Domů > Odborné články > Předškolní vzdělávání > Program na podporu správné výslovnosti hlásek
Odborný článek

Program na podporu správné výslovnosti hlásek

17. 9. 2004 Předškolní vzdělávání
Autor
Alžběta Palatinová

Anotace

Podle RVP PV je jedním z hlavních záměrů předškolního vzdělávání rozvoj intelektu, řeči a jazyka dítěte, resp. rozvoj řečových schopností a jazykových dovedností receptivních (vnímání, porozumění, poslechu) i produktivních (výslovnosti, vytváření pojmů, mluvního projevu, vyjadřování). Článek se věnuje rozvoji správné výslovnosti hlásek.

Mezi očekávané kompetence dítěte na konci jeho předškolního období patří i správná výslovnost. Proto v předškolním vzdělávání nabízíme průběžně dostatek artikulačních, řečových a sluchových činností, které správnou výslovnost dítěte příznivě ovlivňují.

Takovéto činnosti lze zařazovat pravidelně, anebo příležitostně. Uplatňujeme-li je v rámci logopedické prevence, tj. s cílem předcházet nedostatkům ve sdělovacím procesu, můžeme je zařazovat průběžně a pravidelně, např. 1-2× týdně formou logopedických chvilek. Tyto logopedické preventivní chvilky pomáhají dětem rozvíjet potřebné schopnosti a dovednosti tím, že děti dostávají příležitost správnou výslovnost procvičovat a upevňovat.

Nápravná logopedická péče vychází z diagnózy dítěte, resp. z rozpoznané vady nebo poruchy ve výslovnosti. Program artikulačních a řečových aktivit je v takovém případě uplatňován a realizován individuálně, dle potřeb dítěte a závažnosti poruchy ve spolupráci s odborníky.

Slova vhodná pro procvičování výslovnosti některých hlásek

Učitelka může vybírat a zařazovat dle potřeb taková slova, která mohou sloužit k prevenci, k procvičování, ověření správnosti výslovnosti či rozpoznání poruchy. Tvořivá učitelka si snadno poradí - tato slova může uplatnit např. v různých říkánkách, třeba i doprovázených pohybem, které budou pro děti zábavné nejen pro svůj obsah, ale i pro rytmus, přízvuk a hudebnost, a tak nenásilně zařazovat logopedická cvičení do běžného vzdělávacího programu.

B
bába, boty, bouchá, bije, Běla apod.

D
dá, dáme, doma, jdeme, dým, voda, doufá,...

T
tam, táta, teta, topí, pít,...

N
ná, Nána, no, on, ven, Véna,...

Ť
ticho, tiká, těká, tělo, ťape, ťapka ap.

Ď
díky, dílo, dělám, ďábel, ďobe ap.

Ň
nit, nikam, někam, Máňa ap.

P
paf, pif, hafá, fouká, funí aj.

V
víno, ven, vata, voda, káva aj.

C
tác, pac, bác, moc, nemoc, pec, věc, víc, nic; packa, tácky, facka, pecka, necky, pícka, Micka, cíp, cíl, cinká, cívka, cínový, cihla, cípy; ce-: cepy, cena, ceník, céva, cement, cedí, celý; ve spojení se samohláskou ca-: cáká, cape, cavyky, candát, capat, kecá; co-: co, copak, copy, cože; cou-: couvá, coul, courá, Macoun; cu-: cupe, cuká, cumel, cůpek, cupitá, culí se "ci-": Vacík, paci, pacinka, macík, "ce-": opice, ulice, palice, vejce, plíce, v mlíce; v souhláskové skupině: cpe, mocný, cvik, cvaká, chci, chce, měkce, palce, v kabelce, otcův, letci, matce...

S
učíme dítě syčet jako syčí had, husa, pás, nos, vous, pes, ves, kous, vis, pasta, postel, hustý, páska, vesta, kosti, hosti; si-/sy-: syn, sytý, síto, sype, sílí, sídlo, sirky, sípe; se-: seno, sele, semeno, seká, sem, Semily, seje; sa-: sám, sál, sáně, sápe, salát, sako, salto, samé; so-: sob, sova, sotva, sokol, sobota, solí, soda; sou-: souká, soudek, soudí, soused, souček, "su-": sůl, suk, sud, sup, suchý, sůva; -si, -sy-: nosík, kosík, posype, osýchá; -se-: pásek, pejsek, písek, nesedá, posedá; -se: pase, nese, house; -sí: nosí, vosy, kosy, pásy, lesy, vousy; -sa-: vosa, kosa, mísa, husa, masa, basa; -so: maso, laso, chaso, naboso, Osov; -sou: kosou, pasou, nesou, s basou; -su: nesu, pasu, kosu, k lesu; sk-: skála, skákal, skoba, skopal; ps-: psal, psina, psota; sp-: spát, spal, spála, zpívá, zpět; st-: stál, stůl, stolek, stojí, stoka, stáj; sl-: sláva, sloh, sluha, slípka, sleva; sm-: smích, smetana, smát, smutek; sn-: snop, usne, kousne, písně, usnul; sv-: svátek, svět, svítí, svůj, svoboda; vs-: vsadil, vsune, v sadě, vsedě, v sudě; ks-: koks

