Odborný článek

Časopis jako úkol

21. 5. 2008 Základní vzdělávání
Autor
Naděžda Kvítková

Anotace

Článek přináší úvahu nad tvorbou a významem školního časopisu.

Příspěvek byl převzat z časopisu Český jazyk a literatura, vydávaného SPN, a. s .

V učebnici Český jazyk pro 2. ročník středních odborných škol (Praha SPN - pedagogické nakladatelství a.s., 2003) je v závěrečném oddílu Sloh a komunikace jako námět k samostatné práci uveden úkol vytvořit časopis. Z hlediska kompozičního tak uvedený úkol uzavírá učebnici a její tematický okruh Mediální komunikace.

V instrukci k tomuto úkolu je žákům zčásti naznačen postup, co je třeba k úspěšné realizaci úkolu udělat. Jednotlivé kroky jsou přímo uvedeny: zvolit šéfredaktora a redakci, jmenovat redakční radu, vybrat vhodnou osobu pro korektorskou činnost. To jsou nepochybně nezbytné kroky k tomu, aby časopis mohl existovat. Nad tímto úkolem se lze ještě hlouběji zamýšlet a uvažovat o něm z různých zorných úhlů.

To, že je úkol uveden až na konci učebnice, neznamená nutně jeho realizaci až na konci školního roku. Ostatně učebnice nepředepisuje lineární postup při probírání jednotlivých tematických okruhů, počítá se se střídáním jazykového a slohového učiva.

Za úvahu stojí již název časopisu. K tomu lze vypsat soutěž, zadat anketu ve třídě a pak ji vyhodnotit. I to může mít aktivizující účinek. Pokud jde o střední odbornou školu, právě její konkrétní zaměření se může uplatnit již v názvu časopisu. Časopis rozhodně nelze chápat jako nějakou čistě češtinářskou záležitost. Ze zkušenosti víme, jak důležitá vlastnost je osobní prestiž členů redakce. V redakční radě by měli být zastoupeni žáci zodpovědní, iniciativní, kreativní, i když nepatří zrovna k jedničkářům.

Na konkrétní situaci hodně záleží, jak se budou na tvorbě časopisu podílet jednotliví žáci a jak jejich učitel. Někdy má zájem přímo ředitelství školy na vydávání časopisu, vidí v něm určitou reprezentaci školy, smysl má i pro rodiče a veřejnost. V takovém případě bude časopis pod výraznější kontrolou vedení, i když redakční práce budou vykonávat pouze žáci. Určité dohody a konzultace s vedením školy v tomto případě zřejmě budou nezbytné. Podstatně jiná situace nastane, jde-li o časopis určený především pro žáky samotné, přístup ze strany učitele bude spíš poradní nebo inspirativní. Zřejmě k tomuto druhému typu směřuje úkol ve zmíněné učebnici, v níž se říká: Možná tak založíte pěknou třídní tradici.

Hodně záleží na tom, jak budou dodržována pravidla, které si kolektiv vytvoří. V tom smyslu má práce v redakční radě a při vydávání časopisu i výrazný zřetel výchovný, žáci se učí mimo jiné také samostatnosti, zodpovědnosti, sebekontrole, spolupráci, kompromisnímu řešení konfliktových situací.

Aby byl časopis zajímavý a přitažlivý pro třídní nebo širší školní kolektiv, nepochybně přispěje využití humorných kreseb a textů. Vždyť různé komiksové kresbičky s bublinami si žáci mnohdy vyrábějí bohužel i někdy během vyučování mimo jeho program. V časopise je pro ně to vhodné umístění stejně jako pro různé vtipy, hádanky, křížovky apod.

Ve školních časopisech bývalo zvykem, že do nich češtináři vybírali zvlášť zdařilé slohové práce. Časopis v tom případě zastupuje kolektivního adresáta a má také určitý motivační stimul pro ostatní žáky. Pro autora práce zpravidla znamená víc než ohodnocení výbornou.

