V našem příspěvku se budeme věnovat rozvoji rychlostních schopností, konkrétně ve volejbalu. Všechny dále uvedené činnosti pro stimulaci rychlostních schopností jsou realizovány v praxi u družstva děvčat (12 a 13 let) v Plzni. Zároveň je většina činností využitelná ve školní tělesné výchově nebo v zájmové oblasti.
Cvičení byla zařazována pravidelně v období leden - červen, a to v týdenním tréninkovém cyklu (mikrocyklu), při frekvenci tří tréninkových jednotek, 1 - 3 krát (většinou 2 - 3 krát). Ve školní tělesné výchově by toto odpovídalo zařazování do každé vyučovací jednotky, většinou v 1 - 3 sériích. Pro ověření námi navržených činností jsme provedli vstupní i výstupní testování. Výsledky porovnávacích testů považujeme za zajímavé až překvapivé. Nečekali jsme, že může dojít k tak výraznějšímu zvýšení úrovně rychlostních schopností.
Vzhledem k tomu, že realizovaných pohybových činností pro rozvoj rychlostních schopností je větší množství, jsou popisy rozděleny do dvou příspěvků. Rozvoj rychlostních schopností 1. obsahuje něco z teorie a část praktických cvičení. Ve druhém článku - Rozvoj rychlostních schopností 2. - jsou uvedena navazující cvičení.
Rychlostní schopnosti můžeme obecně charakterizovat jako předpoklady jedince provést danou motorickou činnost v co nejkratším čase. Rychlostní schopnost je vnitřní příčina lidského rychlého pohybu, která se na výstupu mění v rychlost, kterou je nutno chápat jako popisnou charakteristiku dosaženého výsledku (VOTÍK, BURSOVÁ 1994).
V komplexu rychlostních schopností můžeme rozlišovat:
Jednotlivé druhy jsou na sobě relativně nezávislé. Určitá úroveň jednoho druhu rychlostních schopností nemusí podmiňovat tutéž úroveň jiného druhu. (Nekorelují mezi sebou např. ani rychlost přímého běhu a běhu se změnou směru.) V tréninku je potřeba stimulovat všechny druhy rychlostních schopností jak samostatně, tak v komplexu, po stránce obecné i speciální.
Rychlostní schopnosti závisejí na několika oblastech, které můžeme (některé více a některé méně) v tréninku ovlivňovat:
Rychlostní schopnosti jsou nejvíce ze všech pohybových schopností geneticky podmíněny - podíl dědičnosti činí 70 - 80 % - ale určitá míra ovlivnitelnosti existuje. Důležitý je věk sportovce, kde se nacházejí příznivé podmínky pro jejich stimulaci. Ve 12 - 13 letech se formuje nervový základ rychlostních projevů a vhodné období pro stimulaci se nachází mezi 10. - 14. rokem věku sportovce. Uvádí se, že maxima úrovně rychlostních schopností se dosahuje v 18 - 21 letech (zde nastupuje již další podpůrná role jiných pohybových schopností).
V žákovské kategorii spojujeme stimulaci rychlostních schopností hlavně s koordinací. Do tréninkového procesu by měla být zařazována pravidelně, především z důvodu zatěžování rychlých svalových vláken a nervosvalové koordinace - doporučuje se alespoň jednou týdně, lépe do každé tréninkové jednotky. Ve struktuře tréninkové jednotky má své místo na začátku hlavní části (samozřejmě po důkladné přípravě organismu).
Základní metodou stimulace všech forem rychlostních schopností je metoda opakovací. Při využití této metody bychom měli respektovat následující komponenty:
Žáci stojí v řadě čelem k síti v základním postoji blokaře. Učitel stojící na druhé straně sítě provádí různé činnosti (podněty), na něž žáci reagují izolovaně. Nejprve pouze pohyb horních končetin (HK) - do vzpažení, šikmo stranou vpravo nebo vlevo podle druhu podnětu. Dále pouze náznak úkroku stranou, poté může být pohyb blokaře komplexní bez přesunu. Zpočátku pouze jednoduchá reakce na jeden podnět, později různé reakce na různé podněty (složená, výběrová reakce).
Žáci jsou rozmístěni po ploše hřiště, čelem k síti. Učitel stojící na druhé straně sítě provádí různé činnosti (podněty) na něž žáci reagují zpočátku opět izolovaně (pohyb pouze HK, HK s trupem), později spojení jednotlivých pohybů. Žáci v poli začínají ze střehového postoje (můžeme spojit i frekvenční činností dolních končetin - DK), na určitý podnět reagují vpřed, šikmo vpřed v P či v L nebo vzad. Zpočátku pouze jednoduchá reakce na jeden podnět, později různé reakce na různé podněty (složená, výběrová reakce).
