Zamyšlení nad osobnostně orientovanou pedagogikou

Prostřednictvím článku bych chtěla zmínit některé všeobecně známé skutečnosti týkající se předškolního dítěte, a to v oblasti dětské psychologie, biologie a také nahlédnout do nejnovějších poznatků z neurovědy tohoto období. Následující text by měl být také nahlédnutím do principů osobnostně orientované pedagogiky, se kterou jsem se seznámila v bakalářském studiu pro učitelky MŠ na UK v Praze. Text článku by měl být pouhým zamyšlením před revizí RVP PV, ne kritikou čehokoliv, nýbrž pouze pohledem na současnou situaci, co jí předcházelo a kde jsou další možnosti při vzdělávání předškolních dětí. Skutečnosti zmíněné v textu článku jsou tím, co by mělo být zdůrazněno při vzdělávání předškolních dětí. 

Autor díla: Marie Čermáková

Obrázek č. 1 – rámcové cíle v RVP PV by měly být podkladem pro systematickou, nicméně citlivou práci učitelky se skupinou dětí, jíž je ona nedílnou součástí a vstupující v roli „facilitátora“

Přemýšlím o tom, odkud vlastně začít. Nutné je připomenout si, že za poslední roky byly objeveny ve všech oblastech lidského poznání nové informace a v návaznosti na to pak došlo k obrovskému posunu v celém spektru činností. Také v oblasti dětské psychologie, biologie i neurovědy bylo odkryto mnoho nových skutečností a toto by mělo být návazně východiskem pro kvalitní práci v oblasti péče o předškolní děti. Měli bychom si uvědomit specifika dítěte v období, kdy navštěvuje MŠ, a ta by měla být základem práci učitelky MŠ na všech úrovních, tedy při tvorbě ŠVP, TVP a RVP PV.

Autor díla: Marie Čermáková

Obrázek č. 2 – práce s předškolními dětmi by měla  krom jiného vycházet znalost nejnovějších poznatků z dětské psychologie, biologie i neurologie 

Jsem člověk s dlouholetým nadhledem. V počátcích mé pedagogické praxe jsme při práci s předškolními dětmi vycházeli z časově tematických plánů, které odpovídaly věkovým skupinám dětí, a tím bylo zajištěno, že byly rozvíjeny dovednosti ze všech oblastí. Po roce 1989 došlo v tomto směru ke značnému uvolnění, což nevnímám jen jako negativní. Pozitivem, které s tímto uvolněním přišlo, bylo to, že jsme přestali být svazováni nejen časovým tlakem. Pro mne jako člověka zvyklého na systematickou práci a zastoupení všech složek v rámci přístupu k dětem však nastala doba, kdy bylo nutné obhajovat své profesní kroky, či je přizpůsobovat přibývajícím aktivitám v MŠ. Postupem času jsem si doplňovala vzdělání a to mne vedlo k vnitřnímu pocitu, že vím, co dělám. V kontaktu s každodenní praxí jsem však ztrácela jistotu, že tomu tak opravdu je. Četné akce na MŠ a převaha „vytváření“ byly v rozporu s mým profesním pohledem. Nevím, kdy se to vlastně stalo, že se MŠ staly tím, kdo zajistí „zábavu“ pro děti a rodiče, že profesní dovednosti jsou hodnoceny podle počtu výrobků a poctivá práce erudované učitelky je tím poodsunuta do pozadí.

Autor díla: Marie Čermáková

Obrázek č. 3, 4, 5 – základem práce učitelky v MŠ je systematická stimulace dětí, přirozenou a hravou formou, na základě znalostí specifik vývoje předškolního dítěte i základů pedagogiky předškolních dětí

Právě v době revize RVP PV mne napadá myšlenka, zda opravdu dokážeme sledovat vývoj ve výše zmíněných oblastech a respektovat nový směr, který bude přínosným řešením pro děti i učitelky. Napadá mne otázka, zda dokážeme navázat na to, co vzniklo v roce 2004, tedy být facilitátorem, využívat situační učení a ustupovat z direktivního přístupu.

Autor díla: Marie Čermáková

Následně bych chtěla uvést některé všeobecně známé skutečnosti, které by měly být zohledněny při tvorbě ŠVP, TVP i RVP PV.

Autor díla: Marie Čermáková

Erik Erikson popisuje ve své vývojové škále předškolní období jako období aktivity, kdy si dítě prostřednictvím snahy něco zvládnout, či něčeho dosáhnout potvrzuje své kvality. Z Eriksonovy škály také vyplývá, že v tomto období se dítě učí řádu a přijímat cizí autoritu a toto pro něj bude určující i do dalšího života.

