Na ZŠ, kde působím jako učitelka výtvarné výchovy, máme první rok výuky podle vlastního školního vzdělávacího programu za sebou. Změny, které ŠVP přinesl, se týkají hlavně způsobu práce i hodnocení ve smyslu utváření a rozvoje klíčových kompetencí žáků. Cíle vzdělávací oblasti Umění a kultura, jejíž je výtvarná výchova součástí, směřují mimo jiné k „chápání umění a kultury v jejich vzájemné provázanosti jako neoddělitelné součásti lidské existence."1 Vzdělávací obor Výtvarná výchova je pak tvořen především dvěma aspekty - oblastí vlastní tvorby a aspektem výtvarné kultury lidské společnosti, jenž prostupuje všechny oblasti vizuální produkce od prvních vrypů pravěkého lovce do kosti až po vliv současnosti.
V práci nad školním vzdělávacím programem a jeho naplňováním se naskytla otázka, jak žákům zpřístupnit teoretické informace, aby se nestaly suchým, pro žáky nezáživným výkladem. Tam, kde základními měřítky jsou tvorba, vnímání, prožitek a komunikace, se skutečně zdálo nemožné zařazovat kapitoly z dějin umění. Ale tak, jak se žák postupně více soustředí na kritické vnímání své práce a okolního světa, je třeba mu počáteční vybrané informace z dějin i současného vývoje výtvarného umění vhodnou formou zprostředkovat.
Mně se osvědčilo zařazovat do výuky formu projektu, která přesahuje rámec oboru a pomáhá povzbudit individuální prožitek i odvahu a originalitu ve vlastní tvorbě žáka. Pro názornost se můžeme blíže podívat na výtvarný projekt „Cesta do pravěku", na kterém pracujeme se šestými ročníky.
Základem projektu jsou pravěké počátky estetického pohledu na svět a prožívání člověka. Projekt je zařazen do výuky výtvarné výchovy v době, kdy se žáci seznamují s nejranějším obdobím ve vývoji lidstva v hodinách dějepisu.
Východiska
Doba kamenná - paleolit - období středního paleolitu (250 - 40 000 př. n. l.) přináší nejstarší nálezy, jako jsou např. pěstní klíny. Tento nástroj má již ve svém tvaru obsaženy prvky estetického cítění člověka.
V období mladšího paleolitu lze již hovořit o malířství a sochařství (40 - 10 000 př. n. l.). Člověk neandrtálský už kolem 50 000 let př. n. l. vytvořil otisky nohou v jílu, kresby prstem, drápání v ligurských jeskyních Toirano. Ty jsou pokládány za první předpoklady uměleckého zobrazování.
Pravěké umění se rozvíjelo zejména od 30 000 let př. n. l. do 10 000 let př. n. l. ve „zvěrných" malbách ve francouzských a španělských jeskyních Lascaux, Roufignac, Niaux, Altamíra a dalších.
Technika maleb - použití přírodních materiálů, hlinky, rudky, jílu, drcených nerostů, obsahujících kysličníky manganu, míchaných s tuky nebo vodou. Pigmenty byly nanášeny prsty nebo štětci ze zvířecí srsti.
Použitá literatura:
Pijoan, J.: Dějiny umění 1. Praha: Odeon, 1987.
Bronowski, J.: Vzestup člověka. Praha: Odeon, 1985.
Základní otázky k zamyšlení:
Téma se skládá z několika částí, souvisejících s hlavními oblastmi tvůrčí činnosti:2
1. Jak to tehdy bylo...
Získávání informací o způsobu života v pravěku z archeologických nálezů.
Forma: skupinová
Inspirace:
Cesta do pravěku nám začala výletem do Prahy na výstavu Lovci mamutů, která se konala v Národním muzeu. Na žáky zde čekaly modely pravěkých zvířat, repliky pracovních nástrojů, řemesel a obydlí, originály nejvzácnějších památek (Věstonická venuše, Předmostecká venuše). Atmosféru pravěku dokreslovaly „vůně" rákosu, zvířecích kůží a páleného dřeva i křik prehistorických zvířat, kopie lebek ukazovaly rozdíly mezi pravěkým lovcem a dnešním člověkem.
