Vstup na střední školu s novou informatikou

Nedávno mě oslovila paní redaktorka z deníku E15 s otázkou týkající se chápání stromových struktur u studentů střední školy. Jedná se o velmi zajímavou otázku, která vychází ze studie The Verge. Článek v krátkosti spojuje Generaci Z a její vztah ke klasické stromové hierarchii. Generace Z je chápaná jako generace dětí narozených od poloviny 90. let 20. století do roku 2012. [cit. Wiki].

Mladí lidé, narození v tomto období, jsou chápáni jako děti internetu, éry WWW, počítačů, mobilních telefonů a dotykových obrazovek, které je logicky celým raným vývojem doprovází. Sám sebe, coby ročník 96, v některých charakteristikách „Gen-Z“ poznávám. Děti narozené po roce 2010 jsou označovány termínem „Generace α (alfa)“. Pohádky si však nenajdou na DVD nosičích, či snad dokonce na VHS (to už je probíráno v rámci dějin počítačů). V současné době pohádky pro tuto generaci nejdeme na YouTube, Netflixu nebo DisneyPlus.

Zamyšlení chápání stromových struktur u Generace Z nebo Generace Alfa mne vede k podstatně hlubšímu zamyšlení. Často jsem různými známými, kolegy či redaktory tázán, co od nového pojetí informatiky očekávám a proč nové pojetí informatiky tak zarputile propaguji.

Podobně jako v roce 1848, kdy se díky technologickému růstu a objevu parního stroje mohl tehdejší průmysl exponenciálně rozrůst, tak i v současné době zaznamenáváme snahy o maximální automatizaci výrobního procesu tím, že manuálně-fyzickou práci zastanou roboti či umělá inteligence. Je proto nezbytně nutné vychovat lidi, kteří budou mít k těmto technologickým inovacím kladný vztah a dovedou tyto automaty a roboty ovládat a pracovat s nimi.

Coby středoškolský učitel IT a matematiky od nového pojetí informatiky očekávám, že budou žáci v 1. ročnících připraveni k odbornému vzdělávání. Velmi často se v současné době bohužel setkávám s tím, že žáci v 1. ročnících nemají takřka žádné znalosti z IT. Neznalosti stromových struktur jsou pouze malým zrnkem v haldě písku. Setkáváme se často s tím, že studenti nezvládají vůbec zapnout počítač a často nejsou ze základních škol proškolení o rizicích, která s používáním počítače (a internetu) přímo souvisí. Neumí zapsat na klávesnici základní znaky, nemluvě o pokročilejších znacích, které jsou klíčové pro programování (ampersand, svislítko, zavináč, středník, zpětné lomítko, závorky kulaté, hranaté, složené i úhlové – a ve výčtu bych mohl pokračovat dál a dál).

Neznalosti logiky adresářové hierarchie žákům znemožňují logické uspořádávání dat a jejich analýzu. To může být jedna z příčin případného školního neúspěchu, a to nejen v IT. Zkrátka se ve svém počítači a ve vlastních datech ztratí. Žáci také neovládají typografické zásady, kompresi dat do ZIPu, vytváření PDF souborů, byť s tématem informatiky by tyto neznalosti neměli úplně souviset.

Žáci obecně postrádají smysl pro pořádek. Nejednou jsem zaznamenal ukládání dat na plochu počítače. V horších případech si daná data (soubory, projekty, …) ukládají na náhodná místa (poslední místa v mezipaměti PC). Důsledky takového jednání jsou zřejmé. V případě potřeby práce navazující na některou z předchozích prací nejsou žáci mnohdy schopni tato data zpětně dohledat. Domnívám se, že nebudu příliš rázný, pokud tato „ztracená“ data nazvu redundantními. V takových případech je de facto zcela zbytečná tato data vůbec ukládat, pokud je žáci nedokážou zpětně dohledat.

V extrémních případech jsem byl svědkem toho, kdy středoškoláci posílají své projekty sami sobě e-mailem. Absurditu takového jednaní obhajovali lepšími filtry pro fulltextové vyhledávání. Cožpak Windows nemají vyhledávání? Nebo jen vyhledávání ve Windows neumí žáci správně používat? Dle mého pohledu na tuto problematiku je v současné době nejvýhodnější a nejefektivnější využívat dostupná cloudová řešení (OneDrive, Google Drive, Dropbox). Nicméně i v tomto případě se dostáváme k počátečnímu dilematu, a to vytvoření vhodného systému ukládání dat.

Od nového pojetí informatiky tedy osobně očekávám jisté primární znalosti z informatiky, nikoliv pouze dílčí dovednosti z kategorie aplikovaný software. Žáci 1. ročníků SŠ by měli disponovat požadovanou digitální gramotnosti a mít základy algoritmického myšlení. Základní škola by měla svým žákům předat znalosti, které budou tvořit klíč pro vstup na střední školy různého typu. Rád bych, abychom v první ročníku střední průmyslové školy nemuseli ztrácet drahocenný čas výukou dovedností, které patří do základní digitální výbavy každého jedince 21. století.