Z hlediska socializace pak přináší předškolní období možnost navazovat nové vztahy, a dítě se učí najít své místo, či se prosadit v sociální skupině. Základním způsobem je již uvedené přirozené situační učení v rámci sdílné skupiny, dítě se učí se sounáležitost, soucítění, sdílení, …

Předškolní období je také nazýváno obdobím preformativním, tedy dobou, kdy si vytváří základní vzorce chování v rámci skupiny. Z uvedeného vyplývá, že prožitek z tohoto období bude mít vliv na jeho život v dospělosti. Zkušenosti z tohoto období jsou jedním z určujících pro to, jak se bude cítit i chovat ve společnosti.

Výše uvedené skutečnosti jsou biologicky i psychologicky dané a je nutné dát jim v prostředí MŠ dostatečný prostor. Nejen z uvedených důvodů je nutná změna v postoji učitelky, která by měla vystupovat směrem k dětem v roli „facilitátora“ – stimulovat jeho vlastní vnitřní motivaci a uvědomovat si, že pro dítě je největším přínosem, když se pohybuje co nejvíce ve své vlastní „flow zóně“ a jeho aktivita vyplývá z „vnitřní motivace“.

Autor díla: Marie Čermáková

Obrázek č. 6 – v prostředí MŠ dítě získává zcela nové zkušenosti prostřednictvím sdílné skupiny, což odpovídá jeho aktuálním psychickým potřebám i vývojovému období

Pro to, aby byl zajištěn optimální vývoj a zároveň vytvořen kvalitní základ pro další rozvoj, je nutné uvědomit si, že předškolní období zahrnuje v oblasti motorického i kognitivního vývoje několik senzitivních období, které nelze opominout. Jde o období, kdy je dítě citlivé na podněty v určité oblasti, která má být podporována v aktuální době, jelikož jejich nedostatek může být do budoucna pro dítě korektivní. Proto je důležité přistupovat zodpovědně k práci s dětmi v MŠ a na odpovídající profesní úrovni.

Autor díla: Marie Čermáková

Obrázek č. 7 – při práci s předškolními dětmi je nutné si uvědomit, že podnětné prostředí a optimální vývoj dítěte v době do šesti, sedmi let věku, jsou stěžejní pro další životní etapy

Autor díla: Marie Čermáková

Obrázek č. 8, 9, 10 – úroveň motoriky a pohybové výkonnosti kladně ovlivňují i změny funkční, kolem 5. roku vrcholí myelinizace a diferenciace vrstev mozkové kůry

Pokud bychom se zaměřili na motorický vývoj dítěte do 6 let, pak je nutné mít na paměti, že toto je „období nových, převážně celostních pohybů a pohybových kombinací“. Pohyb je pro předškolní dítě prostředkem učení a úroveň motoriky i pohybové výkonnosti ovlivňuje také funkční změny v jiných oblastech. Pohyb zprostředkovává dětem nové zkušenosti, rozvíjí myšlení, ale i paměť a pozornost, zvyšuje volní sebekontrolu a posiluje volní vlastnosti. Pohyb je řízen CNS a přímo souvisí s její činností, psychický a fyzický vývoj jsou vzájemně provázané a ovlivňují se navzájem. Všechny předškolní děti mají zvýšenou pohybovou potřebu a z toho bychom měli ve své práci vycházet.

Co se týče dozrávání motoriky, pak se v období do 6 let rozvíjí především hrubá motorika, na konci tohoto období však dochází ke zlepšení a zrání i v oblasti jemné motoriky.

Autor díla: Marie Čermáková

Autor díla: Marie Čermáková

Pokud se zaměříme na důležité vývojové mezníky související se zráním CNS, je nutné uvést, že v předškolním období dochází k propojování neuronů, bouřlivě probíhá myelinizace a vytváří se nervové synapse. Vnější stimulace a podněty ovlivňují funkční změny v mozku. Synaptogeneze začíná již v prenatálním období a pokračuje ve velmi rychlém tempu právě až do vstupu dítěte do ZŠ. Rozvoj neuronové sítě je podmíněn právě zkušeností dítěte z raného období. Tato určuje, které spoje budou v budoucnu přetrvávat a které budou eliminovány.

V době do šesti let věku dítěte se mluví o plasticitě mozku – tedy mozek je v předškolním období pružným orgánem, který reaguje na aktuální stimulaci. V období do 6 let je důležité časování zkušeností, jelikož zahrnuje několik senzitivních období. Jde o dobu, kdy je mozek citlivý na aktuálně specifické podněty. Pokud je nabídneme dítěti mimo senzitivní období, snižuje se efektivita stimulace. Z uvedeného vyplývá, že v raném dětství se vytváří základ pro uchování zkušeností, ale také reorganizaci a diferenciaci mozkových struktur.