Z
zi-: zima, zívá; za-: záda, zámek, záhon; ze-: zebe, země, zelí; zo-: zobe, zobák, zotaví; zou-: zouvá, zoubek, pozoun, lezou; -ze: veze, peníze, meze; -zi: vozí, kazí, hází; za: koza, lízá, váza; zj-: zjeví, zjedná; zh-: zhoubný, z huby, z houští; zb-: zbytek, jizba; zd: zde, zdola, jízda; zl-: zlý, zlato, zladí; zm-: zmije, zmatek, zmítá se; bz-: bzučí, bziká, Bzenec; vz-: vzal, vzadu, v zimě; z-z: Zuzana, zazobaný, za zády; slova, v nichž se vyskytují různé sykavky řady "s": saze, zase, cosi, sází, zasívá, zacpe, sasanka, zasypal ap.

Č
Jak se volá na kočičku? : míč, bič, tyč, peč, meč, koláč; -č-: mačká, kočka, tečka, počkej, babička; ču": čuchá, čumák, čuně, "čo-": čokl, čolek, čokoláda; čou-: čoudí, čouhá; ča-: čaj, čáp, čapá, čalouník; če-: čeká, čelo, čepka, Čechy; či-: čichá, činka. Souhláskové skupiny: článek, člověk, počty, kvočna, věčně, čmelák,...

Š
Jak syčí mašinka? Šššš; koš, máš, náš, výš; šu-: šumí, šunka, Šumava, šupa, šuhaj; šo-: šotek, šohaj, šok; šou-: šoupá, šoulá; še-: šelma, šeptá, šel, našel ši-: šíje, šípek, šídlo; -š-: duše, píše, Váša, Dáša, Máša; šk-: škola, škytá, tužka; šl-: šla, šlape, mašle, našla; šn-: šnek, pyšný, višně; šp-: špenát, špína, špunt; št-: štípe, štěká, štítí se; šv-: švihá, švihadlo, švec; šr-: šrám, šroub, šroubovák (jen v případě, když dítě již ovládá "r"); souhláskové skupiny: mašle, lepší, ovšem, vštípí, hepší.

Ž
žu-: žula, župan, žumpa; ža-: žába, žalud, žaludek; žo-: žok, žokej, žolík; že-: žena, žene, žehlí; ži-: žito, žije, žíhá; -že: maže, kůže, lože; -žou: kážou, mažou, vážou; souhláskové skupiny: číše, časy, seče, čížek, žáček, česá, destička, cestička

Ch
ach, och, mech, pích, chová, chata, máchá apod.

L
la-: láme, láká, lampa, Lada, lapá, Labe, lano, lak; le-: lépe, léto, lehá, léky, levý, len, lenoch; lí-: lípa, lítá, líná, líh, lín, líp, lýko; lo-: lom, loví, lov, loká, lopata, lokálka, lopota; lou-: loupe, loubí, louka, louh, loučí, loudí; lu-: lupa, lupen, luhy, lupy, luna, luka; -lá": volá, malá, kola, pila, byla, víla, dala -le: mele, hele, tele, pole, malé, vole; -lí,-lý: balí, malý, valí, kalí, volí, moli, kůly; -l-: dal, šel, myl, úl, pil, mol, půl, dál, apod.

