Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Dramatická výchova v MŠ – II. část
Odborný článek

Dramatická výchova v MŠ – II. část

9. 8. 2010 Předškolní vzdělávání
Autor
Radmila Michlíčková

Anotace

Dramatická výchova v MŠ je jedním z prostředků, který napomáhá uplatňovat základní požadavky edukačního prostředí mateřské školy, a to vzhledem k Rámcovému vzdělávacímu programu pro předškolní vzdělávání. Děti předškolního věku se učí především na základě interakce se skupinou a vlastních prožitých zkušeností. Příspěvek je rozdělen na dvě části. I. část je teoretická a předkládá cíle Dramatické výchovy, její klíčové oblasti i postavení Dramatické výchovy v mateřské škole vzhledem k RVP PV. II. část je praktická (edukační), je rozdělena do bloku A) a B). Blok A) nabízí příklady námětů, jež jsou zacílené na pedagogický záměr. Blok B) nabízí příklady tvořivé dramatiky na dané téma.

Blok A)

Příklady námětů

Využití příběhů, pohádek a her, jejichž cílem je stanovený pedagogický záměr.

1. pedagogický záměr – upevňovat schopnost dítěte požádat a poděkovat.

Integrovaný blok – Svět kolem nás.

Téma – Já a lidé kolem.

Dílčí vzdělávací cíl – seznamování s pravidly chování, posilování prosociálního chování ve vztahu k ostatním lidem.

Příběh – Proč maminka Adámka nechce.

Vzdělávací nabídka – hry a činnosti, které vedou k ohleduplnosti k druhému.

Očekávané kompetence – pozorně vnímat a přemýšlet o problémech, v nichž se dítě ocitá. 

Velikost skupiny – 6–8 let.

Struktura skupiny – heterogenní.

Věk skupiny – 5–6 let.

Délka aktivity – 20 minut (následné pěti až desetiminutové opakující se praktické výstupy pomohou dětem upevnit a

zautomatizovat získanou dovednost).

Vlastní aktivita:

  • seznámení s příběhem Proč maminka Adámka nechce – četba učitelky
  • rozbor příběhu společně s dětmi (prostřednictvím rozhovoru hledat důvody, proč maminka Adámka nechce)
  • vlastní prezentace situací, ve kterých každý z nás pochybil (začíná učitelka)
  • ukázka krátkých etud, jak by to mělo a nemělo být
  • společně se pokoušet o různou modulaci hlasu při vyslovení slov PROSÍM a DĚKUJI (je důležité zdůraznit, že při komunikaci s druhým hraje modulace hlasu důležitou roli)
  • pobídka pro děti = dokážeš to?
  • hrátky s pantomimou – pantomimická ukázka učitelky (prosím o něco, děkuji za něco)
  • pobídka pro děti = dokážeš to?

2. pedagogický záměr – učit děti akceptovat druhého

Integrovaný blok – Svět kolem nás.

Téma – Kamarádi.

Dílčí vzdělávací cíl – ochrana osobního soukromí a bezpečí ve vztazích s druhými dětmi i dospělými.

Pohádka – O kohoutkovi a slepičce.

Vzdělávací nabídka – hry a činnosti, které vedou k ochotě rozdělit se, půjčit; ke schopnosti vyřešit vzájemný spor.

Očekávané kompetence – uvědomovat si práva ve vztahu k druhému, přiznávat stejná práva druhým a respektovat je.

Velikost skupiny – 6–8 let.

Struktura skupiny – heterogenní.

Věk skupiny – 5–6 let.

Délka aktivity – 20 minut (následné minivýstupy, vycházející z aktuální situace).

Vlastní aktivita:

  • pohádku O kohoutkovi a slepičce by měly děti dobře znát
  • učitelka připomene hlavní zápletku mezi kohoutkem a slepičkou prostřednictvím maňásků
  • učitelka maňásky „posadí” doprostřed kruhu dětí (kohoutek a slepička se chtějí naučit rozdělit se...)
  • dobrovolníci ze skupiny dětí přehrají konkrétní zápletku, tak jak byla v pohádce prezentována
  • je možné při přehrávání zápletky vystřídat další dvojice (dle zájmu dětí)

Učitelka klade otázky typu:

  • Co kohoutek udělal?
  • Proč to udělal?
  • Nemohl mít i jiný důvod?
  • Co si o tom myslela slepička?
  • Jaké pocity z toho slepička měla?
  • Stalo se to někdy i vám, že jste se chovaly podobně jako kohoutek?
  • Stalo se někdy i vám, že se k vám někdo choval stejně jako kohoutek?

