Blok A)
Příklady námětů
Využití příběhů, pohádek a her, jejichž cílem je stanovený pedagogický záměr.
1. pedagogický záměr – upevňovat schopnost dítěte požádat a poděkovat.
Integrovaný blok – Svět kolem nás.
Téma – Já a lidé kolem.
Dílčí vzdělávací cíl – seznamování s pravidly chování, posilování prosociálního chování ve vztahu k ostatním lidem.
Příběh – Proč maminka Adámka nechce.
Vzdělávací nabídka – hry a činnosti, které vedou k ohleduplnosti k druhému.
Očekávané kompetence – pozorně vnímat a přemýšlet o problémech, v nichž se dítě ocitá.
Velikost skupiny – 6–8 let.
Struktura skupiny – heterogenní.
Věk skupiny – 5–6 let.
Délka aktivity – 20 minut (následné pěti až desetiminutové opakující se praktické výstupy pomohou dětem upevnit a
zautomatizovat získanou dovednost).
Vlastní aktivita:
- seznámení s příběhem Proč maminka Adámka nechce – četba učitelky
- rozbor příběhu společně s dětmi (prostřednictvím rozhovoru hledat důvody, proč maminka Adámka nechce)
- vlastní prezentace situací, ve kterých každý z nás pochybil (začíná učitelka)
- ukázka krátkých etud, jak by to mělo a nemělo být
- společně se pokoušet o různou modulaci hlasu při vyslovení slov PROSÍM a DĚKUJI (je důležité zdůraznit, že při komunikaci s druhým hraje modulace hlasu důležitou roli)
- pobídka pro děti = dokážeš to?
- hrátky s pantomimou – pantomimická ukázka učitelky (prosím o něco, děkuji za něco)
- pobídka pro děti = dokážeš to?
2. pedagogický záměr – učit děti akceptovat druhého
Integrovaný blok – Svět kolem nás.
Téma – Kamarádi.
Dílčí vzdělávací cíl – ochrana osobního soukromí a bezpečí ve vztazích s druhými dětmi i dospělými.
Pohádka – O kohoutkovi a slepičce.
Vzdělávací nabídka – hry a činnosti, které vedou k ochotě rozdělit se, půjčit; ke schopnosti vyřešit vzájemný spor.
Očekávané kompetence – uvědomovat si práva ve vztahu k druhému, přiznávat stejná práva druhým a respektovat je.
Velikost skupiny – 6–8 let.
Struktura skupiny – heterogenní.
Věk skupiny – 5–6 let.
Délka aktivity – 20 minut (následné minivýstupy, vycházející z aktuální situace).
Vlastní aktivita:
- pohádku O kohoutkovi a slepičce by měly děti dobře znát
- učitelka připomene hlavní zápletku mezi kohoutkem a slepičkou prostřednictvím maňásků
- učitelka maňásky „posadí” doprostřed kruhu dětí (kohoutek a slepička se chtějí naučit rozdělit se...)
- dobrovolníci ze skupiny dětí přehrají konkrétní zápletku, tak jak byla v pohádce prezentována
- je možné při přehrávání zápletky vystřídat další dvojice (dle zájmu dětí)
Učitelka klade otázky typu:
- Co kohoutek udělal?
- Proč to udělal?
- Nemohl mít i jiný důvod?
- Co si o tom myslela slepička?
- Jaké pocity z toho slepička měla?
- Stalo se to někdy i vám, že jste se chovaly podobně jako kohoutek?
- Stalo se někdy i vám, že se k vám někdo choval stejně jako kohoutek?
Umožníme dětem správné i nesprávné způsoby chování vyjádřit verbálně i neverbálně (hrou v roli prostřednictvím simulace či alterace nebo jen gesty a mimikou. Pro zpestření aktivity můžeme zařadit aktivitu charakteru hudebně-pohybového „Na šáteček” (MIŠURCOVÁ, 1978). Děti si v této aktivitě samy zvolí, zda chtějí kamaráda při předávání šátku pohladit, podat ruku nebo jen předat šátek s pousmáním, mrknutím oka, úklonem apod.
3. pedagogický záměr – potlačovat agresivitu mezi dětmi
Integrovaný blok – Svět kolem nás.
Téma – Smysly.