Učitel stojí na lavičce, u sebe má zásobník smíči a pomocníka (podavače míčů), nadhazuje míče vpřed, šikmo vpřed stranou vL a P, do takové vzdálenosti, aby se žáci při pohybu přemístili o jeden až dva kroky. Žáci vpoli začínají ze střehového postoje (můžeme spojit i frekvenční činností dolních končetin - DK), po nadhozu se snaží chytit (vybrat) nadhozený míč.
 |
| 1. Vybírání „ulívek |
Žáci se postaví proti desce (stěně) do zástupu. První odhodí (odbije) míč o desku, druhý v zástupu se snaží odražený míč chytit (odbít) a opět odhodí (odbije) míč o desku a odražený míč chytá třetí v pořadí v zástupu atd. Žáci se řadí na konec zástupu.
 |
| 2. Házení, odbíjení o desku (stěnu) |
Dvojice se postaví proti stěně za sebe. První (1.) z dvojice má zavřené oči a druhý (2.) hodí (odbije) míč o stěnu. 1. žák reaguje v momentě doteku míče se stěnou, otevře oči a snaží se míč chytit (odbít).
Obměna: 1. žák mění polohy - klek, dřep, sed atd.
 |
| 3. Házení, odbíjení o stěnu - dvojice |
Žák 2. sedí (můžeme využít i jiné polohy) zády ke svému spolužákovi. Žák 1. zvolá jméno (domluvené slovo), nadhodí míč do prostoru (dle množství žáků). Žák 2. se snaží míč chytit přímo ze vzduchu nebo po dopadu na zem. Vzdálenost mezi žáky ve dvojici by neměla být příliš velká, pokud se jedná o reakční rychlost.
 |
| 4. Vybírání míče v poli - dvojice |
Využíváme různé druhy podnětů (vizuální, sluchové, taktilní). Vzdálenost doběhu většinou 6 - 9 metrů (přiblížit herním podmínkám). Důležitá je také, z hlediska bezpečnosti, dostatečná vzdálenost mezi cílovou čarou a stěnou tělocvičny.
Žáci se snaží o maximální zrychlení z pohybu (z chůze, poklusu, z prvků atletické abecedy atd.) na signál (opět různé podněty) nebo na vlastní povel. Důležitá je také, z hlediska bezpečnosti, dostatečná vzdálenost mezi cílovou čarou a stěnou tělocvičny.
Skipink, liftink, cupitavý běh, zakopávání, cval stranou, skřižný běh stranou, blokařské kroky stranou a překroky apod.
Můžeme určit:
Po ploše rozmístíme mety. Žáci si mohou volit, ke které metě poběží nebo způsob přesunu. Učitel může určit počet výběrových met, způsob přesunů či postavení stále čelem k síti.
 |
| 5. Volba změny směru |
Upravíme prostor pro podbíhání sítě - nataženou síť povolíme z dolního upevnění a přehodíme přes vrchní okraj.
Žáci s míči stojí za koncovou čarou. Každý sám si odhodí míč přes síť na druhou polovinu hřiště a snaží se míč doběhnout a chytit (odbít) po dopadu na zem (nebo přímo ze vzduchu).
 |
| 6. Odhoď míč a běž |
Dvojice se postaví za sebe. Žák č. 2 odhodí (kutálí) přiměřeně míč vpřed. Žák č. 1 vybíhá (z různých poloh) a snaží se míč chytit přímo ze vzduchu nebo po jednom dopadu na zem.
 |
| 7. Dobíhání míče |
Žáci (trojice) se postaví do rohů rovnostranného trojúhelníka. Jeden ze žáků (č. 2) vyhodí míč nad sebe, vymění si místo s jiným žákem (č. 3) a ten se snaží padající míč chytit (odbít) ze vzduchu nebo po dopadu na zem.
Obměna: žák č. 2 nadhodí míč; žákovi č. 1 a 3 si vymění pozice a ke komu běží žák č. 2, ten se snaží chytit padající nadhozený míč
 |
| 8. Kombinované přeběhy v trojici |
Tři žáci ze čtveřice (č. 2, 3, 4) se postaví do rohů rovnostranného trojúhelníka a čtvrtý žák (č. 1) s míčem do středu. Žák č. 1 vyhodí míč nad sebe, běží k žákovi č. 2, ten se snaží chytit padající míč; žáci č. 3 a 4 si vymění místo.
Obměna: žák č. 1 vyhodí míč nad sebe a běží k žákovi č. 2, ten si vymění místo se žákem č. 4 a tento žák (č. 4) se snaží chytit padající míč.
 |
| 9. Kombinované přeběhy ve čtveřici |
Další navazující cvičení pro rozvoj rychlostních schopností budou uvedeny v následujícím článku - Rozvoj rychlostních schopností 2.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