Umožníme dětem správné i nesprávné způsoby chování vyjádřit verbálně i neverbálně (hrou v roli prostřednictvím simulace či alterace nebo jen gesty a mimikou. Pro zpestření aktivity můžeme zařadit aktivitu charakteru hudebně-pohybového „Na šáteček” (MIŠURCOVÁ, 1978). Děti si v této aktivitě samy zvolí, zda chtějí kamaráda při předávání šátku pohladit, podat ruku nebo jen předat šátek s pousmáním, mrknutím oka, úklonem apod.

3. pedagogický záměr – potlačovat agresivitu mezi dětmi

Integrovaný blok – Svět kolem nás.

Téma – Smysly.

Dílčí vzdělávací cíl – rozvoj a užívání všech smyslů, rozvoj poznatků, schopností a dovedností umožňující pocity.

Vzdělávací nabídka – smyslové a psychomotorické hry, hry pro rozvoj vůle, vytrvalosti a sebeovládání.

Očekávané kompetence – vnímat a rozlišovat pomocí všech smyslů, uvědomovat si příjemné a nepříjemné citové prožitky.

Velikost skupiny – 6–8 (sudý počet).

Struktura skupiny – heterogenní.

Věk skupiny – 5–6.

Délka aktivity – 15–20 minut.

Vlastní aktivita:

Hra CVIČENÍ CITLIVOSTI (MACHKOVÁ, 1990, s. 24)

  • hráči se rozdělí do dvojic
  • první hráč se pohodlně posadí na podlahu a zavře oči, druhý si vedle něj klekne
  • klečící hráč vezme do svých rukou ruku spoluhráče a velmi opatrně, pomalu a citlivě s ní pohybuje
  • sedící hráči mají zavřené oči a zcela uvolněně se poddávají pohybu
  • jakmile vedoucí hry (učitelka) vysloví určené slovo (např. ZMĚNA) nebo si zvolí jiný symbol změny (zvoneček, triangl); klečící hráči začnou klást odpor pohybu a pokoušejí se ruku držet pevně, pak zase uvolnit
  • pro sedící hráče je důležité uvědomit si rozdílnost pocitů
  • sedící hráči otevřou oči a sledují výměnu klečících spoluhráčů
  • klečící spoluhráči se vymění, sedící zůstávají na svých místech
  • opět vezmou do svých rukou ruku spoluhráče (jiného) a velmi opatrně, pomalu a citlivě s ní pohybují
  • sedící hráči mají opět oči zavřené a uvolněně se poddávají pohybu
  • sedící hráč by měl změnu (jiného spoluhráče) rozpoznat
  • hráči se vzájemně mění tak, aby si vyzkoušeli obě pozice (klečící, sedící, a to se všemi spoluhráči)
  • v konečné fázi by měli hráči dojít k poznání toho, zda jeho rukou hýbe chlapec nebo děvče; případně kdo to je
  • do hry se jako klečící hráč střídavě zapojuje i vedoucí hry (učitelka)

4. pedagogický záměr – učit děti poznávat sebe sama

Integrovaný blok – Svět kolem nás.

Téma – Člověk.

Dílčí vzdělávací cíl – rozvoj psychické zdatnosti, poznávání sebe sama, rozvoj pozitivních citů ve vztahu k sobě; získání schopnosti záměrně řídit svoje chování a ovlivňovat vlastní situaci.

Vzdělávací nabídka – hry pro rozvoj sebeovládání, cvičení v projevování citů (zvláště kladných), v sebekontrole a sebeovládání (zvláště v emocích záporných).

Očekávané kompetence – uvědomuje si, že za sebe i své jednání odpovídá a nese důsledky, dětským způsobem projevuje citlivost a ohleduplnost k druhým.

