Stejně tak, jak se vyvíjí společnost se vším, co k ní náleží, vyvíjí se též názor na obsah vyučovaných oborů či předmětů. Odlišnost je také patrná v aprobovanosti a odbornosti pedagogů, charakteru žáků či stylu vyučovacího procesu v průběhu mnoha desetiletí. Vyučovací proces byl realizován za jiných podmínek než v současné době. Pedagog předával poznatky v širších souvislostech, neboť žáci neměli k dispozici moderní technologie, jakými jsou internet, televize či obyčejná učebnice nebo encyklopedie.
Mezipředmětové vazby je možné je chápat jako soubor podmínek a prostředků, s jejichž využitím je možné úspěšně plnit cíle vyučovacího procesu, které si škola sama stanovila v ŠVP.
Mezipředmětové vazby umožňují získat ucelený a názorný pohled na společnost a vše s ní související. Je to prostředek, který pomáhá žákům i pedagogům ke zefektivnění výuky.
Jestliže se nad problematikou mezipředmětových vazeb zamyslíme globálně, dospějeme k jednoznačným poznatkům:
a) V případě, že ve škole probíhá správně spolupráce pedagogů, odstraní se svazující a nežádoucí dublování učiva.
b) Pokud se pedagog bude řídit provázanostmi učiva, bude tím žákům usnadněno jejich osvojení a systematizace.
c) Při vhodných postupech je umožněn přenos dovedností, zkušeností a poznatků z jednoho předmětu do druhého.
d) Jestliže pedagogové využijí nabízených možností, mohou vytvářet práce či projekty, které postihují svým obsahem širokou oblast a žákům dávají ucelený přehled osvojované látky.
Pedagogové by měli k výuce přistupovat promyšleně. Znamená to maximální snahu navazovat na předchozí znalosti, vědomosti a dovednosti žáků získané v různých předmětech (oborech) a dále je rozvíjet, podporovat kompetence žáků k samostatnému řešení různých typů úloh. Velký význam v tomto ohledu mají zejména ty, které jsou zaměřeny na konkrétní uplatnění získaných dovedností a kompetencí v běžném každodenním životě jednotlivců nebo společnosti.
Školní praxe poskytuje dostatek příležitostí k mezioborovému učení v souvislostech – od jednotlivých učebních úloh s přesahem k jiným oborů až po komplexní využití získaných poznatků a kompetencí v krátkodobých i dlouhodobých školních projektech. Právě školní projekty poskytují největší příležitost pro rozvíjení mezioborových přesahů ve školní i mimoškolní praxi.
Jestliže má výuka žáka osamostatňovat a dát mu prostor k projevu jeho vlastních zkušeností a dovedností, pak musí žáci mít prostor a podmínky k realizaci. Stejně musí mít žáci podmínky a prostory pro realizaci spolupráce, práce s odbornou literaturou a moderní technologií. Pro realizaci výše zmíněných faktů je vhodné využít projektovou výuku.
První zmínky o projektovém vyučování jsou datovány již do 1. poloviny 20. století, kdy byly publikovány J. Deweyem. Dewey byl filozofem, který jako první hovořil o výuce, kterou v současné době nazýváme projektovou, on sám tento termín nepoužíval. Deweyova teorie spočívala v „osvobození“ učitele od jeho postavení do centra výchovy a vzdělávání dítěte, a tuto aktivitu předal na samotné žáky. Mezi základní pojmy Deweyovy psychologie patří pragma (čin) a následně jeho užitečnost a hodnota.
Ze stručně zmíněné Deweyovy teorie je zřejmé, že učitel by se měl stát moderátorem či koordinátorem, který má žáky motivovat a podněcovat k činnosti. Je však zapotřebí dodat, že učitel nemá předávat informace, ale má tuto činnost přenechat výhradně žákům. Ovšem i sám Dewey byl nucen své názory zpřesnit, a to zejména v tom, že dítě získává až velkou svobodu a bez počátečních základních znalostí si další obtížnější znalosti neosvojí do takové míry, aby byl schopen je bezděčně používat.
