

Waldorfská pedagogika jako jedna z alternativ ke klasické pedagogice má v zahraničí podstatně delší tradici než u nás, kde se začala rozvíjet až na začátku devadesátých let. V Avignonu waldorfská škola navázala na již několikaleté působení waldorfské pedagogiky ve Francii. Ráda bych na tomto místě citovala ze své kvalifikační práce:

„Všechny waldorfské mateřské školy ve Francii (a ve většině dalších zemích světa – Česká republika je v tomto ohledu výjimkou) patří mezi soukromá zařízení, která svůj provoz hradí především z finančních příspěvků rodičů a případných sponzorských darů.

Ecole Rudolf Steiner en Région d´Avignon (Škola Rudolfa Steinera v Aignonském regionu) má své počátky již v roce 1987. Tehdy se sešla skupina rodičů se zájmem o waldorfskou pedagogiku z okolí města Avignon a založili svou první asociaci Point du jour (Střed dne). O čtyři roky později se k této skupině připojilo několik dalších rodičů, z jejichž řad byly také waldorfské učitelky. Tato skupina se rozhodla, jelikož mnohé děti dosáhly předškolního věku, založit v září roku 1992 mateřskou školu. Školka byla ve svých počátcích otevřena pro 10 dětí. V následujících letech se ke skupině přidávali další zájemci a o dva roky později zahájili rodiče výstavbu vlastní budovy školky, protože WMŠ doposud sídlila v pronajatých prostorách. Každý rok, s přibývajícím věkem dětí a novými třídami, byla společnými silami všech rodičů postavena budova pro jednu třídu. Dnes je mateřská škola kompletní (má čtyři třídy) a úsilím rodičů a učitelů docílila skupina také toho, že pro své děti dnes mají návaznost vzdělávání v základní a střední škole, které sami z vlastních finančních prostředků vybudovali.[1]

Krásný příklad všem (nejen) waldorfským školám a rodičům, který by mohl závidět – nebo se jím nechat inspirovat – kterýkoli vzdělávací systém na světě.

Česká republika může hovořit o velké výhodě, že má tu možnost zařadit waldorfské školy jako alternativy předškolního, základního i středoškolského vzdělávání mezi státní zařízení. To u nás teoreticky zajišťuje rovný přístup k tomuto vzdělávání a neomezuje se pouze na rodiče, kteří si mohou dovolit platit školné (ačkoli v zahraničí jsou školy také otevřeny všem – často funguje jakýsi výpomocný finanční systém mezi rodiči). Otázkou pak ale zůstává, zda by lidé, zvyklí na tento systém, byli vůbec schopni samostatné iniciativy a vlastních „investic” v podobě financí, času a práce. Asi by to u nás působilo neobvykle a nadmíru překvapivě.”

[1] Informace získané na základě praktické stáže a osobních rozhovorů.