 |
| 1. Obr. |
 |
| 2. Obr. |
 |
| 3. Obr. |
Tvůrčí aktivita:
Žáci hledali v expozici odpovědi na otázky příkladů způsobu života, projevů dovedností, příkladů umělecké tvorby. Na připravené kartičky si ve skupinách zakreslovali vzor i tvar nádob, zbraní. Nákresy uložili do desek, aby měli podklady pro svou další práci.
 |
| 4. Obr. |
 |
| 5. Obr. |
 |
| 6. Obr. |
 |
| 7. Obr. |
 |
| 8. Obr. |
Zajímavě upravená virtuální prohlídka jeskyně Lascaux na internetových stránkách (www.culture.gouv.fr/culture/arcnat/lascaux) se prostřednictvím dataprojektoru a pak i vlastní prací stává hlavním opěrným bodem daného tématu.
Forma: skupinová práce
Inspirace:
Tvůrčí aktivita:
Žáci hodnotí působivost objevených maleb, v další práci vyhledávají příklady jeskynních maleb v různých oblastech Evropy. Mají možnost čerpat informace i z dalších materiálů, z knih, encyklopedií, výtvarných slovníků, novinových článků i časopisů. Některé obrazové publikace žáci získali při návštěvě muzea, jiné si zapůjčili v knihovně, přinesli z domova. Žáci využijí i kopie výtvarných děl a vlastní kresby z muzea, na základě těchto materiálů vytvářejí ve skupinách dokreslovanou koláž či prezentaci na PC. Při své práci se soustředí na otázky: Kdy? Kde? Jak? Čím? Proč?
 |
| 9. Obr. |
 |
| 10. Obr. |
 |
| 11. Obr. |
 |
| 12. Obr. |
Dílčí výstupy:
Žáci pracují s internetem, encyklopediemi, dalšími obrazovými publikacemi - získávají, vyhodnocují a vybírají vhodné informace. Jelikož je www stránka v angličtině, němčině nebo španělštině, žáci rozvíjejí své schopnosti odhadu z jazykového kontextu. Mohou volit podle stupně svých znalostí jazyk, který je jim bližší. Pomoc najdou u učitele a v případě nouze i ve slovníku (např. funkce slovníku na www.seznam.cz).
3. Naše útočiště
Vytvoření jeskynní stěny z různě strukturovaných papírových muchlání.
Východiska:
 |
| 13. Obr. |
Inspirace:
Ukázky vrstev příkopové propadliny Rift Walley, ligurských jeskyní Toirano, našich Koněpruských jeskyní. Ukázky tvorby J. Rosenquista, J. Koláře.
K zajištění potravy i obydlí potřebujeme vzájemnou pomoc. Spojíme se a naše síly i schopnosti budou větší. Naše tlupa, náš rod získá to, co potřebujeme k přežití, k našemu způsobu života.
V jeskyni můžeme najít útočiště, tady budeme udržovat oheň, tady se skryjeme před nepřáteli.
Tvůrčí aktivita:
Žáci se rozdělí do skupin - pravěkých tlup, rodů, ujasní si pojem rodu jako skupiny spojené příbuzenskými vazbami. Pro své rody si vybírají a na tabuli zapisují jména.
K vytvoření jeskynní stěny si každý žák ve skupině nejdříve připraví různě tónované muchláže. Na tenčí papíry žáci malují a rozpíjejí tóny, se kterými se mohou setkat v jeskyních. Vzpomínají na dříve získané informace, prostřednictvím dataprojektoru si osvěžují své znalosti. Po zapuštění barev ještě mokrý papír zmuchlají, znovu rozloží, zdůrazní barevně některé přehyby a pomačkaný nechají uschnout. Zjišťují, jak lze při této výtvarné hře využít náhodu, a koordinují svou práci s ostatními ve skupině.
Muchláže různého formátu pak žáci lepí na větší plochu - např. starou mapu nebo podobný pevnější podklad. Snaží se při týmové práci využít barevné plochy, které se k sobě hodí k vytvoření dojmu jeskynní stěny. Při práci si vzájemně vyměňují své práce s jinými „rody", aby získaly muchláže v tónech, jejichž barevné ladění vyhovuje jejich záměru. Zvýrazňují některé linie, dobarvují plochy.
 |
| 14. Obr. |
 |
| 15. Obr. |
 |
| 16. Obr. |
Dílčí výstupy: Žáci vyjadřují charakteristické rysy stavby přírodních tvarů, využívají výrazové možnosti barev a jejich kombinací. Získávají haptické zkušenosti v práci s danými materiály, koordinují své činnosti ve skupině.