Dílčí vzdělávací cíl – rozvoj a užívání všech smyslů, rozvoj poznatků, schopností a dovedností umožňující pocity.
Vzdělávací nabídka – smyslové a psychomotorické hry, hry pro rozvoj vůle, vytrvalosti a sebeovládání.
Očekávané kompetence – vnímat a rozlišovat pomocí všech smyslů, uvědomovat si příjemné a nepříjemné citové prožitky.
Velikost skupiny – 6–8 (sudý počet).
Struktura skupiny – heterogenní.
Věk skupiny – 5–6.
Délka aktivity – 15–20 minut.
Vlastní aktivita:
Hra CVIČENÍ CITLIVOSTI (MACHKOVÁ, 1990, s. 24)
- hráči se rozdělí do dvojic
- první hráč se pohodlně posadí na podlahu a zavře oči, druhý si vedle něj klekne
- klečící hráč vezme do svých rukou ruku spoluhráče a velmi opatrně, pomalu a citlivě s ní pohybuje
- sedící hráči mají zavřené oči a zcela uvolněně se poddávají pohybu
- jakmile vedoucí hry (učitelka) vysloví určené slovo (např. ZMĚNA) nebo si zvolí jiný symbol změny (zvoneček, triangl); klečící hráči začnou klást odpor pohybu a pokoušejí se ruku držet pevně, pak zase uvolnit
- pro sedící hráče je důležité uvědomit si rozdílnost pocitů
- sedící hráči otevřou oči a sledují výměnu klečících spoluhráčů
- klečící spoluhráči se vymění, sedící zůstávají na svých místech
- opět vezmou do svých rukou ruku spoluhráče (jiného) a velmi opatrně, pomalu a citlivě s ní pohybují
- sedící hráči mají opět oči zavřené a uvolněně se poddávají pohybu
- sedící hráč by měl změnu (jiného spoluhráče) rozpoznat
- hráči se vzájemně mění tak, aby si vyzkoušeli obě pozice (klečící, sedící, a to se všemi spoluhráči)
- v konečné fázi by měli hráči dojít k poznání toho, zda jeho rukou hýbe chlapec nebo děvče; případně kdo to je
- do hry se jako klečící hráč střídavě zapojuje i vedoucí hry (učitelka)
4. pedagogický záměr – učit děti poznávat sebe sama
Integrovaný blok – Svět kolem nás.
Téma – Člověk.
Dílčí vzdělávací cíl – rozvoj psychické zdatnosti, poznávání sebe sama, rozvoj pozitivních citů ve vztahu k sobě; získání schopnosti záměrně řídit svoje chování a ovlivňovat vlastní situaci.
Vzdělávací nabídka – hry pro rozvoj sebeovládání, cvičení v projevování citů (zvláště kladných), v sebekontrole a sebeovládání (zvláště v emocích záporných).
Očekávané kompetence – uvědomuje si, že za sebe i své jednání odpovídá a nese důsledky, dětským způsobem projevuje citlivost a ohleduplnost k druhým.
Velikost skupiny – 8–10 (sudý počet).
Struktura skupiny – heterogenní.
Věk skupiny – 5–6.
Délka aktivity – 20 minut.
Vlastní aktivita:
Hra BUDHA (MACHKOVÁ, 1990, s. 56)
- všichni hráči se volně pohybují prostorem (v mysli si hledají partnera)
- po chvilce volného pohybu si každý tiše najde partnera (oční kontakt)
- partneři ve dvojicích si spolu sednou na zem proti sobě
- drží se pevně za ruce a po celou dobu se jen na sebe dívají (pokud možno nemluví, nesmějí se apod.
Vedoucí hry (učitelka) klade otázky typu:
- Líbí se ti partner?
- Věříš, že se líbíš partnerovi?
- Čím je pro tebe partner zajímavý?
- Co myslíš, že je zajímavého na tobě?
- Usmíváš se, víš proč?
- Jsi zamyšlený, víš proč?
- Hýbeš se, víš proč?
Úkolem hráčů je hledat v duchu odpověď na položenou otázku. Otázky by neměly být adresovány nikomu přímo. Je potřeba dávat pozor, aby nebyly kladeny otázky příliš osobní.
