Tvůrčí semináře představují hlubší sondy do určité problematiky, která vyplývá z cílů a osnov předmětu. Mohou být stanoveny i zcela volně – po dohodě vyučujícího se studenty – tak, aby téma postihlo ně jaký jev či problém, s nímž jsou žáci konfrontováni a na nějž chtějí dostat odpověď. Tomuto záměru nejlépe odpovídá forma otevřeného vyučování (učitel stanoví cíl, žáci objevují kroky k jeho řešení).
Jednotlivé tematické okruhy jsou zaměřeny na sféru imaginace (improvizace a kompozice, vytváření hudby), na sféru prezentace (šíření a interpretace hudby) a na sféru recepce a komunikace (analýza materiálu a struktury hudby, hudba jako součást sociální komunikace).
Cílem seminářů je seznámit studenty s výstavbou hudebního díla jako struktury znaků, vznikající v dialektické jednotě tvorby, prezentace, recepce a komunikace. Zvláštní pozornost je třeba věnovat procesu vzniku nových paradigmat, nových významů znaků. Akcelerace tohoto procesu je dobře patrná na hudbě 2. poloviny 20. století, s jejím intenzívním hledáním jak nových inspiračních, tak i interpretačně realizačních možností (serialita, aleatorika a hudba témbrů, music for tape, visible music, performance art aj.).
Pronikáním k těmto souvislostem uvádějí studenti svůj vlastní svět do vztahu k pluralitě hudebního vyjádření, k mnohostrannosti životních situací, v nichž je hudba zakotvena, uvědomují si hudbu a umění vůbec jako součást smysluplného utváření vlastního života.
Jde v zásadě o komplexní interpretaci hudebních děl či objektů s akcentem na estetický (jak to působí), na strukturní (jak je to uděláno) a na sémantický rozbor (co to znamená).
Sledují především praktickou zkušenost se strukturováním hudebního materiálu (zvuky, tóny), nacházení vztahů mezi produkcí a recepcí, mezi estetickým vynalézáním a chápáním, mezi utvářením a uvažováním (reflexí).
Právě zde se osvědčují kreativní činnosti, jež uvádějí muzicírování do souvislosti s poznatky z teorie, z estetiky z dějin hudby i ostatních disciplín, což je nejschůdnější cesta k porozumění tvárným principům hudby. Schopnost vyjádření prohlubuje schopnost porozumění.
Jde o různé kombinace hudby s poezií, s výtvarným uměním nebo dramatem, o převádění hudby do verbální, vizuální nebo pohybové roviny a naopak. Tyto přesahy jsou podnětné pro pochopení specifiky různých druhů umění s jejich odlišným systémem znaků, různým materiálem a vlastní logikou. Umožňují objasňovat méně známé prostřednictvím známého (koláž v hudbě koláží ve výtvarnictví, hudební kýč kýčem v malířství či literatuře). Přiblížení jednoho umění druhým vychází vstříc různým receptivním typům (vizuální, auditivní), napomáhá širší orientaci studentů ve světě umění vůbec. Také sledování historických, formálních a jiných souvislostí rozšiřuje spektrum poznatků a zážitků z uměleckého díle, pokud nevychází pouze z příbuzností, ale také z rozdílů.
Zaměstnání sledují praktické využití syntezátorů a počítačů k tvořivým hudebním činnostem. V zásadě jde o zvládnutí základních hudebních programů pro produkci, poslech a grafické záznamy hudby.
Článek je publikován pod licencí Creative Commons - Uveďte původ-Neužívejte komerčně-Nezpracovávejte 3.0 ČR .
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Národní pedagogický institut České republiky © 2025