Přesně specifikovat pojem projektová výuka není jednoduché, definic je velké množství a stále dochází k vývoji a upřesňování obsahu tohoto pojmu.
Definice pojmu v průběhu několika desetiletí:
„Projektová metoda organizuje učební látku jako řadu projektů neboli učebních celků, jež by upoutaly konkrétním cílem. Žáci pracují na provedení projektu, získávají určité vědomosti a dovednosti, jež jsou pak vlastním účelem učení a projekt sám se stává jen prostředkem k tomuto účelu. Každý projekt staví žáka před řadu otázek neboli problémů, soustřeďujících se k téže jednotící ideji. Projekt přetvořuje život školní.“
(O. Chlup, Pedagogická encyklopedie, 1939)
„Projekt jest určitě a jasně navržený úkol, který můžeme předložiti žáku tak, aby se mu zdál životně důležitý tím, že se blíží skutečné činnosti lidí v životě.”
(Valenta, 1993)
„Projekt je úkol nebo série úkolů, které mají žáci plnit – většinou individuálně, ale někdy i ve skupinách. Žáci se mohou často více méně sami rozhodovat, jak, kde, kdy a v jakém sledu budou úkoly provádět. Projekty mívají zpravidla otevřenější konec než samostatné práce.”
(Petty, 1996)
„Projekt je specifický typ učebního úkolu, ve kterém mají žáci možnost volby tématu a směru jeho zkoumání, a jehož výsledek je tudíž jen do určité míry předvídatelný. Je to úkol, který vyžaduje iniciativu, kreativitu a organizační dovednosti, stejně tak jako převzetí odpovědnosti za řešení problémů spojených s tématem.”
(Kasíková, 2001)
V průběhu mnoha let se sice definice pojmu projektová výuka mírně měnila, základ však je stále stejný.
Žák:
Na základě zmíněných skutečností je možné projektovou výuku charakterizovat jako jednu z forem, jak dosáhnout u žáků komplexního pohledu na určitou problematiku a současně jako jednu z možností, jak je motivovat k získávání informací. Projekt postupně rozvíjí všechny stupně Bloomovy taxonomie, ze které vychází i současné kurikulární dokumenty.
Projekty je možné rozčlenit podle časového intervalu určeného pro vypracování, podle jednotlivých předmětů a mezipředmětových vazeb nebo věkového rozvrstvení žáků.
V souvislosti s projektovou výuku je nutné upozornit na formy a specifikace při zadávání projektů. Je nutné si uvědomit fakt, že při samotném řešení projektu je role učitele posunuta do pozice rádce, koordinátora a člověka, který umí povzbudit a najít správnou cestu k dosažení očekávaného cíle.
Při zadávání projektů je vhodné dbát následujících zásad:
Hodnocení projektu je náročná disciplína. Není jednoduché ohodnotit práci, která sice má daný cíl, ale nemá striktně danou formu zpracování. Jestliže by bylo vše striktně zadáno, nejednalo by se o projekt, který má využívat samostatnosti, ale o práci, ve které žáci pouze plní specifika zadaného úkolu. Proto je zapotřebí předem rozmyslet, jak bude hodnocení koncipováno. Zda se bude hodnotit práce jako komplex (obsahová stránka, forma a styl zpracování, vlastní přínos a nápad, dodržení tématu, dosažení stanovených cílů) nebo zda je v práci důležité dosažení výsledků a forma zpracování je až druhotnou záležitostí. Také je možné při hodnocení klást větší důraz na vlastní přínosy a nápady. Jistě je možné nalézt další příklady způsobu hodnocení zpracovaného projektu. Nastíněné možnosti jsou jen návodem, jak je možné s hodnocením pracovat.
Z uvedených skutečností je tedy zřejmé, že projektové výuce by mohl být věnován další rozsáhlejší článek, jelikož se jedná o tematiku obsáhlou a v současném období velice diskutovanou. Někteří projektovou výuku zavrhují, jiní si ji velice oblíbili a je pro ně vhodným prostředkem k dosažení cílů a osvojení si určitých kompetencí.