V této situaci má učitelka u dětí možnost zaznamenávat právě úroveň jejich psychické zdatnosti – schopnost navazovat kontakt očima, úroveň sebekontroly, sebeovládání, vzájemné tolerance a respektování se. Po ukončení hry dá vedoucí (učitelka) čas na vzájemnou výměnu zkušeností, prostřednictvím společného rozhovoru, a to nejdříve společně ve skupině, později, když mají děti pravidla hry zažité, vzájemně mezi partnery.
Vzhledem k nácviku sebehodnocení dětí je možno zpočátku využít pomocných otázek typu:
- Hledal jsi v mysli partnera dlouho?
- Jak ses po celou dobu cítil?
- Co ti dělalo problém?
- Co ti bylo příjemné?
- Co ti bylo nepříjemné?
- Na začátku je potřeba dětem k sebehodnocení nabídnout jednotlivé hodnotící škály, např.:
- nenašel jsem dostatečně rychle vhodného partnera
- trochu jsem váhal při výběru partnera
- mám dost problém dívat se na někoho dlouho očima
- vydržím jen krátce sedět bez mluvení
- právě hodnotící škály následně vedou u dětí k racionálnímu zdůvodnění vlastního hodnocení, ke zdůvodnění věcnými a logickými argumenty
Blok B)
Příklady lekcí tvořivé dramatiky na dané téma
1. lekce
Lekci by měly předcházet pobyty dětí v přirozeném prostředí lesa (seznámení a další následná setkávání, společně s využíváním všech smyslů pro vnímání).
Integrovaný blok – Svět kolem nás.
Téma – Život v lese.
Dílčí úkoly tvořivé dramatiky:
- uvědomit si některé možnosti svého těla
- umět podřídit tělo představivosti
- vnímat sebe sama
- vnímat tělo jako příjemce pocitů
- fyzicky si zapamatovat určený prostor
- naučit se přirozeně pohybovat v neobvyklém prostoru
- učit se být spontánní
Příběh – Lesní zkoumání.
Velikost skupiny – běžná třída.
Struktura skupiny – heterogenní.
Věk skupiny – 5–6 let.
Délka aktivity – polodenní (celodenní).
Vlastní aktivita – zahájení práce:
- všichni se soustředí na to, co bude následovat
- děti leží na zemi, drží kamaráda za ruku a snaží se mít zavřené oči po celou dobu poslechu písně
- zpívá učitelka, může píseň i několikrát zopakovat
V lese je krásně jehličí voní,
příroda prosí nebuďte sloni.
My, sloni, nejsme půjdeme tiše,
co les nám dává chcem vidět i slyšet.
Děti leží a snaží se v sobě vyvolat představy obklopujícího lesa; jeho vůně, jeho zvuky, jeho barvy, jeho celkovou atmosféru.
Práce s tělem – Tanec zajíce a medvěda:
- rozehřátí
- společně si připomeneme, jak se pohybuje zajíc, jak se pohybuje medvěd
- děti se pohybují volně v prostoru herny (lesa), předvádí tanec zajíce a medvěda na melodii výše uvedené písně (V lese je krásně...)
- při provádění pohybu je nutné dbát na rozdílnou koordinaci těla zajíce i medvěda
Dýchání a rytmus:
- společně si připomeneme prožitou přirozenou atmosféru lesa a snažíme se vzpomenout si na všechny vůně lesa (vůni dřeva, vůni rostlin, vůni hub, vůni jehličí apod.)
- děti stojí, dřepí, klečí, leží, jak kdo má potřebu a společně čicháme vůně lesa (krátký rozhovor o lesních vůních a pocitech, které v nás vyvolávaly v přirozeném prostředí lesa)
- v této části aktivity je nutné dbát na správné dýchání
Dynamizace a rytmus:
- děti jsou v prostoru herny dobře soustředěné, tělesně dobře uvolněné a pohybují se spíše pomalou chůzí
- učitelka jejich chůzi doprovází vyprávěním příběhu
- děti se snaží soustředit na mluvené slovo a společně s učitelkou prožívat vyprávěný příběh, jakoby se doopravdy stal
Představme si, že jsme v lese:
- Jsme v lese a nikdo kromě nás tu není.