Velikost skupiny – 8–10 (sudý počet).

Struktura skupiny – heterogenní.

Věk skupiny – 5–6.

Délka aktivity – 20 minut.

Vlastní aktivita:

Hra BUDHA (MACHKOVÁ, 1990, s. 56)

  • všichni hráči se volně pohybují prostorem (v mysli si hledají partnera)
  • po chvilce volného pohybu si každý tiše najde partnera (oční kontakt)
  • partneři ve dvojicích si spolu sednou na zem proti sobě
  • drží se pevně za ruce a po celou dobu se jen na sebe dívají (pokud možno nemluví, nesmějí se apod.

Vedoucí hry (učitelka) klade otázky typu:

  • Líbí se ti partner?
  • Věříš, že se líbíš partnerovi?
  • Čím je pro tebe partner zajímavý?
  • Co myslíš, že je zajímavého na tobě?
  • Usmíváš se, víš proč?
  • Jsi zamyšlený, víš proč?
  • Hýbeš se, víš proč?

Úkolem hráčů je hledat v duchu odpověď na položenou otázku. Otázky by neměly být adresovány nikomu přímo. Je potřeba dávat pozor, aby nebyly kladeny otázky příliš osobní.

V této situaci má učitelka u dětí možnost zaznamenávat právě úroveň jejich psychické zdatnosti – schopnost navazovat kontakt očima, úroveň sebekontroly, sebeovládání, vzájemné tolerance a respektování se. Po ukončení hry dá vedoucí (učitelka) čas na vzájemnou výměnu zkušeností, prostřednictvím společného rozhovoru, a to nejdříve společně ve skupině, později, když mají děti pravidla hry zažité, vzájemně mezi partnery.

Vzhledem k nácviku sebehodnocení dětí je možno zpočátku využít pomocných otázek typu:

  • Hledal jsi v mysli partnera dlouho?
  • Jak ses po celou dobu cítil?
  • Co ti dělalo problém?
  • Co ti bylo příjemné?
  • Co ti bylo nepříjemné?
  • Na začátku je potřeba dětem k sebehodnocení nabídnout jednotlivé hodnotící škály, např.:
    • nenašel jsem dostatečně rychle vhodného partnera
    • trochu jsem váhal při výběru partnera
    • mám dost problém dívat se na někoho dlouho očima
    • vydržím jen krátce sedět bez mluvení
    • právě hodnotící škály následně vedou u dětí k racionálnímu zdůvodnění vlastního hodnocení, ke zdůvodnění věcnými a logickými argumenty

Blok B)

Příklady lekcí tvořivé dramatiky na dané téma

1. lekce

Lekci by měly předcházet pobyty dětí v přirozeném prostředí lesa (seznámení a další následná setkávání, společně s využíváním všech smyslů pro vnímání).

Integrovaný blok – Svět kolem nás.

Téma – Život v lese.

Dílčí úkoly tvořivé dramatiky:

  • uvědomit si některé možnosti svého těla
  • umět podřídit tělo představivosti
  • vnímat sebe sama
  • vnímat tělo jako příjemce pocitů
  • fyzicky si zapamatovat určený prostor
  • naučit se přirozeně pohybovat v neobvyklém prostoru
  • učit se být spontánní

Příběh – Lesní zkoumání.

Velikost skupiny – běžná třída.

Struktura skupiny – heterogenní.

Věk skupiny – 5–6 let.

Délka aktivity – polodenní (celodenní).

Vlastní aktivita zahájení práce:

  • všichni se soustředí na to, co bude následovat
  • děti leží na zemi, drží kamaráda za ruku a snaží se mít zavřené oči po celou dobu poslechu písně
  • zpívá učitelka, může píseň i několikrát zopakovat

V lese je krásně jehličí voní,
příroda prosí nebuďte sloni.
My, sloni, nejsme půjdeme tiše,
co les nám dává chcem vidět i slyšet.

Děti leží a snaží se v sobě vyvolat představy obklopujícího lesa; jeho vůně, jeho zvuky, jeho barvy, jeho celkovou atmosféru.

