Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Vzdělávací obsah oboru Zeměpis (Geografie) RVP ZV a jeho transfer do ŠVP
Odborný článek

Vzdělávací obsah oboru Zeměpis (Geografie) RVP ZV a jeho transfer do ŠVP

22. 7. 2005 Základní vzdělávání
Autor
RNDr. Josef Herink

Anotace

Článek obsahuje doporučení pro realizaci oboru v ŠVP.

Vzdělávací obsah jednotlivých oborů v RVP ZV, a tedy i Zeměpisu (Geografie), se člení na očekávané výstupy a na učivo. Vzdělávací obsah byl stanoven tak, aby umožňoval realizaci cílového zaměření a očekávaných výstupů oboru jak v přírodovědní, tak i ve společenskovědní oblasti, a zároveň přispíval k naplňování klíčových kompetencí ve vzdělávání.

Při stanovení vzdělávacího obsahu oboru se vycházelo nejen z tradičních zásad a zkušeností, respektujících didaktickou a logickou koncepci a stavbu školního zeměpisu, ale byl brán i zřetel obohatit ho o inovační tematické a metodické prvky. Jejich smyslem je zdůraznit rozvíjení praktických činností v učebním procesu, dosáhnout určitého odlehčení a redukce učiva, vytvořit časový prostor pro procvičování učiva, pro uplatnění takových metod, forem a postupů ve vyučování, aby se dosáhlo větší přitažlivosti a možností v aplikacích učiva. Pojetí oboru Zeměpis (Geografie) v RVP ZV nelze spatřovat tedy v podstatné změně vzdělávacího obsahu, ale v důrazu na dosažení očekávaných výstupů a klíčových kompetencí ve vzdělávání.

Vzdělávací obsah oboru Zeměpis (Geografie) nebyl oproti obsahu geografie vymezené ve Standardu základního vzdělávání MŠMT ČR z roku 1995 rozšiřován. Škola si může ve svém ŠVP sama rozšířit vzdělávaci obsah, uzná-li to za potřebné a má-li k tomu možnosti dané učebním plánem, skladbou a strukturou žákovských kolektivů a jinými dispozicemi.

Geografické informace, zdroje dat, kartografie a topografie

Tento tematický okruh RVP ZV prostupuje celým kurzem vyučovacího předmětu Zeměpis (Geografie) na 2. stupni základní školy (6. - 9. ročník). V jeho rámci si žáci osvojují, postupně rozvíjejí a používají ve všech souvislostech komunikační geografický a kartografický jazyk. Učí se vyhledávat, srovnávat, hodnotit, sestavovat, srovnávat a používat informace geografického charakteru a zdroje dat v základních geografických, statistických a jiných médiích. V úvodu studia zeměpisu na 2. stupni základní školy (6. ročník) si žáci osvojují základy geografické kartografie a topografie. Učí se účinně pracovat se základními informačními geografickými médii a zdroji dat (kartografické tištěné i elektronické produkty včetně leteckých snímků a dalších produktů dálkového průzkumu Země, internet, geografické informační systémy), osvojují si techniky a dovednosti při orientaci, pohybu a přežití v terénu.

Přírodní obraz Země

Tento okruh představuje základy planetárního a fyzického zeměpisu. Tematický celek Země a vesmírné těleso úzce kooperuje a integruje se vzdělávacím obsahem fyziky, konkrétně s tematickým okruhem Vesmír a s tematickým okruhem Elektrické a světelné děje (zejména v tématech stín, zatmění Slunce a Měsíce). Proto jsou některé očekávané výstupy s tematikou vesmíru ve vztahu k planetě Zemi formulovány v RVP ZV nikoliv v oboru zeměpis, ale v oboru fyzika. V těchto tématech lze tudíž doporučit těsnou koordinaci fyziky a zeměpisu, která se projeví v účinné redukci vzdělávacího obsahu obou vyučovacích předmětů, ale především v lepším pochopení (z pozice žáků) prezentovaných vesmírných a planetárních procesů a jevů v oborových souvislostech.