- Jsme ve vysokém hustém lese, kde stromy jsou vyšší než domy, kde nádherně voní dřevo, jehličí i lesní květy a ticho je tak tiché, že slyšíme jen svůj vlastní dech.
- Jdeme lesem a slyšíme jen svůj vlastní dech.
- Jdeme lesem a cítíme jen ty nádherné vůně.
- Jdeme, slyšíme, cítíme a vnímáme.
- Slunce svými paprsky jemně prosvítá mezi stromy.
- Jejich hřejivé teplo cítíme víc a víc.
- Tam v dáli je vidět lesní mýtinu, velkou lesní louku.
- Vidíme stromy, slunce, nebe i trávu.
- Slunce svítí a nám je dobře.
- Tráva na louce je zelená a vysoká, tak akorát.
- Je měkká, hebká a voňavá.
- Slunce ji dává neobvyklou, zelenozlatou barvu.
- Jdeme po ní.
- Šlapeme po trávě a její měkkost a hebkost cítíme.
- Cítíme, jak šimrá.
- Šimrá nás na nohou.
- Je to příjemné.
- Je to moc příjemné.
- Našlapujeme lehce a opatrně.
- Slunce svítí a je velmi krásný a teplý den.
- Slunce tam nahoře vypadá jako zlatý míč, který se kutálí v modrém moři.
- Jeho paprsky nás příjemně hřejí.
- Hřejí čím dál více a je nám stále větší teplo.
- Je nám velké teplo, je nám horko.
- Sem tam foukne mírný vítr, ten je však příjemný.
- Jeden jediný mrak, který se na nebi objevil, slunce pomalounku schovává.
- Pomalounku, polehounku začínají padat chladivé kapky deště.
- Prší jemně a déšť nám nevadí.
- Je osvěžující. Je příjemný.
- Prší stále více.
- Prší opravdu velmi hodně.
- Tráva vodu nasává, ale vody stále přibývá.
- Déšť je prudký a chladivý.
- Vody je čím dál více a sahá nám už po kotníky.
- Chodidla začínají studit.
- Je nám chladno.
- Je nám velmi chladno.
- Třeseme se zimou.
- Déšť však netrvá dlouho.
- Mrak, který déšť přinesl nebyl příliš velký.
- Vítr, který teď fouká silně, jej žene dál a dál.
- Je vidět první paprsek slunce.
- Chvíli trvá, něž slunce protáhne všechny své paprsky na čistou, modrou oblohu.
- Je po dešti.
- Slunce už zase září jako zlatý míč.
- Svítí a hřeje.
- Hřeje a svítí.
- Zahřívá nás čím dál více.
- Je zase krásný a teplý den.
- My jdeme dále po hebké svěží trávě.
- Jdeme a jdeme.
- Posloucháme a slyšíme.
- Cítíme a vnímáme.
- Užíváme si všechny ty krásy lesa.
- Usmíváme se.
- Jsme spokojení a šťastní.
Práce v prostoru:
- děti stojí v jednom rohu herny
- jeden po druhém mají za úkol přejít uhlopříčným směrem se zavřenýma očima a donést smrkovou šišku (v prostoru nesmí být žádné překážky)
- tuto část aktivity motivujeme „Bobříkem odvahy v nočním lese”
Práce zaměřená na kontakt a improvizaci – Zpomalený film:
- skupina dětí chodí po herně (lese), ostatní sedí v prostoru a dělají lesní stromy
- na slovní pokyn učitelky se děti zastaví, učitelka je požádá o pomalé pohyby na slovesa:
- ...vezměte, ...dejte, ...sbírejte, ...trhejte apod.
- následuje další pokyn učitelky, po němž skupina pokračuje v běžné chůzi (po lese)
- aktivita pokračuje výměnou dětí
Zakončení práce – Těžký a teplý:
- děti si lehnou na zem (lesní louka)
- učitelka klidným hlasem vyjmenovává části těla a děti přitom uvolňují svaly od hlavy až k chodidlům
- důraz je kladen na dýchání, které by mělo být pravidelné
- když jsou děti uvolněné, učitelka je požádá, aby si představily, že mají od chodidel až k hlavě příjemný pocit tíhy (jako by se jejich tělo bořilo do podlahy) ...jsem těžký, ...jsem velmi těžký, ...jsem nejtěžší ze všech věcí na světě...