Práce s tělem – Tanec zajíce a medvěda:

  • rozehřátí
  • společně si připomeneme, jak se pohybuje zajíc, jak se pohybuje medvěd
  • děti se pohybují volně v prostoru herny (lesa), předvádí tanec zajíce a medvěda na melodii výše uvedené písně (V lese je krásně...)
  • při provádění pohybu je nutné dbát na rozdílnou koordinaci těla zajíce i medvěda

Dýchání a rytmus:

  • společně si připomeneme prožitou přirozenou atmosféru lesa a snažíme se vzpomenout si na všechny vůně lesa (vůni dřeva, vůni rostlin, vůni hub, vůni jehličí apod.)
  • děti stojí, dřepí, klečí, leží, jak kdo má potřebu a společně čicháme vůně lesa (krátký rozhovor o lesních vůních a pocitech, které v nás vyvolávaly v přirozeném prostředí lesa)
  • v této části aktivity je nutné dbát na správné dýchání

Dynamizace a rytmus:

  • děti jsou v prostoru herny dobře soustředěné, tělesně dobře uvolněné a pohybují se spíše pomalou chůzí
  • učitelka jejich chůzi doprovází vyprávěním příběhu
  • děti se snaží soustředit na mluvené slovo a společně s učitelkou prožívat vyprávěný příběh, jakoby se doopravdy stal

Představme si, že jsme v lese:

  • Jsme v lese a nikdo kromě nás tu není.
  • Jsme ve vysokém hustém lese, kde stromy jsou vyšší než domy, kde nádherně voní dřevo, jehličí i lesní květy a ticho je tak tiché, že slyšíme jen svůj vlastní dech.
  • Jdeme lesem a slyšíme jen svůj vlastní dech.
  • Jdeme lesem a cítíme jen ty nádherné vůně.
  • Jdeme, slyšíme, cítíme a vnímáme.
  • Slunce svými paprsky jemně prosvítá mezi stromy.
  • Jejich hřejivé teplo cítíme víc a víc.
  • Tam v dáli je vidět lesní mýtinu, velkou lesní louku.
  • Vidíme stromy, slunce, nebe i trávu.
  • Slunce svítí a nám je dobře.
  • Tráva na louce je zelená a vysoká, tak akorát.
  • Je měkká, hebká a voňavá.
  • Slunce ji dává neobvyklou, zelenozlatou barvu.
  • Jdeme po ní.
  • Šlapeme po trávě a její měkkost a hebkost cítíme.
  • Cítíme, jak šimrá.
  • Šimrá nás na nohou.
  • Je to příjemné.
  • Je to moc příjemné.
  • Našlapujeme lehce a opatrně.
  • Slunce svítí a je velmi krásný a teplý den.
  • Slunce tam nahoře vypadá jako zlatý míč, který se kutálí v modrém moři.
  • Jeho paprsky nás příjemně hřejí.
  • Hřejí čím dál více a je nám stále větší teplo.
  • Je nám velké teplo, je nám horko.
  • Sem tam foukne mírný vítr, ten je však příjemný.
  • Jeden jediný mrak, který se na nebi objevil, slunce pomalounku schovává.
  • Pomalounku, polehounku začínají padat chladivé kapky deště.
  • Prší jemně a déšť nám nevadí.
  • Je osvěžující. Je příjemný.
  • Prší stále více.
  • Prší opravdu velmi hodně.
  • Tráva vodu nasává, ale vody stále přibývá.
  • Déšť je prudký a chladivý.
  • Vody je čím dál více a sahá nám už po kotníky.
  • Chodidla začínají studit.
  • Je nám chladno.
  • Je nám velmi chladno.
  • Třeseme se zimou.
  • Déšť však netrvá dlouho.
  • Mrak, který déšť přinesl nebyl příliš velký.
  • Vítr, který teď fouká silně, jej žene dál a dál.
  • Je vidět první paprsek slunce.
  • Chvíli trvá, něž slunce protáhne všechny své paprsky na čistou, modrou oblohu.
  • Je po dešti.
  • Slunce už zase září jako zlatý míč.
  • Svítí a hřeje.
  • Hřeje a svítí.
  • Zahřívá nás čím dál více.
  • Je zase krásný a teplý den.
  • My jdeme dále po hebké svěží trávě.
  • Jdeme a jdeme.
  • Posloucháme a slyšíme.
  • Cítíme a vnímáme.
  • Užíváme si všechny ty krásy lesa.
  • Usmíváme se.
  • Jsme spokojení a šťastní.

