Domů > Odborné články > Základní vzdělávání > Proč se zabývat otázkou stárnutí a stáří
Odborný článek

Proč se zabývat otázkou stárnutí a stáří

28. 7. 2008 Základní vzdělávání
Autor
Kolektiv autorů

Anotace

Tento článek poskytuje zamyšlení nad tím, proč se zabývat otázkou stárnutí a stáří ve výuce (např. v rámci vyučovacího předmětu Občanská výchova).

Příspěvek byl převzat od MŠMT ze sborníku Mezigenerační vztahy a stárnutí v školním vzdělávacím programu, jenž vznikl v rámci grantového projektu Mezigenerační vztahy a stárnutí v RVP, který realizoval Kruh spolupracovníků obecné a občanské školy společně s Diakonií ČCE v roce 2005.


Stárnutí populace je celosvětový fenomén, podíl starých lidí ve společnosti narůstá percentuelně i v absolutních číslech, prodlužuje se délka života ve stáří. Česká i světová společnost se nachází v nové, dosud neznámé situaci, na kterou je třeba reagovat na úrovni jednotlivce i všech systémů společnosti. Ukazuje se, že mnoho lidí problematiku stáří, života ve stáří, stárnutí populace ani souvislosti, úskalí a rizika s tím spojená nezná, že ve společnosti existují závažné mýty i nebezpečné předsudky. Proto pokládáme za potřebné zařadit problematiku stárnutí, života ve stáří, seniorské subkultury a mezigeneračních vztahů do českého vzdělávacího systému cílevědomějším způsobem. Jde nejen o hledání vhodných forem prezentování seniorské problematiky jako uceleného bloku (např. v rámci Občanské výchovy), ale také o edukování učitelů těch předmětů, v nichž lze seniorskou problematiku zpřístupnit doplňkovým způsobem. Základním cílem je navození racionálně pozitivního vztahu ke stáří, citlivosti k problémům a potřebám starých lidí se zdravotním postižením, vědomí osobní zodpovědnosti za vlastní život včetně stáří a posílení žádoucích mezigeneračních vztahů.

Definice starého člověka je obtížná a měla by být (zvláště při formování názorů a postojů dětí) pojata pozitivně. Neměla by tedy být zdůrazňována např. blízkost smrti, nemocnost, nezdatnost, ztráta soběstačnosti, chudoba. I když jde o reálná rizika vyššího věku, neměla by být v dětech fixována jako dominantní charakteristiky či nezbytné zákonitosti. Definice navržená experty projektu EU v příručce Respektování lidské důstojnosti zní: Senioři jsou lidé, kteří toho mnoho prožili a mohou vyprávět mnoho příběhů. Teprve v tomto kontextu by si děti měly osvojit vědomí, že existuje také neúspěšné stárnutí a nemocné stáří, že riziko a výskyt nemocí i disability (zdravotního postižení) je ve stáří vyšší než v mladším věku a že senioři se závažným zdravotním postižením (zvláště zrakovým, sluchovým a pohybovým včetně zvýšeného rizika pádů) vyžadují ohleduplnost, pomoc, bezbariérové prostředí a podporu, aby mohli zůstat sami sebou v domácím prostředí. Připomenuto by mělo být i riziko osamělosti starých lidí v souvislosti s ovdověním (výukově kontext významu rodiny, sousedských vztahů, dobrovolnictví). Konečně by měla být prioritně zdůrazněna osobní zodpovědnost člověka za svůj život včetně vlastního stáří (životospráva, prevence chorob, ekonomické zabezpečení, sociální vazby).

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Kolektiv autorů

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Článek pro obor:

Výchova k občanství