- následně učitelka řekne, aby si představily pocit tepla, které se začíná rozlévat od chodidel až k hlavě; ...jsem teplý, ...jsem velmi teplý, ...jsem nejteplejší ze všech věcí na světě...
- vše je doprovázeno slovním popisem učitelky
- následně přichází na řadu návrat do bdělého stavu vedený učitelkou
- učitelka vyjmenovává jednotlivé části těla a děti pociťují, jak se jejich tělo od chodidel k hlavě probouzí
- po lehkém rozhýbání nohou a rukou, po důkladném protažení celého těla mohou děti ve chvíli, kdy samy chtějí, otevřít oči a pomalu se posadit
2. lekce
Lekci by mělo předcházet seznámení a procvičení alespoň základních barev, a to s využitím všech smyslů pro vnímání.
Integrovaný blok – Svět kolem nás.
Téma – Barevný svět.
Dílčí úkoly tvořivé dramatiky:
- dodržovat pravidla ve hrách s fyzickou námahou
- uvědomit si možnosti svého těla, učit tělo podřídit představivosti
- vnímat sebe sama
- učit se hledání, pojmenovávání, variacím a originalitě při práci s materiálem
- rozvíjet si představivost
- učit se chápat materiál jako podnět k představě a k určitému jednání či krátké improvizaci, která má začátek a konec
- učit se ovlivňovat výraz ve vlastním monologu
- učit se soustředit na to, co říkají druzí
- spolupracovat ve dvojici
- učit se partnerské neverbální komunikaci
- zvládat organizaci prvků, a tím dovedení nápadu do konečné podoby
Příběh – Jak se barvy potkaly.
Velikost skupiny – běžná třída.
Struktura skupiny – heterogenní.
Věk skupiny – 5–6 let.
Délka aktivity – polodenní (celodenní).
Vlastní aktivita – zahájení práce:
- všichni se soustředí na to, co bude následovat
- děti sedí v kruhu na zemi a poslouchají krátké vyprávění Jak se barvy potkaly
Lesní pěšinou si poskakuje bílá barva. Je jí příjemně, a tak si k tomu poskakování i prozpěvuje:
„...červená je třešeň stříška, rudá polní mák,
žlutá citrón, pampeliška, černá bručoun mrak.
Oranžová pomeranč, nač si zahrajeme, nač?...”
V tom se objeví barva oranžová a odpoví barvě bílé:
„...tak pojď zahrajeme si třeba na Bumbrlíka,
možná se k nám přidají i ostatní barvy...”
„A kterépak?”: zeptala se oranžová barva.
„Hmm..., tak to bude těžké uhodnout.”
Děti mají za úkol jmenovat barvy, které znají (mohou jmenovat i odstíny).
Práce s tělem – ocásková honička:
- rozehřátí
- děti dostanou krátké barevné kusy látek (barevné šátky), které si zasunou vzadu do kalhot (sukní) jako ocásky; babou je každý hráč; každý se snaží nasbírat co nejvíce ocásků, aniž by přišel o ten svůj; vyhrává ten, kdo má svůj a nejvíce cizích ocásků
Dýchání a rytmus – vítr v barvách:
- děti stojí volně v prostoru a předvádějí druhy větru různých ročních období (lehký vánek, větřík, vítr, silný vítr, vichřice, meluzína... apod.)
- veškerý pohyb doprovází správné dýchání (nádech – výdech)
- pohyb i dýchání je prováděno rytmicky stejně, dle určeného druhu větru
- rytmus řídí učitelka; případně hůlky, dřívka, bubínek, či doprovodná reprodukovaná hudba
Práce s materiálem – barvy:
- děti sedí na zemi v kruhu, uprostřed leží barevné látky
- vybídneme děti, aby si vybraly jednu látku a prozkoumaly její barvu (necháme jim na to potřebný čas)
- následně děti vybídneme, aby představily své barvy
- pojmenovaly barvy a řekly, proč si je zvolily
Následně děti požádáme, aby svou barvu pojmenovaly jinak „pohádkově” (např. barva růženkově-šípková), „fantazijně” (např. barva slunečního třpytu). Pokud nenajdou vhodné pojmenování, mohou zvolit alespoň přirovnání, např. sluníčková, medová, jahodová apod.