Práce v prostoru:

  • děti stojí v jednom rohu herny
  • jeden po druhém mají za úkol přejít uhlopříčným směrem se zavřenýma očima a donést smrkovou šišku (v prostoru nesmí být žádné překážky)
  • tuto část aktivity motivujeme „Bobříkem odvahy v nočním lese”

Práce zaměřená na kontakt a improvizaci Zpomalený film:

  • skupina dětí chodí po herně (lese), ostatní sedí v prostoru a dělají lesní stromy
  • na slovní pokyn učitelky se děti zastaví, učitelka je požádá o pomalé pohyby na slovesa:
    • ...vezměte, ...dejte, ...sbírejte, ...trhejte apod.
  • následuje další pokyn učitelky, po němž skupina pokračuje v běžné chůzi (po lese)
  • aktivita pokračuje výměnou dětí

Zakončení práce Těžký a teplý:

  • děti si lehnou na zem (lesní louka)
  • učitelka klidným hlasem vyjmenovává části těla a děti přitom uvolňují svaly od hlavy až k chodidlům
  • důraz je kladen na dýchání, které by mělo být pravidelné
  • když jsou děti uvolněné, učitelka je požádá, aby si představily, že mají od chodidel až k hlavě příjemný pocit tíhy (jako by se jejich tělo bořilo do podlahy) ...jsem těžký, ...jsem velmi těžký, ...jsem nejtěžší ze všech věcí na světě...
  • následně učitelka řekne, aby si představily pocit tepla, které se začíná rozlévat od chodidel až k hlavě; ...jsem teplý, ...jsem velmi teplý, ...jsem nejteplejší ze všech věcí na světě...
  • vše je doprovázeno slovním popisem učitelky
  • následně přichází na řadu návrat do bdělého stavu vedený učitelkou
  • učitelka vyjmenovává jednotlivé části těla a děti pociťují, jak se jejich tělo od chodidel k hlavě probouzí
  • po lehkém rozhýbání nohou a rukou, po důkladném protažení celého těla mohou děti ve chvíli, kdy samy chtějí, otevřít oči a pomalu se posadit

2. lekce

Lekci by mělo předcházet seznámení a procvičení alespoň základních barev, a to s využitím  všech smyslů pro vnímání.

Integrovaný blok – Svět kolem nás.

Téma – Barevný svět.

Dílčí úkoly tvořivé dramatiky:

  • dodržovat pravidla ve hrách s fyzickou námahou
  • uvědomit si možnosti svého těla, učit tělo podřídit představivosti
  • vnímat sebe sama
  • učit se hledání, pojmenovávání, variacím a originalitě při práci s materiálem
  • rozvíjet si představivost
  • učit se chápat materiál jako podnět k představě a k určitému jednání či krátké improvizaci, která má začátek a konec
  • učit se ovlivňovat výraz ve vlastním monologu
  • učit se soustředit na to, co říkají druzí
  • spolupracovat ve dvojici
  • učit se partnerské neverbální komunikaci
  • zvládat organizaci prvků, a tím dovedení nápadu do konečné podoby

Příběh – Jak se barvy potkaly.

Velikost skupiny – běžná třída.

Struktura skupiny – heterogenní.

Věk skupiny – 5–6 let.

Délka aktivity – polodenní (celodenní).

Vlastní aktivitazahájení práce:

  • všichni se soustředí na to, co bude následovat
  • děti sedí v kruhu na zemi a poslouchají krátké vyprávění Jak se barvy potkaly

Lesní pěšinou si poskakuje bílá barva. Je jí příjemně, a tak si k tomu poskakování i prozpěvuje:

„...červená je třešeň stříška, rudá polní mák,
žlutá citrón, pampeliška, černá bručoun mrak.
Oranžová pomeranč, nač si zahrajeme, nač?...”

V tom se objeví barva oranžová a odpoví barvě bílé:

„...tak pojď zahrajeme si třeba na Bumbrlíka,
možná se k nám přidají i ostatní barvy...”

