Organizujeme-li ve škole výstavu hub, měli bychom při tom dodržovat několik následujících zásad.
Nutno rozlišovat:
- jednorázovou výstavku hub pro žáky (například po mykologické exkurzi);
- "trvalou" výstavku hub pro žáky, kde vystavujeme menší počet druhů, často opakovaně. Výstavka může trvat celý školní rok (s tím, že v zimním období, ve kterém jsou houby hůře dostupné, vystavíme "choroše", které v podstatě nemění tvar i barvu, resupinátní druhy, o kterých platí totéž, usušené hvězdovky nebo druhy, které zalitím "ožijí" - viz dále);
- několikadenní (maximálně tři dny) výstavu hub určenou také pro místní veřejnost. Takovou výstavu je nejvhodnější uspořádat mezi polovinou září a polovinou října. Jsou školy, které takovou výstavu spojí i s vystavením jiných objektů - např. s výstavou drobných živočichů chovaných žáky. Každopádně je to dobrá prezentace školy na veřejnosti.
Kde ve škole vystavovat?
Každá škola má různé prostorové možnosti. Rozhodně by to měl být prostor:
- kde se netopí (nebo se dá topení vypnout);
- kam nejde příliš slunečního světla (nejlépe žádné);
- větratelný - pokud je to možné, necháváme přes den okna otevřená.
Na čem vystavovat?
- Někdy se doporučuje vystavovat na nízkých bednách zaplněných mechem, lišejníky, trávou. Nic proti tomu, ale houby v takovém případě budou zpravidla obtížněji viditelné (lze řešit napíchnutím větších plodnic na prkénko protknuté hřebíkem), a zejména je s takovým uspořádáním víc práce, i pořizovací náklady jsou vyšší;
- nejlépe se osvědčily tácky z umělé hmoty, které děti mohou během roku doma nastřádat a přinést; dají se také koupit. Lepší jsou tácky nepropouštějící vodu - některé houby je třeba během výstavy "zalévat"-, tácky propouštějící vodu se tedy hodí pro ty druhy, které "zalévat" nepotřebují;
- k vystavování se také hodí vitríny nebo prosklené skříňky s větráním.
U každé vystavované houby musí být lístek (z tuhé čtvrtky) obsahující minimálně:
- české jméno houby;
- údaj o jedlosti, nejedlosti, jedovatosti.
Vhodné je také uvést:
- běžnou dobu výskytu (čísly - kupř. III. - V.);
- v jakém prostředí roste (listnatý, jehličnatý les, park, louka, pastvina, výhradně pod modříny, v lesích všeho druhu apod.);
- vědecký (latinský) název houby (u výstavy pro veřejnost by to mělo být pravidlem!).
Většinu lístečků je možno si připravit už předem.
český název: |
HŘIB SMRKOVÝ |
latinský název: |
Boletus edulis
jedlý |
běžná doby výskytu: |
VII - X |
výskyt: |
světlé mladé smrčiny; na podzim roste i v dubinách, bučinách, borech, smíšených lesích, někdy i na lesních cestách |
Umístění lístečků k houbám:
- lístek je z přeložené části čtvrtky - na jedné polovině je text, druhá strana je volná a lístek se "postaví";
- volně položené lístky jsou nevhodné, protože se mohou promíchat;
- použijeme stojánek (můžeme jej i vyrobit), do kterého lístek umístíme.
U větší výstavy je vhodné umístit na několik míst text: Prosíme, nevyjímejte lístky ze stojánků, nepřehazujte lístečky a houby!
Některé houby se nepodaří zařadit do druhu, ale jen do rodu. Pak na lístečku uvedeme: pavučinec - neurčený druh (a ostatní údaje přirozeně nevyplňujeme).
Dobré rady k některým druhům vystavovaných hub:
- některé houby je nutné podlévat trochou vody (šťavnatky, slizáky, ucho Jidášovo i střevovité, drobné diskomycety na dřevu i bez dřeva, kropičku, černorosoly, rosolovky; pěkný efekt dává hvězdák vlhkoměrný - plodnici suchou a vodou podlitou vystavíme zvlášť; dále je vhodné podlévat lakovky, ale také pevnější, tužší houby, pokud by zavadaly);
- u vícedenní výstavy je nezbytné denně kontrolovat stav hub a "nečitelné" buď vyměnit nebo odstranit;
- silně zapáchající houby (hadovka zápašná, případně květnatec Archerův) je vhodné umístit pod skleněný poklop (sklenici); hadovku je možné vystavit jen jako rozříznuté "vajíčko";
- některé houby podlévat nesmíme (všechny exsikáty, hvězdovky apod.);
- některé houby můžeme mít předem připraveny usušené a pak je vodou "oživit" (ucha, rosolovky, černorosoly, krásnorůžky, drobné diskomycety apod.).
U několikadenní výstavy určené také pro veřejnost je vhodné umístit i tzv. "samourčovatel". Několik běžných druhů a jeden méně běžný (pokud jsou jedovaté houby, dáme jim přednost) se položí na tácky. Na každém tácku je číslo. K tácku se položí lístek, na jehož jedné straně je číslo shodné s číslem na tácku; na druhé straně je jméno houby a údaj o jedlosti či nejedlosti a jedovatosti. K tomu umístíme text zhruba tohoto znění: Zkuste si sami určit, jestli poznáte tyto houby; teprve pak se otočením lístku přesvědčte, jestli vaše určení bylo správné. Lístek prosím zase obraťte číslem navrch a přiložte k příslušnému tácku.
Pokud výstava pro veřejnost trvá několik dnů, je vhodné ji doplnit určitou osvětovou propagací, připravit například nástěnku či letáčky. Vždy je dobré výstavu uvést informací, kdo ji připravil; dále je možné použít (v podstatě z jakéhokoliv lepšího atlasu) řadu textů, např. o výživné hodnotě hub, houbařských pověrách, co jsou houby a čím se živí, fotografie hub, fotografie z houbařské exkurze třídy.
Likvidace výstavy je poměrně jednoduchá, ale je třeba, aby každý "sbíral jen určené věci - jeden lístky, jeden stojánky, další tácky apod. Rozhodně je třeba si předem vytipovat houby, které si chceme z nějakých důvodů uchovat, a ty sbírat zvlášť. A v žádném případě nepovolíme jedlé houby konzumovat, nehodí se ani k "výsevu".
Literatura a použité zdroje
[1] – PŘÍHODA, A.; URBAN, L. et al. Kapesní atlas hub I.. Praha, 1986.
[2] – PILÁT, A.; UŠÁK, O. Atlas Hub. Praha, 1968.
[3] – SVRČEK, M.; VANČURA, B. Houby. Praha : Atria, 1987.