Práce zaměřená na kontakt a improvizaci – Co by to mohlo být:
- každé dítě má v rukou jednu látku
- zkouší, jaké pohyby s ní jdou dělat, čím vším by mohla být
- necháme jim čas na prozkoumání barevné látky různou manipulací (např. muchláním, rolováním, překládáním, máváním, házením apod.)
- každé z dětí si vybere jednu svoji představu a připojí pohyb a zvuk
- každé dítě předvede svoji krátkou etudu s barevnou látkou
- ostatní děti hádají, co by to mohlo být
Příklad: etuda – slunce:
- dítě ukáže v ruce malé sluníčko (zmačkaná žlutá látka)
- slunce se pohybuje po určité dráze
- vychází roste a roste, až je obrovské (látku postupně roztahuje, až do její velikosti)
- pak se slunce zmenšuje, zmenšuje a „zapadá” do dlaně, ze které vzniklo
(obměna) práce zaměřená na kontakt a improvizaci – Rozhovor barev:
- děti se rozdělí do dvojic, každá dvojice tak má dvě látky
- dvojice si připraví krátkou etudu dvou látek – dvou barev
- tím, že jsou tu spolu dvě látky (barvy) můžeme volit, zda-li to bude jen rozhovor nebo konflikt
- dvojice se pokusí i o doprovodný pohyb látek, kterým se určí předmět, živel nebo něco jiného, jež mají barevné látky představovat
Práce v prostoru – Promluva barvy:
- na připravený papír (tácek) skládá každé dítě nalezené předměty stejné barvy, jakou je barva jeho látky
- dítě současně zkouší vymyslet formulace vět na nalezené předměty (např. Jsem modrá jako švestka na talíři. Jsem červená jako kostka ve třídě. Jsem žlutá jako prostírání k obědu. Jsem fialová jako korálek na šňůrce apod.)
(obměna) práce v prostoru – Proměny barev:
- děti s barevnými látkami sedí v kruhu
- učitelka promění barevnou látku v něco imaginárního
- pošle barevnou látku po kruhu se slovy: ...předávám ti ...např. pomeranč, ...předávám ti slunce, ...předávám ti jahodu
- děti pokračují v proměně barev, avšak věty by se neměly opakovat
Tvořivá dramatika – Malujeme obraz:
- děti se rozdělí do dvou skupin
- každá skupina obdrží polovinu látek
- děti si prohlédnou, jaké barvy látek získaly a vymyslí téma svého obrazu
- na výkrese formátu A2 pak pomocí látek, které mohou různě rozprostírat, muchlat, rolovat apod., společně vytvoří obraz a vymyslí jeho název
Skupinová improvizace – Co se děje v obrazu:
- děti zůstanou ve skupinách a zkusí vymyslet příběh „Co by se mohlo dít, kdyby obraz oživl” - společně předvedou „oživení” obrazu v krátké improvizaci
Zakončení práce – reflexe:
- děti vyprávějí o tom, co je bavilo, co se jim líbilo, co jim dělalo problémy, co je zaujalo, co bylo jednoduché, co bylo těžké apod.
- společně se snažíme hledat odpovědi na další otázky např.
- Co pro nás znamenají barvy?
- Co nám barvy připomínají?
- Jaké v nás barvy vyvolávají pocity?
- Jakým znakem či symbolem mohou barvy být?
- Co vlastně dělá s barvami malíř, když tvoří?
3. lekce
Integrovaný blok – Svět kolem nás.
Téma – Člověk.
Dílčí úkoly tvořivé dramatiky:
- uvědomit si možnosti svého těla
- umět podřídit tělo představivosti
- poznávat sebe sama
- učit se přijímat pozitivní doteky a pozitivní cítění
- prezentovat hodnotový žebříček při vzájemné spolupráci, pomoci a toleranci
Příběh – Můj kamarád.
Zahájení práce – vlastní aktivita:
- všichni se soustředí na to, co bude následovat
- učitelka uvede lekci krátkou říkankou:
Usmějem se na sebe,
koukneme se na nebe.
Pozdravíme sluníčko,
potom mrknem maličko.
Vytáhnem se ještě víc,
to je všechno a už nic.