„A kterépak?”: zeptala se oranžová barva.
„Hmm..., tak to bude těžké uhodnout.”

Děti mají za úkol jmenovat barvy, které znají (mohou jmenovat i odstíny).

Práce s tělem ocásková honička:

  • rozehřátí
  • děti dostanou krátké barevné kusy látek (barevné šátky), které si zasunou vzadu do kalhot (sukní) jako ocásky; babou je každý hráč; každý se snaží nasbírat co nejvíce ocásků, aniž by přišel o ten svůj; vyhrává ten, kdo má svůj a nejvíce cizích ocásků

Dýchání a rytmus – vítr v barvách: 

  • děti stojí volně v prostoru a předvádějí druhy větru různých ročních období (lehký vánek, větřík, vítr, silný vítr, vichřice, meluzína... apod.)
  • veškerý pohyb doprovází správné dýchání (nádech – výdech)
  • pohyb i dýchání je prováděno rytmicky stejně, dle určeného druhu větru
  • rytmus řídí učitelka; případně hůlky, dřívka, bubínek, či doprovodná reprodukovaná hudba

Práce s materiálem barvy:

  • děti sedí na zemi v kruhu, uprostřed leží barevné látky
  • vybídneme děti, aby si vybraly jednu látku a prozkoumaly její barvu (necháme jim na to potřebný čas)
  • následně děti vybídneme, aby představily své barvy
  • pojmenovaly barvy a řekly, proč si je zvolily

Následně děti požádáme, aby svou barvu pojmenovaly jinak „pohádkově” (např. barva růženkově-šípková), „fantazijně” (např. barva slunečního třpytu). Pokud nenajdou vhodné pojmenování, mohou zvolit alespoň přirovnání, např. sluníčková, medová, jahodová apod.

Práce zaměřená na kontakt a improvizaci Co by to mohlo být:

  • každé dítě má v rukou jednu látku
  • zkouší, jaké pohyby s ní jdou dělat, čím vším by mohla být
  • necháme jim čas na prozkoumání barevné látky různou manipulací (např. muchláním, rolováním, překládáním, máváním, házením apod.)
  • každé z dětí si vybere jednu svoji představu a připojí pohyb a zvuk
  • každé dítě předvede svoji krátkou etudu s barevnou látkou
  • ostatní děti hádají, co by to mohlo být

Příklad: etuda – slunce:

  • dítě ukáže v ruce malé sluníčko (zmačkaná žlutá látka)
  • slunce se pohybuje po určité dráze
  • vychází roste a roste, až je obrovské (látku postupně roztahuje, až do její velikosti)
  • pak se slunce zmenšuje, zmenšuje a „zapadá” do dlaně, ze které vzniklo

(obměna) práce zaměřená na kontakt a improvizaci – Rozhovor barev:

  • děti se rozdělí do dvojic, každá dvojice tak má dvě látky
  • dvojice si připraví krátkou etudu dvou látek – dvou barev
  • tím, že jsou tu spolu dvě látky (barvy) můžeme volit, zda-li to bude jen rozhovor nebo konflikt
  • dvojice se pokusí i o doprovodný pohyb látek, kterým se určí předmět, živel nebo něco jiného, jež mají barevné látky představovat

Práce v prostoru Promluva barvy:

  • na připravený papír (tácek) skládá každé dítě nalezené předměty stejné barvy, jakou je barva jeho látky
  • dítě současně zkouší vymyslet formulace vět na nalezené předměty (např. Jsem modrá jako švestka na talíři. Jsem červená jako kostka ve třídě. Jsem žlutá jako prostírání k obědu. Jsem fialová jako korálek na šňůrce apod.)