Je však bezpochyby, že tato forma výuky se snaží propojovat nejrůznější zkušenosti, dovednosti, postoje a návyky z různých oborů a oblastí, a tím tedy přispět k rychlejšímu osvojení a snazšímu pochopení dané problematiky. Projektová výuka je výrazně vázaná na reálné skutečnosti, čímž ukazuje na nezbytnost chápat i dílčí témata a úlohy v globálních souvislostech. Využitím této výukové metody je možné komplexně dosahovat zvolených kompetencí.
Konkrétní náměty pro využití projektové metody v posilování mezioborových vazeb, návrhy na hodnocení aktivit i pracovní listy k projektům jsou uvedeny v přílohách článku:
Příloha č. 1: Příprava projektů, hodnocení aktivit, konkrétní náměty pro využití projektové výuky
Příloha č. 2: Pracovní listy pro žáky
Práce je určena pro pedagogy základních a středních škol. Má poskytnout náhled na problematiku provázanosti předmětů a ukázat některé z možností, jak vhodnou formou tuto provázanost zakomponovat do výuky a ukázat žákům, že při řešení reálných situací je zapotřebí společně kombinovat všechny dříve osvojené dovednosti.
Témata společně s pracovními listy jsou pouze inspirací, mají pedagogům poskytnout možnost výběru a hlavně mají pedagogy motivovat k vymýšlení dalších variant činností, které by vhodnou a nenásilnou formou kombinovaly dovednosti a znalosti získané v průběhu studia i v průběhu svého života.
Činnosti mohou být koncipovány různou formou. Práce poukazuje především na skupinovou výuku, ve které žáci mají zadané úlohy plnit společně, mají o způsobech řešení i o vyslovených závěrech komunikovat a obhajovat své názory. Ve většině nastíněných možností je způsob realizace a časový harmonogram ponechán na žácích samotných. Tato metoda je jen jedna z mnoha možných. Je bezesporu, že žáci musejí být k tomuto postupu zadávání úloh vedeni postupně. Zajisté by nebylo nejvhodnějším řešením, zvolit tuto metodu bez dřívějšího postupného osvojení si některých zásadních postupů jako je například tvorba harmonogramu jednotlivých etap, způsoby řešení, možnosti spolupráce s lidmi mimo školství a dalších podobných postupů.
Se všemi zmíněnými fakty je bezesporu spojeno umění přiznat si svoji chybu a nalézt způsob, jak ji napravit. Také tato část práce je pro žáky velmi významná, protože před tento problém budou v životě postaveni mnohokrát a ne každý se s tím dokáže vyrovnat. Někteří žáci mohou bojovat s podceňováním svých schopností a jiní naopak s přeceňováním.
Všechny zmíněné faktory, které zajisté ovlivňují způsob plnění zadané aktivity, mají také bezesporu vliv na konečnou podobu zpracovaného díla. Je tedy zapotřebí dbát na vhodnou motivaci a také na průběžnou kontrolu zpracování.
Další důležitou součástí při zpracování zadaných úloh je uvedení použité literatury. Žáci by měli mít povědomí o autorských právech a řídit se jejich pravidly. Ne vždy to tak však je, a proto je možné od žáků obdržet práci, která je kompletně převzata z webových stránek a mnohdy žáci ani netuší, jaké informace jejich práce obsahuje. Také někteří z žáků bez větších problémů odevzdají práci s výrazy, které nemohou ani chápat. Je tedy vhodné vést žáky k tomu, že používat literaturu a internet je vhodné, ale pouze za podmínek, že text čtou, informace třídí. Pokud některé z textů použijí, je nezbytné uvádět citace a použitou literaturu či webové stránky uvést v závěru práce. Zpočátku se tato část práce může jevit jako problémová, ale opakováním a důsledným dodržováním pravidel se kýžený cíl dostaví.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.