Arbor vitae – praktická taxonomie organismů

Tato metoda by měla pomoci žákům ujasnit si problematiku vývojových vztahů mezi organismy, fylogenetické návaznosti jednotlivých taxonů a upevnit představu fylogenetického stromu¹. Žáci mají možnost pochopit současné trendy fylogenetického zkoumání, zařazování organismů do jednotlivých domén a podobně.

Metoda se dotýká těchto očekávaných výstupů RVP ZV², vzdělávací oblasti Člověk a příroda, vzdělávacího oboru Přírodopis, tematického okruhu Obecná biologie a genetika:

Žák:

• rozliší základní projevy a podmínky života, orientuje se v daném přehledu vývoje organismů,
• třídí organismy a zařadí vybrané organismy do říší a nižších taxonomických jednotek.

Postup

Žáci vytvoří fylogenetický strom života (zaměřený podle potřeby a rozsahu probírané látky, v našem případě především na doménu Eukarya). Každý z nich má u sebe celkem jakýkoliv přiměřeně dlouhý provázek. Žáci si rozlosují kartičky, které uvádí název konkrétního taxonu a klasifikační označení daného základního taxonu (příklady na obrázku). Vyučující se sám postaví na místo nejnižšího (nejpůvodnějšího) taxonu, společného předka (nebo tak umístí žáka s příslušnou kartou). Vybídne žáky, aby se k němu připojovali provázkem (každý žák svůj provázek podává vždy nižšímu taxonu) podle hierarchie taxonů na svých kartičkách. Způsob vytváření stromu je schematicky znázorněn na obrázku. Během činnosti žáci mezi sebou konzultují své postavení v rámci stromu.

1. Obr.

Reflexe

Po dokončení stavby stromu (zapojení všech žáků) oznámí žáci své taxony od hierarchicky nejvyššího. Učitel (nebo pověřený žák) je zapisuje na tabuli v jejich postavení ve stromě. Hodnotí se a diskutuje správnost zapojení a nesprávně řazené taxony jsou postaveny na příslušné místo.

Námět na podobu kartiček

Nabízíme námět na podobu kartiček s jednotlivými taxony různé úrovně.

Poznámka: Při výrobě kartiček by měl učitel z didaktických důvodů dodržet pravidla českého biologického názvosloví (velká a malá písmena apod.); pro pokročilé žáky mohou být taxony uvedeny v latinském vědeckém názvosloví, opět však platí nutnost dodržení pravidel vědecké nomenklatury.

¹ Doporučuji použít vědecké rozdělení organismů na domény a další taxony, jak jej popisuje například S. Rosypal, pokud jsou žáci na toto dělení z našich hodin zvyklí, metodu však lze aplikovat i na jiné školní dělení odpovídající svou náročností a složitostí věku a schopnostem žáků. Vždy se však držme systému, který je použit v naší výuce (!).
² Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (se změnami provedenými k 1. 7. 2007). VÚP Praha 2005.

RVP ZV (se změnami provedenými k 1. 7. 2007). Praha: VÚP, 2005.
Rosypal, S. a kol.: Nový přehled biologie. Praha: Scientia, 2003.