Didaktická hra „Mozartovské kvarteto" byla použita na závěr tematického celku Wolfgang Amadeus Mozart. V přecházejících hodinách byli žáci seznamováni se základními principy klasicismu, sonátovou formou, tančili jsme menuet, pracovali jsme s referátem - prezentací, ve které žáci seznámili své spolužáky s životem a dílem W. A. Mozarta. Žáci si vše zaznamenávali do připravených pracovních listů. V rámci tzv. „Mozartovské procházky" jsme se zaměřili na místa, která souvisejí s Mozartem a jeho dobou v našem městě. Na teoretický základ pak samozřejmě navazovaly aktivní poslechové činnosti.
Cílem „Mozartovského kvarteta" je zábavnou formou zopakovat a upevnit základní informace o hudebním skladateli, které žáci získávali z různých zdrojů informací.
Mozartovské kvarteto:
Mezi hráče rozdáme všech 32 karet z balíčku. Ten, kdo sedí po levé straně od rozdávajícího (případně ten, kdo dostal nejméně karet), začíná hru. Cílem každého je vytvořit KVARTETO - čili sadu všech čtyř informací jednoho druhu. Hráč „má" kartu, která je označena zvýrazňovačem (viz postup dodělaného kvarteta) a žádá po protihráčích karty další. Vyzve tedy libovolného protihráče, aby mu dal potřebnou kartu, musí však přečíst nahlas celou informaci, kterou chce získat (např. tedy „Žádám po Báře Kariéra za D - Umírá v bídě při psaní svého Requiem roku 1791"). Vlastní-li protihráč žádanou kartu, musí ji vydat a tazatel pokračuje ve hře - ptá se kohokoli (i stejného hráče) na libovolnou další kartu. Nevlastní-li protihráč žádanou kartu, odpoví „Hop na špek!" a stává se tazatelem.
Při hře je nutné dodržovat (a kontrolovat) dvě podmínky:
1) Hráč může žádat pouze kartu z takového kvarteta, ze kterého vlastní alespoň jednu kartu
2) Žáci musí opravdu říkat celé informace o Mozartovi - „Kariéra za D" je sice rychlejší, ale zcela kontraproduktivní (za nedodržení pravidla je možné studenta nějak postihnout - např. odebrat mu náhodnou kartu a dát ji tomu, po kom chtěl „Kariéra za D" apod.)
Po každém kole si žáci zapíší, kolik kvartet kdo získal - na konci hodiny se body sečtou a vyhrává ten, kdo za celou hodinu nasbíral nejvíce čtveřic (obměna: vyhrává ten, kdo zaznamenal nejvíce vítězství v jednotlivých kolech).
Přestože jsem původně zamýšlela hrát pouze 2 - 3 kola, žáky hra natolik pohltila, že jsme jí nakonec věnovali celou hodinu. Na jejich přání jsme několikrát měnili i hrací skupiny, takže „silní hráči" byli konfrontováni s jinými protivníky.
Příloha 2 je nejjednodušším příkladem možného závěrečného shrnutí (proběhlo v následující hodině jako kontrolní písemka - ne na známky, spíše na zjištění obecného povědomí - před písemkou jsme však zahráli ještě jedno kolo kvarteta, aby si studenti informace a své znalosti osvěžili). Většina odpovědí z kvarteta vychází, některé však zahrnují informace z předchozích hodin (struktura sonátové formy, Mozart v Brně). Tento list není nijak neobvykle nápaditý, přikládám ho zejména proto, aby bylo zřejmé, že se se získanými informacemi „pracovalo" i v další hodině.
Popis práce s přílohou:
V příloze je materiál, který je nutné nalepit na barevný (ideálně balicí) papír, poté vystřihnout a vytvořit tak sadu 32 karet; v každé čtveřici je následně nutné označit zvýrazňovačem jinou informaci - tím je každá karta unikátní); ideálně je mít tolik hracích sad, aby jednu hru mohli hrát čtyři studenti (tedy pro 16 žáků 4 série), je možné mít jednu sadu i pro více hráčů, ale opakovací efekt není tak silný.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.