Pokud má také v předškolním vzdělávání probíhat učení v interakci se zráním, je nutné si uvědomit, že jednotlivé oblasti mozku se nevyvíjejí stejně rychle. Jednotlivé psychické funkce se rozvíjejí v určitém sledu, což je nutné respektovat a vycházet z tohoto poznatku při práci s dětmi. „Jako první dozrávají oblasti, které zpracovávají motorické a smyslově percipované informace. Následně oblasti, které slouží k rozvoji prostorové orientace a základních jazykových dovedností. Jako poslední pak vyšší asociační oblasti, které umožňují monitorování a řízení lidského chování, rozhodování.“

Autor díla: Marie Čermáková

Obrázek č. 11, 12, 13, 14 – rané zkušenosti vytvářejí základ, který ovlivňuje zpracování nových podnětů – pokud byly negativní či dítě bylo zanedbáváno, může toto v následujících letech působit korektivně, zkušenosti z raného dětství mohou výrazně ovlivnit další vývoj dítěte

Každý věk má svá specifika a tomu by měly odpovídat metody učení. V Piagetově teorii je období od 2 do 6 let roku obdobím symbolickým a předoperačním. Piaget v totmo období zdůrazňuje význam nastupující řeči a rozvíjející se schopnosti dítěte vybavovat si předměty prostřednictvím řeči. Uvádí, že schopnost nápodoby je jedním ze základních prostředků, nicméně je zapotřebí brát v úvahu centralismus a zaměření dítěte samo na sebe. Dětský svět tvoří hra, obrazové představy a místo reality je nahlížení dítěte na svět magické, egocentrické a zaměřeno na své vlastní potřeby. Předoperační stadium je dobou přípravy myšlenkových operací – klasifikace, abstrakce, třídění a vnímání symbolů.

Autor díla: Marie Čermáková

Autor díla: Marie Čermáková

Autor díla: Marie Čermáková

Vím, že je náročné pracovat s dětmi s plným vědomím výše uvedených skutečností a s uvědoměním si nezastupitelnosti i nutnosti systematické práce s ohledem na důležitost předškolního období pro další život i vzdělávání. Východisko vidím v osobnostně orientované pedagogice, která respektuje individualitu dětí i dospělých, zároveň však nesnímá zodpovědnost z rodičů a může být jednou z přirozených cest, jak pracovat s předškolními dětmi.

Pro učitelky je důležité pochopit změnu v přístupu k dětem, stěžením pojmem se stává v osobnostně orientovaném přístupu „facilitátor“, který dítě citlivě provází tímto obdobím a který vystupuje tak, aby dítěti byl ponechán prostor v maximální možné míře.

Autor díla: Marie Čermáková

Obrázek č. 15, 16, 17 – stěžením pojmem se v předškolním vzdělávání stává „facilitátor“, který děti vede a stimuluje nedirektivně a s respektem k vnitřní motivaci

Autor díla: Marie Čermáková

Autor díla: Marie Čermáková

Změna, kterou přináší osobnostně orientovaná pedagogika, je celostní a zahrnuje změnu v přístupu k dítěti samotnému, k rodině, i k počátečnímu vzdělávání. Základními podporovanými oblastmi je tvořivost, samostatnost, vnitřní stimulace, individualizace a dominantní postavení rodiny při vytváření osobnosti dítěte. Osobnostně orientovaný přístup také očekává, že učitelky budou individuální a tvořivé osobnosti na vysoké profesní i lidské úrovni, které dokážou těžit z praxe, ale i ze znalostí pedagogiky, vývojové biologie a psychologie. Ustupuje se od tvarování dítěte a základem je situační učení a teorie skupinové dynamiky. Osobnostně orientovaný přístup vychází z humanistické psychologie, jež vznikla z odporu proti koncepcím, které upřednostňují neustálé vnější působení na dítě a tím potlačování vlastních vnitřních sil.

Autor díla: Marie Čermáková

Obrázek č. 18, 19, 20 – humanistická psychologie, kterou popisuje Zdeněk Helus v knize „Dítě v osobnostním pojetí“, je výzvou k obratu ve vzdělávání přímo k „žákovi“ 

Autor díla: Marie Čermáková

Autor díla: Marie Čermáková

V článku neuvádím základní principy osobnostního přístupu, toto lze dohledat v odborné literatuře. Přináším jen pohled na jednu z možných cest, kterou lze jít při vzdělávání předškolních dětí. Jako cestu, která nahlíží na každé dítě i učitelku jako na jedinečnou bytost se svobodným rozhodováním a kreativním přístupem k životu. 

Autor díla: Marie Čermáková

Obrázek č. 21, 22, 23 – osobnostně orientovaný přístup přináší ve vzdělávání předškolních dětí základní obrat – u dítěte jde o změnu vztahu k němu samotnému, vnímání na zcela odlišné úrovni, jde o vnímání dítěte jako jedinečné a neopakovatelné bytosti, která má právo být sama sebou

Autor díla: Marie Čermáková

Autor díla: Marie Čermáková

Z výše uvedených faktů vyplývá, že úloha MŠ je nezastupitelná v rozvoji osobnosti dítěte. Práce učitelky v MŠ by měla být systematická a stavěná na profesních zkušenostech i vědomostech. Tuto myšlenku přináší RVP PV, a jak z jeho názvu vyplývá, jde o rámec, jehož naplnění je v rukou každé jednotlivé učitelky. Je tedy osobní zodpovědností každé z nás, jak ji naplníme.