Příspěvek vznikl v rámci projektů pořádaných o.s. Aisis.
Metodika pochází z publikace „Školy v pohybu", která je výstupem mezinárodního projektu INCLUSIVE. Kniha obsahuje práce českých, dánských, španělských a britských učitelů, kteří ve svých školách uplatňují inkluzívní výchovu (začleňují žáky s různými odlišnostmi do jediného kolektivu třídy). Jejich školy pracují se všemi dětmi okolní různorodé společnosti. Vycházejí z toho, že každé dítě má svoji osobnost, zájmy, schopnosti a tedy i vlastní vzdělávací potřeby. Cílem je tyto potřeby hledat a individuálně rozvíjet, ne děti dělit na prospěchově dobré, průměrné a problémové.
Jednodenní výměna rolí dospělých a dětí ve škole s hlavním cílem přiblížit se pochopení školy jako živého systému, rolí jeho jednotlivých členů, z nich vyplývajících možností a zodpovědnosti mé i všech ostatních.
S několikadenním předstihem je žákům nabídnuta některá z běžných rolí souvisejících s provozem školy (učitel, ředitel, školník, uklízečka, sekretářka). Ke každé z rolí je uveden stručný výčet pracovních povinností. Počet jednotlivých rolí je přesně stanoven, a tak si žáci musí rozmyslet, o jakou mají zájem a včas se k ní zapsat. Skuteční učitelé přebírají tento den roli žáků a začleňují se do kolektivu tříd tvořených dětmi, na něž nezbyla jiná role nebo které si vybraly roli učitele jedné vyučovací hodiny.
Do projektu se zapojí všichni žáci i zaměstnanci celé školy, v 1. - 5. třídě se dětem nabízí pouze role učitele.
Společné dopoledne probíhá dle stanoveného rozvrhu pro výuku, "ředitelé " hospitují v jednotlivých hodinách, "školníci" a "uklízečky" plní své úkoly související s čistotou a údržbou školy, "sekretářky" vyřizují telefonáty, faxy a e-mailovou poštu, pracují na kopírce, píší na počítači, komunikují s návštěvami. Ředitelka školy je v tento den v roli reportérky, pořizující zpravodajství a fotodokumentaci akce.
Na závěr dne se všichni schází k reflexi, jejíž součástí je společná diskuse a individuální vyplnění dotazníků. Zamýšlíme se nad otázkami:
Právě, když jsem tak pilně vytřela, tak šly děti na tělocvik a začaly mi po tom vytřeném chodit. Myslela jsem, že je praštím tím hadrem. Už vím, jaké je to kazit práci druhých, a proto to sama dělat nebudu ("uklízečka" Jana, 9. ročník).
Po dnešku vím, že to učitelé s námi nemají lehké, musejí se na hodiny připravovat stejně jako my ("učitelka" Ivana, 7. ročník).
Všechno se dá udělat, když mě to baví ("sekretářka" Lucka, 6. ročník).
Co se osvědčilo? |
Předcházející kvalitní příprava výuky - spolupráce učitelů a dětí. Přesné stanovení pravidel a jejich prodiskutování. |
Co se neosvědčilo? |
Nechat přípravu role učitele pouze na dětech. Nechat "ředitele" hospitovat jen ve své třídě. Nechat dospělé "žáky" učit se celé dopoledne v jedné třídě. |
Jakých jsme se dočkali překvapení? |
Manuálně orientovaní žáci prožívali své role "školníků" s pocitem dospělosti a chovali se někdy až překvapivě zodpovědně. Některé děti si připravily velmi zajímavé vyučovací hodiny, ale mnohé hlavně zkoušely a opájely se mocí nad ostatními. Ke svým novým dospělým "spolužákům" se chovají děti vždy velmi přátelsky, užívaly si možnosti oslovovat je křestními jmény, tykat jim a přitom této situace děti nikdy nezneužily. Překvapivý byl i poznatek nás dospělých, že role žáků je někdy velmi náročná a naopak, že při frontální výuce lze docela jednoduše předstírat zájem o výuku a dělat přitom cokoli jiného. |
Která naše zkušenost může platit obecně? |
Občasná výměna rolí je dobrým prostředkem k vzájemnému porozumění. Je dobré umět si pojmenovat své prožitky a pocity, rozumět tomu s čím souvisejí. Pravidla je dobré odvozovat z reálných situací a společných prožitků. |
Redakční poznámka: Potenciál OSV u této netradiční formy lze spatřovat zejména v metodě převzetí cizí sociální, resp. profesní role, k níž mám ovšem blízko, setkávám se s ní denně, moje role (žák) je komplementární (navzájem se doplňující) k roli, kterou musím v rámci projektu plnit (učitel, ředitel, školník). Ve skutečnosti svým jednáním v roli žák ovlivňuji i „výkon" komplementárních rolí (učitel), které nyní přebírám a zkouším. Jde o jakousi „reálnou simulaci".
Tato metoda umožní, aby žák získal celkem komplexní psychosomatický zážitek různých situací, a tím i jistý vhled do života, práce, problémů lidí v komplementárních rolích (učitelů). Současně se otevírá prostor pro sebepoznávání žáků v převzatých rolích v oblastech:
Z hlediska forem začlenění OSV do práce školy jde o nadpředmětový projekt vázaný ponejvíce k tématice vzdělávacího oboru Výchova k občanství a samozřejmě k osobnostní a sociální výchově.
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.