V tematickém celku krajinná sféra se uvádějí základní systémové poznatky o struktuře krajinné a přírodní sféry. V tematických celcích systém přírodní sféry na planetární úrovni a systém přírodní sféry na regionální úrovni se žáci seznamují s podstatnými znaky ve struktuře systému přírodní sféry - se zonalitou (geografická zonálnost podle zákonitostí šířkové pásmovitosti a výškové stupňovitosti) a azonalitou (azonální jevy závislé na stavbě přízemní části přírodní sféry) v rozmístění krajinných složek, a to:

  • na planetární úrovni, kterou představují geografické - podnebné pásy a od nich se odvíjející příslušné přírodní zóny rostlinstva - geografická (šířková) vegetační pásma a výškové vegetační stupně (nazývané též "přírodní krajiny" - tropické deštné lesy, stepi, savany, tundry atd.);

  • na regionální úrovni, kterou představují již konkrétní přírodní oblasti, mající již výrazný individuální krajinný charakter, a proto jsou nazývány již vlastními geografickými jmény, například Alpy, Karpaty, Kaspická nížina, Krkonoše, Českomoravská vrchovina...

Určitou redukci vzdělávacího obsahu základů planetárního a fyzického zeměpisu ve vyučovacím předmětu Zeměpis na základních školách lze dosáhnout v těsné racionální kooperaci a integraci jednotlivých témat s fyzikou, s přírodopisem (včetně základů geologie) a s chemií, ale především v ujasnění podstatných pojmů a v pochopení vlastních mechanismů dynamiky jednotlivých složek přírodní sféry, které zásadně zohledňují a ovlivňují existenci života a lidské společnosti na planetě Zemi a rozvoj životního prostředí.

Regiony světa

Jmenovaný tematický okruh, představující ve vzdělávacím předmětu Zeměpis (Geografie) na základních školách obsah regionálního zeměpisu světa, konkrétně zeměpis světadílů a oceánů, prochází aktuálně oproti dosavadním učebním dokumentům největší mírou transformace a redukce.

V novém pojetí se opírá především o srovnávací metodu v pohledu na prezentaci zásadních a podstatných přírodních a společenských objektů, jevů a procesů v odlišných oblastech světa a o rozvoj aktivních činností a dovedností při práci s vyhledáváním, tříděním a hodnocením geografických informací a zdrojů dat žáky.Vytvářejí se tak srovnávací kritéria pro vymezení a konkrétní ohraničení a lokalizaci regionů světa různých řádovostních úrovní (od úrovně světadílů až po region místní krajiny - okolí bydliště nebo školy).

Určitý nedostatek časového prostoru, který byl dříve využit na tradiční, poněkud scholastickou, schematicky a encyklopedicky pojatou systematickou regionalizaci jednotlivých světadílů a zemí světa, lze překlenout a dokonce při vhodném didaktickém ztvárnění pozměnit např. pomocí specifikace a kategorizace modelových problémů přírodní, socioekonomické a technické sféry, kterou dospějeme (při použití srovnávací metody) k tomu, co je určitým skupinám regionů společné, co naopak výjimečné, specifické. Charakteristikou takto vymezených modelových regionů světa lze opět s pomocí srovnávací metody prezentovat obecnou podstatu, příčiny a možnosti řešení globálních ekonomických, sociálních, politických a environmentálních problémů současného světa, a to v konkrétních regionech různých úrovní.

Při vyhledávání a hodnocení regionálních informací a souvislostí se žáci učí rozvíjet činnosti se základními informačními geografickými médii a zdroji dat, a také komunikovat mezi sebou.