4. Stopa mé činnosti
Shromažďování vzorků přírodních materiálů, zanechávajících stopy.
Východiska:
Forma: rozdělení do skupin - „rodů"
Inspirace:
Otisky lidské ruky v jeskyni Lascaux, u nás jeskyně Šipka u Přerova, příklady malby Aboriginců, ukázky tvorby Jacksona Pollocka, Mikuláše Medka, vysvětlení pojmu informel.
 |
| 17. Obr. |
 |
| 18. Obr. |
 |
| 19. Obr. |
 |
| 20. Obr. |
Mísí jíl, rozdrcenou cihlu s vodou, rozmačkávají plody, využívají ohořelých klacíků a na papír si vytvářejí skupinový vzorník, paletu. Ze získaných pigmentů a přírodnin vytvářejí zajímavé struktury. Vzájemně pak posuzují své práce a vyhodnotí nejpůsobivější. Společně docházejí ke zjištění, jakým způsobem lze z dostupných surovin dosáhnout různé barevné odstíny. Sestavují přehled jejich vzniku:
Otisky připravených pigmentů na papír nebo kámen dokládají přítomnost člověka. Například pozitivní nebo negativní otisk ruky, jaký mohli žáci vidět i v archeologických nálezech jeskynních maleb.
Pojmy: tóny barev, pestré, nepestré tóny, jas, sytost, lomená barva, míchání barev, přírodní a syntetická barva, informel, signování výtvarného díla.
Dílčí výstupy:
Žáci objevují řadu možností hry a experimentu s vizuálně obraznými prostředky, využívají rozmanitých přírodních materiálů, nalézají vlastní barevnou paletu, rozvíjí schopnost domluvy ve skupině (sjednocení názorů „rodu").
5. Naše svatyně
Vytvoření „jeskynních maleb".
Východiska:
Forma: skupinová práce
Inspirace:
Tvůrčí aktivita:
Po zaschnutí jeskynních stěn vykreslují žáci motivy zvěře inspirované malbami a kresbami v jeskyních. Nákresy, pomocné skicy hodnotí každý rod. Volí svého stařešinu, který pak určuje postup výzdoby jeskyně - kdo bude provádět hlavní kresby a jak se na práci budou podílet ostatní, například přípravou materiálů, barevných pigmentů.
Žáci pracují uhlíkem, uhlem, dobarvují ředěnou hlínou. Vyjadřují boj člověka se zvěří, seskupují motivy zvířat, přizpůsobují své malby a kresby strukturovanému povrchu „jeskyně". Zobrazují náznaky zjednodušené figurativní kresby lovce, strategii lovu.
 |
| 21. Obr. |
 |
| 22. Obr. |
 |
| 23. Obr. |
Dílčí výstupy:
Původně nezobrazující, objevitelské, experimentální činnosti přerůstají v uvědomění si vlastností materiálů, manipulaci s nimi až ve vlastní kreativní činnost.
Ve skupinové formě práce se uplatňuje výběr nejpůsobivějších prací. Rozvíjí se schopnost kritičnosti k vlastní i cizí práci.
Rozdělením úkolů ve skupině a jejich plněním se vytvářejí předpoklady pro schopnost týmové tvůrčí práce.
6. Hlína má Tvar
Zjišťování vlastností hlíny, vytváření zdobených nádobek a drobných sošek.
Východiska:
Sochařství, keramika vzniká asi od 30 000 př. n. l. Prvním nástrojem s prvky estetického záměru je až 250 000 let starý pěstní klín. Dalšími stupni ve vývoji trojrozměrného zobrazování jsou sošky, obrysy postav vyřezávané v mamutovině např. z Dolních Věstonic a Willendorfu, z období kolem 30 000 př. n. l. Sošky ženských postav jsou nazývány venuše, v jejich vzhledu je uplatněn kult matky. Naše celosvětově významná Věstonická venuše je vytvořena ze zvláštní modelářské hmoty - směsi drcené mamutoviny, hlíny a tuku, vypálena byla na tehdejší dobu (asi 25 0000 př. n. l.) na velmi vysokou teplotu.
