Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Osobní bezpečí na Internetu
Odborný článek

Osobní bezpečí na Internetu

24. 8. 2009 Základní vzdělávání
Autor
Miroslav Fuček

Anotace

Internet je fenoménem, kterému se děti nevyhnou. Může velmi dobře sloužit jejich rozvoji, ale může představovat i ohrožení, kterému lze předcházet.

Odkazy na zajímavé informace k textu:
www.internethelpline.cz
www.rvp.cz/clanek/518
www.zskolovraty.cz/cs/prevence/bezpecny-internet


Osobní bezpečnost dětí na Internetu bývá často podceňována, ale občas i přeceňována. Obojí je chybou. Podceňují ji hlavně děti, přeceňují někteří dospělí, kteří pak dětem dávají příliš zákazů či příkazů. Jak známo, méně je někdy více. Předložíte-li dítěti seznam dvaceti bodů, co na Internetu nesmí dělat, nebude ho asi ani číst a hodí ho celý za hlavu.

Děti by měly být o nebezpečí na Internetu poučováni strukturovaně, nejlépe formou diskuse s vysvětlením, proč je to či ono nebezpečné.

Na Internetu plyne největší nebezpečí z reálného setkání s neznámou osobou, se kterou se dítě pomocí Internetu seznámí. Pokud si dopisuje e-mailem nebo chatuje s kamarádem, který bydlí poblíž, je celkem přirozené, že jej bude chtít časem poznat osobně. Takovéto setkání ale může být nebezpečné, protože Internet je anonymní a pohybuje se na něm dost lidí s falešnou identitou. Statistiky uvádějí, že každý pátý člověk se vydává na Internetu za někoho jiného. Nemáme tedy záruku, že tím, s kým se sejdeme, je opravdu osoba, se kterou se sejít chceme.

Pro setkání dítěte s osobou, kterou zná pouze z Internetu (dále budu používat pojem virtuální kamarád), platí několik důležitých zásad.

1. Setkání s virtuálním kamarádem by mělo být vždy na frekventovaném místě, kde je hodně dalších lidí.

Tato zásada je nejdůležitější a bude na ni ochotno přistoupit asi každé dítě.

2. Na setkání s virtuálním kamarádem nechoď nikdy sám, vždy by měl jít někdo s tebou, někdo dospělý, nejlépe rodič.

I tato zásada je hodně důležitá. Některé starší děti by s ní ale např. v pubertě mohly mít problém, např. pokud se chce sejít chlapec s děvčetem či děvče s chlapcem.  Pokud ale tyto zásady strukturovaně oddělíme, pak tím, že dítě dodrží alespoň 1. zásadu, udělá pro svoji bezpečnost více, než kdybychom je spojili, a tím nedodrželo ani jednu z nich.

V této zásadě doporučujeme, že by bylo dobré, kdyby osoba, která jde jako doprovod, byla dospělá a nejlépe rodič. Lépe než jít na schůzku s virtuálním kamarádem sám, je tam jít alespoň s nedospělým kamarádem. Chce-li se sejít chlapec s děvčetem, mohou si každý vzít společníka - chlapec kamaráda, děvče kamarádku a první schůzka může být buď společná, nebo se mohou po setkání a prověření pravé identity rozejít do dvou samostatných dvojic, které zachovají své soukromí.

3. O setkání s virtuálním kamarádem by vždy měla vědět další osoba, nejlépe rodiče nebo aspoň někdo dospělý.

Tato zásada je také užitečná, ale úmyslně ji dávám až na třetí místo. Její důležitost vzrůstá v případě, že jde dítě na schůzku samo a nebo pouze s nedospělým kamarádem. Alespoň by mělo o schůzce říct někomu, komu důvěřuje, s pokyny, co dělat, pokud se mu do určité doby neozve. Jde-li dítě na schůzku s rodičem, pak samozřejmě tato zásada příliš důležitá není.

Na Internetu nikdy nesděluj osobní údaje!

Toto je zcela samostatný bod. Nebezpečí totiž může přijít i ze zcela jiné strany. Pokud bude důvěřivé dítě vyprávět např. kdy a kudy chodí ráno do školy, může jej falešný virtuální kamarád překvapit zde. Pro dítě to bude o to horší, že ani nebude s tímto setkáním počítat.

Dítě by mělo jako kontakt na Internetu uvádět e-mail, protože jde o off line komunikaci a má čas se poradit s odpovědí. Nebezpečné je uvádění mobilního telefonu, protože zde může být dítě zaskočeno, nemá čas si rozmyslet odpověď ani se poradit. Navíc jej může přes mobilní telefon někdo ze zlomyslnosti obtěžovat prozváněním či zasíláním SMS, kterých lze pomocí Internetu zaslat i několik tisíc, a tím na daném telefonu zahltit příjem SMS.

Závažnost osobních informací je individuální. Řekne-li někdo, že bydlí v Praze, prozrazuje relativně méně, než dítě, které bydlí na vesnici, která má 100 obyvatel. Doporučuje se neuvádět křestní jméno nebo přezdívku. Jmenuje-li se ale někdo např. Novák, pak ho neohrozí, ani když uvede své příjmení. Naopak, má-li někdo netypické křestní jméno a bydlí v malé vesnici, odkrývá svoji identitu více, protože v malém počtu obyvatel může být člověk takovéhoto jména pouze jeden.

