Obraz bez názvu

Lekce je určena k posílení osobnostního a sociálního rozvoje žáků prostřednictvím komunikace s obrazy a zároveň příspívá ke vnímání jednotlivých druhů umění a jejich vzájemných vztahů.

Činnost byla úspěšně realizována se skupinou žáků 6. - 9. tříd (v rámci nepovinného předmětu dramatická výchova) a se žáky 9. třídy ZŠ (v rámci předmětu český jazyk a literatura). Byly použity obrazy Salvatora Dalího a hudba zpěvačky Enyi.

Metodické poznámky autorů:

• obraz by měl být vybrán tak, aby jeto téma inspirovalo k představě různých událostí a jejich dějové souslednosti;
• téma je zvláště pro mladší žáky náročné, proto by měli být předem zvyklí pracovat netradičními metodami (relaxace, živé obrazy ve "štronzu", skupinová práce);
• podle učitelem vytyčeného cíle je možné práci směřovat více k literárnímu vyjádření (písemné dopracování příběhů) nebo k vyjádření dramatickému (rozehrání živého obrazu či dramatizaci celého příběhu).

Metodický návod:

• Žáci si najdou místo v prostoru a zaujmou uvolněnou polohu.
• Učitel pustí vhodnou hudbu k relaxaci.
• Učitel pomalu a potichu vedle každého žáka položí reprodukci obrazu.
• Pak vybídne žáky, aby se bez dorozumívání se spolužáky na "obrázek" chvilku dívali, přemýšleli o něm a pak napsali, co je při pohledu na obrázek napadá.
• Po sepsání dojmů z obrazu vymyslí každý žák samostatně jeho název.
• Pak se všichni posadí do kruhu a sdělují jeden po druhém vymyšlené názvy obrazu, vzájemně se pozorně poslouchají, nekomentují projevy druhých.
• Učitel vyzve žáky, aby vytvořili skupiny po 3-5 podle podobnosti vymyšlených názvů (tedy s těmi, kteří vnímají obraz podobně jako oni).
• Ve skupině si žáci vzájemně přečtou svoje sepsané dojmy z obrazu a prodiskutují své názory.
• Učitel zadá skupinám napsat příběh podle obrazu. Jedné skupině (případně dvěma, pokud je žáků více) zadá napsat příběh, který:
  a) předcházel situaci na obraze;
  b) se právě na obraze odehrává;
  c) bude následovat.
• Učitel požádá žáky, aby z napsaného příběhu vybrali klíčový okamžik a ztvárnili ho jako živý obraz.
• Skupiny postupně předvádějí své živé obrazy, ostatní se snaží předvedený živý obraz interpretovat. Po předvedení obrazu skupina přečte nebo převypráví vlastní příběh.
• Žáci si sednou do kruhu, následuje diskuse - pokusí se společně vybrat nejvýstižnější název obrazu, se kterým po celou lekci pracovali. Je vhodné taktně směřovat diskusi k reflexi individuálnosti vnímání uměleckého díla, vzájemné toleranci odlišných názorů a k pochopení propojenosti jednotlivých druhů umění. (Podle uvážení učitel žákům sdělí nebo nesdělí skutečný název obrazu).