Vzpomínka na Jaroslava Herdena

1. Jaroslav Herden

Snímek: Josef Kurfiřt

V pondělí 1. 2. 2010 zemřel ve věku 79 let v Praze po delší nemoci významný hudební pedagog a skladatel prof. PaedDr. Jaroslav Herden, CSc. Ta zpráva  se dotkla srdcí jeho kolegů, studentů, žáků i učitelů hudební výchovy po celé republice. Snad není nikdo, kdo by jej a jeho dílo neznal. Jeho přednášky, semináře, vysokoškolská skripta a knihy patřily vždy mezi nejoblíbenější. Za všechny vzpomeňme alespoň na – Hudba pro děti (spoluautoři Eva Jenčková a Jiří Kolář, Praha : Karolinum 1992), My pozor dáme a poslucháme (Praha : Scientia 1994), My pozor dáme a nejen posloucháme (Praha : Scientia 1997), Hudba jako řeč (Praha : Scientia 1998), Hudební hodinky pro táty a maminky (Praha : Rodiče 2004).

Dodnes vzpomínám na jeho hodiny aktivního poslechu a sémantického rozboru skladeb v učebně katedry hudební výchovy v Brandýse nad Labem a stále čerpám z jeho námětů, myšlenek a skladeb při vlastní práci s žáky. Nezapomenutelná byla Letní hudební dílna v Opočně, kde působil jako hlavní lektor a organizátor. Nejenže nám – studentům a učitelům hudební výchovy – předával řadu inspirativních námětů do školní praxe, ale učil nás komplexně vnímat hudební dílo, nebát se vyjadřovat své prožitky a emoce též pohybem, literárními a výtvarnými aktivitami, vedl nás ke kreativitě, radosti z muzicírování a porozumění řeči hudby.

Obdivovala jsem ho pro jeho obrovský nadhled, činorodost, neúnavnost a elán, s jakým zvládal tolik činností. Vedle své více jak čtyřicetileté učitelské a vědecké práce na katedře hudební výchovy Pedagogické fakulty UK v Praze a v Brandýse nad Labem byl členem mnoha vědeckých rad a grémií, vystupoval na desítkách konferencí, řadu let spolupracoval s hudební redakcí Českého rozhlasu, kde vytvořil na 300 hudebních pořadů pro děti a mládež, připravoval metodické listy pro koncerty FOK, byl členem redakční rady časopisu Hudební výchova, organizoval hudební dílny a semináře dalšího vzdělávání pro učitele hudební výchovy.

Mé poslední setkání s ním bylo v minulém školním roce na MŠMT v Praze na Visegrádské konferenci učitelů hudební výchovy. Program celé konference s mezinárodní účastí odborníků z různých škol a pedagogických fakult byl zaměřen na využití masmediální technologie ve výuce hudební výchovy. A zde tehdy 77letý pan profesor uvedl celou konferenci prezentací na téma „Aktivní poslech hudby“. Jeho vystoupení patřilo mezi nejlepší. Všichni jsme to vnímali – tehdy mezi nás přišla žijící legenda.

Dnes už se na nás pan profesor Herden dívá z muzikantského a kantorského nebe. Těšila jsem se na setkání s ním, na jeho myšlenky, inspirativní nápady i typický humor. Bohužel už se s ním v žádné hudební dílně ani na konferenci nesetkám. Ale pevně věřím, že – slovy PaedDr. Jana Prchala – „stopa, která nám tu po něm zůstala, je natolik hluboká a nadčasová, že jako malé sluníčko zůstane zářit v duších a srdcích žáků, studentů a pedagogů, v učebnách hudební výchovy a sborových zkušebnách ještě velmi, velmi dlouho“.

Díky za vše, pane profesore!