Formální vzdělávání má historicky dlouhou tradici, vzešlo z požadavků společnosti během jejího vývoje a jeho základní znaky jsou velmi dobře definované. Pro formální vzdělávání je typický propracovaný a přesně strukturovaný organizační model, který je podložený zákonnými normami tvořícími přísné kurikulum. Navázání spolupráce škol a science centra představuje možnosti, jak všem dětem ukázat zábavnou, přirozenou i badatelskou formou různé zajímavosti a běžné každodenní věci, podnítit v nich myšlení v souvislostech, prostřednictvím aktivního přístupu k informacím ukázat využitelnost a potřebu vzdělávání.
V případě neformálního vzdělávání realizovaného v science centrech jsou využívané odborné znalosti jeho lektorů a široké materiální zázemí pro potřeby vzdělávání, které probíhá zajímavou a zábavnou formou s využitím nejrůznějších interaktivních prvků a moderních technologií. Jedinec, který je vzděláván, si často ani neuvědomuje, že se učí. Důležitý je pro něj zážitek, vzpomínka, hravá a zábavná forma úkolů nebo hmotná památka, což jsou faktory posilující proces učení, připomínající získané znalosti a dovednosti.
Vzájemnou spoluprací pedagogů neformálního a formálního vzdělávání dalo vzniku 10 novým vzdělávacím programům, které v sobě nesou obě složky, jak potřebnou teorii dle učebního plánu pedagoga, tak zábavnou interaktivní neformální složku, která bude pro žáka motivační a více názorná.
Programy obsahují praktické činnosti, podporují skupinovou práci posilující kompetence k řešení problémů a učení. Každý z programů vychází z požadavků RVP, klade důraz na mezipředmětové vazby a pomáhá žákům osvojovat si vybrané klíčové kompetence dotčených předmětů a oborů.
Každý program obsahuje svůj detailní metodický popis, který je doplněn o návody pro výukové činnosti, pracovní listy pro žáky a videonávody na pokusy a experimenty. Skladba programů je navržena v rozsahu 16 vyučovacích hodin, ze kterých 6 probíhá ve škole a na které navazují dvě návštěvy science centra, každá po 5 hodinách. Při návštěvách science centra žáci absolvují výuku s pracovními listy v laboratořích i expozicích.
Vzdělávací program Člověk
Výuka ve škole na téma člověk může probíhat různými metodami, žáci se při ní mohou procvičit ve vyhledávání informací, jejich kritickém posouzení a také v prezentaci získaných informací ostatním spolužákům. Je vhodné zařazovat do výuky skupinové aktivity, které motivují žáky v rozvoji komunikačních dovedností, a také je možné zařadit řízenou diskuzi o některých ne zcela jednoznačných tématech souvisejících s lidským tělem (např. vegetariánství, konzumace alkoholu, ochrana vlastního zdraví po zahájení sexuálního života a další).
Vhodné je doplnění výkladu a práce s informacemi praktickými činnostmi a ukázkami na konkrétních modelech a názorných kresbách. Pokud ovšem není škola vybavena pomůckami, může výuka ve škole sloužit právě jako teoretická část, jejíž praktické ověření proběhne při návštěvách science centra. K dispozici by pro výuku kromě učebnic se základními informacemi měly být různé atlasy a další literatura, například dle tipů na základní a rozšiřující literaturu z úvodu metodické části.
Ukázka výuky ve škole:
 |
 |
 |
Ukázka výuky v science centru:
Dýchací soustava Anatomický model DS – naše dýchací soustava se skládá z horních cest dýchacích, dolních cest dýchacích a plic. V dýchací soustavě se nachází hrtanová příklopka (neboli epiglottis). Její funkcí je oddělit dýchací a trávicí cesty. Při polykání potravy uzavře hrtanová příklopka vstup do dýchací soustavy, aby nedošlo k vdechnutí sousta. Prohlédněte si anatomický model dýchací soustavy a do vaší „Mapy“ zakreslete umístění hrtanové příklopky.
 |
Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.
Článek nebyl prozatím komentován.
Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.
Článek není zařazen do žádného seriálu.