Společenské a hospodářské prostředí

Tento tematický okruh představuje ve vzdělávacím předmětu Zeměpis (Geografie) na základních školách nosný vzdělávací obsah společenského a hospodářského zeměpisu (též socioekonomické případně humánní geografie). Vzdělávací obsah tohoto okruhu je v úzkém kontextu s ostatními přírodními, ale zejména společenskými tématy, která jsou v moderní lidské společnosti součástí interdisciplinárního pojetí vědních oborů (etnografie, historie, sociologie, ekonomika, politologie, ale také lékařství, hygiena, technické obory, urbanismus, architektura, územní plánování, ekologie, environmentalistika aj. tematika), takže lze do jisté míry hovořit i v pozici základní školy o aplikované geografii. Uplatňuje se všude tam, kde lze v aplikované podobě hovořit o územním (prostorovém) rozmístění prezentovaných jevů společenského, popřípadě technického charakteru. Takto vzdělávací obsah kooperuje a integruje se vzdělávacím obsahem tematiky obsažené v RVP ZV ve vzdělávacích oblastech Člověk a společnost (dějepis, výchova k občanství), Člověk a zdraví (výchova ke zdraví), Umění a kultura a Člověk a svět práce. Je evidentní, že zde existují i velmi úzké integrační vazby na většinu průřezových témat v RVP ZV.

Životní prostředí

Tento tematický okruh představuje elementární základy krajinné (geografické) ekologie (respektive geoekologie) a součást základů environmentalistiky. Problematika životního prostředí, prezentovaná geograficky jako pohled na rozmístění ekologických a environmentálních objektů, jevů a procesů v prostředí, nezahrnuje zde jen tradičně dosud chápanou interakci mezi člověkem a přírodním prostředím, ale i vlastní vývoj a rozvoj klimatu společenského prostředí jako nedílné a podstatné složky životního prostředí. Celý tematický okruh tak významně kooperuje a integruje s ostatními přírodovědnými a společenskými vyučovacími předměty a nabízí i široké možnosti pro uplatnění a rozvoj průřezových témat obsažených v RVP ZV (zejména environmentální výchova).

Česká republika

Reprezentuje tematický okruh v podobě regionálního zeměpisu vlasti a místního regionu. V tomto směru navazuje nejvíce na vlastivědu na 1. stupni základní školy, která je v RVP ZV součástí vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. Tato skutečnost přináší řadu výhod - provázanost a návaznost v řadě faktů, objevování a rozvíjení vztahů a zákonitostí jevů. Také tento tematický okruh úzce kooperuje a integruje na 2. stupni základních škol s ostatními přírodovědnými předměty, také s dějepisem a s výchovou k občanství (vzdělávací oblast Člověk a společnost v RVP ZV). Nové pojetí regionálního zeměpisu České republiky a jeho určitá redukce ve vzdělávacím obsahu (oproštění od schematicky a encyklopedicky podávané systematiky regionů) vycházejí ze stejných přístupů, uvedených v komentáři k tematickému okruhu Regiony světa (uplatnění srovnávací metody, modelové regiony, samostatná činnost žáků při vyhledávání, třídění a hodnocení informací a zdrojů dat).

Terénní geografická výuka, praxe a aplikace

Tento tematický okruh prolíná celým kurzem vyučovacího předmětu Zeměpis (Geografie) na 2. stupni základních škol. Právě jeho vzdělávací obsah podporuje beze zbytku všude aktuálně avizovaný dovednostní a činnostní charakter stavby současného školního zeměpisu v pozicích RVP ZV a následně ŠVP. Terénní geografická výuka, pravidelná cvičení a pozorování v místní krajině a vhodně plánované geografické exkurze by měly být uplatňovány ve školním zeměpise při všech vhodných příležitostech, v každém ročním období. Jsou v nich obsaženy všechny pozorovací, experimentální, analytické i syntetizující prvky činností v geografické výuce na základní škole, postupy při pozorování, zobrazování a hodnocení krajiny konkrétního regionu.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
RNDr. Josef Herink

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Článek pro obor:

Zeměpis (geografie)