(obměna) práce v prostoru – Proměny barev:

  • děti s barevnými látkami sedí v kruhu
  • učitelka promění barevnou látku v něco imaginárního
  • pošle barevnou látku po kruhu se slovy: ...předávám ti ...např. pomeranč, ...předávám ti slunce, ...předávám ti jahodu
  • děti pokračují v proměně barev, avšak věty by se neměly opakovat

Tvořivá dramatika – Malujeme obraz:

  • děti se rozdělí do dvou skupin
  • každá skupina obdrží polovinu látek
  • děti si prohlédnou, jaké barvy látek získaly a vymyslí téma svého obrazu
  • na výkrese formátu A2 pak pomocí látek, které mohou různě rozprostírat, muchlat, rolovat apod., společně vytvoří obraz a vymyslí jeho název

Skupinová improvizace – Co se děje v obrazu:

  • děti zůstanou ve skupinách a zkusí vymyslet příběh „Co by se mohlo dít, kdyby obraz oživl”  - společně předvedou „oživení” obrazu v krátké improvizaci

Zakončení práce – reflexe:

  • děti vyprávějí o tom, co je bavilo, co se jim líbilo, co jim dělalo problémy, co je zaujalo, co bylo jednoduché, co bylo těžké apod.
  • společně se snažíme hledat odpovědi na další otázky např.
    • Co pro nás znamenají barvy?
    • Co nám barvy připomínají?
    • Jaké v nás barvy vyvolávají pocity?
    • Jakým znakem či symbolem mohou barvy být?
    • Co vlastně dělá s barvami malíř, když tvoří?

3. lekce

Integrovaný blok – Svět kolem nás.

Téma – Člověk.

Dílčí úkoly tvořivé dramatiky:

  • uvědomit si možnosti svého těla
  • umět podřídit tělo představivosti
  • poznávat sebe sama
  • učit se přijímat pozitivní doteky a pozitivní cítění
  • prezentovat hodnotový žebříček při vzájemné spolupráci, pomoci a toleranci

Příběh – Můj kamarád.

Zahájení práce – vlastní aktivita:

  • všichni se soustředí na to, co bude následovat
  • učitelka uvede lekci krátkou říkankou:

Usmějem se na sebe,
koukneme se na nebe.

Pozdravíme sluníčko,
potom mrknem maličko.

Vytáhnem se ještě víc,
to je všechno a už nic.

Práce s tělem – rozehřátí:

Usmějem se na sebe, (držíme se v kruhu za ruce, usmíváme se na všechny)
koukneme se na nebe. (díváme se nahoru i na všechny strany)

Pozdravíme sluníčko, (zvedneme ruce nad hlavu a hýbeme prsty)
potom mrknem maličko.
(zamrkáme)

Vytáhnem se ještě víc, (vytáhneme se na špičky co nejvýše)
to je všechno a už nic
. (vyskočíme, tleskneme a zatočíme se)

Práce zaměřená na kontakt a improvizaci – Jména v pohybu:

  • děti stojí v kruhu a postupně jdou po jednom doprostřed
  • představí se ostatním, a to i pohybem (např.:...jmenuji se Alenka – zamává nebo se zatočí, ukloní se apod.)
  • ostatní opakují vyslovené jméno a předvádějí prezentovaný pohyb

Práce při vzájemném kontaktu dětí – Můj kamarád:

  • děti sedí v kruhu
  • vybrané dítě začíná hru, jmenuje svého souseda po pravici např.: „...jmenuji se Eva a tohle je moje kamarádka Petra” – pohladí kamarádku po vlasech
  • děti si samy zvolí druh neverbálního pozdravu, příp. jej úplně vynechají
  • hra pokračuje tak dlouho, až se vystřídají všichni

Práce s improvizací v prostoru – Pane, neviděl jste mého kamaráda?

  • učitelka zvolí dvě děti, které mají zájem
  • jedno dítě představuje pána, druhé dítě „jako” hledá kamaráda
  • učitelka „tajně” určí ztraceného kamaráda, ví o něm pouze dítě, které je určené kamaráda hledat
  • dítě, které hledá kamaráda, popisuje pánovi ztraceného kamaráda (např.: ...ztracený kamarád má světlé, kudrnaté vlasy, rád si hraje s velkým jeřábem, dnes má na sobě žluté tričko a ráno paní učitelce pomáhal s nástěnkou...)
  • k popisu hledaného kamaráda používáme kladné vlastnosti hledaného dítěte
  • otázky se vymýšlejí stále obecnější, aby byl úkol těžší
  • „pán” hádá třikrát, potom požádá o pomoc ostatní lidi (děti)

