Měnící se role učitele v probíhající školské reformě

V současné době se často diskutuje o probíhající školské reformě, o procesu tvorby ŠVP, zejména pak o jejich významu a smyslu. Proto jsem se rozhodla provést dotazníkové šetření mezi učiteli. Dotazník jsem zadala při své odborné stáži v rámci dvouletého studia KOORDINÁTOR ŠVP náhodně vybrané skupině učitelů v 1. ZŠ v Plzni, inovativní škole, kde došlo v uplynulých letech k mimořádnému pokroku ve výchovně vzdělávacím procesu. Záměrně jsem zvolila tuto školu, protože se domnívám, že právě inovativní školy předurčují budoucí vývoj základního školství.

Dotazníkového šetření se zúčastnilo 28 žen (93%) a 2 muži (7%). Byli osloveni příslušníci všech věkových skupin tak, aby výsledky byly co nejobjektivnější.

Nejprve jsem si stanovila výchozí předpoklady, které jsem šetřením ověřovala. Respondentům byly cíleně zadány otevřené otázky, aby měli možnost se svobodně vyjádřit. Pro účely vyhodnocení pak byly odpovědi zobecněny.

Účast v dotazníku:

28 žen = 93 % z celkového počtu
2 muži = 7 %

do 30 let věku: 13 % respondentů
30 - 40 let: 33 % respondentů
40 - 50 let: 27 % respondentů
nad 50 let: 27% respondentů

Výchozí předpoklady:

• učitelé považují své povolání za náročné a zodpovědné
• za základní klíčové dovednosti potřebné pro výkon povolání považují učitelé komunikativnost a trpělivost
• učitelé si uvědomují nutnost školské reformy
• učitelé rozumějí pojmu autoevaluace

Odpovědi a závěry (v pravé části jsou zaznamenány absolutní počty odpovědí):

1. Jaké vlastnosti vždy musel mít učitel?

Výsledky šetření potvrdily výchozí předpoklad. Výše uvedené vlastnosti jsou pro učitele nesporně důležité, a tak byly uvedeny i v dotazníku u všech věkových kategorií.

2. Co musí zvládat dnešní pedagogové navíc?

Poněkud překvapivě učitelé uvedli další vzdělávání pedagogických pracovníků. Naproti tomu obvykle uváděný problém nevychovanosti (nekázně) se objevil „až" na 4. místě (u 33% respondentů).

3. Jak si představujete ideální školu?

U této otázky měli učitelé jasno - 66% uvedlo jako ideální školu takovou, kam se žáci i učitelé těší, kde panuje vzájemný respekt mezi učiteli a žáky a kde není místo pro stres.

4. Považujete za dobré, že každá škola vytváří svůj vlastní školní vzdělávací program? Proč?

Jako důvody pro ano bylo uvedeno např.: specifičnost a profilace školy, bilancování o změnách, regionální zaměření, větší svoboda pro školy i pro rodiče při výběru, možnost spolupodílet se, vlastní metody a formy práce.

Tuto otázku jsem považovala pro svůj dotazník za jednu ze stěžejních. Ze šetření jednoznačně vyplynulo, že naprostá většina odpověděla kladně (93%), pouze u 2 dotázaných se vyskytla odpověď nevím. Záporně neodpověděl ani jeden respondent. Pro mne byl tento závěr velmi zajímavý, protože jasně potvrdil, že učitelé ZŠ chápou nezbytnost probíhající školské reformy a aktivně k ní přistupují. Jako důvody správnosti zpracování vlastního ŠVP nejčastěji uváděli profilaci a specifičnost školy, možnost spolupodílet se na tvorbě vlastního vzdělávacího dokumentu, větší svobodu pro práci školy i pro rodiče při výběru školy. Někteří uvedli jako úskalí možné problémy při přestupu žáka z jedné školy do druhé.

5. Rozumíte pojmu autoevaluace? Je pro školu důležitá?

Zde dotázaní sice dospěli k jednoznačné shodě - všichni (100%) autoevaluaci uvedli jako důležitou, protože vede školu ke zlepšení a poskytuje zpětnou vazbu, nepostihli však autoevaluační systém jako jeden z nejdůležitějších úkolů dnešního školství. Nejčastěji vysvětlovali pojem autoevaluace jako sebehodnocení, samohodnocení, zpětná vazba, ale vyskytla se i odpověď „vlastní ocenění výsledků". O nutnosti promyšleného autoevaluačního systému se nezmínil nikdo, ani se nikdo nepokusil nějaký (ani rámcově) navrhnout.

6. Co je podle vás ve školství již překonané?

Výsledek potvrdil předpoklad - 66 % dotázaných uvedlo jeden styl výuky, převážně výuku frontální.

7. Jaké sociální dovednosti musí mít učitel?

U tohoto dotazu 80 % účastníků uvedlo komunikativnost (se žáky, rodiči) a téměř polovina (47 %) zdůraznila také týmovou spolupráci. Výsledek poněkud překvapil, protože očekávané odpovědi empatie a vztah k dětem se vyskytly jen u 33 % a 27 % dotázaných.

8. Čím se liší současné školství od stavu před 20 - 25 lety?

Nejvýraznější změny podle dotázaných nastaly v otevřenosti školy (47 %), zdůraznění individuality žáka (33 %), technickém vybavení (33 %) a rozmanitosti metod a forem práce (27 %).

9. Včem je podle vás hlavní rozdíl mezi současným a dřívějším učitelem?

Šetření potvrdilo, že současný učitel užívá moderní metody a formy práce, což uvedlo nejvíce dotázaných (40 %). Navíc byla (překvapivě a potěšitelně) často zmíněna touha po osobnostním i profesním rozvoji (33 %).

10. Proč je povolání učitele tak psychicky i fyzicky náročné?

Dotazníkové šetření potvrdilo výchozí předpoklad. V odpovědích jednoznačně převažovaly zmínky o psychické náročnosti. Nejčastěji učitelé uvedli řešení problémů (66 %), velké soustředění a pracovní nasazení (47 %) a stres (47 %).

Závěr

Učitelé mají o svém povolání přehled, jsou si vědomi jeho náročnosti i velké odpovědnosti. Za velmi pozitivní považuji jejich pochopení nutnosti školské reformy a snahy hledat další způsoby ke zlepšení své práce. To vše nepochybně vytváří správné předpoklady pro realizaci změn ve školství, které vyžaduje společenský vývoj.

Toto šetření si rozhodně nekladlo za cíl zmapovat situaci beze zbytku, k tomu by byla potřeba zapojení podstatně většího počtu škol různých typů, regionů, s různorodým složením pedagogických sborů (např. věkovým) apod. Přesto z něho vyplynul zajímavý závěr, který prokázal, že učitelé v progresivních základních školách pochopili smysl probíhající školské reformy i společenskou nezbytnost změn. Šetření se také může stát námětem, inspirací pro školy například při autoevaluaci.

Použitá literatura a zdroje:

PRŮCHA, J.: Učitel (Současné poznatky o profesi). Praha: Portál 2002. ISBN 807178-621-7
KYRIACOU, CH.: Klíčové dovednosti učitele. Praha: Portál 1996. ISBN 80-7178-022-7