Všechny děti bez výjimky mají vrozené předpoklady pro tvůrčí činnost. Pohádkový příběh je většinou dokáže vtáhnout do děje, a žáci si tak prakticky mohou procvičovat a upevňovat získané poznatky. Je důležité vždy vycházet z pozitivních aspektů, z toho, co konkrétní děti umí, co dokáží, v čem jsou jejich možnosti, což většinou probouzí i vlastní aktivitu psychiky každého z nich. Prvky tvořivé dramatiky lze využít ve speciální škole prakticky ve všech předmětech. Ve svém příspěvku přináším ukázku využití tvořivé dramatiky ve výukovém bloku.
Jedná se o třídu, kde pracují žáci podle Vzdělávacího programu pomocné školy v nižším, středním i vyšším stupni.
„Za modrými, žlutými, červenými a zelenými horami žili veselí skřítkové se svou hodnou královnou. Rádi četli knížky, rádi počítali, psali a cvičili, vařili, zpívali, hráli a tancovali. Pojďme se do tohoto malého království podívat......" Učitelka si nasadí královskou korunku - stává se královnou. Z dětí jsou skřítkové - vybírají si čepičky a vymýšlejí si pro sebe jména, inspirovaná barvami čepic.
„Každý den se z království ozýval veselý zpěv a muzika" - společné zpívání a hraní známých písní a provádění tanečků, známých z hodin Hudební výchovy. „Ale jednou se v království objevilo něco zvláštního, záhadného..." Královna přivádí skřítky k „záhadné skříňce". Všichni se kolem ní posadí na zem.
Královna vyzývá skřítky k přemýšlení nad obsahem skříňky - řídí diskusi. „Co je asi uvnitř? Možná je tam něco krásného. Co asi? Nebo něco dobrého, (voňavého, sladkého, kyselého, ošklivého, studeného, hrozného, nebezpečného,...) Co asi?"
Diskusi královna ukončí slovy: „Milí skřítkové, skříňka se teď otvírat nebude! Já to nedovolím. Bojím se o vás a musím si vše důkladně promyslet. A teď půjdeme spát." Královna ukládá skřítky ke spánku na koberec, snímá korunku a pokládá ji na zem mezi skřítky. Skřítci leží na zemi a poslouchají instrukci učitelky - vypravěče příběhu: „Zahrajeme si nyní, jak to bylo dál. Poslouchejte dobře a dělejte vše podle mého vyprávění". Učitelka přechází k „záhadné skříňce" .
„Tu noc nemohli skřítkové vůbec usnout. Převalovali se ve svých postýlkách na břicho, na záda, na pravý bok, pak se posadili a podívali se kolem sebe. Uviděli královnu, jak tvrdě spí. Mrkli na sebe očky a potichoučku, aby královnu nevzbudili, se plížili k té záhadné skříňce. Byli tolik zvědaví na to, co se ukrývá uvnitř. Zároveň se ale báli, co řekne královna, až se vzbudí. Sedli si kolem záhadné skříňky, chvíli přemýšleli, pak se na sebe podívali, pokývali hlavami a v tu chvíli se rozhodli! Skříňku otevřou, podívají se dovnitř, hned ji zase zavřou a půjdou spát. Královna se nic nedozví." Skřítci otvírají skříňku, učitelka v tuto chvíli využívá momentu překvapení, rychle bere do rukou loutku ZIMU, která je v krabici.
 |
„Jmenuji se ZIMA, tak dlouho jsem čekala až mě konečně někdo vysvobodí. Teď budu vaší královnou já a vy od této chvíle budete plnit všechny moje rozkazy." Rozhazuje po třídě bílé papírové kartičky s písmenky.
Zima rozkazuje: „Než si 3x dýchnu do dlaní najde každý z vás písmenko Z. Kdo můj úkol nesplní toho zmrazím!" (Sřítkové hledají stejným způsobem i písmenka I, M, A.)
Zima: „Zdá se, že jsem vymyslela moc lehký úkol. Nyní mě dobře poslouchejte. Než si 3x dýchnu do dlaní, sestavíte z těch písmen moje jméno!" (Skřítkové plní úkoly, mohou si pomáhat. Zima kontroluje úkoly a zlobí se.)
Zima: „Tak vy jste splnili i tento těžký úkol. Počkejte, však já si na vás vymyslím něco, co nedokážete. Ale nejdřív se na to vyspím a z vás si pro jistotu udělám sochy."
„Zima vytváří ze skřítků sochy - sněhuláky, lyžaře, sněhové vločky. Sama se ukládá ke spánku." Učitelka odkládá loutku na zem, nasazuje si opět korunku královny.
Královna: „Moji milí skřítkové, co jste to jen udělali, proč jste mě neposlechli - nebojte se, já vám pomohu, ale nebude to jednoduché." Objetím oživuje 1. sochu. „A ty můžeš svým objetím nebo pohlazením oživit jednoho svého kamaráda - každý má jenom jednu volbu." Postupně oživení skřítkové si sedají okolo své královny a potichu, aby zlou Zimu nevzbudili, přemýšlí, jak by se té Zimy zbavili.
Učitelka řídí diskusi návodnými otázkami.
Královna: „Čeho se asi zima bojí? Co jí asi nejvíc vadí? Jmenujte zimní měsíce. Kdy končí zima? Podle čeho se pozná, že zima skončila?" Skřítkové vzpomínají, jaké písničky o jaru znají.
Královna: „Já vám tedy pomohu a vy společnými silami určitě napravíte to, co jste způsobili. Dobře poslouchejte, co musíte udělat." Skřítkové se řídí radou.
Děti stojí v kruhu kolem Zimy, zpívají a tančí. Probuzená Zima zděšeně utíká před jarními písničkami, zakopává o jarní obrázky, hledá, kam by se schovala. Nakonec skočí do své krabice. Přichází královna - chválí skřítky - mohou si ještě společně zazpívat, zatančit a zahrát na hudební nástroje.
Žáci i učitelka vystupují z rolí, posadí se do kruhu a povídají si o všem, co se dělo.
Jaro je tu - pozorování přírody (jarní květiny, pučící stromy, ptáci, hmyz,...).
Tento projekt s vymyšleným jednoduchým pohádkovým příběhem děti oslovil, aktivně se zapojily do hry. Navíc velmi citlivě vyřešily všechny problémové situace, do kterých je příběh zavedl a já jsem si tak mohla ověřit, do jaké míry si žáci osvojili poznatky z hudební výchovy, věcného učení, smyslové výchovy, řečové výchovy, čtení i psaní.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