Práce s tělem při improvizaci pohybu – Klubka:

  • děti se volně pohybují při veselé hudbě
  • když hudba přestane hrát, obejmou nejbližší dítě a pohybují se ve dvojicích opět za zvuku hudby
  • vše se několikrát opakuje, děti se postupně připojují, až se drží celá třída v klubku
  • pokud kterékoliv dítě projeví nelibost blízkého kontaktu s druhými, do aktivity jej nenutíme

Dýchání a naslouchání – Minuta ticha:

  • děti leží na zemi se zavřenýma očima
  • úkolem pro ně, je naslouchat zvukům uvnitř místnosti i zvenku, ale také zvukům vlastního těla
  • doba naslouchání se může prodlužovat

Komunikace a kontakt – Kouzelný mikrofon:

  • dětí sedí na místě, kde „prožily” minutu ticha
  • do „mikrofonu” mají možnost sdělit zvuky, které slyšely, ale i své zážitky, pocity, myšlenky
  • mluví jen dítě, které má „mikrofon”
  • ostatní poslouchají a sledují jej
  • pokud některé z dětí mluvit nechce, pouze předá „mikrofon” druhému

Práce v prostoru – Pastelky:

  • děti stojí v kruhu
  • na krátkou dobu zavřou oči
  • učitelka připevní každému z dětí na čelo nálepku určité barvy
  • po otevření očí děti svou barvu neznají
  • mají za úkol utvořit skupiny stejné barvy, a to BEZ VERBÁLNÍ KOMUNIKACE
  • jde o spolupráci ostatních spoluhráčů

Zakončení práce, dýchání a práce s tělem – Okno země:

  • děti se položí tiše na zem
  • vzájemně se dotýkají rukama (nohama, hlavou), všichni jsou propojeni
  • dívají se na „nebe” a snaží se splynout s přírodou
  • učitelka vypráví: „oči přikryjeme mechem" (děti zavřou oči), „tělo listím, větvemi a jehličím” (děti leží klidně i 10 minut)
  • po probuzení dochází k popsání vlastních pocitů (jaké pocity dítě mělo)

Literatura a použité zdroje

[1] – MACHKOVÁ , E. Zásobník dramatických her, cvičení a improvizací. Praha : Středočeské krajské kulturní středisko, 1990. ISBN 80-85095-05-X.
[2] – MACHKOVÁ, E. Jak se učí dramatická výchova-didaktika dramatické výchovy. Praha, 2001. ISBN studijní opory.
[3] – MÉGRIEROVÁ, D. 100 námětů pro dramatickou výchovu . Praha : Portál , 1999. ISBN 80-7178-288-2.
[4] – MIŠURCOVÁ, V. Hry se zpěvem pro mateřské školy. Praha : SPN, 1978.
[5] – VEBEROVÁ, E. Čteme a recitujeme v mateřské škole. Praha : SPN, 1968.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Radmila Michlíčková

Hodnocení od recenzenta

Tým RVP.CZ
9. 8. 2010
Inspirativní článek nabízí v 1. části příklady námětů cílených na pedagogický záměr a ve 2. části příklady tvořivé dramatiky na dané téma.

Hodnocení od uživatelů

Štefánia Žondová
20. 9. 2014, 14:03
Užitočný materiál :) Ďakujem ...
 

Vaše hodnocení

Ohodnoťte hvězdičkami:

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Vazby na další články:

Navazuje na téma článku:

Klíčové kompetence:

  • Předškolní vzdělávání
  • Sociální a personální kompetence
  • ve skupině se dokáže prosadit, ale i podřídit, při společných činnostech se domlouvá a spolupracuje; v běžných situacích uplatňuje základní společenské návyky a pravidla společenského styku; je schopné respektovat druhé, vyjednávat, přijímat a uzavírat kompromisy
  • Předškolní vzdělávání
  • Komunikativní kompetence
  • dokáže se vyjadřovat a sdělovat své prožitky, pocity a nálady různými prostředky (řečovými, výtvarnými, hudebními, dramatickými apod.)
  • Předškolní vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • získanou zkušenost uplatňuje v praktických situacích a v dalším učení

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová, Frontální

Organizace prostorová:

Školní třída