R
při procvičování vyslovují děti slova s hláskou "r-", při nácviku správné výslovnosti nahrazují hláskou "d"
Přípravné cviky: Kadle, Kadlíku, Kadlov, kadlátko; tvadoh, dvadohy, dvadůžky, vadoval, zádoveň, Hadyk, Jadouš apod.;
tr-: tro-: tdopí, tdojka, tdochu, "tru-": tdubka, tdůn, tdumpeta, "trou-": tdoubka, tdoubí, tdoufá, "trá-": tdává, tdápí, tramvaj; tre-: tdepky, tdenky, tdéma, "try-": tdiko,, tdyská, tdibuna, Petd, svetd, metd, vítd; pr:"pru-": pdut, pduty, pdůvod, pdůchod, průvan, "pro-": pdoto, pdosím, pdovaz, Pdokop, "prou-": pdoud, pdoutek, pdoudí, "prá-": pdám, pdavítko, Pdaha, pdamen, pdáce, pdemie, pdezident, pdejt, kopdetina, pdyč, pdima, oprýská; pr-:pdší, pdvní, pdská, pdsty, prkno, kapd, kopd, Kypd; br:, bru-: bdučí, bdusle, bduska, bdumlá, "bro-": bdok, bdoky, brokát, "brou-": bdouk, bdouček, bdouká, bdousí, brousek, bdečí, bdejle, bdeptá, bdyndá, bdigáda, bdikety, bdko, bdzo, brnká, obd, zubd, habd; fr: Fduta, fdonta, fdotuje, fdak, Fdanta, Francie, fdéza, fdeska, fdegata, Fdýdek, Fdidolín, Afdika, kafd, kufd; vr:vdozený, v doce, v dovině, vdub, v duce, v dukávě, vdoubí, vdoubek, v douše, vdata, vdána, vdabec, vdátí, vdyp, vdytý, v dybníku "vr-": vdba, vdtá, vdšek, vdtí, vdní; kr:kduh, kdůta, kdupice, krumpáč, kdov, kdoky, kdotký, kdokodýl, kdoupy, kdoutí, kdouží, kdouhá, kdoužek, kdám, kdaj, kdajina, kdáva, kdém, kdev, kdeslí, kdyt, kdytina, kdysa, kdyje, kdmí, kdtek, kdčí, kdvavý, okd, cukd, cvikd
gr:gro-: gdoš, Gdónsko, gdóf; gru-: gdundle, Gduzie; gra-: gdam, gdanát, gdamofon; gre-: gdešle, gdenadina, gri-: gdil, gdiláž, gdizzly; -gr: tygl, Negd; hr: hru-: hdubý, hduška, hdůza, hro-: hdob, hdoch, hdom, hrou-: hdouda, hdoutí, hdouží; hry-: hdy, hdyže, ohdyzek; hr-: hdnky, hdbatý, hddlička; chr: chru-: chdup, chdupky, Chdudim, chro-: chdomý, chdobák, chdochtá, chdoptí; chrou-: chdoupe, chdoupá, chroust; chra-: chdápe, chdaptí, chdání, chdást, chdapot; chr-: chdpa, chdčí, chdní; -chr: vichd, Pichd, machd; mr: mru-: mdučí, mro-: mdož; mra-: mdak, mdáz, mdačí, mravenec, mr-: mdká, mdkev, mdzí, mdcha, dr: dru-: dduhý, ddůbky, ddužička, ddužba, souddužka; dro-: ddobí, ddoždí, věddo; drou-: poddoušený, ddožka, drá-: ddát, ddápe, ddáha, ddama; -drý: moddý; -dro: veddo, věddo; -dr-: moddý, sádda, mouddý; -dr: hadd, kádd, pudd; sr: sdub, sdáz, sdnka, sdká, sdčí; zr: zru-: zdučný, zduší, zdudne, z duky, zro-: zdovna, zdobí; zrou-: zdoubí, zdoubuje, zdousá; zra-: zdak, zdaje, zdalý; zre-: zdeziví, zdedukuje; zry-: zdýt, zdyje, zdýpat, zdychlil; zr: zrní, zdnko, zrcátko, R před samohláskou: ru-: duka, dukáv, duláda, dum, pdut ; rou-: .doubí, .douno, .douhá se, ro-: .dok, .doky, .Doman, .Dodina, rá-: .dám, .dámeček, .dak, .dakev, rý-: .dynk, .dybíz, .dýma, Cvičíme buď s oslabeným d nebo tak, že dítě před d předrazí neurčitý vokál. R mezi samohláskou a souhláskou cvičíme při oslabeném d: admáda, udčitě, hodký, pádky, sidka, kůdka, čádka, dídka, Jidka ap. Rovněž tak r na konci slova: sýd, míd, dad, komád, papíd, ovad, motod, Tatad. Koncové d téměř šeptané. I tu lze však cvičit s předraženým neurčitým vokálem před koncovým d.