Od 15 000 př. n. l. se rozvíjí abstrakce jako zdobný prvek, je odvozená z realistického zobrazování (např. hadi- spirály), vedle tohoto postupu vzniká opakováním a různým řazením vrypů abstrakce nezávislá na realistických formách - například náramky nalezené v Mizini na Ukrajině. Jsou zdobené šikmými rovnoběžnými zářezy - více náramků a jejich posunutí dalo vznik novým motivům -v - nebo - x-, klikatce, meandru. Abstraktní motivy často využívá keramika (jedna z keramik této doby se např. nazývá lineární - nádoby jsou zdobené různými liniemi; pro období asi 5 000 let př. n. l. je charakteristická keramika vypichovaná - lidé zdobili nádoby různě hlubokými, nahuštěnými vpichy; kolem 3 000 př. n. l. jsou nádoby zdobené otisky do vlhké hmoty hřebenem, lasturou srdcovek nebo spirálou, ve zdobení se projevuje kult vody a deště).
Použitá literatura:
Pijoan, J.: Dějiny umění 1. Praha: Odeon, 1987.
Bronowski, J.: Vzestup člověka. Praha: Odeon, 1985.
Forma: individuální práce
Inspirace:
Ukázky tvorby pravěkých tvůrců.
Žáci nejprve hlínu dostatečně prohnětou a vyzkouší její možnosti. Někteří pak pracují s válečky, které jim pomohou tvarovat nádoby různého druhu. Další se rovnou pustí do vytvoření nádobek z plátů. Vyhlazují stěny, retušují a vymýšlejí výzdobu, dekor.
Využívají otisky různých nástrojů, vyrývání, vypichování. Podřizují vymyšlený dekor tvaru a předpokládané funkci nádob. Trojrozměrné drobné figurky žáci zkoušejí postavit na nohy. Dojde i na návrhy jednoduchých šperků a jejich výzdobu.
 |
| 24. Obr. |
 |
| 25. Obr. |
 |
| 26. Obr. |
Dílčí výstupy:
Žáci rozvíjejí svou schopnost „ovládnutí" trojrozměrného prostoru. Poznávají vlastnosti hlíny a objevují její výrazové možnosti. Na tvaru a výzdobě nádob si všímají rysů podobných pro tvorbu určitého období nebo místa. Manipulují s materiálem, uvědomují si závislosti tvaru na funkci. Rozvíjejí schopnost porozumění a tolerance k výsledkům práce ostatních, schopnost kriticky zhodnotit i svou práci.
7. Šamanská síla magie
Vytvoření masky s využitím přírodních materiálů pro rituály zaříkávání dobrého lovu, uctívání slunovratu, magické moci deště.
Východiska:
Pravěký lovec prosil bizona nebo medvěda, aby mu dal své maso. Pravěký rolník prosil zemi, nebe, slunce, vodu, aby mu daly úrodu. Lidé si tak vytvořili božstva a zobrazovali je v podobě zvířat nebo lidí se zvířecími hlavami. Např. bůh starší doby kamenné byl ztělesněný nejčastěji silou býka. Úkolem dalších bohů bylo dávat světlo, tmu, déšť a sucho. Člověk se stal zdatnějším, ale stále ještě neznal svou sílu: věřil, že potřeby k životu mu dává nebe, ne jeho vlastní práce.
Magie primitivních lovců je založena na myšlence, že nejen samo zvíře, ale i jeho duši je možné chytit. K obrazům zvířat byly tedy pravděpodobně přimalovány imaginární pasti, čáry ve tvaru mřížky. Malby mohly také sloužit určitému nácviku boje. Ve španělské jeskyni Pindal je namalován mamut s vyznačeným srdcem, v němž jsou jamky od oštěpů. V některých jeskyních se zachovaly na zemi před obrazy otisky pat svědčící o obřadních tancích. Pravděpodobnými autory pravěkých výtvarných děl byli šamani. Rituální masky se dochovaly dodnes u různých domorodých kmenů, řadu příkladů poskytuje např. africké umění.
Použitá literatura:
Pijoan, J.: Dějiny umění 1. Praha: Odeon, 1987.
Pijoan, J.: Dějiny umění 11. Euromedia Group, K. S., 2000.
Bronowski, J.: Vzestup člověka. Praha: Odeon, 1985.
Forma: individuální tvorba
Inspirace:
 |
| 27. Obr. |
 |
| 28. Obr. |
 |
| 29. Obr. |
Ukázky afrických rituálních masek
Zvěř je ovládnuta silou magie. Jsme silnější s novou tváří, já - šaman, já - lovec.