Nebezpečné je např. to, pokud má dítě na více místech vyplněné osobní údaje. Není problém si je totiž vyhledat a spojit. Asi nemá význam zakazovat uvádět věk, ale pokud někoho neznáte, rozmyslete si, zda mu řeknete datum narození. Podle něj se dají totiž dohledat další informace. Nikdy by se nemělo po Internetu sdělovat rodné číslo.

Zveřejňuje-li dítě na Internetu svoji fotografii, mělo by zvážit, jakou. Fotografie by neměla být vyzývavá (to mají ve zvyku zejména děvčata v pubertě), dítě by na ní mělo být dostatečně oblečeno (kalhoty a tričko). Není příliš bezpečné uvádět ani poštovní adresu.

Pokud jsou po dítěti vyžadovány nějaké údaje při registraci na webových portálech, je důležité, jak je takovýto portál důvěryhodný, a kdo jej provozuje. Právnická osoba je vázána zákonem o ochraně osobních údajů, pokud je však provozovatel anonymní (pouze přezdívka a e-mail), pak se na něm těžko práva domůžete, zvláště, když nevíte, je-li vůbec plnoletý. Ideální je, uvádí-li provozovatel své sídlo, IČO a případně telefonický kontakt.

Pro registrace na Internetu se také vyplatí mít druhou e-mailovou adresu, kterou používáte pro zatím neprověřené virtuální kamarády a registrace. V případě potřeby není problém ji změnit za novou a váš hlavní e-mail tím zůstane nenarušen.

Podstatně méně bezpečné je používaní ICQ a Skype. Zde neexistuje žádný monitoring, který je např. u chatů. Přes ICQ lze navíc hackovat počítač. Neměly by jej používat děti mladší 13 let (viz licenční podmínky ICQ), což ale v praxi dětmi respektováno není, protože stačí zde neuvést datum narození.

Má-li dítě svoji osobní stránku, je třeba zvažovat, co na ni uvést a co ne. Zda např. uvádět příjmení. Zda uvést celé datum narození nebo jenom rok narození. Zda uvést město, kde bydlí, nebo je-li malé, tak, že bydlí v okolí většího města. Nedoporučuji uvádět poštovní adresu.

Na stránkách oddílů a kroužků např. není dobrá kombinace různých údajů. Jistě je třeba uvést, kdy má který oddíl schůzky. Je-li zde ale současně uveden seznam dětí s fotografiemi, hrozí nebezpečí, že si někdo může některé dítě vyhlédnout a čekat na něj po skončení schůzky (ví, kdy a kde dítě po schůzce bude). Proto by zejména jmenné seznamy, jsou-li na webech, měly být přístupné pod heslem. Fotografie z činnosti, které prezentují oddíl nebo kroužek na veřejnosti, by měly být bez jmenného popisu, kdo na nich je. Návštěvník si je pak nemůže spojit s konkrétním časem a místem schůzky.

Pokud dítě uvede do profilu např. své jméno a mobilní telefon a na schůzce nějakého kroužku najdete jeho jméno, datum narození a fotografii, není problém si údaje z těchto dvou zdánlivě nezávislých stránek spojit. A to i tehdy, pokud na profilu bude např. pouze přezdívka, e-mail a mobil a tentýž e-mail bude na stránce oddílu či kroužku.

Děti by neměly zbytečně panikařit, pokud je na Internetu osloví někdo dospělý, jenom proto, že je dospělý. Pokud uvádí svůj dospělý věk, je riziko mnohem menší. Důležitá je forma a to, o čem se s nimi baví. Kdyby měl dospělý zlé úmysly, šel by na to jinak a vydával by se za falešného vrstevníka dítěte. Občas třeba komunikují s dětmi vedoucí dětských oddílů a sbírají tak podněty pro činnost a někdy spojuje dva generačně rozdílné lidi společný zájem. Pokud jsou oba v daném zájmu na dostatečné úrovni, věk pro ně nehraje roli.

Důležitý je přístup dospělého k dítěti, jakým způsobem mu tyto bezpečností zásady předává. Lepší je vysvětlovat na příkladech a přesvědčovat, než nařizovat. Dobré je, pokud má dítě na Internetu nějaké problémy nebo pochybnosti, aby mělo někoho, s kým se může poradit, komu se může svěřit.

Výhodou portálů pro děti je to, že bývají monitorovány a administrátoři se na nich snaží svým způsobem děti hlídat. Portály pro děti jsou ale poměrně málo známé, přitom jich ale v dnešní době není málo. Mimo největšího a nejznámějšího Alíka (www.alik.cz) je spousta malých portálů pro děti, které dělají různí nadšenci. Tyto portály ale bohužel nemají dlouhého trvání, zanikají a vznikají nové.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Miroslav Fuček

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Článek pro obor:

Informační a komunikační technologie 2. stupeň