Ř - při procvičování vaslovují slova s hláskou "ř", při nácviku výslovnosti začínají hláskou "r"
ř-: rípa, ríká, rinčí, reka, remen, rádný; dř-: dríví, drina, dríme, drívko, drevo, drevěný, drevník, dru; tř-: trida, triska, tríská, trímá, treba, trese, tre, trepe, trás; bř-: brinká, bríza, bricho, brehy, brezen, bremeno, dobře; př-: prímo, prímka, prijal, prijel, príval, preje, prešel, prání, pradlena, prádelna, prátelé, upru, uprou, veprové, kopriva, "kř-": krída, krivý, krik, kričí, krížek, kre, kremen, krepelka, krápe, krápy, kroupe, krupka; chř-: chrupka, chrestí, chrást, chradne, chroupe, chrupe; hř-: hríbě, hříchy, hrib, hríva, hríme, hreje, hreben, pohreb; mř-: mríže, mrenka, umrel, umru, mrou; vř-: vrídlo, vríská, v ríjnu, v rípě, vrelý, vreští, otevri, "stř-": stríká, stríhá, strecha, strepe, strásá, strádá, "zř-": zríká, zrídka, zrel, uzrel, uzrou, uzru, z rady; -ř-: mírí, horí, borí, darí, more, kure, hore, větrík, Petríkm; : měr, mir, dar, věr, kour, kovár, lékar, pekar, písar
: rípa, ríká, rinčí, reka, remen, rádný; : dríví, drina, dríme, drívko, drevo, drevěný, drevník, dru; : trida, triska, tríská, trímá, treba, trese, tre, trepe, trás; : brinká, bríza, bricho, brehy, brezen, bremeno, dobře; : prímo, prímka, prijal, prijel, príval, preje, prešel, prání, pradlena, prádelna, prátelé, upru, uprou, veprové, kopriva, "": krída, krivý, krik, kričí, krížek, kre, kremen, krepelka, krápe, krápy, kroupe, krupka; : chrupka, chrestí, chrást, chradne, chroupe, chrupe; : hríbě, hříchy, hrib, hríva, hríme, hreje, hreben, pohreb; : mríže, mrenka, umrel, umru, mrou; : vrídlo, vríská, v ríjnu, v rípě, vrelý, vreští, otevri, "": stríká, stríhá, strecha, strepe, strásá, strádá, "": zríká, zrídka, zrel, uzrel, uzrou, uzru, z rady; : mírí, horí, borí, darí, more, kure, hore, větrík, Petríkm; : měr, mir, dar, věr, kour, kovár, lékar, pekar, písar

Některé zásady, které je třeba uplatňovat při nápravě patlavosti v řeči dítěte, resp. při odstraňování vadné výslovnosti hlásek

Patlavost je porucha řeči, při které dítě vynechává jednotlivé hlásky, zaměňuje je, tvoří hlásky nesprávné, komolí slabiky a slova a mluví nesrozumitelně. Těchto zvláštností v řeči dítěte je třeba si všimnout včas - mohou způsobovat nesnáze nejen při výuce mateřskému jazyku, ale mohou být také příčinou komunikačních bariér. Takové dítě může být nepozorné, mívá ve škole špatný prospěch. Může se stát nedůvěřivým, vytváří si odmítavý postoj k okolí a těžko se sžívá s ostatními. To kompenzuje např. asociálním chováním. Proto je třeba věnovat patřičnou pozornost nápravě této poruchy. Pokud jde o poruchu vážnější, patří dítě do rukou odborníka - logopeda. V případě menších nedostatků, resp. určitých vývojových nerovnoměrností, může k jejich vyrovnání přispět sama učitelka. Ať už učitelka pracuje s dítětem samostatně a nebo spolupracuje s logopedickým odborníkem, je dobře, pokud si je vědoma hlavních metodických zásad nápravy ve výslovnosti.

  • Při porušené výslovnosti hlásky neopravujeme nesprávně tvořenou hlásku, nýbrž vytváříme hlásku novou. Vytváříme stereotypy nové, staré necháme vyhasnout, aniž je posilujeme opakováním, zakazováním nebo jakýmkoli připomínáním. Vytváříme a posilujeme spoje nové.

  • Při vytváření nového zvuku vycházíme od hlásky, kterou dítě dovede správně vyslovit a jež je nové hlásce tvořením příbuzná, akusticky se však od ní liší (např. "c" odvozujeme z "t", "r" z "d" ap.). Při nácviku neupozorňujeme dítě na to, kterou hlásku a jak nesprávně vyslovuje a co místo ní má říkat. Logopedická činnost bude pro dítě hrou se slovíčky, při které pouze žádáme, aby náš vzor sluchově zachycovalo a artikulačně napodobovalo.

