Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Jdeme s dětmi do divadla
Odborný článek

Jdeme s dětmi do divadla

2. 3. 2009 Základní vzdělávání
Autor
Radek Marušák

Anotace

Několik námětů na to, jak je možné žákům otevřít svět divadla, co může návštěva divadelního představení dětem nabídnout a jak hledat kvalitní divadelní produkce pro svou třídu.

Proč vlastně chodit s dětmi do divadla? Vždyť kino je vždy jistota, zejména vybereme-li osvědčený film, nejlépe pohádkový - uspokojí všechny. Děj je prověřený, zajímavá kamera, filmové efekty a hvězdné herecké obsazení vykonají své. Kdeže je divadlo...

Často se dopouštíme velkého omylu - poměřujeme věci nepoměřitelné. To se nám stává i při srovnávání divadla a filmu. Co mají společného, je snad příběh (i když s ním aktéři nakládají rozdílně), práce s fikcí, to, že v divadle i ve filmu vystupují většinou živí herci a obě umění jsou uměními syntetickými. Faktem však zůstává, že jazyk divadla je odlišný od filmového jazyka, a je tedy dobré hodnotit divadlo divadlem. A tomu učit i děti. Vždyť kolikrát jsme my, učitelé, na prostou otázku dětí: "Na co to jdeme?" odpověděli: "Na pohádku." Abychom děti informovali alespoň o tom, že jdeme na hru, dramatizaci, inscenaci, komedii či alespoň divadelní pohádku, tedy informovali je o divadle termíny divadelními, děláme pohříchu zřídka.

Pomozme si příkladem: Hrdina na scéně se ocitne v lese. Ale nikde žádná kulisa, prázdná scéna. Jen se ozývá kukání kukačky, scéna je mírně potemnělá, hrdina se rozhlíží, jde přikrčený, jako by se shýbal pod větvemi. Všichni rozumíme, aniž bychom přesně viděli. Místo reality či jejího fotografického zachycení nastupuje znakovost - skutečný les označuje houkání sovy, potemnělé světlo, pohyb herce. Není třeba více, divák - jistě i dětský - rozumí.

Proč tedy nepoložit po představení dětem prostou otázku: „Jak jste poznaly, že je hrdina v lese?" Zdá se to prosté a naivní, odpovědi možná budou lehce ironické, vždyť proč se nás ptá na věc takto banální... A tak proč si to tedy nezkusit? Předveďte ve skupinách v jednoduché akci, že je váš hrdina např. v jeskyni, kosmické lodi, na zámku... (nebo nechme děti, aby samy vymyslely scénu). Kouzlo tvořivosti se rozbíhá - je tu problém, výzva. A zjištění, že každá skupina vymyslí něco jiného: zvuk, scénografický znak, hereckou akci, z níž lze cosi poznat. A možná i další zjištění - nemusí to být tak lehké. A také třeba zjištění, že první nápad nemusí být ve svém účinku na diváka nejlepší, že hledání může jít ještě dál, od popisné ilustrativnosti k metafoře, zkratce, nadsázce... A snad i poznání, že divadlo sice mnohé nemůže, ale právě proto si hledá cestu v krásné tvořivé hře, při níž počítá i s divákovou fantazií, jeho spoluúčastí.

Velkou hodnotou divadla je, že lidé spolu sdílejí zážitky, a to v rovině diváků (je nás tady více, kteří se díváme, smějeme, pláčeme, držíme palce...), herců, ale i v nejširší rovině všech, kteří se spolu účastní okamžiku hry, ať již na straně tvůrců a aktérů, tak i na straně diváků. Zážitek ze společného sdílení známe asi všichni - jak rozdílný je zážitek z filmu při sledování v televizi, a v nabitém sále! Divadlo se na rozdíl od filmu nemůže této hodnoty vzdát. Film již nutně nepotřebuje sál, stává se „věcí", již lze přenést do světa soukromého, vlastnit. Divadlo bez živého setkání živých s živými však existovat nemůže.

Kde hledat dobrá divadla pro děti?

Víme, že ve většině škol má výběr kulturních akcí na starosti konkrétní pedagog, obvykle učitel estetických předmětů či českého jazyka, neboť u něj se povědomí o umění předpokládá jaksi automaticky. Tato znalost věci však ještě nezaručuje, že skutečně navštívíme kvalitní představení. Ani odpovědný výběr totiž nemusí být zárukou, že zhlédneme divadlo skutečně dobré. Lze však udělat něco pro to, aby riziko, že se děti setkají s "pseudodivadlem" či divadelním kýčem, bylo co nejmenší.

Nejspolehlivější cestou se zdá návštěva stálé profesionální scény, která se buď na repertoár pro děti a mladé specializuje, nebo je častou součástí jejího dramaturgického plánu (takových divadel však bohužel není mnoho, představení pro děti jsou na těchto scénách spíše popelkou). Spolehlivost této volby vypadá logicky - profesionální režie, profesionální herci, profesionální dramaturgický výběr. Jsou skutečně soubory, u nichž lze očekávat jistou divadelní kvalitu, jejich představení dlouhodobě patří mezi nadprůměrná či vynikající (jen jako příklad: DRAK v Hradci Králové, Naivní divadlo v Liberci, Alfa v Plzni, Divadlo v Dlouhé v Praze, divadlo Minor v Praze). Spojení profesionality a kvality však není ani v divadelní oblasti automatické, a tak i zde můžeme nalézt představení podprůměrná, špatná. Profesionalita souboru je tedy jen jedním z možných vodítek a i zde je dobré zvážit širší kontext (jaká divadla pro děti tento soubor již hrál, jaká byla jejich kvalita, jak kvalitní je jeho tvorba pro dospělé...).