Práce s tělem – rozehřátí:
Usmějem se na sebe, (držíme se v kruhu za ruce, usmíváme se na všechny)
koukneme se na nebe. (díváme se nahoru i na všechny strany)
Pozdravíme sluníčko, (zvedneme ruce nad hlavu a hýbeme prsty)
potom mrknem maličko. (zamrkáme)
Vytáhnem se ještě víc, (vytáhneme se na špičky co nejvýše)
to je všechno a už nic. (vyskočíme, tleskneme a zatočíme se)
Práce zaměřená na kontakt a improvizaci – Jména v pohybu:
- děti stojí v kruhu a postupně jdou po jednom doprostřed
- představí se ostatním, a to i pohybem (např.:...jmenuji se Alenka – zamává nebo se zatočí, ukloní se apod.)
- ostatní opakují vyslovené jméno a předvádějí prezentovaný pohyb
Práce při vzájemném kontaktu dětí – Můj kamarád:
- děti sedí v kruhu
- vybrané dítě začíná hru, jmenuje svého souseda po pravici např.: „...jmenuji se Eva a tohle je moje kamarádka Petra” – pohladí kamarádku po vlasech
- děti si samy zvolí druh neverbálního pozdravu, příp. jej úplně vynechají
- hra pokračuje tak dlouho, až se vystřídají všichni
Práce s improvizací v prostoru – Pane, neviděl jste mého kamaráda?
- učitelka zvolí dvě děti, které mají zájem
- jedno dítě představuje pána, druhé dítě „jako” hledá kamaráda
- učitelka „tajně” určí ztraceného kamaráda, ví o něm pouze dítě, které je určené kamaráda hledat
- dítě, které hledá kamaráda, popisuje pánovi ztraceného kamaráda (např.: ...ztracený kamarád má světlé, kudrnaté vlasy, rád si hraje s velkým jeřábem, dnes má na sobě žluté tričko a ráno paní učitelce pomáhal s nástěnkou...)
- k popisu hledaného kamaráda používáme kladné vlastnosti hledaného dítěte
- otázky se vymýšlejí stále obecnější, aby byl úkol těžší
- „pán” hádá třikrát, potom požádá o pomoc ostatní lidi (děti)
Práce s tělem při improvizaci pohybu – Klubka:
- děti se volně pohybují při veselé hudbě
- když hudba přestane hrát, obejmou nejbližší dítě a pohybují se ve dvojicích opět za zvuku hudby
- vše se několikrát opakuje, děti se postupně připojují, až se drží celá třída v klubku
- pokud kterékoliv dítě projeví nelibost blízkého kontaktu s druhými, do aktivity jej nenutíme
Dýchání a naslouchání – Minuta ticha:
- děti leží na zemi se zavřenýma očima
- úkolem pro ně, je naslouchat zvukům uvnitř místnosti i zvenku, ale také zvukům vlastního těla
- doba naslouchání se může prodlužovat
Komunikace a kontakt – Kouzelný mikrofon:
- dětí sedí na místě, kde „prožily” minutu ticha
- do „mikrofonu” mají možnost sdělit zvuky, které slyšely, ale i své zážitky, pocity, myšlenky
- mluví jen dítě, které má „mikrofon”
- ostatní poslouchají a sledují jej
- pokud některé z dětí mluvit nechce, pouze předá „mikrofon” druhému
Práce v prostoru – Pastelky:
- děti stojí v kruhu
- na krátkou dobu zavřou oči
- učitelka připevní každému z dětí na čelo nálepku určité barvy
- po otevření očí děti svou barvu neznají
- mají za úkol utvořit skupiny stejné barvy, a to BEZ VERBÁLNÍ KOMUNIKACE
- jde o spolupráci ostatních spoluhráčů
Zakončení práce, dýchání a práce s tělem – Okno země:
- děti se položí tiše na zem
- vzájemně se dotýkají rukama (nohama, hlavou), všichni jsou propojeni
- dívají se na „nebe” a snaží se splynout s přírodou
- učitelka vypráví: „oči přikryjeme mechem" (děti zavřou oči), „tělo listím, větvemi a jehličím” (děti leží klidně i 10 minut)
- po probuzení dochází k popsání vlastních pocitů (jaké pocity dítě mělo)