  • Novou hlásku vyvozujeme cestou sluchovou, to je výcvikem fonematického sluchu, sluchového rozlišování hlásek, jež dítěti činily obtíže.

  • Vadnou hlásku můžeme odstraňovat buď u každého jednotlivce zvlášť, nebo v kolektivu dětí stižených stejnou vadou výslovnosti.

  • Novou hlásku vyvozujeme buď izolovaně nebo ve spojení se samohláskou. Potom ji upevňujeme (fixujeme) ve slovech: na konci slova, uprostřed slova a na začátku slova; před samohláskou, v souhláskových skupinách. Při fixaci se hláska automatizuje v krátkých větách, říkankách a básničkách.

  • Má-li dítě více porušených hlásek, začneme s nácvikem té, která je pro ně nejlehčí (což je individuální). Výcvik se koná tak, aby byl udržen zájem dítěte. U jednotlivců fyzicky a psychicky zdatných, kteří projevují snahu co nejdříve se vady výslovnosti zbavit, můžeme v jediné lekci cvičit i dvě hlásky.

  • Při automatizaci hlásky se vyvarujeme hromadit hláskové těžkosti, jež tento tvořivý proces narušují a zpomalují, např.: strč prst skrz krk.

  • Vyvozování nových hlásek je činnost namáhavá a únavná. Máme-li proto udržet potřebnou pozornost, soustředěnost a zájem dítěte, musíme logopedickou práci zaměřit tak, aby nepociťovalo únavu. Délku cvičení (5 - 10 - 15 minut) řídíme podle tělesné a duševní dispozice dítěte několikrát za den, ale vždy jen krátkou dobu (2 - 3, maximálně 5 minut).

  • Při logopedické praxi vůbec a zvláště při odstraňování patlavosti, je základním požadavkem relaxace, to je cvičení za naprostého uvolnění nejen duševního, ale i svalového. Z té vyplývá požadavek, aby se cvičení konala s malou hlasovou intenzitou, zpočátku nejlépe šeptem, krátkodobě.

  • O odstraňované poruše výslovnosti vedeme u každého dítěte individuální osobní záznam o tom, jakých pokroků resp. zlepšení dosahuje.

  • Cvičební materiál volíme takový, abychom co nejdříve zvládli cvičenou hlásku. Vyvozenou hlásku vřazujeme do krátkých a artikulačně snadných slov, v nichž se kromě nacvičované hlásky nevyskytuje žádná z hlásek, jež dítě dosud nedovede vyslovit. Pokud hlásku neprocvičíme ve větách a neupevníme ji v běžné řeči, nezačneme s výcvikem další nesprávně tvořené hlásky. Využijeme co nejvíce běžné řeči a lehkých říkánek.

Bibliografie

  • Ohnesorg, K.: Frekvence dyslalií a jejich fonetický základ, Čs. logopedie, Praha 1955
  • Ohnesorg, K.: Zvláštnosti dětské výslovnosti a vývoj hlásek v jazycích, sb. Dyslalie, SPN, Praha 1962
  • Ohnesorg, K.: Fonetika pro logopédy, SPN, Praha 1974
  • Synek, H.: Náprava vadné výslovnosti (I.-IV. část), Česká zemská komise o mládež v Brně, 1928

Literatura a použité zdroje

[1] – OHNESORG, K. Frekvence dyslalií a jejich fonetický základ. Praha : Čs. logopedie, 1965.
[2] – OHNESORG, K. Zvláštnosti dětské výslovnosti a vývoj hlásek v jazycích. Praha : SPN, 1962.
[3] – OHNESORG, K. Fonetika pro logopédy. Praha : SPN, 1974.
[4] – SYNEK, H. Náprava vadné výslovnosti . Brno : Česká zemská komise o mládež , 1928.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Alžběta Palatinová

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Předškolní vzdělávání
  • Komunikativní kompetence
  • ovládá řeč, hovoří ve vhodně formulovaných větách, samostatně vyjadřuje své myšlenky, sdělení, otázky i odpovědi, rozumí slyšenému, slovně reaguje a vede smysluplný dialog

Organizace řízení učební činnosti:

Frontální, Skupinová, Individuální

Organizace prostorová:

Školní třída