Z hlediska stylistické terminologie se dnes poměrně často vyskytuje termín pro takové práce esej. V některých školách se bohatě využívá, někdy si však učitelé nejsou jisti, jak tomuto termínu rozumět. V naší středoevropské tradici se většinou chápe jako smíšený, komplexní styl odborně-umělecký, v němž se odborné téma podává uměleckými prostředky (Čechová 2003, s. 47; viz blíže Současná česká stylistika). Avšak vlivem angloamerického pojetí se dnes i u nás objevuje jiný, volnější význam, o kterém např. uvedl O. Mališ při svých úvahách o školské terminologii: Filologický překlad z anglického terminologického slovníku byl transformován do této podoby: Esej je text, v němž se pokusíš vyjádřit svůj názor na to, co tě zajímá.

Podstatou eseje je v tomto pojetí osobní angažovaný přístup k určité tematice, přičemž tato osobní angažovanost by měla být recipientovi z textu zřejmá. Eseje tedy mohou vznikat jak v souvislosti se slohovým vyučováním, tak i zcela mimo výuku, a to čistě jako výraz samostatného tvůrčího zaujetí žáka. Jinak je třídní nebo školní časopis příležitost k tomu, aby se nadaní žáci mohli uplatnit s nejrůznějšími literárními pokusy, ať jde o poezii, fejetony a vůbec různé publicistické žánry.

Nelze ovšem očekávat, že by časopis byl vyplněn pouze originálními žákovskými projevy. Měl by přinášet i přehled o zajímavostech různého druhu, zejména o takových, které se týkají zájmů žáků. Pověření žáci by je vybírali. I to má svou didaktickou cenu. Znamená to, že žák musí text pečlivě přečíst a porozumět mu. A nejen to, musí ho číst s vědomím, pro koho jej vybírá. Právě v dnešní době, kdy se setkáváme s velmi povrchním čtením a s tzv. čtením bezbariérovým, je i uvedená aktivita důležitá jak pro náš předmět, tak pro budoucí úspěšnost žáků v životě. Kratší články mohou být otištěny v úplnosti, jiné ve zkrácené nebo jinak upravené podobě. Že jde v určitém případě o úpravu, mělo by být uvedeno.

Čas od času bývá užitečné zamyslit se nad ohlasem a úrovní časopisu, vyzvat ostatní žáky k novým námětům a k hodnocení. I když nebývá vždy nejjednodušší zajistit určité finanční prostředky, tam, kde je chuť do práce a kde není nouze o dobré nápady, může být časopis přijímán jako aktivita, na kterou budou žáci rádi vzpomínat.

Použitá literatura:
ČECHOVÁ, M. a kol.: Současná česká stylistika. Praha: ISV nakladatelství, 2003.
ČECHOVÁ, M.: Trans- a intertextovost v kontextu regionálním a dobovém. In: Česká slavistika 2003. s. 47-57.
KRAUS, J.: Čeština v období vlivu nových médií - předmět praktický. Český jazyk a literatura, 2005-2006, roč. 56. s. 176-186.
MACUROVÁ, A.: Co čteme a jací jsme? In: Oratio et ratio (ed. Čmejrková, S. - Svobodová, I.), Praha: Ústav pro jazyk český AV ČR, 2005. s. 243-253.
MALIŠ, O.: Termíny na učilišti aneb co, k čertu, pohledávají na té galéře? In: Školská jazykovědná terminologie. (ed. Hájková, E - Machová, S.) Praha: UK v Praze - Pedagogická fakulta, Jazykovědné sdružení ČR, 2002. s. 65-68.

Licence

Všechny články jsou publikovány pod licencí Creative Commons BY-NC-ND.

Autor
Naděžda Kvítková

Hodnocení od uživatelů

Článek nebyl prozatím komentován.

Váš komentář

Pro vložení komentáře je nutné se nejprve přihlásit.

Článek není zařazen do žádného seriálu.

Článek pro obor:

Český jazyk a literatura 1. stupeň