Očekáváme boj s bizonem. Je zde, z temné stěny jeskyně se v záblescích ohně řítí proti nám. Budeme silní v boji? Vím, co se stane, zvítězíme! Rohy mé masky ukazují, kdo je silnější.
Tvůrčí aktivita:
Pomocí novinových útržků a škrobové lázně připravují žáci hmotu vhodné hustoty k vytvoření masky. Na nafouknutém balónku symbolizujícím lidskou hlavu nechávají vrstvu hmoty zaschnout, tvarují zvláštnosti masky - výrazné doplňující znaky k zastrašení zvěře - rohy apod. Vznikají základní korpusy, které žáci po zaschnutí dotvářejí pomocí přírodních materiálů, jako je hlína, peří, provázky, koudel, kůže, kůra. Dobarvují své masky už dříve nalezenými pigmenty, vypomáhají si rudkou, uhlem, částečně i temperovými barvami.
V hodině hudební výchovy pak žáci v maskách sestaví a předvedou tanec doprovázený zpěvem, symbolizující posvátné rituály.
 |
| 30. Obr |
 |
| 31. Obr. |
 |
| 32. Obr. |
Dílčí výstupy:
Žáci rozvíjejí svou fantazii, vybírají vizuálně obrazné prvky k vyjádření celkového jedinečného výrazu, zjišťují sdělnost výtvarného vyjádření, rozvíjejí schopnosti hodnocení, tolerance.
8. Dojmy
Žáci ve třídě při výtvarné výchově hovoří o svých pocitech z hodiny hudební výchovy. Ve společném rytmickém pohybu a současném buď bojovém nebo v jiné variantě prosebném zpěvu nacházely pochopení síly skupiny i magického působení maleb v jeskyních.
Na závěr „Cesty do pravěku" žáci společně zkoumají, co patří do umění pravěku. Jsou to výtvory pravěkých lovců, zemědělců a pastevců, kteří pokrývali stěny jeskyní malbami a kresbami zvířat, ryli a vyřezávali do zvířecích kostí, vytvářeli drobné sošky z různých přírodních materiálů, modelovali a zdobili keramiku a šperky, odlévali bronzové nádoby, zbraně a šperky. Žáci berou do ruky své koláže, prohlížejí si prezentace. Nyní mají díky experimentálním cvičením a činnostem, povzbuzujícím citové prožívání tvorby, i díky nově získaným informacím možnost doplnit do svých prací to, co nového se dozvěděli během několika týdnů věnovaným pravěku.
Celkovým výstupem projektu není schopnost žáka např. charakterizovat výtvarné zobrazování périgordské či magdalénské školy. Žáci ale získávají informace o prvopočátcích umělecké tvorby v dějinách lidské existence. V součinnosti několika oborů se zkvalitňuje vnímání i chápání uměleckého díla, schopnost hledat originální a odvážná řešení v tvůrčích činnostech i schopnost zaujímání osobní účasti v procesu tvorby a komunikace. Prožitek žáků je díky přesahům do dalších oblastí i mimo zdi školní budovy živější, žáci začínají chápat umění jako specifický způsob poznání. Osobnost žáka pak může z těchto prožitků čerpat celý život.
Projekt probíhá v hodinách výtvarné výchovy, dějepisu a hudební výchovy. V hodinách dějepisu a hudební výchovy je mu věnován čas v návaznosti na potřeby posloupnosti jednotlivých částí projektu. (Např. hudební výchova pouze v 7. části, kde žáci masky nejprve vytvoří, pak využijí v hodině hudební výchovy.)
Hudební výchova zprostředkovává především informace o působení různých zvuků, rytmu a pohybu k vyjádření pocitů a stavů člověka, k plnějšímu vyjádření prožitku.
Na dějepisné poznatky projekt navazuje, je zařazen tak, aby žáci nejprve základní informaci o pravěku získali v hodině dějepisu, konkrétní a podrobnější poznatky z dějin výtvarného umění pak předává výtvarná výchova.
1 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. Praha: VÚP v Praze, 2007, s. 65.
2 Rozvíjení smyslové citlivosti, Ověřování komunikativních účinků, Uplatňování subjektivity
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
Článek je zařazen v těchto kolekcích:
