Jedna z nejnáročnějších oblastí výchovy dítěte je výchova citová a sociální. City jsou základem vytváření vztahu k sobě samému, k jiným i k okolí. Pro dosažení úspěchu v životě dítěte je důležité rozvíjet jeho sociální citlivost, vciťování, porozumění, přátelství, úctu, toleranci, získávání schopnosti řešit mezilidské vztahy.
Jak záměrně vytvářet a rozvíjet takové schopnosti a sociální dovednosti, které by dítě kultivovaly v jeho mravním vnímání, cítění a prožívání? Na čem je závislý příznivý citový vývoj dítěte? Jaké poznatky a dovednosti může dítě vlivem sociálních kontaktů a aktivit získávat? Mají děti dostatek příležitostí k vyjádření a projevení vlastních citů? Učíme děti, aby k sobě přistupovaly pozitivně? Jakým sociálním a emočním dovednostem je učíme? Zamýšlíme se vůbec nad touto problematikou? Jak a do jaké míry jí věnujeme odpovídající pozornost?
Nestačí vědět, co budeme s dětmi dělat, ale také jak to budeme dělat. Jaký postoj zaujmeme ke konfliktům, k druhým lidem, k různým emocím. Je ovšem třeba reflektovat i to, jak se chováme sami k sobě. Zda je pro nás těžké hledat nová řešení, jestli je pro nás jednodušší čekat, až nám někdo pomoc nabídne, anebo se sami pokoušíme poprat se s problémy, přistupovat k životu tvořivě. Jeden dávný aforismus říká, že lidstvo se dělí na dvě skupiny - na ty, kteří kráčejí vpřed, a na ty, kteří stojí na místě a ptají se, proč se to neudělalo jinak.
Každá oblast výchovy má svá specifika, své specifické problémy, které lze řešit opět specifickými prostředky. Vypracovat určitý systém působení v citové výchově vyžaduje spoustu úsilí. Předškolní vzdělávání se přizpůsobuje sociálním a emocionálním potřebám dětí dané věkové skupiny Záměrem vzdělávání v citové a sociální oblasti je cílevědomé působení na prožívání a chování dítěte, na rozvíjení těch dovedností a rysů osobnosti, které dítě kultivují v jeho mravním vnímání, cítění a prožívání. Rozvoj sociálních schopností a dovedností může být podporován jen tehdy, jsou-li k tomuto rozvoji vytvořeny podmínky a poskytnut určitý prostor. Učitelka by měla povzbuzovat sociální interakci dítěte a rozvoj jeho sociálních dovedností.
Úmyslné rozvíjení sociálních dovedností asi v naší praxi není obvyklé a běžné, ale je reálné. Rámcový vzdělávací program přinesl pro značnou část předškolních pedagogů změnu v základním přístupu k dítěti, participační učení, změnu v orientaci vzdělávacích cílů, změnu ve stylu práce, v přístupech a metodách. To, že se do základní orientace vzdělávání dostává jedinec, nás přímo vybízí k tomu, abychom záměrnému rozvíjení sociálních dovedností dítěte věnovaly přiměřenou pozornost.
Skoro v každé hře, v každé činnosti jsou obsaženy různé možnosti rozvoje dovedností dítěte: dovednosti z oblasti smyslové a poznávací, pohybové, estetické, citové i sociální. Záleží jen na nás, na kterou dovednost, poznatek nebo prožitek chceme klást důraz, co chceme ve společných činnostech akcentovat. Zejména při společných činnostech získává dítě pozitivní vztah k sobě, k ostatním dětem. Vytvářejí se zde např. základy samostatnosti, sebekontroly, schopnost podřídit se i vést, vzdělávat se, vyjádřit vlastní názor, vlastní dojem. Rozvíjejí se zde komunikativní a interaktivní dovednosti, posilují se přijímané formy chování i vzájemných vztahů, dítě poznává, co je dobře a co ne, co se smí a co nesmí.
Např. činnosti zaměřené na rozvoj a kultivaci mravního vnímání, cítění a prožívání, činnosti umožňující poznávat mravní hodnoty v jednání lidí, jako spravedlnost, pravda, upřímnost, otevřenost, činnosti a příležitosti zaměřené na samostatné vyjádření pocitů, mínění a úsudku.
Hry a činnosti na rozvíjení emocionality:
Konkrétní hry: Kdybych byl, Kouzelný šátek, Hra na otázky a odpovědi
V aktivitách zaměřených na dítě se rozvíjí uvědomování si vlastní identity, získávání sebevědomí, sebepoznávání, sebepojetí i dovednost sebehodnocení (např. témata Kdo jsem, Jak vypadám, Co se mi líbí a co mám rád, Co bych dělal, kdyby..., Kouzelné zrcátko, Co dělám dobře, Co bych si přál, Co rád dělám, Moje štěstí, Knížka o mně, Moje nejoblíbenější...)
V aktivitách zaměřených na rozvoj prosociálního chování se u dítěte rozvíjí zejména:
Děti by se měly naučit nejenom vnímat své vlastní potřeby, ale vnímat a respektovat potřeby druhých (např. tato témata: Já a můj kamarád, Kdo je můj kamarád, Na velitele, Proč je panenka smutná, Proč se maminka zlobí, Co se asi stalo, Už se zase pereme).
V běžném životě si můžeme ověřit, proč se nám určitý člověk zdá úspěšný, spokojený, vyrovnaný. Je to jedinec s přiměřeným sebevědomím, se schopností naslouchat druhým, schopný přiměřeným způsobem prosadit svůj názor, ale i ovládat své emoce a potřeby. Proto i v působení na předškolní dítě mají své místo činnosti rozvíjející tyto dovednosti.
Např. jsou to hry a činnosti zaměřené na:
zaměřené na získávání schopnosti řídit chování vůli a ovlivňovat vlastní situaci,
Dítě se hravou formou učí být sociálně přizpůsobivé, vnímat a respektovat základní pravidla jednání ve skupině, dokázat se podřídit jinému názoru, spoluvytvářet ve společenství dětí prostředí pohody.
Učitelka by měla cíleně povzbuzovat sociální interakci dítěte, rozvíjet jeho sociální dovednosti. Nedostatečná úroveň, absence sociálních vztahů způsobuje sociální i psychologické problémy jedinců. Určité emoční a sociální dovednosti působí i jako prevence násilí a je možné a potřebné je rozvíjet už v předškolním věku.
Velice účinné je využití her se sociálním zaměřením. Je zde totiž přítomen jeden z nejdůležitějších prvků ve výchově - prožitek. V sociálních hrách není vítěze ani poraženého, vyhrávají všichni. Cílenou a záměrně řízenou hrou lze určité sociální dovednosti rozvíjet nebo je usměrňovat. Oč má dítě méně zkušeností než dospělý, o to více má schopnost vidět a prožívat, schopnost, která nám, dospělým, mnohdy chybí. Proto výchova sociálních dovedností a prosociálního chování vyžaduje stejnou pozornost, (a ne-li větší) než např. výchova k životnímu prostředí.
Konkrétní hry - Hledej kamaráda, Kdo to přišel? Na bublinu, Smutný sněhulák, Na lodi, Ostrov, Hodné království, Podej mi obrázek, Pavouk a mouchy, Šnek, Svolávaná, Přecházení mostu, Na představování, Na velitele, Přál bych si, Vstávej, vstávej trpaslíku, Na zdravení
Předpokladem pro to, aby hra se sociálním zaměřením splnila svůj cíl, je odpovídající osobní přístup k dítěti, vytváření bezpečné a přátelské atmosféry a klimatu vzájemné důvěry mezi učitelkou a dětmi.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.