Další možností je objednat představení agenturní. Tato představení však v sobě mají jedno úskalí - často u nich neexistuje dramaturgická hlídka. Jistým signálem kvality agentury a jí nabízených představení je "servis", jaký poskytuje školám v nabídce. Nejde ani tak o kvalitu „reklamní upoutávky" na představení ve smyslu grafickém, výtvarném apod. Důležité je to, jaké informace o představení vám agentura v nabídce poskytne. Měli byste žádat například:

  • Pro jaký věk je divadlo určeno?
  • V jakém prostoru se divadlo hraje, pro kolik diváků?
  • Jak je představení dlouhé?
  • Žádejte informaci, zda je divadlo divadlem hereckým, divadlem loutek (jakých) či s loutkami.
  • Je představení divadlem autorským nebo interpretačním?
  • Pokud vychází inscenace z dramatizace literární předlohy, žádejte informaci o této předloze, autorovi.
  • Kdo se na tvorbě představení podílel (dramaturgie, režie, scéna, hudba...)?
  • Žádejte stručný nástin děje, témat.
  • Snažte se také zjistit, kde byla inscenace již hrána, případná ocenění, vyjádření kritiky, zprávy o představení v tisku...
  • Žádejte také informaci o dalších představeních, jež soubor nabízí.

Všechny tyto informace vám umožní vytvořit si představu o nabízeném představení a lépe na něj připravit i děti. Také je velmi dobré zjistit, kde bylo představení hráno v poslední době, a zjistit přímo na těchto místech (osobně, telefonicky či e-poštou) reference o představení. Samozřejmě ideální cestou je vlastní zkušenost se souborem, samotnou inscenací, případně využít doporučení osoby, na jejíž názor a divadelní zkušenost se můžete spolehnout.

A v neposlední řadě - nebojte se informovat jiné školy ve vašem regionu o kvalitních představeních, i o těch, která do školy raději nepouštět. Nepoléhejte však pouze na jediný subjektivní názor, mluvte i s ostatními kolegy a dětmi. Teprve tak získáte na představení objektivnější pohled.

Cestou agenturních nabídek se děti mohou potkat s divadelním brakem, ale často i s představeními hravými, metaforickými, nabitými osobitou poetikou a schopností otevřeně komunikovat s dětským publikem (za mnohé opět příklad agentury Bořivoj). Často se jedná o divadla "chudá", což mnohdy vede autory k využití osobitých jevištních prostředků a postupů. Tato osobitost a tvůrčí invence může být pro děti velmi přitažlivá. A to i pro publikum pubertálně kritické.

Další cestou, díky níž se děti potkávají s divadlem, jsou představení pro děti vytvořená amatérským souborem. Jen málokdy bohužel nastane vzácná možnost pozvat amatérský soubor, o jehož kvalitách víme, přímo do školy.

V posledních letech vstupuje na půdu našich škol nový typ divadla - divadlo ve výchově (inscenace pražské agentury Bořivoj Rytíř, několik inscenací souboru Spolupospolu z Prahy, produkce občanského sdružení Augusto z Brna...). Jde o takový typ divadla, v němž herci počítají s aktivní spoluúčastí diváků, s jejich vstupy do představení, řešení situací.

A ještě několik rad:

  • Mnohá stálá profesionální divadla mají své internetové stránky, kde se můžete o představeních dozvědět více. Přesto je však dobré informovat se i jinými cestami (u známých, jiných škol apod.).
  • Dejte na doporučení těch, kteří se v divadle pro děti dobře orientují.
  • Důsledně vyžadujte od agentur informace potřebné pro vaši práci s dětmi.
  • Nebojte se s dětmi za divadlem vyjet, nemůže-li ono přijet za vámi. I sobotní výlet za divadlem se skupinou dobrovolníků se vám určitě ve vaší pedagogické práci vrátí.
  • Jste-li opravdovým příznivcem divadla, nebojte se zúčastnit různých přehlídek a festivalů - mezi představeními průměrnými a podprůměrnými objevíte i mnoho „perel", získáte kontakty, v diskusích se naučíte pojmenovávat a hodnotit. I představení nevydařené se tak pro vás může stát školou.
  • Informujte kolegy na jiných školách o dobrém divadle, které vaše škola zhlédla. Můžete potom očekávat, že i oni budou informovat vás.

Další použitá literatura:

URBANOVÁ, Alena: Popelka divadla pro děti. České Budějovice,1986.

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. [online] Praha: VÚP, 2005.

www.vuppraha.rvp.cz/soubory/rvpzv-lmp.pdf.

Literatura a použité zdroje

[1] – MARUŠÁK, Radek. Chodíme s dětmi do divadla. In Rádce učitele 2: Praktické rady pro výuku i Váš osobní rozvoj. Praha : RAABE, 2004. ISBN 80-86307-06-9.
[2] – VELTRUBSKÁ, Ivana. Divadlo očima dětí.Dramatika pro děti, VIII. díl. Praha : ARTAMA, 1994. 86 s. ISBN 80-7068-064-4.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Radek Marušák

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Klíčové kompetence:

  • Základní vzdělávání
  • Kompetence komunikativní
  • formuluje a vyjadřuje své myšlenky a názory v logickém sledu, vyjadřuje se výstižně, souvisle a kultivovaně v písemném i ústním projevu
  • Základní vzdělávání
  • Kompetence k učení
  • samostatně pozoruje a experimentuje, získané výsledky porovnává, kriticky posuzuje a vyvozuje z nich závěry pro využití v budoucnosti

Průřezová témata:

  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Komunikace
  • Základní vzdělávání
  • Osobnostní a sociální výchova
  • Rozvoj schopností poznávání

Mezioborove presahy:

Organizace řízení učební činnosti:

Skupinová

Organizace prostorová:

Exkurze, Školní třída