O lidském zdraví platí, že se na něm spolu s genetickým vybavením ve vysoké míře podílejí četné další faktory tvořící ve svém souhrnu kvalitu života. Z nich jsou nejčastěji uváděny - způsob života, životní prostředí, zdravotní péče. Vliv těchto faktorů má navíc zásadní význam pro harmonický vývoj dětí a mládeže.
Z uvedených faktorů má poněkud zvláštní postavení životní styl, který je možno v průběhu života měnit a ovlivňovat s relativně větší autonomií a flexibilitou, než je tomu u zmiňovaného životního prostředí a zdravotní péče. Je tedy zřejmé, že zdravý způsob života jako nejdůležitější faktor celkové zdravotní situace může pozitivně ovlivňovat nejen tělesnou, duševní a sociální pohodu, ale i významně tlumit škodlivé faktory adaptačního chování, jakými jsou např. nikotinismus, nadměrné užívání alkoholu a ostatních návykových látek apod.
Primární roli v procesu socializace dítěte, tedy i ve výchově k přijetí zdravého životního stylu a prevenci rizikových faktorů ohrožujících zdraví dítěte, sehrává rodina. Harmonické rodinné prostředí působí pozitivně na fyzické i psychické zdraví dítěte, na jeho orientaci v otázkách hygieny, výživy, denního režimu a osvojování sociálních rolí, včetně komunikativních dovedností. Vztahy v rodině a vzájemné soužití rodičů tvoří základ budoucích partnerských vztahů, rodičovských postojů, stávají se zdrojem podnětů a zkušeností pro řešení nejrůznějších životních situací a pro utváření celkového životního stylu a hodnot.
Již v předškolních zařízeních lze propojením pedagogického a zdravotně hygienického principu přispívat v každodenních činnostech k ochraně zdraví dítěte a ve spolupráci s rodiči utvářet základy jeho aktivního přístupu ke zdraví.
V dalším věkovém období má tuto důležitou úlohu vedle rodiny i škola, která má možnost systematicky a v delším časovém úseku ovlivňovat postoje dítěte ke zdraví a přispívat k minimalizaci negativních jevů.
Zcela neoddělitelnou složkou výchovy ke zdraví je sexuální výchova. Ta je pojímána jako bio-psycho-sociální kategorie. V souladu s vývojovými předpoklady, poznávacími možnostmi a postupně získávanými zkušenostmi žáků z každodenního života směřuje výuka v této oblasti k tomu, aby si žáci osvojili a kultivovali odpovědné chování, rozhodování a komunikaci v situacích souvisejících s aktivním zdravím, partnerskými vztahy, rodinným životem a rodičovstvím a aby jejich vstup do dospělosti byl provázen odpovědným přístupem ke zdraví a založení rodiny.
Mezinárodní federace plánovaného rodičovství (International Planned Parenthood Federatiopn - IPPF) schválila v roce 1995 dokument Charta sexuálních a reprodukčních práv (dále jen Charta). Tento dokument představuje etický rámec práva na sexuální a reprodukční zdraví.
Sexuální a reprodukční práva jsou práva a svobody týkající se jednotlivců stejně jako párů. Charta má charakter právního dokumentu, neboť vychází z uznávaných mezinárodních norem o lidských právech. Je zde definováno 12 práv:
I tento mezinárodní dokument tvoří základní rámec pro obsahovou náplň tematického celku sexuální výchova na všech stupních vzdělávání.
Dále se budu zabývat dvěma právy, jež považuji za klíčová pro vzdělávání v této oblasti a jež jsou zároveň odůvodněním zařazení sexuální výchovy do vzdělávacích programů všech stupňů škol. Samozřejmě, že i všechna další práva jsou velmi důležitá a nesmí se opomíjet při výchově mladé generace. Pouze je nutné nezapomínat na věkové zvláštnosti dětí a tomu přizpůsobit obsahovou náplň výuky.
V celosvětovém průzkumu Sexuální chování a postoje mladých lidí ve věku 16 - 21 let, který byl proveden v roce 1999 ve vybraných zemích světa, včetně České republiky, se ukázalo, že první informace z oblasti sexuality a také v největším objemu, získali tito mladí lidé od svých kamarádů, známých, z časopisů a knih. Rodina a škola zde sehrály pouze malou úlohu. Asi bychom předpokládali, že pořadí bude jiné: rodina, škola, kamarádi. V této oblasti máme ještě velmi mnoho práce před sebou, jak rodiče, tak my, pedagogové.
Zároveň se ukázalo, že téměř všichni respondenti odpověděli správně na otázky týkající se znalostí z dané oblasti, ale pouze necelá polovina si věděla rady s otázkami, kde bylo třeba získanou informaci a znalost přetvořit v dovednost nebo postoj k danému tématu.
Alarmující je fakt, že mládež ví, proč a jak by měla chránit svoje zdraví, zná způsoby přenosu pohlavních chorob, včetně choroby AIDS, ale v dané situaci tuto svoji znalost (informaci) neumí (nedokáže) použít. Znamená to, že znalost není přetvořena v dovednost a následný postoj, tzn. mládež se nakonec zachová úplně jinak, než by z hlediska ochrany zdraví měla. Prožitková pedagogika vhodně přizpůsobená věkovým zvláštnostem žáků je jednou z možností, jak tuto situaci změnit. To je výzva pro rodiče i pedagogy.
Řada témat z oblasti sexuální výchovy je pro diskusi se žáky velmi složitá, především z pohledu etiky, která prostupuje celou výchovou ke zdraví. Zde je třeba takt a um pedagoga, který se žáky dané téma diskutuje. Otevírá se zde možnost pro interaktivní vstup žáků do daného problému nejenom formou diskuse, ale i hraním rolí, řešením problémových úkolů, prací ve skupinách atd. To umožní prožitkovou formou působit na utváření osobnosti žáka (učí se komunikovat, vyslechnout názor druhého a obhájit názor svůj, tolerovat jiná možná řešení daného problému, rozhodovat se na základě daných faktů atd.). Zcela jistě je zde velký prostor pro ovlivňování hodnotového systému žáků a pro formování jejich osobnosti v souladu s uznávanými společenskými normami. Jedná se tedy o vytváření klíčových kompetencí.
Pokusím se vymezit některá etická dilemata z této oblasti, která se navíc musí řešit se žáky vzhledem k jejich věkovým zvláštnostem. Z didaktického hlediska tedy nelze uvést jednotný postup pro zařazení těchto témat do běžné výuky. Metodický návrh pro interaktivní práci se žáky, který uvádím, je třeba chápat jako námět, formu práce, jejíž obsah se musí přizpůsobit věku žáků a klíčové kompetenci, ke které chceme žáky vést.
Etická dilemata:
Témat by se jistě našlo mnohem více. V případě, že jsou žáci, s ohledem na věkové zvláštnosti, seznámeni se základy etiky, pak sami již umí vyhledat témata, která lze z pohledu etiky diskutovat. Samozřejmě můžeme říci, že veškerý život kolem nás má svůj etický rozměr. To by měli všichni žáci vědět, ale jsou témata, která jsou z daného hlediska složitější a ne vždy se shodneme na stejném pohledu na danou věc. Ale to je právě to, co je velmi cenné, a žáci by měli v hodinách zažívat a řešit problémové úkoly. Učí je to komunikaci, toleranci, ohleduplnosti, empatii, ale také si uvědomují sami sebe, kultivují svoji osobnost, vytvářejí si svůj názor a formují si svůj hodnotový systém.
Praktický námět k realizaci - Váhy pro život.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.